Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

Založení vlastní firmy na základě konkrétního vědeckého objevu je v biotechnologiích nejlepší cesta, jak dostat objev z laboratoře na trh. Velké koncerny nechtějí kupovat licence a pak se zabývat dokončením vývoje až k průmyslovému použití, říká Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně.

E15: Vy jste čistokrevný vědec, přesto jste se na základě svých objevů rozhodl založit dvě firmy, Enantis a CaverSoft, které je mají dotáhnout do komerčních aplikací. Proč jste nešel cestou patentu a prodeje licence?

S myšlenkou založit firmu přijel kolega Zbyněk Prokop (spoluvlastník společnosti Enantis – pozn. red.) z Nizozemska. Byl na univerzitě v Groningenu v době, kdy tam rozjížděli spin-off firmu. Po jeho návratu jsme si řekli, že to zkusíme také. Výsledky, které jsme v té době v našich laboratořích získali, směřovaly k několika aplikacím. Prokázali jsme, že náš enzym dokáže rozkládat bojový plyn yperit. Rovněž jsme zjistili, že pomocí našich enzymů lze produkovat látky, které se používají ve farmaceutickém průmyslu jako stavební bloky pro přípravu léčiv. Oba tyto výsledky si říkaly o to, abychom se je pokusili dostat do praxe.

E15: Funguje to tak, že spin-off firma objev dovyvine, aby byl uplatnitelný v praxi, a pak se celá prodá nějaké velké společnosti?

To je tradiční cesta, jak komercionalizovat výsledky akademického výzkumu v biotechnologiích a biomedicíně. Aby spin-off firma vyrostla v globálního hráče, to se podaří jen malému procentu případů. Snažili jsme se nabízet naše patenty velkým společnostem Roche, Novartis, Sanofi-Aventis, Novozymes. Jejich požadavek však byl, abychom naše produkty a technologie dotáhli.

E15/Michael Tomeš: Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně

E15: Co se jim nelíbilo?

Požadovaly, abychom uměli enzymy vyrábět ve větším měřítku. Běžně enzymy připravujeme v množstvích menších než jeden gram. Velké firmy chtějí kilogramy. Dotáhnout výsledek akademické práce do prakticky použitelné technologie nebo produktu trvá i několik let. Na velkoobjemové produkci našich enzymů už dva roky spolupracujeme s Mikrobiologickým ústavem AV ČR.

E15: Už ta kila enzymů umíte udělat?

Posunuli jsme se o dva řády. V našich laboratořích enzymy vyrábíme ve fermentoru s objemem 10 litrů, v Mikrobiologickém ústavu ve fermentoru tisícilitrovém. Další část vývoje se týká rozšiřování portfolia molekul, které s enzymy umíme vyrábět. Když jsme začínali s výrobou substancí pro farmaceutický průmysl, uměli jsme vyrobit pět molekul. Dosud jsme otestovali výrobu dalších třiceti sloučenin.

E15: Ty si vybíráte sami, nebo jejich výrobu testujete na zakázku farmaceutických firem?

Jdeme oběma cestami. Musíme se strefit do látek, které farmaceutický průmysl potřebuje. Třeba výrobci generických léčiv sledují, jakým molekulám vyprší patentová ochrana. Zhruba pět let před tímto datem už začnou zkoumat, jak tyto molekuly syntetizovat. To je dobrá fáze, kdy nám mohou říct, že by se jim hodila určitá molekula.

E15: Co ještě vaše enzymy kromě likvidace yperitu a výroby látek do léků dokážou?

Dají se použít i k likvidaci toxických látek, které jsou v životním prostředí. Další použití je v biosenzorech, ve kterých se enzymy propojí s detekčním systémem. Jednoduché zařízení s biosenzorem se ponoří do vody a zjistí se, jestli v ní je toxická látka přítomna.

E15: V čem se biosenzory liší od dnes běžně používaných metod?

Dnes se analýzy provádějí metodami analytické chemie, kdy se odeberou vzorky v prostředí a pak se v laboratoři zkoumají na plynovém chromatografu. Naše senzory poskytnou výsledek přímo v lokalitě. Navíc se dají biosenzory využít až pro sto opakovaných měření. Nám vychází jedna analýza na 30 korun, tradiční analýzy plynovou chromatografií stojí 2500 až tři tisíce korun za jeden vzorek.

E15: Očekáváte, že z vás jednou bude bohatý člověk?

Pro mne by bylo velké zadostiučinění, kdyby se výsledky našeho výzkumu opravdu dostaly do použití v praxi. Abychom si jednou mohli říct, že to, co jsme v laboratořích vybádali, slouží lidem.

E15: Takže když pak firmu prodáte za pár desítek milionů korun, tak to bude jen takový příjemný vedlejší produkt vaší práce?

Samozřejmě bych byl rád a doma by mě pochválili, ale peníze nebyly motivací k založení firmy. Ve chvíli, kdy se ukáže, že firma je úspěšná, budeme řešit, jestli ji vůbec prodat. Ale tam ještě nejsme.

E15: Vy jste celý vývoj financovali z toho, co si Enantis vydělal zakázkovým výzkumem. Nikdy jste neuvažovali, že byste se spojili s finančním investorem, který by poskytl peníze na rychlejší rozjezd?

Neuvažovali. Obor biotechnologií je v tomto ohledu trochu jiný než třeba informační technologie. To je vidět na naší druhé firmě CaverSoft, která vyvíjí software pro analýzu a vizualizaci proteinů. U ní jsme začali s investory komunikovat velmi brzy. Může se stát, že firma rychle investici přijme a půjde cestou rychlého růstu a následně nejspíš i rychlého prodeje. U Enantisu jsme si hned na začátku řekli, že chceme pomalé postupné kroky. Nicméně firma už funguje šest let a omezené finanční zdroje ji začínají brzdit. Za rok či dva se budeme muset nejspíš rozhodnout, zda budeme investora hledat.

E15: Proč jste se u CaverSoftu nebáli oslovit investory hned na začátku a u Enantis jste vsadili na vlastní síly?

Rozdíl je ve složení majitelů. U Enantisu jsme dva majitelé společně s docentem Prokopem. Obávali jsme se, že by nám investor říkal, jak rychle má firma postupovat, co má a co nemá dělat. Nejspíš jsme se báli ztráty akademické svobody. U CaverSoftu je vlastníků šest. Firma vyhrála soutěž StarCube a přirozeně se dostala do hledáčku investorů. Informační technologie jsou v Česku z hlediska podpory investorů rozvinutější než biotechnologie.

E15: Software CaverSoftu umí navrhovat podobu enzymů. V čem je jeho obchodní potenciál, který může být pro investory zajímavý?

Umožňuje hledat cesty, kterými do enzymu vstupují látky, aby s ním reagovaly. Do enzymu vstupuje substrát, vevnitř v enzymu proběhne reakce a z něj pak vystoupí produkt. Enzym, který tyto vstupní a výstupní cesty nemá optimální, může být v technologickém procesu velmi pomalý. Akademickým výzkumem jsme ukázali, že když začneme vstupní cesty upravovat proteinovým inženýrstvím, tak dokážeme činnost enzymů výrazně zrychlit.

E15: Takže umíte říct, jak do enzymu navrtat správné díry správným směrem?

Tak nějak. Jako by byl enzym ementál, do kterého potřebujeme udělat díry požadovaným způsobem. Obchodní potenciál vidíme u firem, které se zabývají výrobou enzymů. Šance jsou i u farmaceutických firem.

E15/Michael Tomeš: Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně

E15: Enantis jste zakládali v době, kdy se o podobných formách komercionalizace vědeckých objevů v Česku ani nemluvilo. Jak se postavila Masarykova univerzita k tomu, že si dva vědci založí firmu na základě objevu, který udělali jako její zaměstnanci?

Univerzita nebyla na takovou situaci vůbec připravena. Původní záměr byl, že firma vznikne s majetkovou spoluúčastí univerzity. Na radu vedení univerzity jsme však firmu založili sami, protože Akademický senát nebyl schopen projednávat a schvalovat firemní záležitosti takovou rychlostí, jakou by firma potřebovala. Až na základě naší zkušenosti univerzita začala nastavovat pravidla, jak spin-off firmy zakládat a podílet se na jejich řízení, jak chránit duševní vlastnictví, jak patenty licencovat.

E15: Bude mít univerzita něco z toho, když se Enantisu bude dařit, nebo když firmu jednou prodáte?

Vyrovnáváme se průběžně. Patenty vlastní univerzita. Enantis si od ní koupil licence. Finanční vyrovnání se už uskutečnilo jak u patentu na rozklad yperitu, tak u patentu na výrobu opticky čistých látek. V licenci je ustanovení, že jakmile zahájíme prodej enzymů a dalších látek, bude univerzita dostávat procento z tržeb. Ošetřený je i další vývoj. Pokud na univerzitě naklonujeme geny pro nové enzymy, Enantis si k nim kupuje licenční práva. Pro univerzitu je užitečné mít za partnera firmu, která je schopná odebrat výsledky, které je třeba dovyvinout a přenést do praxe.

E15: Jak se z vašeho pohledu posunula za šest let podnikání podpora přenosu vědeckých objevů do praxe ze strany státu?

Posun je veliký. Když jsme začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví a pomoc Jihomoravského inovačního centra je nedocenitelná. Pokud jde o obchodní příležitosti, je jich zdánlivě více. Ve skutečnosti je tomu ale naopak.

E15: Proč?

Vznikla Technologická agentura České republiky (TAČR), která má napomáhat přenosu poznatků výzkumu do praxe. Pro spin-off firmy však není financování TAČR vhodné, protože do projektů musí vkládat peníze na finanční spoluúčast. Dříve vydělával Enantis na výzkumu na zakázku. Teď je příležitostí zakázkového výzkumu mnohem méně, protože pokud nějaký podnik potřebuje udělat výzkum, jde cestou dotovaného projektu. Spin-off firma se do těchto projektů zapojit nemůže, protože nemá dostatek prostředků na nezbytné spolufinancování.

E15: Co by se mělo změnit, aby přenos myšlenek z výzkumu do praxe byl snazší?

Partnerů, se kterými můžeme spolupracovat v oblasti biotechnologií, není v Česku mnoho. To se v dohledné době nezmění. Zlikvidovali jsme farmaceutický průmysl, který byl dobře rozvinutý a mohl táhnout nahoru i biotechnologické firmy. V Nizozemsku jsme viděli, že podpora spin-off ze strany státu může být skutečně velká. Když kolegové na Groningenské univerzitě založili firmu, získali zdarma přístup k vybavení univerzity a škola jim v rozjezdové fázi dokonce platila dva zaměstnance. Je samozřejmě nutné, aby akademické instituce byly za úspěšné transfery technologií hodnoceny a měly motivaci i prostředky k jejich podpoře.

Jiří Damborský (44)

Je profesorem biochemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Pracuje v oblasti enzymové katalýzy, proteinového a metabolického inženýrství. Nyní vede třicetičlenný vědecký tým a byl řešitelem nebo spoluředitelem 33 výzkumných grantů. Je spoluzakladatelem první biotechnologické spin-off firmy Masarykovy univerzity Enantis a softwarové společnosti CaverSoft.