<p><i><strong>„Až 90 % rizik onemocnění je spojeno s&nbsp;naším životním prostředím a&nbsp;tyto environmentální rizikové faktory jsou z&nbsp;velké části preventabilní, zůstávají však z&nbsp;velké části neměřené a&nbsp;nedostatečně regulované,“</strong></i><strong> vysvětlila Martine Vrijheid, koordinátorka výzkumného projektu ATHLETE a&nbsp;vedoucí programu Životní prostředí a&nbsp;zdraví ISGlobal na vědeckém briefingu v&nbsp;Evropském parlamentu 13. května 2025.</strong></p><div><div><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/RECETOX_Ochrana_zdravi_deti_v_kontextu_chemickych_expozic_71050fb59f.jpg" alt="RECETOX: Ochrana zdraví dětí v kontextu chemických expozic." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_RECETOX_Ochrana_zdravi_deti_v_kontextu_chemickych_expozic_71050fb59f.jpg 234w," sizes="100vw" width="575" height="383"></p><p>Vědci zapojeni do projektu ATHLETE z celé Evropy přijeli do Bruselu, aby informovali politiky o tom, jak mohou chránit zdraví dětí před chemickými expozicemi. Akce, která představila nejnovější vědecké poznatky z projektu ATHLETE, se zaměřila na to, jak mohou politici EU podpořit boj proti chemickému znečištění.</p><h5><strong>Environmentální rizika pro zdraví dětí</strong></h5><p>ATHLETE zkoumá zdravotní účinky mnoha environmentálních rizik a jejich směsí, počínaje nejranějšími fázemi života. Tento výzkumný projekt financovaný EU se zabývá expozomem – všemi fyzickými, chemickými, biologickými a psychosociálními faktory, které mají vliv na zdraví.</p><p>Nedávná studie ATHLETE zdůraznila, že směsi chemikálií, jako jsou PFAS, jsou spojeny se zvýšeným rizikem metabolického syndromu u dětí. Metabolický syndrom zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. <i>"Děti potřebují lepší ochranu před směsmi chemického znečištění, protože environmentální rizika představují během vývoje větší riziko,"</i> říká Martine Vrijheid. Především, děti z nižších ekonomických vrstev jsou obzvláště zranitelné vůči směsím chemických látek.</p><p>Podle Remyho Slamy, vedoucího výzkumníka v&nbsp;Inserm, jsou některé environmentální faktory pravděpodobnější příčinou onemocnění u&nbsp;dětí. Práce jeho týmu a&nbsp;ANSES ukazuje, že perzistentní organické znečišťující látky, teplota a&nbsp;chemikálie PFAS jsou spojeny s&nbsp;velkým počtem nepříznivých zdravotních následků u&nbsp;dětí.</p><h5><strong>Regulace chemikálií pro lepší ochranu zdraví dětí</strong></h5><p>Podle Claire Philippat, výzkumnice v Inserm, může snížení hladin škodlivých chemikálií rychle a významně zlepšit zdraví dětí. Její tým provedl intervenční studii se zaměřením na chemikálie, které jsou známými endokrinními disruptory, jako jsou bisfenoly, parabeny a ftaláty, ve které požádali ženy, aby odstranily nebo nahradily své osobní hygienické a kosmetické produkty obsahující tyto látky. Předběžné výsledky ukazují, že takové změny významně snížily hladiny chemikálií v moči, což potvrzuje, že odstranění těchto chemikálií z spotřebitelských produktů může mít skutečný dopad.</p><p>Podle Remyho není regulace těchto chemikálií jednoduchým úkolem a zdůrazňuje potřebu regulací zaměřených na širokou škálu potenciálně škodlivých chemikálií. Doporučuje opustit od regulace po jednotlivých sloučeninách a často sektorově specifické regulace, a řešit skupiny chemikálií současně napříč více sektory.</p><p><i>„Pokud by měla být revidována regulace chemikálií REACH, mělo by se to udělat tak, aby jakmile je látka identifikována jako "very high concern", bylo uděláno vše pro její odstranění z trhu,“</i> říká.</p><h5><strong>Regulace podle expozomu</strong></h5><p>Podle Génon Jensen, výkonné ředitelky HEAL (<span>Health and Environment Aliance)</span>, je více než dost důkazů k jednání: <i>„Důsledky těchto chemických expozic mohou trvat celý život.“</i></p><p>Revize regulace chemikálií REACH zaměřená na zdraví, zastavení používání PFAS a omezení skupin chemikálií v rámci Chemické strategie pro udržitelnost poskytují příležitosti k lepší ochraně zdraví dětí, říká Genon, spolu se zahrnutím ustanovení o nulovém znečištění do víceletého finančního rámce Evropské unie. <i>„Jak můžeme být konkurenceschopní, pokud nemáme zdravou populaci?“ </i>říká.</p><p>Podle Martine Vrijheid je přístup expozomu důležitý pro pochopení našeho zdraví: <i>„Evropští politici musí investovat do evropské iniciativy lidského expozomu, která zahrnuje vytvoření celoevropské kohorty expozomu s 10 miliony lidí,“</i> vysvětluje.</p><p>Poslanec Evropského parlamentu Christophe Clergeau S&amp;D je připraven tuto výzvu přijmout: <i>„Jako poslanec Evropského parlamentu, který se zavázal k ochraně životního prostředí a zdraví, bych chtěl expozom na evropské úrovni vysoce prioritizovat.“</i></p><p><i>Tento text byl převzat z oficiálních stránek projektu ATHLETE, upraveno.</i></p></div></div>

Ochrana zdraví dětí v kontextu chemických expozic

<div><p><strong>Fullereny, kulovité molekuly uhlíku s výjimečnými vlastnostmi, nacházejí široké využití od medicíny po elektroniku. Jejich nákladná separace ale brání širšímu uplatnění. Projekt profesora Lhotáka podpořený Grantovou agenturou ČR se proto zaměřuje na vývoj nových receptorů založených na větších calixarenech, které by mohly umožnit efektivní rozdělení fullerenových směsí. Výsledky by mohly otevřít cestu k pokročilejším a levnějším technologiím pro zpracování těchto jedinečných materiálů.</strong></p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_GACR_projekt_profesora_Pavla_Lhotaka_zkouma_nove_cesty_k_izolaci_fullerenu_pro_medicinu_i_elektroniku_759c512478.jpeg" alt="VŠCHT Praha: GAČR projekt profesora Pavla Lhotáka zkoumá nové cesty k izolaci fullerenů pro medicínu i elektroniku." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_GACR_projekt_profesora_Pavla_Lhotaka_zkouma_nove_cesty_k_izolaci_fullerenu_pro_medicinu_i_elektroniku_759c512478.jpeg 234w," sizes="100vw" width="1500" height="1000"></p></div><div><article><div><div><div><div><div><div><div><div><h5><strong>Jak byste v několika větách popsal/a laikovi, o čem váš projekt je a proč je důležitý?</strong></h5><p>Fullereny, jako třeba C60 nebo C70, jsou sloučeniny uhlíku, mající tvar uzavřených klecových/kulových struktur. Patří tedy do stejné rodiny jako diamant, grafit, grafen popř. uhlíkové nanotrubky (všechno jsou to tzv. allotropické formy uhlíku). Vzhledem k unikátní struktuře oplývají řadou fascinujících vlastností, které je přímo předurčují pro širokou škálu aplikací od kosmetiky (antioxidanty, pohlcování volných radikálů), přes materiálové vědy (baterie, pokročilé elektronické zařízení nebo supravodivé materiály), nátěrové aplikace (výrazně zlepšené vlastnosti barev), maziva (díky jejich kulové struktuře) až po biomedicinální využití (fotodynamická terapie, kontrastní látky pro rentgenové a MRI zobrazování, dodávka léků apod.).<br>Většímu využití fullerenů brání jejich složitá separace, která podle některých odhadů představuje až 90 % celkových výrobních nákladů. Bylo by proto velmi užitečné a vysoce žádoucí vyvinout nové izolační a čistící metody založené např. na supramolekulárním přístupu, tj. s použitím selektivních komplexotvorných činidel schopných nekovalentních interakcí s fullereny.</p><h5><strong>Co vás inspirovalo k výběru tématu? Byla to konkrétní výzva, kterou jste chtěli řešit, nebo spíše přirozené pokračování vaší dosavadní práce?</strong></h5><p>Mnoho let se zabýváme chemií calix[n]arenů a thiacalix[n]arenů, což jsou makrocyklické sloučeniny složené z fenolických stavebních jednotek, propojených navzájem methylenovými popř. sirnými můstky. Tyto sloučeniny lze připravit s volitelnou velikostí vnitřní kavity, lze je jednoduše derivatizovat a také si lze hrát s jejich 3D strukturou, takže můžeme dosáhnout toho, aby vykazovaly tvar poháru (misky). Jedinečná konkávní molekulární architektura a laditelná velikost vnitřní dutiny činí z calixarenů velmi atraktivní stavební kameny pro design receptorů. Vzájemná tvarová kompatibilita calixarenů a fullerenů (konkávní vs. konvexní) může vést ke vzniku komplexů držených pohromadě pomocí nekovalentních interakcí mezi oběma systémy.</p><h5><strong>Co je hlavním cílem vašeho výzkumu?</strong></h5><p>Cílem práce je design a syntéza nových receptorů na bázi větších calixarenů (složených z 6 až 8 fenolických jednotek), které by dokázaly uvnitř kavity komplexovat fullereny. Snahou bude nalézt systémy, vykazující selektivitu vůči fullerenům C60 vs. C70 (popř. i vůči dalším komerčně dostupným fullerenům). Takové systémy by pak bylo možné využít pro dělení fullerenových směsí.</p><h5><strong>Co myslíte, že porotu zaujalo nejvíce?</strong></h5><p>Tohle si opravdu netroufám odhadovat. Pokud bych měl vyjít z dostupných hodnocení zahraničních oponentů, vyzdvihovali fakt, že projekt se zaměřuje na oblast méně známých calixarenů (calix[6]aren až calix[8]aren), jejichž chemie zatím není příliš prozkoumána. Hodnotili snahu o zavedení nových způsobů syntézy těchto makrocyklů, a zaujaly je také možné aplikace finálních receptorů.</p><h5><strong>Přinese projekt nějaké konkrétní aplikace nebo technologie?</strong></h5><p>Projekt financovaný GAČR je samozřejmě zaměřen na základní výzkum. Jeho prvotní snahou je pochopení vzájemného působení fullerenových a calixarenových systémů a využití těchto poznatků v designu nových účinných receptorů pro komplexaci fullerenů. Aplikační výzkum by samozřejmě mohl následovat v případě nalezení slibných calixarenových systémů.</p><h5><strong>V čem je váš projekt unikátní?</strong></h5><p>V rámci přípravy větších calixarenů bychom rádi ověřili některé nové dosud nevyzkoušené přístupy k jejich konstrukci. Patří mezi ně např. opakovaná aplikace Michaelovských adicí, popř. cílené „bourání“ malých makrocyklů, vedoucí ke stavebním kamenům vhodným pro syntézu těch velkých makrocyklů.</p><h5><strong>S kým na projektu spolupracujete?</strong></h5><p>V rámci projektu není předpokládána žádná spolupráce mimo naši VŠCHT Praha. Měli bychom si vystačit jen s vlastními silami.</p><h5><strong>Jaké překážky nebo výzvy očekáváte během realizace projektu? Máte už strategii, jak je překonat?</strong></h5><p>Jedna velká překážka se objevila hned na začátku – chybějící PhD student. V současnosti se snažím získat vhodného kandidáta, který by pomohl projektu „vdechnout“ život.</p><h5><strong>Co vám dělá na projektu největší radost?</strong></h5><p>Předpokládám, že radost přijde v okamžiku, kdy dosáhneme nějakých zajímavých výsledků. K tomu nám ovšem ještě slušný kus cesty chybí.</p><h5><strong>Co by teoreticky mělo navazovat na váš výzkum až projekt skončí?</strong></h5><p>Jak jsem již zmínil, jedná se o základní výzkum. Samozřejmě, v případě nalezení vhodných systémů pro selektivní komplexaci fullerenů, by mohl navázat nějaký aplikační výzkum, např. formou grantu v rámci TAČR.</p></div></div></div></div></div></div></div></div></article></div>

GAČR projekt profesora Pavla Lhotáka zkoumá nové cesty k izolaci fullerenů pro medicínu i elektroniku

<p><strong>Houby – pro někoho voňavý poklad lesa, pro jiného fascinující objekt výzkumu. Spojení přírody a vědy je v tomto případě zcela přirozené. Co všechno se dá o obyčejné houbě zjistit pod mikroskopem nebo pomocí chromatografie? A jak moc pomáhá vědecké vzdělání při obyčejném houbaření?</strong></p><p>Na to jsme se zeptali <strong>RNDr. Romana Kysilky, CSc</strong>., který působil jako výzkumný <strong>specialista v Československé akademii věd a dnes pracuje ve </strong><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://watrex.com/?utm_source=labrulez&amp;utm_medium=propagace&amp;utm_campaign=labrulez_clanky"><strong>společnosti Watrex Praha</strong></a>. Provedl nás nejen svou kariérou, ale i lesem – vědeckým i tím skutečným.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Watrex_19_6_uvod_1600_X900_4dca2a04b3.jpg" alt="Watrex obr.1: RNDr. Roman Kysilka, CSc. " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Watrex_19_6_uvod_1600_X900_4dca2a04b3.jpg 245w," sizes="100vw" width="3540" height="1875"></p><h4><strong>Kdy a proč jste se rozhodl studovat přírodní vědy? Měl jste k nim blízko už jako dítě?&nbsp;</strong></h4><p>Soupravu pro chemické pokusy, tuším, že se jmenovala “Zvídavý chemik”, jsem dostal někdy v sedmé třídě a domácí experimenty mě nadchly. Také mě ale bavila elektřina a s ní jsem rovněž experimentoval. Ještě v prvních letech na gymnáziu jsem uvažoval o studiu na elektrotechnické fakultě, a nebo o studiu chemie. Rozhodla však chemická olympiáda, které jsem se od základní školy pravidelně zúčastnil. V rámci celostátních soutěží (to později na gymnáziu) jsem se poznal s řadou nadšenců pro chemii. A na přípravných soustředěních na mezinárodní olympiádu pak i s chemiky z Přírodovědecké fakulty UK a bylo rozhodnuto.&nbsp;</p><h4><strong>Jak jste se poprvé dostal ke zkoumání hub? Byla to náhoda, nebo cílená cesta?</strong></h4><p>Byla to shoda okolností. Sice jsem asi ve svých dvanácti letech pěstoval žampiony, ale se zkoumáním to nemělo nic společného. Zajímalo mě zejména, co z nich maminka vytvoří v kuchyni. V letech 1982 až 1984 jsem pracoval na své diplomové práci a její vedoucí - prof. Karel Štulík mi domluvil možnost práce v chromatografické laboratoři oddělení experimentální mykologie Mikrobiologického ústavu ČSAV. No a tady jsem se poprvé dostal k houbám jako předmětu vědeckého výzkumu.&nbsp;</p><h4><strong>Co vás na houbách nejvíc nadchlo?&nbsp;</strong></h4><p>Houby provází lidstvo od nepaměti. Možná se vám vybaví u nás používané spojení: “houby - maso chudých”. Od Aztéků pochází slovo “teonanácatl”. V překladu něco jako “maso bohů” (později bylo zjištěno, že označuje skupinu hub s psychotropními účinky). Maso chudých i bohů, zajímavé, že? Rozmanitý svět hub - heterotrofních organismů s nezastupitelnou rolí v živé přírodě mě od počátku fascinoval. A samozřejmě také netušený potenciál látek produkovaných houbami. Dodnes jsou každý rok izolovány a v literatuře popsány stovky zcela nových, dosud neznámých chemických sloučenin - sekundárních metabolitů hub s možným využitím v medicíně a dalších oblastech lidské činnosti. Dá se říci, že svět hub je z chemického hlediska stále z velké části neprobádaný.&nbsp;</p><h4><strong>V letech 1985–1991 jste pracoval v Československé akademii věd – co přesně jste tam dělal?&nbsp;</strong></h4><p>Po návratu z vojenské služby jsem se vrátil do Mikrobiologického ústavu (MBÚ), kde jsem se v rámci disertace věnoval výzkumu psychoaktivních derivátů tryptaminu v bazidiomycetách (stopkovýtrusých houbách). Seznam látek se později zredukoval na psilocybin, psilocin, baeocystin a bufotenin. Zaměřil jsem se na vývoj analytických metod pro jejich stanovení v plodnicích a myceliu hub, návrh chromatografických postupů pro jejich izolaci v semipreparativním měřítku, experimenty s kultivací různých druhů Psilocybe v laboratorním prostředí a screening uvedených sloučenin v potenciálně psychoaktivních houbách.</p><h4><strong>Vzpomínáte si na nějaký moment nebo objev, který ve vás zanechal silnou vzpomínku?&nbsp;</strong></h4><p>Ano. Součástí výzkumu lysohlávek byly i experimentální otravy. Koncem 80. let jsme s Martou Semerdžievou dokončili (později patentovaný) postup přípravy podhoubí lysohlávek submersní kultivací a naplánovali jsme intoxikační experiment s použitím právě této nevábné hmoty. Na základě výsledků HPLC analýz jsme uvařili “houbovou” polévku a zahájili experiment. Jeho průběh však vůbec neodpovídal očekávání a evidentně se nám podařilo pokusné osoby významně předávkovat. A to byl podnět k zahájení detailní revize analytického postupu používaného při stanovení psilocybinu a psilocinu v houbách. Výsledkem bylo zjištění, že kritickým krokem pro dosažení správného výsledku je zpracování vzorku před HPLC analýzou. Při optimalizované extrakci jsme zjistili násobnou koncentraci účinných látek než při použití z literatury známých postupů. Náš článek v časopise Planta Medica je i po letech citován a občas je i předmětem diskusí na fórech uživatelů psychoaktivních látek.&nbsp;</p><h4><strong>Jaké techniky jste používali tehdy – a co vás dnes na vývoji laboratorních metod nejvíc překvapuje?&nbsp;</strong></h4><p>Naší základní analytickou technikou byla HPLC. Samozřejmě o dnes běžné hmotnostní detekci se nám mohlo pouze zdát, vrcholem bylo použití UV-VIS detektoru s diodovým polem a selektivní i citlivé amperometrické detekce. Za obdivuhodný považuji současný rozvoj laboratorní automatizace, prudký nástup výpočetní techniky a matematických postupů a v poslední době i využití umělé inteligence.&nbsp;</p><h4><strong>Jak jste se dostal z akademického prostředí do firmy Watrex Praha? Co vás lákalo na změně?&nbsp;</strong></h4><p>Počátkem 90. let docházelo v MBÚ k reorganizaci výzkumných projektů, několik kolegů, se kterými jsem spolupracoval, z ústavu odešlo a ve stejné době jsem dostal pracovní nabídku od Milana Minárika, který právě zakládal společnost <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://watrex.com/?utm_source=labrulez&amp;utm_medium=propagace&amp;utm_campaign=labrulez_clanky"><strong>Watrex</strong></a> - distributora chromatografické firmy <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/50"><strong>Waters</strong></a>. S Milanem jsme se poznali o několik let dříve (právě díky HPLC) a představa práce aplikačního specialisty v jeho soukromé firmě mě nadchla. Bylo to období, kdy v Československu překotně vznikal soukromý sektor a lákalo mě být u toho.&nbsp;</p><h4><strong>Houby jste zkoumal vědecky, ale co v reálném lese? Houbaříte?&nbsp;</strong></h4><p>Houby (jejich plodnice) sbírám moc rád, ale času na to mám méně, než bych si představoval.&nbsp;</p><h4><strong>Jak moc se při houbaření spoléháte na své odborné znalosti? Vnímáte houby jinak než „běžný houbař“?&nbsp;</strong></h4><p>Spíš než odborné znalosti mi pomáhají zkušenosti získané při terénních exkurzích MBÚ, kde jsem měl možnost učit se určovat houby od významných českých mykologů. A na rozdíl od “běžných houbařů” tak mnohem častěji sbírám lupenaté houby. I moje tříletá vnučka Anička možná pojmenuje více rourkatých hub, než já.</p><h4><strong>Pomáhá vám znalost chemie při určování méně známých druhů?&nbsp;</strong></h4><p>Ne.&nbsp;</p><h4><strong>Máte nějakou oblíbenou houbu – ať už k jídlu, nebo třeba jen proto, že je „zajímavá“?&nbsp;</strong></h4><p>Pominu-li lysohlávky, pak mám slabost pro muchomůrku červenou. Amanita muscaria, známá svým nepřehlédnutelným červeným kloboukem s bílými tečkami, má velmi bohatou a starobylou historii. Její příběh se prolíná s lidovou medicínou a šamanismem napříč mnoha kulturami, zejména na severní polokouli. Za další houbu hodnou pozornosti považuji Pavučinec plyšový. Je to u nás rostoucí, smrtelně jedovatá houba, kterou lze bohužel zaměnit za některé druhy hub jedlých. Obsahuje nefrotoxin orellanin, zákeřný tím, že jeho účinky se projevují se zpožděním. Někdy až tři týdny po konzumaci houby, a to velmi problematizuje léčbu otravy.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Watrex_19_6_obr_2_02794e1777.jpg" alt="Watrex Obr.2: Ilustrativní fotografie Muchomůrky červené a Pavučince plyšového." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Watrex_19_6_obr_2_02794e1777.jpg 245w," sizes="100vw" width="1600" height="839"></p><h4><strong>Co všechno se dá dnes zjistit o houbě v laboratoři – kromě toho, jestli je jedlá nebo ne?&nbsp;</strong></h4><p>Houba jako objekt laboratorního zkoumání, může být předmětem taxonomického hodnocení, můžeme identifikovat látky významné z toxikologického hlediska, hledat nové biologicky aktivní látky, houby mohou být modelovými organismy pro genetický výzkum. Jejich bioakumulační schopnost může posloužit při sledování nežádoucích látek v prostředí. A jistě bychom našli dlouhou řadu dalších možností laboratorního zkoumání.&nbsp;</p><h4><strong>Zkoumal jste i obsah toxinů, těžkých kovů nebo pesticidů? Jak často se s tím v houbách setkáváme?&nbsp;</strong></h4><p>Schopnost hub kumulovat cizorodé látky je dobře dokumentována a je dána způsobem, jakým získávají živiny z okolního prostředí. Jejich mycelium má obrovský povrch a z půdního roztoku kromě živin pohlcuje zároveň i nežádoucí látky, které se pak mohou hromadit v plodnicích. Já sám jsem se výzkumu bioakumulace u hub s jedinou výjimkou nevěnoval. Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu jsme prováděli sběry různých druhů hub za účelem monitoringu obsahu cesia 137.&nbsp;</p><h4><strong>Jaký máte názor na určování hub pomocí mobilních aplikací?&nbsp;</strong></h4><p>Pokud mobilní aplikace nahrazuje kvalitní, dobře ilustrovaný atlas hub, pak k ní nemám výhrady. Byl bych ale velmi opatrný při používání různých “klíčů k určování hub”. Laik může snadno přehlédnout, nebo špatně vyhodnotit důležitý znak, který odlišuje jedlou houbu od nejedlé, či dokonce jedovaté. S nástupem AI se výše uvedené ale jistě změní k lepšímu :). Vždy platí - ke konzumaci sbírám pouze houby, které bezpečně poznám!&nbsp;</p><h4><strong>Co by podle vás měl každý houbař vědět, ale často to přehlíží?&nbsp;</strong></h4><p>Kde je sever a jak se dostane zpátky na vlakovou zastávku nebo ke svému automobilu.&nbsp;</p><h4><strong>Vzal byste si do houbařského košíku mimo nožíku i něco jiného?</strong></h4><p>Fotoaparát. Houby jsou nesmírně fotogenické. A když už některá neskončí v košíku, může být alespoň modelem při focení.</p><h4><strong>A nakonec: Kdybyste měl popsat houby jedním slovem, které by to bylo?</strong></h4><p>Saprofyté. Bez nich by se život na naší planetě zastavil.</p><p><i><strong>Děkujeme Romanu Kysilkovi za otevřený a inspirativní rozhovor. Bylo zajímavé nahlédnout do jeho profesní cesty i zážitků, které v rámci ní zažil. V současnosti Roman působí ve společnosti </strong></i><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://watrex.com/?utm_source=labrulez&amp;utm_medium=propagace&amp;utm_campaign=labrulez_clanky"><i><strong>Watrex Praha</strong></i></a><i><strong>, kde jsou jeho znalosti a zkušenosti velkým přínosem. Přejeme mu mnoho úspěchů v dalších profesních i osobních výzvách!</strong></i></p>

Jste vědecky připraveni na novou houbařskou sezonu? 

Osobnosti

Zdraví

Věda a výzkum

Článek

Centrum je samostatným ústavem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který realizuje výzkum, vývoj, výuku a expertní činnost v oblasti znečištění prostředí toxickými látkami. Předmětem zájmu jsou především perzistentní organické polutanty (POPs), polární organické látky, toxické kovy a jejich specie, přírodní toxiny (cyanotoxiny).

RECETOX - Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Watrex Praha je přední český výrobce a distributor systémů a příslušenství zejména pro kapalinovou chromatografii. Distribuujeme produkty mnoha chemických firem a máme vlastní řadu systémů za rozumnou cenu.

Nejbližší události z oblasti GCMS

Thermo Fisher Scientific at Metabolomics 2025

Shimadzu at Metabolomics 2025

Agilent at Metabolomics 2025

Metabolomics 2025

LECO at Metabolomics 2025

VIII. Setkání uživatelů FTIR a Ramanových spektrometrů BRUKER

77. Zjazd chemikov 2025

Odběry vzorků 2025

26. Škola hmotnostní spektrometrie 2025

53. Konference Syntéza a analýza léčiv

Mohlo by Vás zajímat

GAČR projekt profesora Pavla Lhotáka zkoumá nové cesty k izolaci fullerenů pro medicínu i elektroniku

Jste vědecky připraveni na novou houbařskou sezonu?

Ochrana zdraví dětí v kontextu chemických expozic