Univerzita Karlova šíří osvětu v oblasti otevřené vědy

Centrum pro podporu open science Univerzity Karlovy, které vzniklo v roce 2020 při Ústřední knihovně UK, boří mýty o otevřené vědě. Těch mezi akademickými pracovníky stále koluje celá řada – ať už jde o to, že otevřené časopisy mají nízký impakt faktor, nutnost hradit publikace v takovém časopisu z vlastní kapsy, či nedostatečnou ochranu autorských práv. To se Centrum pro podporu open science UK snaží napravit prostřednictvím intenzivní osvěty.

Cílem je nejen akademickým i technickým pracovníkům přiblížit fungování v publikačním režimu open access, ale i ukázat, že otevřená věda je dlouhodobý komplexní proces proměny výzkumného prostředí. To často vyžaduje změnu návyků, přesvědčení i praktického fungování. Pro tyto účely pořádá centrum pravidelné akce, školení a kurzy, které mají za cíl přechod usnadnit. Zájemci se mohou podívat i na prezentace a materiály z již proběhlých škol.

Co znamená publikovat otevřeně?

Samotný pojem „open acces“, neboli [publikování v otevřeném režimu](pravidelné akce, školení a kurzy), se v akademickém prostředí skloňuje stále častěji. Co ale přesně znamená? Pod tímto pojmem se skrývají čtyři základní atributy, které musí každý tvůrčí obsah publikovaný v otevřeném režimu splňovat. Musí být okamžitý, bezplatný, trvalý a svobodně dostupný prostřednictvím online přístupu.

Jinými slovy to znamená, že přístup k výsledkům výzkumu by měl zajištěn nejpozději ve chvíli, kdy jsou publikované. Dále také to, že čtenář sám by neměl platit žádné výdaje, a tudíž břemeno financování publikací leží na autorech. Trvalým přístupem se zase míní podmínka, že přístup k publikaci musí být zajištěn dlouhodobě a je třeba, aby byl připraven dlouhodobý způsob archivace. Konečně svobodný přístup znamená, že výsledky nemají být dostupné pouze ke čtení, ale měly by být zveřejněny tak, aby mohly být opětovně využité – například prostřednictvím licence Creative Commons.

Pozitivní dopadů modelu otevřeného publikování je celá řada – prakticky se ale významně projevil například v mnohem efektivnějším a flexibilnějším boji s aktuální pandemií. Řada vědecko-výzkumných programů už nyní publikování v tomto režimu vyžaduje povinně (viz například Horizon Europe). Na otevřené publikace ale zároveň často poskytují potřebné finanční prostředky.

Publikovat otevřeně se dá hned několika způsoby. Jedním typem je publikace tzv. „zelenou cestou“, který zpřístupňuje vědecké články a další typy publikací prostřednictvím otevřených repozitářů („open access repositories“). Praktickým nástrojem pro tento typ publikací je repozitář Zenodo, adresář repozitářů OpenDOAR, nebo služba Sherpa/RoMEO, která pomáhá se orientovat v postoji vydavatelů k otázce autoarchivace preprintů a postprintů.

Druhý typem publikace je tzv. „zlatá cesta“. Ta nabízí autorům možnost publikovat vědecké texty otevřeně prostřednictvím samotného časopisu (tedy skrze „open access journals“). Svobodný přístup k nim tak nezajišťuje autor, ale sám vydavatel. Funkčním nástrojem při vyhledávání vhodného otevřeného časopisu nebo vydavatele, který publikuje v otevřené režimu he služba DOAJ a DOAB. Ověřovat kvalitu těchto vydavatelů zase lze prostřednictvím databáze Journal Citation Reports, Master Journal List či tradiční Scopus.

Dělat FAIR správu výzkumných dat

Výzkumná data v pojetí otevřené vědy jsou veškeré informace, které byly vytvořeny za účelem získání výzkumných zjištění či reprodukování výsledků výzkumu. Mohou mít přitom velmi různorodou podobou, od laboratorních deníků, přes datové soubory, audiovizuální nahrávky, až ke konkrétním vzorkům či exemplářům.

V kontextu otevřené vědy je pak s takovými informacemi třeba zacházet FAIR způsobem. Akronym FAIR odkazuje na čtyři klíčové atributy – „findable“, „accessible“, „interoperable“ a „reusable“. Otevřená správa dat by měla být nejprve vyhledatelná, což skýtá například strojově čitelná metadata, dále dostupná (prostřednictvím žurnálů nebo repozitářů), interoperabilní – což jinými slovy znamená, že data by měla využívat standardizované formáty a slovník – a nakonec opětovně využitelná. Právně opakovaná využitelnost patří k velkým přínosům FAIR principů zacházení s vědeckými daty. Byla to koneckonců současná replikační krize ve výzkumu, díky které se ukázalo, jak důležitá je systematická a transparentní archivace dat. Ta nejen, že poslouží k lepší replikovatelnosti, a tudíž i kvalitě vědeckého poznání, ale sdílení dat má i potenciál snížit finanční náročnost samotných výzkumů. Kromě toho efektivní správa výzkumných dat umožňuje snazší tvorbu a revizi odborných textů, vyšší úroveň zabezpečení dat a nižší míru rizika jejich ztráty, podporuje celkovou integritu výzkumu a zvyšuje reputaci výzkumu.

Velkým dilematem při aplikaci otevřeného přístupu k vědeckým datům je otázka, jaké informace mohou být skutečně veřejně dostupné. V rámci FAIR principů se pak obvykle postupuje podle pravidla „as open as possible, as closed as necessary“, což v překladu znamená „otevřené tak moc, jak je to možné, a zároveň uzavřená, jak je to nutné“.

I Evropská Unie si dobře uvědomuje význam sdílení digitálních dat. Jejím cílem je nyní vytvořit jednotný trh s daty, který pomůže transformovat EU na atraktivní, bezpečnou a dynamickou datovou ekonomiku. Za tímto účelem vzniká evropská datová infrastruktura EOSC, která je určena jak pro akademickou sféru, tak průmysl. Ta bude především ukládat a zpřístupňovat vědecká data s využitím FAIR principů. V České republice jsou zatím do EOSC zapojen CESNET, Masarykova univerzita a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.

Správu dat pro každý výzkumný projekt by tak měl v rámci otevřené vědy specifikovat konkrétní plán managementu dat („data management plan“). Takový dokument specifikuje, jaká data a jakým způsobem budou během výzkumu vytvářena, a obsahuje informace o jejich dostupnosti a využití. V plánu by měla být věnována pozornost také právním a etickým otázkám. Pro jejich tvorbu lze využít také nástroje, jako je DMPonline a Data Stewardship Wizard.

Principy otevřené vědy jsou pak do velké míry ovlivněny také legislativním rámcem. Právní úpravy v jednotlivých zemí tak mohou fungovat jako bariéry proti otevřené vědě. Na druhou stranu však mohou nabídnout nástroje, které otevřené publikování naopak usnadní.