Seriálem i přednáškou. Jak se daří popularizovat vědu?

Pamatujete si, jak byl v Teorii velkého třesku Sheldon naprosto unešený z Profesora Protona? Takhle nějak by měla vypadat úspěšná popularizace vědy – když z dítěte, které nadšeně sleduje televizní pořad, vyroste vědec.

Popularizace vědy přitom nemusí přivést mezi akademiky tisíce nováčků. Stačí, když se podaří u veřejnosti probudit zájem o vědu. Ta přece není ničím nedosažitelným, nudným nebo složitým. Věda je tady pro všechny, ostatně na její činnost jdou peníze z našich daní. „Věda řídí celou společnost a její dílčí části od ekonomiky po kulturu. Proto potřebujeme nejen ty, kteří budou přicházet s inovacemi, ale i lidi, kteří rozumějí tomu, co denně používají,“ řekl pro TST britský astrofyzik James Carpenter.

Deník E15: James Carpenter

Stačí jen, když někdo odborný jazyk vědců někdo dobře zprostředkuje a z akademických otázek udělá malé záhady, které chce odhalit dítě v každém z nás. „Věda a technologie jsou čím dál větší součástí našich životů. Neměl by nám smysl toho všeho kolem nás unikat,“ dodal Carpenter.

Základem je YouTube

V zahraničí se interaktivním muzeím, výstavám nebo centrům jako je Přírodopisné muzeum v Londýně daří už několik let. Rodiče posílají své děti na „vědecké tábory“ a sami po večerech poslouchají popularizační přednášky Ted Talks nebo jsou členy nejrůznějších asociací, od seriózních po bizarní, jako třeba Asociace pro rekonstrukci zločinů.

Česko je v tomhle pozadu, popularizaci se u nás začalo dařit až v poslední dekádě a zatím není jasné, jestli se tento trend udrží. Pozdější nástup masové popularizace má ale i své výhody: mladší generace včetně generace Y je dnes sžitá s technologiemi, které vědecké novinky dokáží poutavě zprostředkovat. To zjistil například James Grime, který na YouTube přibližuje zájemcům matematiku. Nebo autoři dva roky starého vzdělávacího cyklu Nezkreslená věd, který vznikl ve spolupráci s českou Akademií věd.

Akademie věd ČR: Nezkreslená věda

Právě Akademie věd je jedním z tahounů české popularizace vědy a výzkumu. Snaží se o to třeba projektem Otevřená věda, v rámci kterého kromě přednášek na YouTube pomáhá školit i ty, kdo by chtěli mladé publikum vědeckými otázkami zaujmout. Zájemci o vědu ale nemusí sedět jen doma u počítače, vyrazit mohou třeba na výstavu Pevnost poznání do Olomouce nebo na zdejší Academia Film Olomouc, kde se dozví něco nejen o přírodních, ale i humanitních vědách. Vydat se mohou také na fórum Věda žije! nebo si můžou dát kávu s vědci na neformálních diskusích Science Café.

Zájem o přírodní vědy dokázal v leckterém studentovi spolehlivě udusit špatný pedagog. Jak studentům poutavě přednášet o fyzice, matematice nebo chemii se učitelé mohou dozvědět na Jarmarku vědy a umění v Uherském hradišti.

A pak je tu samozřejmě stará dobrá televize, seriály, sci-fi filmy nebo knihy. „Starší“ ročníky si ještě pamatují československé pořady jako Okna vesmíru dokořán nebo Magion, z těch zahraničních se snad na každém podepsal francouzský seriál Byl jednou jeden život nebo australský pořad Věda je zábava. K těm novějším pak patří známý seriál Bořiči mýtů, který zábavu a poznání doplnil dávkou napětí.

„Je spousta nástrojů, jak vědu popularizovat. Pořád nejefektivnější je ale film, protože je funkčním celkem, na kterém pracují většinou největší odborníci, třeba britská BBC, filmaři a vědci dohromady,“ vysvětlil pro TST programový ředitel zmíněného Academia Film Olomouc Jakub Ráliš.

Deník E15: Jakub Ráliš, Jaroslav Miller a Richard Dawkins

Zbyde z vědy vůbec něco?

Ne každý je ale z popularizace vědy nadšený. Podle některých skeptiků se věda díky popularizaci může stát pseudovědou, hypotézy se překroutí, objevy dezinterpretují a z rádoby populárně-naučné literatury se stane prodávaný brak. Část vědců tak varuje předtím, aby z vědy vůbec něco zbylo.

Navíc ti akademici, kteří se vydají na popularizační misi, přijdou o čas na vlastní výzkumy, a když se k tomu přidají i jinak napjaté vztahy mezi vědci, může se stát, že popularizátor po pár letech zjistí, že mezi akademiky už není vítaný. Své o tom ví například oblíbený astronom Carl Sagan. I přes to se mnozí do popularizace vědy pouští, v Česku to je například Jiří Grygar nebo Petr Kulhánek.

Naším problémem tak nakonec není to, že by chyběli tlumočníci vědy nebo zajímavé projekty, ale že jsme zahlceni vší lákavou nabídkou zajímavostí, ze kterých si nedokážeme vybrat a naučit se vzdělávat jen tak, pro radost z poznání.