Michal Otyepka: Tvrdá evaluace odměněná absolutní důvěrou, to je ERC
- Foto: Vědavýzkum.cz: Michal Otyepka: Tvrdá evaluace odměněná absolutní důvěrou, to je ERC
- Video: Katedra fyzikální chemie: Příliš plochý svět?
Jaké jsou zkušenosti Michala Otyepky s prací na ERC projektech v Česku? A jak probíhá jednání s průmyslovými partnery? I na to se ho ptala redakce portálu Vědavýzkum.cz.
Michal Otyepka patří nejen k předním českým chemikům, ale je také prozatím jediným českým vědcem, kterému se podařilo získat grant ERC Proof of Concept, jehož cílem je převést výsledky předchozích ERC grantů do praxe.
Michal Otyepka získal v roce 2004 doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se o tři roky později habilitoval na docenta a v roce 2012 zde získal titul profesora v oboru fyzikální chemie. Na Univerzitě Palackého v Olomouci působí i nadále – v letech 2008 až 2020 byl vedoucím Katedry fyzikální chemie a v roce 2019 se stal zastupujícím ředitelem Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM). Působil ale také v Itálii, Německu, Francii. V roce 2014 obdržel grant Neuron Impuls Nadačního fondu Neuron. První ERC grant se mu podařilo získat o rok později v roce 2015. Po pěti letech uspěl v soutěži o grant ERC Proof of Concept.
Otyepka se dlouhodobě zabývá vlastnostmi uhlíkových materiálů a hybridních systémů a stál mimo jiné u objevu fluorografenu. Podílel se také na vývoji nekovových magnetů. „Cílem mého prvního ERC grantu bylo pochopit chemická pravidla dvojrozměrného světa uhlíkových materiálů a následně hledat nové materiály odvozené od grafenu pro konkrétní aplikace,“ vysvětluje Otyepka. Takové materiály totiž mohou následně sloužit jako katalyzátory nebo sorpční materiály či je možné je využít pro senzoriku nebo ukládání energie. „Mimo jiné jsme si ověřili, že cílenou chemickou úpravou grafenu můžeme připravovat vhodné elektrodové materiály, které jsou hlavní součástí takzvaných superkondenzátorů využívaných například v automobilovém průmyslu či elektrotechnice,“ dodává Otyepka. Projekt mu podle jeho názoru umožnil otevřít novou oblast nanomateriálové chemie, která nyní začíná přinášet své ovoce.
Navazující grant ERC Proof of Concept, který se Otyepkovi podařilo získat v roce 2020, se zaměřoval právě na přenos těchto výsledků výzkumu do praxe. Primárním cílem bylo připravit dostatečné množství nového uhlíkového elektrodového materiálu. Ve spolupráci s komerčním partnerem nyní vědci ověřují, jak je možné ho využít v zařízeních pro ukládání energie, tzv. superkondenzátorech. „Námi vyvinutý materiál neobsahuje žádné těžké kovy, jeho příprava je poměrně jednoduchá a je spojená s výrazně nižšími energetickými náklady, než je obvyklé u stávajících komerčně využívaných materiálů. Nyní ověřujeme, zda novinka funguje i ve skutečných součástkách,“ říká o své aktuální práci Otyepka.
Průlomová myšlenka nepřichází každý den
„Granty ERC považuji za výzvu, s níž by se měl poměřit každý vědec, který se chce ve své kariéře posouvat kupředu a hrát alespoň evropskou ligu,“ tvrdí Otyepka. Účastnit se výběrového řízení v programech ERC Otyepku lákalo dlouho. Stál zejména o velkorysé financování, které by mu umožnilo vytvořit na pět let vědeckou skupinu, která bude mít prostředky na to nerušeně pracovat na rozsáhlém vědeckém projektu. To, že Evropská výzkumná rada vědcům umožňuje realizovat jejich ambiciózní nápady, považuje Otyepka za naprosto zásadní. „Zejména pro mladé vědce je to odrazový můstek pro vybudování vlastního týmu a etablování se ve vědecké komunitě. Je to pětiletý projekt, takže se nemusíte dlouho trápit s žádostmi o další granty na podporu výzkumu,“ vysvětluje. Zároveň to podle něj vědce učí řadě důležitých manažerských dovedností, aniž by se ocitl v zajetí přebujelé administrativy.
Nejvíc času podle Michala Otyepky zabere přemýšlení o tématu. „Myšlenka, která je neotřelá, zajímavá, průlomová a otevírá nové obory, nepřichází každý den. A když přijde, musí se správně uchopit, ukotvit a pak rozpracovat do konkrétních cílů a vědeckých úkolů,“ vysvětluje. Psaní samotného projektu už podle něj tak náročné nebylo. „Jakmile jsem měl všechny myšlenky uspořádané v hlavě, nebylo složité je dát na papír. Psaní mi zabralo asi měsíc a neocenitelní při něm byli všichni spřátelení kritici, kteří mě svými podněty inspirovali k dopilování i těch nejmenších detailů. Za to jim moc děkuji, protože při hodnocení rozhodují i ty nejmenší maličkosti.“ Vděčný je Otyepka také Nadaci Neuron, která mu umožnila dopředu některé nápady vyzkoušet.
Zásadní jsou podle Michala Otyepky i velké finance, které ERC nabízí. „Samotná finanční injekce byla naprosto klíčová, protože jsem mohl vybudovat konkurenceschopný tým a realizovat všechny nápady. Také projektová flexibilita je skvělá, neboť mi umožnila v závěrečných letech projektu věnovat se opět těm nejzajímavějším tématům,“ říká. Velmi přínosný byl podle Otyepky i aktuální grant ERC Proof of Concept, jelikož prakticky učí, jak posuzovat přenositelnost nápadů do praxe. „Jednání s průmyslovými partnery pro mě byly velmi inspirativní, neboť jsem o některých rysech svého výzkumu začal přemýšlet zcela jinak,“ dodává Otyepka.
Řešit ERC projekt v českém prostředí není radostná práce
Michal Otyepka také velice oceňuje administrativní stránku projektů Evropské výzkumné rady. „Výkaznictví pro ERC agenturu jednoduše nelze nemít rád. Zejména český vědec, který prošel administrativou operačních programů, si připadá jako Alenka v říši divů,“ vypráví Otyepka. ERC granty podle jeho zkušenosti skutečně umožňují se plně věnovat jenom vědecké práci. „V tomto smyslu jsem se skutečně zamiloval do konceptu, který ERC granty nabízí – tedy že velmi tvrdá evaluace je odměněna absolutní důvěrou vloženou do rukou řešitelů.“
Samotné řešení projektu v českém vysokoškolském prostředí už podle něj ale tak radostné není. „Po pěti letech musím s lítostí říct, že od domovské instituce se mi žádné zvláštní podpory nedostalo a spíš mi občas přistál pod nohama nějaký ten klacek,“ říká Otyepka. Podpůrný tým si tak vytvořil sám a rady získal od kolegů, kteří ERC projekty v tuzemsku už řešili. „Jako největší problém jsem ale od začátku vnímal nedostatek laboratorních prostor, kde bych mohl výzkum realizovat,“ vysvětluje. Podle něj to může být obecnější problém vysokých škol, kde prostory jednotlivých kateder jsou silně „totemizované“ a podle Otyepky tak v důsledků nové laboratoře získat prakticky nelze. Chválí ale naopak symbiózu s dalšími výzkumnými týmy RCPTM (nyní CATRIN), která umožnila sdílet laboratorní infrastruktury.