Jan Macák: Musíte mít výborný a neotřelý nápad, abyste prorazili

Abyste ale prorazili v náročné vědecké soutěži, musíte přijít s něčím zajímavým, co tu ještě nebylo. Pravidla pro posuzování jsou totiž opravdu přísná. Dr.-Ing. Jan Macák z Fakulty chemicko-technologické se ve své vědecko-výzkumné práci zabývá novým konceptem solárních článků, který kombinuje nanotrubice oxidu titaničitého s vhodnými anorganickými a organickými chromofory. Toto spojení má vést k účinné konverzi solární energie na energii elektrickou.

Soutěž, díky které jste získal finanční podporu pro řešení pětiletého projektu, vyhlašuje Evropská výzkumná rada. Umožňuje mladým vědcům rozvíjet jejich vědecko-výzkumnou činnost. Co pro Vás získání grantu a ocenění znamená?

Znamená to pro mě samozřejmě hodně. Je to doklad toho, že se posledních patnáct let posouvám tím správným směrem a že jsem odvedl kus dobré práce, která vyústila v získání tohoto grantu. Tento grant mi pomůže jednak stabilizovat moji pracovní pozici, ale také akcelerovat moji výzkumnou činnost, protože již nebudu muset spoustu věcí dělat sám, jako tomu bylo doposud. Budu se moci opřít o tým lidí, s nimiž společně můžeme dosáhnout ještě lepších výsledků, než bych dosáhl sám a bez tohoto projektu.

Zároveň ale ode dne, kdy jsem se o výsledku hodnocení projektu dozvěděl, zažívám něco, co lze jen těžko popsat. Především vám extrémně naroste množství práce, množství emailů a úkolů, které ze všech stran dostáváte, a sníží se podstatně čas pro vás samotné. Prostě vám to změní život, pravděpodobně nevratně. Je to velká výzva a velká zodpovědnost.

Určitě i tento Váš úspěch posouvá Českou republiku, ve vědecké obci na mezinárodní úrovni, dál.

Ano. Získání grantu je také důkaz, že i na Českou Republiku je v Evropské unii pohlíženo pozitivně a že se „u nich“ naše návrhy projektů vidí rády. ERC projektů standartních je u nás zatím s tím mým sedm, což je v porovnání s okolními státy pořád dost málo. Rozhodně to není tím, že bychom byli v očích Evropské unie nějak horší nebo méně schopní. To, že jich nezískáváme více, je dáno jednak malým počtem žádostí (v porovnání např. s Německem), ale také tím, že u nás je pořád málo špičkových mladých vědců. Resp. oni u nás jsou, nebo jsou alespoň potencionálně špičkoví, ale mají třeba menší prostor pro růst, než by si představovali, včetně dostupných finančních prostředků. Nebo jsou vázání konvencemi svých nadřízených, animositami, které často na výzkumných institucích panují (což je v dlouhodobém měřítku naprosto kontraproduktivní), administrativními bariérami, apod.

Čím se ve své vědecko-výzkumné práci zabýváte?

Dlouhodobě se zabývám přípravou nanotrubic oxidů kovů, zejména oxidu titaničitého, pomocí elektrochemické anodizace. To je velmi jednoduchá metoda. Když se správně aplikuje, je díky ní možné na površích kovů připravit vysoce organizované a velmi krásně vypadající pravidelné útvary – nanotrubice, které mají řadu vynikajících až unikátních vlastností. Tyto vlastnosti je předurčují pro řadu zajímavých aplikací napříč různými obory. V poslední době se také zabývám přípravou anorganických nanovláken (např. z oxidu křemičitého) a nanočástic (např. mědi), přičemž i tyto materiály mají řadu uplatnění.

Na jaký konkrétní výzkum peníze ze získaného grantu půjdou?

Projekt ERC se zabývá využitím zmíněných nanotrubic pro vytvoření nového typu solárního článku, ve kterém se s výhodou využije jejich architektury a vysokého měrného povrchu. Pro ilustraci, na 1cm² plochy kovu lze narůst až 10 miliard nanotrubic, které jsou mezi sebou velmi dobře uspořádány v jednom směru a mají měrný povrch až 100m²/g, což je činí zcela unikátní. Ve spojení nanotrubic s vhodnými chromofory, což jsou látky, které pohlcují světlo a mění jej na elektrickou energii, by mělo dojít k získání vyššího množství elektrické energie z jednotky povrchu, než u solárních článků na bázi stejných chromoforů, ale v rovných vrstvách.

Sekundárním cílem projektu, ale také velmi důležitým, je studium možností, jak do trubic (do jejich vnitřku), dostat vhodný materiál, protože to je pro aplikační využití trubic velmi důležité. K tomu účelu nyní pořizujeme na české poměry unikátní zařízení pro depozici atomárních vrstev, které bude instalované po dokončení Centra materiálů a nanotechnologií Fakulty chemicko-technologické na náměstí Čs. legií v Pardubicích. Umístění tam není jednoduché, zařízení je veliké a má spoustu požadavků. Všem kolegyním a kolegům, kteří napomáhají, aby tam jednoho dne stálo, bych chtěl touto cestou poděkovat.

A jak budou výsledky Vašeho výzkumu uplatněny v praxi?

Společně s kolegy, kteří se na projektu budou podílet, se budeme maximálně snažit, aby výsledky byly co nejlepší. Povaha projektu nám dovoluje dosáhnout výsledků, které jsou důležité jak z hlediska základního výzkumu, tak i výsledků aplikačních, které jsou pro změnu důležité z hlediska komerčního využití. Kromě článků v odborných publikacích a prezentacích na konferencích budeme směřovat naše úsilí i k vytvoření patentové přihlášky. Jak už to bývá, resp. jak by to mělo být, v případě úspěšného přidělení patentu jej budeme chtít ve spolupráci s Centrem transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice nabídnout ke komercializaci.

Vraťme se ještě k samotné soutěži. Aby konkrétní návrh mohl uspět ve velké konkurenci, v oblasti fyzikálního a materiálového výzkumu bylo hodnoceno 1490 projektů, musí splňovat určité náležitosti. Co se v těchto soutěžích hodnotí?

Hodnotí se jak vědec, který návrh předkládá, tak samozřejmě i jeho samotný projektový návrh. Já jsem si svou pílí a tvrdou prací za posledních patnáct let a také s pomocí nezbytné dávky štěstí vypracoval takový vědecký profil, který je v mezinárodním měřítku hodnocen jako excelentní. Také jsem měl štěstí na výborné vedoucí a mentory, kteří mi velmi pomohli.

Excelence návrhu se nedá vyjádřit tak snadno. Nezávisle na oboru (ERC projekt jsou pro biology, fyziky, chemiky, filozofy, lékaře, apod.) ale platí, že musíte mít výborný nápad, který budete umět podrobně specifikovat. Nápad, který je neotřelý, de facto nový v celosvětovém kontextu, a také poměrně dost riskantní. Riskantní v tom smyslu, že je potřeba překonat určité překážky, které třeba nikdo zatím nepřekonal.

Co se týče novosti, tak to je absolutní podmínka. Každý projekt hodnotí minimálně šest vědců z vašeho oboru, kteří mají přehled o tom, co se děje, jaké jsou trendy, co je a co není známé. Tzn., když chcete získat peníze na něco, co je známé, tak se na to vždycky přijde a nic nedostanete. Významnou roli v tom také sehrává internet a elektronické informační zdroje, prostřednictvím nichž během pár okamžiků a kliknutí zjistíte, jestli to, co chcete dělat, je nové nebo ne. Teď, s odstupem času a po přečtení všech posudků, mohu s radostí konstatovat, že mnou předložený projekt všechny tyto předpoklady splnil.

Přišel jste tedy s neotřelou novinkou.

Z celkového posudku, který jsem získal, vyplývá, že rozhodující byly tři věci. Můj životopis (včetně výsledků a zkušeností), již zmíněná novost návrhu projektu a samotná prezentace v Bruselu, kde jsem obstál a byl jsem schopen zaujmout a přesvědčit. Kritéria pro získání projektu jsou tak přísná, že i když jste excelentní v tom, co děláte, ale neumíte to dobře vysvětlit a prodat, navíc vás třeba při dotazech na něco tzv. nachytají, nebo na ně nepůsobíte dostatečně zapáleně, tak vám to nedají. Je potřeba být na pohovor maximálně připraven, být v pohodě a být duševně i zdravotně v pořádku. I to velmi pečlivě analyzují.

Jako jediný z České republiky jste v roce 2014 získal grant v hodnotě 45 milionů na řešení pětiletého projektu. Jak grantový proces probíhá?

Musíte být schopni přesně definovat, co je cílem vaší práce, jaké budou výsledky, jak jich dosáhnete, kdo je využije, kolik času na to bude třeba a kolik to bude všechno stát. Pokud všechny tyto atributy dokážete srozumitelně a věcně správně zpracovat do projektové žádosti, máte za sebou již určité výsledky a solidní vědecký životopis, tak jste správný kandidát pro tuto soutěž.

Tento typ projektu zcela určitě není vhodný pro začínající mladé vědce. Jednak proto, že nemají ještě vybudovaný dlouhodobější vědecký profil a tolik dosažených výsledků, ale často se také nejprve hledají a zkoušejí různé věci, než najdou sami sebe a než si vyjasní, co chtějí dělat. Dále také proto, že příprava žádosti vyžaduje značné zkušenosti s přípravou projektů, a to prostě nelze získat během krátké doby. I pro mne byla příprava projektu náročná a mimořádně pracná. Stojí vás to tak dva měsíce času, kdy v podstatě člověk nedělá nic jiného, než že sedí u počítače a píše. A připravuje všechny podklady. Samozřejmě při tom všem postupuje v souladu s tzv. zadávací dokumentací projektu, která přesně definuje, co a jak máte připravit, co dodat. Pokud cokoliv z toho chybí, nebo to nemáte správně zpracované, podáváte projekt zbytečně, protože vás jednoduše vyřadí. Když máte tedy vše připraveno, tak je to relativně už jednoduché. S procesem přípravy mi hodně pomohli kolegové na univerzitě, pan profesor Holčapek, pan Ing. Jiří Urban.Ph.D., a také kolegyně z ORMV pod vedením p. Ing. Moniky Vejchodové. Patří jim za to všem velký dík.

Univerzita Pardubice

Návrh odešlete k posouzení…

Přes internetový portál všechny podklady nejpozději do vyhlášené uzávěrky podávání projektu nahrajete a čekáte. Soutěž je dvoukolová. V prvním kole je z Bruselu váš projekt po provedení nezbytné administrativní kontroly rozeslán do celého světa, vždy minimálně šesti odborným posuzovatelům. Ti musí projekt nestranně posoudit a vypracovat poměrně jednoduchý posudek, vše v režimu přísné mlčenlivosti. Pak se v Bruselu všechny posudky sejdou a odborná komise (tzv. panel) posudky zhodnotí a vystaví celkové hodnocení. To je pro vás buď příznivé a jste v ten moment pozván do Bruselu na osobní pohovor, nebo není. Pak záleží na tom, v jakém balíčku hodnocení projekt skončil. Buď se projekt líbil, ale nedosáhnul na vynikající bodové ohodnocení, a vy máte možnost jej příští rok podat znovu (s výhodou do nich můžete zapracovat nedostatky, které vám jsou vytknuty v oponentních posudcích). Nebo se nelíbil – pak nemůžete příští rok podat nic.

Co byste popřál mladým vědcům, kteří by rádi uspěli ve svém výzkumu stejně jako vy?

Aby měli dobré a chytré nápady a nebáli se za nimi jít a rozvíjet je, naplňovat touhu po poznání a své další potřeby. Pak také pracovitost, skromnost, ale i a zdravé sebevědomí. Existuje přímá úměra mezi pracovním nasazením a kvalitou výsledků. Skromnost je důležitá, není dobré hned chtít vše, ale snažit se to získat postupně. Zdravé sebevědomí je důležité pro sebemotivaci, pro osobní růst a neustálé se zlepšování. Schopnost přijímat názory ostatních, vzít si z nich ponaučení, je velmi důležité. Přehnané sebevědomí prostě není pro vědce dobré, to je dobré spíše pro sportovce.

No a v neposlední řadě je to spolupráce s dobrými a kompetentními vedoucími a mentory. Tento aspekt je dost podceňován, ale osobnost školitele a mentora je pro rozvoj mladého vědce nesmírně důležitá. Nejlepší jsou mentoři, kteří mladé vědce podporují, motivují, pomáhají jim proplouvat neklidnými vodami vědy, kteří mají čas se jim v rozumné míře věnovat a kteří jsou také schopni připustit i to, že jejich student může být nakonec i lepší, v tom co dělá, než mentor sám. Dokonce bych řekl, že by se o to ti vedoucí měli přímo snažit, jen tak mladým vědcům (ale i naší zemi jako takové) pomohou. To je velmi důležité pro růst mladého vědce, pro dobrý pocit z výsledků a jeho další motivaci na sobě tvrdě pracovat.

O projektu

• Celý název projektu zní „Towards New Generation of Solid-State Photovoltaic Cell: Harvesting Nanotubular Titania and Hybrid Chromophores“ (CHROMTISOL)
• V oblasti fyzikálních a materiálových věd bylo v soutěži hodnoceno 1490 návrhů, k financování bylo přijato 143, mezi nimi i projekt Jana Macáka
• Od roku 2007 bylo k financování přijato zatím pouze 7 standartních ERC projektů podaných vědci pracujícími na pěti výzkumných institucích v České republice, Univerzita Pardubice je jednou z nich