Expozice a fyziologická zátěž organismu hasiče v podmínkách požárního zásahu

V posledních letech byla publikována celá řada epidemiologických studií uvádějících, že hasiči jako profesní skupina mají zvýšené riziko některých onemocnění v porovnání s obecnou populací. Významným etiologickým faktorem, který hasiče odlišuje od jiných profesních skupin a obecné populace je likvidace požáru. S touto činností je spojená celá řada stresových faktorů včetně expozice zplodinám hoření. Proto je v současnosti úsilí výzkumných institucí zaměřeno na biomonitoring pracovního prostředí hasičů a s tím spojená charakterizace a hodnocení zdravotních rizik u této profesní skupiny. Cílem příspěvku je předložit základní informace o možných zdravotních rizicích hasičské profese včetně hodnocení některých biomarkerů. Příspěvek rovněž představuje projekt, jehož cílem je zhodnocení zátěže organismu hasičů v simulovaných podmínkách požárního zásahu.

Klíčová slova

Expozice, biomarkery, zplodiny hoření, hasiči, požární zásah, nebezpečné chemické látky.

Prezentace a data ke stažení: Expozice a fyziologická zátěž organismu hasiče v podmínkách požárního zásahu (XXIII. Mezinárodní konference o separační chemii a analýze toxických látek)

1 ÚVOD

Je obecně známo, že „hasičská“ profese patří mezi vysoce rizikové činnosti, a to může vyvolávat velký tlak na jednotlivce. Vystavení hasičů vysokým teplotám, zplodinám hoření nebo zásah v komplikovaném a stresovém prostředí může být příčinou traumat, úmrtí nebo patologických změn organismu. V posledních letech se snaží řada výzkumných institucí ve spolupráci s hasičskými sbory po celém světě kvantifikovat potencionální zdravotní rizika v pracovním prostředí hasičů. To, co hasiče odlišuje od jiných profesních skupin a obecné populace je expozice nebezpečným chemickým látkám (NCHL) během požárního zásahu. Hasiči po celém světě likvidují požáry v různorodém prostředí, tj. od požárů ve venkovním a přírodním prostředí, v uzavřených prostorách po požáry technologických zařízení. Hašení požárů zahrnuje celou řadu rizikových činností v kombinaci s vystavením vysokým teplotám a složité směsi NCHL uvolňovaných při požáru. Při hoření moderních polymerních materiálů, textilií, nábytku, elektrických nebo elektronických zařízení se uvolňuje celá řada sloučenin, které jsou klasifikovány jako známé, pravděpodobné, nebo možné karcinogeny, dále mutagenní látky nebo endokrinní disruptory (1).

Hasiči jsou během pracovního života vystaveni mnoha stresorům zahrnujícím expozici NCHL, extrémní fyzickou, psychickou nebo kardiovaskulární zátěž (reagující na vnější podněty), narušení cirkadiánního rytmu (práce na směny), zvýšenou tepelnou zátěž spojenou s působením tepla při hašení požárů nebo s používáním zásahových osobních ochranných pomůcek (OOP) (2-6). Trvalé vystavení pracovním stresorům může přispět k rozvoji krátkodobých a dlouhodobých zdravotních následků. Obecně se očekává, že hasiči budou mít nižší mortalitu (nemocnost) a morbiditu (úmrtnost) než obecná populace. Tato skutečnost je v epidemiologii pracovních rizik nazývána jako efekt zdravého zaměstnance. Vzhledem k povaze „hasičské“ profese se musí zohlednit fyzická a psychická náročnost práce a s tím související nutnost pravidelně absolvovat ověření fyzické způsobilosti včetně pravidelných lékařských prohlídek. Přesto byla v posledních letech publikována celá řada zahraničních studií, které uvádějí, že mezi hasiči, jako profesní skupinou, je vyšší výskyt některých onemocnění v porovnání s obecnou populací. Etiologie některých onemocnění a zdravotních problémů tedy může souviset s povoláním hasiče a požárním zásahem.

ČVUT v Praze: Expozice a fyziologická zátěž organismu hasiče v podmínkách požárního zásahu

2 EXPOZICE A POTENCIONÁLNÍ ZDRAVOTNÍ RIZIKA

Do současné doby bylo publikováno velké množství epidemiologických studií zkoumajících hasičské sbory v různých zemích. První významnější epidemiologické studie zabývající se zdravotními dopady hasičské profese publikoval Ernestem Mastromatteo v Torontu v roce 1959. Historie zdravotního výzkumu týkajícího se hasičů je však mnohem starší. Dnes patří hasiči z pohledu epidemiologie nebo pracovního lékařství spolu s dělníky pracujícími s azbestem mezi nejpodrobněji studovaná povolání. Přes rozsáhlý výzkum nejsou epidemiologická nebo toxikologická data kompletní (7). Asi nejvýznamnějším zdrojem údajů o dlouhodobých zdravotních dopadech hasičské profese jsou epidemiologické studie pokrývající dlouhé časové období (několik desítek let) a zkoumající riziko u rozsáhlé skupiny desítek tisíc hasičů. Jedná se především o tzv. kohortové studie. Ty nejrozsáhlejší epidemiologické studie zkoumající morbiditu nebo mortalitu různá onemocnění hodnotily skupiny až 30 000 hasičů v rozmezí více jak 40 let. Velká část epidemiologických studií pochází ze Severní Ameriky, ale výzkum probíhal také v Austrálii, Novém Zélandu, Jižní Koreji, Německu, Francii, Velké Británii, v zemích severní Evropy apod.

V roce 2010 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikovala „pracovní expozici“ hasiče jako potenciálně (možná) karcinogenní pro člověka (skupina 2 B), a to na základě omezených důkazů u lidí a nedostatečných důkazů u experimentálních zvířat. Hlavním etiologickým faktorem nádorových onemocnění mezi hasiči je podle IARC opakovaná expozice zplodinám hoření (8). Všechny typy požárů uvolňují některé vysoce nebezpečné látky z pohledu chronických účinků na organismus, jako jsou např. polycyklické aromatické uhlovodíky, (PAH), benzen, 1,3 - butadien, trichlorethylen, dioxiny, furany, vinylchlorid nebo formaldehyd. IARC v publikované monografii uvádí minimálně 13 látek identifikovaných ve zplodinách hoření s prokázanými karcinogenními účinky na člověka.

Mnoho identifikovaných karcinogenů jsou těkavé organické látky (VOC) a semi-těkavé organické látky (SVOC). Tyto sloučeniny jsou běžné při hoření většiny materiálů. Komplexní směsi VOC/SVOC vznikají při požárech jako produkty nedokonalého spalování a o mnoha z nich je známo, že výrazně poškozují lidské zdraví a životní prostředí. Některé sloučeniny jako benzen, styren a fenol vznikají při většině požárů. Vyskytují se ve zplodinách hoření syntetických (polymerních) materiálů, ale také tradičních stavebních materiálech nebo výrobků ze dřeva (9). Zvýšená četnost některých typů rakoviny spojená obvykle s expozicemi vede k závěru, že nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi nádorovým onemocněním a činností hasičů. Lze říci, že u nádorových onemocnění podle výsledku výzkumů za posledních zhruba 50 let vykazují hasiči nižší nebo srovnatelnou celkovou incidenci a mortalitu ve srovnání s kontrolními skupinami (neexponovaná skupina), ačkoli existuje statisticky významný nález některých specifických typů nádorů.

Tepelný stres, vyčerpání z horka a úpal v důsledku dlouhodobého a častého vystavování se vysokým teplotám, zvláště v zásahovém osobním ochranném oděvu (zásahový OOP), mohou vést nejen k hypertermii, ale také k dehydrataci, která může poškodit srdce, ledvin, játra nebo gastrointestinální trakt (10). Fyzická náročnost spojená s hašením požáru a vysoké teploty, ve kterých hasiči působí, vedou k silnému pocení. Zásahový OOP omezuje ochlazování, činí pocení méně účinným, narušuje termoregulační procesy těla a vodní rovnováhu. Nedávný výzkum zkoumající americké hasiče pří výcviku ukázal, že více než polovina probandů zařazených do studie byla před zahájením výcviku dehydrovaná (11). Během výcviku ztratila většina probandů díky ztrátě tekutin více než 1 % své tělesné hmotnosti, což může ovlivnit mentální funkce, sílu a koordinaci. Navíc zvýšený průtok krve, pocení a tělesná teplota spolu se sníženým obsahem vody v těle také mohou zvyšovat riziko dermální absorpce některých produktů hoření (11-12).

Je známo, že ledviny jsou zvláště náchylné k poškození některými toxickými látkami, takže kombinace dehydratace spojená s opakovanou expozicí některým toxickým látkám po řadu let může do určité míry vysvětlit zvýšené riziko onemocnění ledvin (13-14). Existuje řada faktorů, které mohou ovlivnit gastrointestinální systém hasičů. Je známo, že dlouhodobá expozice některým konkrétním složkám zplodin hoření (např. akroleinu) způsobuje podráždění epiteliálních buněk v gastrointestinálním traktu, zatímco jiné složky zplodin hoření (např. polychlorované bifenyly) jsou spojeny s histologickými změnami v játrech (15-16).

V USA bylo zjištěno, že 45 % úmrtí ve službě mezi americkými hasiči bylo způsobeno ischemickou chorobou srdeční (ICHS) (17). Studie prokázali, že vystavení některým NCHL jako je kyanovodík, oxid uhelnatý nebo pevné částice, mohou urychlit kardiovaskulární onemocnění. Zvýšené riziko infarktu myokardu vedoucího k úmrtí může být způsobeno také tepelným stresem, extrémní fyzickou námahou spojenou s hašením požáru, dehydratací, prací na směny nebo stresem souvisejícím s reakcí na požární poplach (7).

Snížení reprodukčního zdraví u hasičů je dle některých studií evidentní jak u mužů, tak i žen (18,19). V dánské studii publikované v roce 2019 bylo zjištěno, že existuje zvýšená pravděpodobnost, že páry, ve kterých muž vykonává profesi hasiče, budou vyhledávat léčbu in vitro fertilizací (IVF) (18). Pravděpodobným mechanismem, který stojí za poklesem mužské plodnosti, je tepelný stres genitálií způsobený profesní zátěží (20). K tepelnému stresu může docházet například při pravidelném používání zásahových OOP. Tyto oděvy jsou složeny z několika vrstev funkčních materiálů a jsou určeny především k ochraně hasiče při požárním zásahu. Jsou ale široce využívány na všechny typy zásahů včetně výcviků v rámci pravidelné odborné přípravy. Hasiči jsou také vystaveni celé řadě NCHL, které mohou nepříznivě ovlivňovat jejich reprodukční zdraví, ať už to jsou endokrinní disruptory nebo látky s teratogenním účinkem (18).

Velký počet studií ukazuje, že časté, dlouhodobé a přímé vystavení kouři zvyšuje rychlost a frekvenci dýchání, což má za následek usazování částic z kouře v dýchacím traktu.

Studie naznačují, že expozice plicních epiteliálních buněk pevnými částicemi podporuje zánět v důsledku reakce alveolárních makrofágů (20). To může u hasičů přispět ke zvýšenému výskytu chronických respiračních onemocnění. Bylo zjištěno, že expozice hasičů zplodinám hoření při likvidaci požárů v přírodním prostředí má výrazný vliv na respirační imunitu a při vysokých dávkách může způsobit dlouhodobé nebo trvalé léze v plicních tkáních. Jedná se hlavně o případy, kdy hasiči při likvidaci požárů důsledně nepoužívají izolační dýchací přístroje (IDP). Problematická se tedy jeví činnost při „dohašovacích pracích“ nebo činnost bezprostředně po požárním zásahu. Zdá se, že účinky na respirační systém jsou nejsilněji spojeny s velikostí a složením vdechovaných pevných částic, o kterých se předpokládá, že jsou pro lidské zdraví mimořádně škodlivé (21). Plíce mají rozsáhlou kontaktní plochu pro výměnu plynů. K poškození plic dochází, když vnější noxa způsobí hypersenzitivní reakci nebo poškození dýchacího systému. Mezi chemické látky spojované podle IARC s karcinomem plic patří arsen a anorganické sloučeniny arsenu, beryllium a sloučeniny beryllia, kadmium a sloučeniny kadmia, sloučeniny chromu, sloučeniny niklu, pevné částice, benzo(a)pyren, , ftaláty, aj. (23-25). Několik výzkumů prokázalo expozici hasičů těmto NCHL v průběhu požárního zásahu. (26-28). Po vdechnutí se mohou NCHL dostat do respiračního traktu což může vést k místnímu nebo systémovému zánětu (29). Poruchy metabolizmu lipidů, oxidační stres, poškození DNA, epigenetické modifikace a zánět se mohou za určitých okolností vyvinout v respirační onemocnění nebo rakovinu. Patofyziologické změny v důsledku vystavení hasičů stresovým faktorům jako je extrémní fyzická námaha nebo expozice NCHL, to vše pravděpodobně přispívá k rozvoji respiračních onemocnění u hasičů.

Profese hasičů a likvidace požáru je také spojována s oxidačním stresem, poškozením proteinů a DNA, časným zánětem a rozvojem/zhoršením kardiorespiračních, metabolických poruch a rakoviny (30-32). Koncentrace NCHL uvolňovaných při požárech je často extrémní, ale sama o sobě nemůže vysvětlit celkovou zdravotní zátěž zjištěnou v této profesní skupině. Dlouhodobé vystavení NCHL uvolňovaným z požárů podporují nepřetržitou tvorbu reaktivních forem kyslíku, narušují oxidační/antioxidační rovnováhu a může následně způsobit poškození proteinů a DNA (33-35). Epidemiologické studie také zjistily, že vystavení teplu a fyzicky náročné činnosti prováděné hasiči v zásahových OOP narušují homeostázu u hasičů (36-39). Oxidační stres nastává, když oxidační aktivita není adekvátně potlačena intracelulárními antioxidačními systémy. Biomarkery oxidačního stresu jsou molekuly, které se účastní biologických procesů nebo jsou jejími konečnými produkty (např. antioxidační enzymy, lipidové radikály, malondialdehyd a isoprostany). Nerovnováha mezi oxidační a antioxidační aktivitou způsobuje oxidační stres a může vést k vážnému poškození proteinů a DNA. Poškození proteinů má odezvu uvnitř buňky tím, že narušuje enzymatickou regulaci a související biologické funkce (40-41).

3 VÝZKUMNÝ PROJEKT „POSOUZENÍ HROZBY EXPOZICE HASIČŮ ZPLODINÁM HOŘENÍ“

Možná zdravotní rizika související s likvidací požáru jsou do značné míry určována délkou a frekvencí expozice, celkovou toxicitou NCHL (v závislosti na hořlavém souboru a vzniklých zplodinách hoření), cestou vstupu NCHL do organismu, zdravotním a fyzickém stavu nebo genetických predispozicích. Expozice zplodinám hoření pravděpodobně není jediných etiologickým faktorem vysvětlujícím celkovou zdravotní zátěž. Jde spíše o komplexní soubor faktorů, které přispívají k některým zdravotním problémům u hasičů. Pro pochopení výsledků epidemiologických studií a etiologické faktorů souvisejících se vznikem některých onemocnění používají se pro hodnocení zátěže organismu hasičů různé měřitelné indikátory biologických či patologických procesů v organismu (biomarkery). Biomarkery jsou cenné nástroje k objasnění mechanismu působení některých stresorů faktorů, které mohou vést k výskytu onemocnění. Biomarkery účinku (také známé jako biomarkery biologické odpovědi) jsou pozorovatelné a kvantifikovatelné fyziologické/biochemické změny, které jsou přímo spojeny s biologickou odpovědí na patologické procesy v organismu (42). Tyto změny mohou být konkrétní klinické příznaky nebo markery klinického onemocnění. Jejich kvantifikace je nanejvýš důležitá pro včasnou intervenci při rozvoji onemocnění. Výzkum biomonitoringu hasičů se v posledních letech významně zvýšil. V současné době jsou důkazy naznačující souvislost mezi likvidací požáru, expozicí zplodinám hoření a negativními účinky na zdraví hasičů.

Přes úsilí celé řady výzkumných organizací a hasičských sborů není v současnosti dostatek informací o reakci organismu hasičů na stresory, které na ně působí během reálných požárů. Výsledky biomonitoringu přitom rozhodující pro optimalizaci fyzické zátěže, minimalizaci expozice a kontaminace hasičů nebo pro vývoj OOP.

Tato problematika vedla ke vzniku výzkumného projektu „Posouzení hrozby expozice hasičů zplodinám hoření“ na ČVUT, Fakultě biomedicínského inženýrství. Projektu se dále spoluúčastní Státní zdravotní ústav, Institut ochrany obyvatelstva HZS ČR, Technický ústav požární ochrany HZS ČR, Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN, Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN, Ústav experimentální medicíny AV, CASRI – vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu a některé další instituce. Cílem projektu je zhodnotit chování organismu hasičů v podmínkách s výskytem zplodin hoření, extrémního tepla a intenzivní fyzické námahy. Zvláštní pozornost byla věnována expozici organismu některými NCHL, které se běžně vyskytují ve zplodinách hoření jako je benzen nebo PAH.

V rámci projektu byly realizovány dva terénní experimenty simulující reálné podmínky požáru v uzavřených prostorách. Výzkum v obou případech proběhl ve Vysokém Mýtě, a to v zařízení simulujícím reálné jevy u požáru (tzv. flashover kontejner), které provozuje HZS Pardubického kraje. První - pilotní experiment se uskutečnil v roce 2019 a zúčastnilo se ho 10 probandů z řad příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR. Cílem experimentu bylo ověření některých metod jako např. odběr vzorků z vnitřní části „flashover“ kontejneru pro stanovení koncentrace benzenu, kyanovodíku nebo oxidu uhelnatého. Dále byly u probandů provedeny odběry biologického materiálu pro hodnocení expozice benzenu nebo také odběr vzorků vydechovaného vzduchu. Na základě zkušeností z pilotního experimentu byly některé metody upraveny a doplněny. Byla výrazně upravena metodika tak, aby bylo provedeno nejen hodnocení účinků expozice organismu některými NCHL, ale také posouzena odezva a adaptace organismu hodnocených probandů na extrémní zátěž.

Druhý terénní experiment se uskutečnil v roce 2021 a zúčastnilo se ho 24 probandů opět z řad příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR. Ti prováděli simulaci požárního zásahu v uzavřených prostorech spojenou s vyhledáváním a záchranou osoby. Během experimentu byly uvnitř výcvikového zařízení nasimulovány extrémní podmínky spojené s vývinem velkého množství zplodin hoření, nulové viditelnosti a vysoké teploty. Cílem simulace bylo vytvořit u probandů intenzivní zátěž a stresovou odezvu odpovídající reálnému zatížení u požárního zásahu v uzavřených prostorech. Uvnitř zařízení tedy byly simulovány podobné podmínky jako při požáru uvnitř obytné místnosti. Tzn. materiály použité v hořlavém souboru a umístěné ve spalovací peci odpovídaly vybavení obytné místnosti.

Simulací požárního zásahu bylo u probandů prováděno hodnocení:

• vnitřní expozice organismu některými vysoce toxickými látkami, které se běžně vyskytují ve zplodinách hoření,
• poškození genetického mat eriálu buňky,
• expozice a míra poškození organismu pevnými částicemi,
• fyzické a stresové zátěže organismu v extrémních podmínkách,
• akutních a chron ických změn v dýchacích cestách.

V rámci terénního experimentu byla provedena celá řada níže uvedených vyšetření a odběrů biologického materiálu:

• Biologické expoziční testy (BET) – provádí se při hodnocení expozice chemickým látkám v pracovním prostředí (profesionální expozice) a umožňuje kvantifikovat celkové množství vybrané škodlivé látky vstřebané do organismu. Při experimentu byly hodnoceny metabolity benzenu a PAH.
• Cytogenetická analýza periferních lymfocytů (CAPL), vyšetření mikrojader a tzv. komet test – jedná se o velmi přesné vyšetření sloužící k monitorování populace exponované karcinogenům a mutagenům (genotoxické látky). Tyto NCHL se běžně vyskytují ve zplodinách hoření.
• Methylace jaderné kyseliny DNA nositelky genetické informace, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program, a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. Zjednodušeně řečeno methylace DNA nepřímo předurčuje odolnost této jaderné kyseliny vůči poškození. Nastavení metylace jednotlivých genů se v průběhu života může pozvolna měnit v závislosti na životních podmínkách, včetně expozice genotoxickým látkám. Právě tyto změny budou ve vzorcích DNA z krve analyzovány.
• Stanovení hladiny karbonylhemoglobinu v krvi bylo zjišťováno jak invazivně tj. odběrem krve, tak CO oxymetrem, tedy neinvazivně.
• Hodnocení některých fyziologických parametrů bylo prováděno osobním biotelemetrickým systémem FlexiGuard vyvinutým ČVUT, Fakultou biomedicínského inženýrství. Hodnocena byla tepová frekvence, teplota pod oděvem, teplota na pokožce a vlhkost pod oděvem.
• Vyšetření biomarkerů oxidativního stresu – oxidativní stres je děj, při kterém vznikají volné radikály, které mohou být příčinou akutních a chronických onemocnění. Vyšetření zahrnovalo jak odběr krve a moči, tak kondenzátu vydechovaného vzduchu.
• Stanovení hladiny vybraných hormonů (kortizol, testosteron) poskytne informaci o míře zatížení a stresu při extrémní fyzické zátěži.
• Stanovení laktátu a glukózy ukáže míru zatížení a zapojení aerobního/anaerobního metabolismu při zátěži.
• Vyšetření acidobazické rovnováhy (ASTRUP) informuje o aktuálním stavu vnitřního prostředí. Stanovuje pH krve, parciální tlaky O2 a CO2 a stav pufračních systémů krve.
• Analýza složení těla byla provedena metodou bioimpedance, kdy bylo zjišťováno složení těla, zejména podíl tuku a svalů, váha kostí, množství vody v organismu nebo body mass index (BMI).
• Vyšetření vydechovaného NO ke zjištění možného alergického zánětu v dýchacích cestách (astma apod.) bylo hodnoceno pomocí specializovaného přístroje.
• Spirometrie – neinvazivní vyšetření plicních objemů a odporu při dýchání.

Během experimentu byla odebrána celá řada vzorků ovzduší z vnitřní části tzv. flashover kontejneru. V odebraných vzorcích byla kvantitativně hodnocena koncentrace benzenu, některých polycyklických aromatických uhlovodíků a kyanovodíku. Současně byl během simulace požárního zásahu prováděn kontinuální měření koncentrace oxidu uhelnatého. Spolu s odběry vzorků NCHL bylo prováděno na referenčním místě měření teploty uvnitř kontejneru pomocí termočlánků.

Výsledky exponované skupiny budou porovnány s výsledky kontrolní tzv. profesně neexponované skupiny. Záměrem vyšetření je porovnat reakci organismu exponované skupiny (hasiči) a reakci organismu u neexponované skupiny (kontrolní skupina). Kontrolní skupina bude provádět stejnou činnost a absolvuje přibližně stejnou zátěž jako exponovaná skupina s výjimkou expozice zplodinám hoření a extrémního tepla. Vyšetření kontrolní skupiny proběhne na konci letošního roku.

Zjištěné výsledky budou využity především pro optimalizaci fyzické a stresové zátěže hasičů během požárního zásahu. Dále budou využity pro tvorbu preventivních, režimových opatření v oblasti pracovního prostředí hasičů. Tato opatření stanoví praktická doporučení pro snížení expozice hasičů NCHL a optimalizaci fyzické zátěže v rámci požárního zásahu.

4 ZÁVĚR

Při provádění požárního zásahu mohou být hasiči vystaveni celé řadě karcinogenních a mutagenních látek včetně látek s akutním účinkem na organismus. V posledních letech byly publikovány výsledky celé řady studií hodnotících pracovní prostředí hasičů, včetně míry expozice toxickým zplodinám hoření. Koncentrace zplodin hoření emitovaných při požárech je extrémní, ale to samo o sobě nemůže vysvětlit celkovou zdravotní zátěž zjištěnou v této profesní skupině. Vystavení celé řadě stresových faktorů fyzikální, biologické, chemické či psychologické povahy hasičů významně komplikuje z dlouhodobého pohledu hodnocení zdravotních dopadů hasičské profese. Spolu s profesní zátěží podléhají hasiči dalším enviromentální nebo sociálním faktorům, kterým je vystavena obecná populace. Studie publikované v posledních letech a hodnotící zátěž organismu hasičů včetně biomonitoringu představují cenné předběžné informace. Většina studií hodnotících pracovní zátěž hasičů v průběhu požárního zásahu jsou studie případů a kontrol nebo průřezové studie, které ovšem nelze použít pro závěry o příčinách a následcích expozice. Stále tedy existují významné mezery, pokud jde o základní biologické mechanismy, které vedou k některým patologiím. Kromě toho mohou mít hodnocení hasiči různé genetické predispozice a rozdílnou vnímavost k rozvoji některých onemocnění, které se mohou projevit v důsledku často extrémních podmínek zásahové činnosti. Tyto faktory dále mohou komplikovat kvantifikaci zdravotních rizik. Při hodnocení a porovnávání výsledků některých studií musíme vzít v úvahu rozdílné pracovní, enviromentální a sociální podmínky, v kterých hasiči z různých zemí světa žijí a pracují. Odlišnosti v pracovních podmínkách, vybavenosti, zásahové činnosti, profesní kultuře, organizaci práce nebo rozdílné požadavky na zdravotní a fyzickou způsobilost mohou být významné. S pracovními podmínkami mohou souviset i psychosociální rizika a stres na pracovišti. Pro další výzkum je tedy nutné najít metody a postupy, jak komplexně hodnotit stresové faktory nejen v podmínkách požárního zásahu, ale také při dalších činnostech souvisejících s pracovní náplní hasičů. V důsledku toho jsou naléhavě nutné dobře navržené rozsáhlé longitudinální studie (za použití různých typů biomarkerů a odběrů biologického materiálu) pro hlubší charakterizaci a pochopení dopadů profese na zdraví hasičů.