Rizika covidizace vědy
Pixabay/torstensimon: Rizika covidizace vědy
Kromě odlivu finančních prostředků z jiných vědeckých témat s sebou nese také odliv talentů nebo šíření nekvalitní publikační praxe. Jaká je cena za "covidizaci" vědy?
Uplynulý rok přinesl bezprecedentní ukázku globální spolupráce vědecké komunity – výzkumníci z celého světa napnuli síly, aby co nejrychleji nabídli odpovědi na palčivé otázky, které přinesla náhlá pandemie viru COVID-19. Potřeba zkoumat koronavirus zachvátila badatele z přírodních i společenských věd, vysoké školy, nadace, poskytovatele veřejných prostředků na výzkum, novináře i odborné vědecké časopisy. Jaká je ale odvrácená strana covidizace globální vědy?
V mnoha aspektech je naléhavost výzkumu koronaviru pochopitelná – bez výzkumu není možné najít účinnou léčbu viru, funkční ochranné prostředky či vakcínu. Tyto nástroje jsou nejen nutné k ochraně lidského zdraví, ale bez nich se jednotlivé země ani nemohou vrátit k běžnému společenskému a ekonomickému fungování. Standardní tempo vědeckého výzkumu se za těchto okolností zdá být jenom těžko obhajitelné. Tyto zrychlené podmínky však s sebou přináší také řadu negativních následků.
Kdo neřeší COVID-19, potýká se s nedostatkem zájmu
Do výzkumu COVID-19 aktuálně proudí miliony. Mimořádné prostředky umožnily urychlit výzkum nemoci. Samotná Evropská komise přislíbila jenom do dubna 2020 téměř 137,8 milionu eur na výzkum pandemie. To je víc, než komise utratila na výzkum HIV/AIDS, tuberkulózy a malárie za celý rok 2018. Některé organizace, které financují výzkum, přelily finanční prostředky ze svých standardních grantových schémat do speciálních programů na řešení COVID-19. Nemoc dominuje zájmu médií a ostatní vědecká témata jsou odsouvána do pozadí. Odborné časopisy jsou zaplaveny množstvím příspěvků o onemecnění COVID-19. Globální problémy, jako je například změna klimatu, produkce potravin, výzkum rakoviny či znečištění ovzduší, které si žádají vědecké odpovědi, ovšem s pandemií nezmizely.
Lis Evered, vědkyně z Weill Cornell Graduate School of Medical Sciences, která studuje pooperační kognitivní poruchy u seniorů, říká, že její výzkumné téma se během posledního roku ocitlo na okraji zájmu vědeckých žurnálů i širší vědecké komunity: „Zdálo se mi, že jsem jako vědkyně kompletně selhala, protože jsem nevedla žádný výzkum zaměřený na léčbu onemocnění COVID-19. Měla jsem pocit, jako by na mé práci už vůbec nezáleželo.“ S nedostatkem zájmu o jiná výzkumná témata než koronavirus se potýká i řada jiných vědců.
Odliv prostředků a talentů z jiných výzkumných témat
Masivní covidizace vědy podle biologa Colina Carlsona z americké Georgetown University ale brání efektivnímu řešení samotné pandemie. Podle jeho slov se nyní organizace, které se zabývají ochranou životního prostředí, snaží řešit obecné problémy, jako je odlesňování nebo nelegální obchod s divokými zvířaty ve spojitosti s COVID-19, aby měly větší šanci získat finanční prostředky. „Každý se snaží prodat svou práci jako něco, co souvisí s COVID-19. To ale nakonec ředí skutečné výzkumné výsledky. Nezdá se mi, že by to byl model, který dobře funguje,“ říká Carlson.
Podle Madhukara Paie z kanadské McGill University, který minulý rok jako první přišel s termínem „covidizace vědy“, je odliv prostředků z jiných výzkumných témat jenom jeden z negativních následků. Další problém je také odliv talentů.
„V mém oboru, výzkumu tuberkulózy, dnes řada vědců v kontextu pandemie opouští svá primární výzkumná témata, aby se dále věnovali výzkumu koronavirů. To je velká ztráta i proto, že tuberkulóza patří mezi nejrozšířenější a nejnebezpečnější infekční nemoci. Kvůli pandemii COVID-19 se její šíření navíc zrychlilo. Vědců, kteří se zabývali tuberkulózou, bylo i před pandemií málo. Nyní se obávám, že náš obor utrpí ještě větší ztrátu, protože talentovaní výzkumníci nyní řeší COVID-19,“ komentuje situace ve svém obor Pai. Na podobné problémy upozorňuje i Matthias Egger, prezident Národní výzkumné rady, která spadá pod Swiss National Science Foundation.
Dalším problémem, na který Madkuhar Pai upozorňuje, jsou neexpertní rady vědeckých kapacit. Řada i vysoce kvalifikovaných vědců začala během pandemie nabízet rady či odborná stanoviska, přestože jejich kvalifikace často nespadá do oborů, jako jsou epidemiologie, výzkum infekčních chorob či imunologie. Tito vědci pod vlivem pandemie začínají i publikovat v oborech, v nichž nezískali vzdělání. Důsledkem toho je podle Paie riziko nekvalitního výzkumu nebo šíření nepřesných informací mezi veřejností.
Nadbytek výzkumu koronaviru tak vede k masivní produkci vědeckých výsledků, které jsou často publikovány na preprintových serverech, aniž by prošly standardním vědeckým recenzním řízením. Množství výsledků, z nichž mnoho nesplňuje požadované standardy vědecké práce, tak v důsledku mate veřejnost, média i politiky. Na nekvalitní vědeckou práci upozorňuje i Katrina Bramstedt, bioetička, která působí na australské Bond University. Podle ní jenom do července 2020 bylo publikováno 33 článků, které musely být následně staženy, protože obsahovaly nepravdivá nebo dokonce nebezpečná tvrzení. Tytéž problémy se týkají i blogů či zveřejněných osobních názorů. „Tyto texty se citují, dostávají se do médií a působí chaos. Průměrný politik nebo novinář se pak jenom obtížně orientuje v tom, komu by měl vlastně věřit,“ upozorňuje Pai.