Elektronické zdroje – četba budoucnosti

Jeho cílem je zjednodušit přístup institucím i jednotlivcům k vědeckým publikacím. U nás je hybatelem v tomto procesu Národní technická knihovna a její Národní centrum pro elektronické informační zdroje.

Přístup k elektronickým informačním zdrojům (EIZ) je v České republice z 90 % (ve finančním objemu) zajišťován Národním centrem pro elektronické informační zdroje (CzechELib), což u nás představuje asi 70 % všech požadovaných titulů od několika desítek klíčových vydavatelů EIZ. Zajištění přístupu k odborným publikacím, e-knihám a databázím za tři čtvrtě miliardy korun od jaderné fyziky přes chemii až po archeologii zajišťuje tým vyjednavačů. Pořizují se ty zdroje, o které projeví zájem minimálně tři instituce.

YouTube/avNTK: Vědecká komunikace - vědecké publikování (CZ)

• 🎬 Video: Vědecká komunikace - vědecké publikování (CZ)

V porovnání s naší republikou je řada evropských zemí v zavádění otevřeného přístupu dál. V Německu se o Open Access začalo hovořit již v roce 2003. Debata na vyšší úrovni u nás začala až v roce 2017.

CzechELib vzniklo, aby zjednodušilo vyjednávání a zlevnilo nákup EIZ. Ty bude od ledna 2023 odebírat 130 institucí, mezi něž patří všechny státní i veřejné vysoké školy, Akademie věd ČR, Grantová agentura ČR, Národní knihovna, Úřad vlády i nemocnice a další instituce.

„Poprvé se v projektu CzechELib také sepsala pravidla, jakým způsobem se bude pro elektronické zdroje vytvářet cena – všichni dostávají stejnou výši podpory,” vysvětluje Martin Svoboda, ředitel Národní technické knihovny, v rozhovoru pro Vědavýzkum.cz.

„Kromě samotných elektronických zdrojů mají pak členové k dispozici také ERMS, Electronic Resources Managament System, který jednotlivým institucím poskytuje přehled toho, jaké mají smlouvy s vydavateli, k čemu mají přístup a kolik za to zaplatili.“ Podle Martina Svobody je také zásadním přínosem projektu CzechELib významné zjednodušení administrativy pro členské instituce. Přístup k elektronickým zdrojům je tak pro ně významně snazší.

„Formálně CzechELib zajišťuje něco přes 200 EIZ, ale někdy jeden EIZ znamená kolekci tisíců časopisů, někdy je to jen jeden vybraný, obvykle velmi prestižní a drahý časopis. Přesné vyčíslení počtu nakupovaných zdrojů na úrovni jednotlivých e-časopisů a e-knih je jen přibližné, protože v mnoha velkých kolekcích, které obsahují např. desetitisíce e-knih, dochází ke změnám téměř na denní bázi,“ přibližuje počet nakupovaných EIZ Jiří Jirát, vedoucí oddělení Licenční a administrativní jednotky projektu CzechELib, KA3 a KA4, a dodává: „Ve využití pořizování EIZ přes CzechELib kralují naše největší univerzity v čele s Univerzitou Karlovou následovanou Masarykovou univerzitou – ať už se to týká výše plateb, počtu EIZ i intenzity využívání. Jde o instituce, které svým záběrem sahají od medicíny přes přírodní vědy po celé spektrum sociálních a humanitních oborů. Přirozeně tak čerpají nejširší portfolio EIZ prakticky ze všech oblastí a zároveň jsou velmi aktivní v oblasti vědy a výzkumu.“

Co znamená CzechELib pro jednotlivce?

Vědec či jiný pracovník vlastně nic zásadního nepozoruje. A to je smyslem fungování CzechELib. Znamená to totiž, že celý systém funguje a je bez výpadků. Všichni profitují z širokého portfolia EIZ. Jeden konkrétní příklad za všechny, kdy EIZ sehrály klíčovou roli, byla doba restrikcí spojených s pandemií covid-19.

V roce 2019 začal CzechELib s masivní kampaní a podporou aktivace autentizace uživatelů pomocí Shibboleth u vzdáleného přístupu k jednotlivým EIZ. Vzdáleným přístupem je míněn přístup k licencovanému EIZ odjinud, než z budovy instituce, tedy např. z domova. Tehdy to vypadalo jako „třešnička na dortu“, protože část institucí vnímala možnost vzdáleného přístupu jen jako velmi okrajovou.

Příchod covid-19, lockdown a home office ale náhle znamenaly ohromný nápor na síťovou infrastrukturu institucí. A tak jakákoli úleva pro přetížené VPN servery byla klíčová. Protože díky autentizaci pomocí Shibboleth se může student prokázat na platformě vydavatele jako student dané vysoké školy, aniž by se musel připojovat pomocí VPN do sítě své instituce.

YouTube/avNTK: CzechELib - Národní centrum pro elektronické informační zdroje (CZ)

• 🎬 Video: CzechELib - Národní centrum pro elektronické informační zdroje (CZ)

Česká republika je v nákupu EIZ specifická veřejnou podporou – stát jej nyní podporuje z poloviny. Taková podpora nikde jinde není, např. ve Finsku je nákup EIZ podporován z 15 %, v Nizozemsku není podporován vůbec.

V Evropě si v otevřeném přístupu k publikacím nejlépe vede Velká Británie, kde je většina výstupů podporovaných veřejnými financemi volně dostupná již od roku 2016.

Měřeno přístupy zapojených a využívajících institucí jsou nejatraktivnějšími a nejnakupovanějšími EIZ celkem pochopitelně citační databáze používané pro hodnocení VaV: Web of Science a Scopus. Z ostatních EIZ jsou to pak velké multioborové časopisecké kolekce vydavatelů Elsevier, Wiley, Springer Nature. „Ale pokud bychom se ptali jednotlivých oborů, tak nejatraktivnější bývají často oborové časopisecké kolekce vydávané často učenými společnostmi a samozřejmě specializované oborové databáze, kde absolutní čísla využívanosti nemusí být nikterak vysoká, ale pro daný obor se jedná o klíčové EIZ,“ upřesňuje Jiří Jirát.

Česko se v současné době nachází v přechodovém období. CzechELib jako projekt financovaný z Operačního programu Věda, výzkum, vzdělávání (OP VVV) končí, ale činnost, kterou projekt v roce 2017 nastartoval, pokračuje dál. Díky úsilí několika lidí se podařilo přesvědčit Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace, že je nutné pokračovat v podpoře pořizovaní EIZ i po tom, co skončí podpora z prostředků předchozího OP VVV. I proto je od roku 2021připraven další projekt nazvaný NCIP VaVaI, neboli Národní centrum informační podpory výzkumu vývoje a inovací.

„Dovoluji si prohlásit, že projekt CzechELib dopadl skvěle. Závěrečná zpráva, kterou zpracovala společnost Ernst&Young hodnotí skutečně všechna očekávání, která byla na projekt kladena, jako splněná. Navíc si myslím, že projekt dokázal něco, co ani nesliboval. Například jsme při plnění všech závazků dokázali významnou část peněz vrátit pro použití jiným projektům. Důležité také je, že toto hodnocení není opřené o názory realizátorů projektu, ale o názory příjemců podpory. Projekt vnesl do této oblasti jednoznačná pravidla, srozumitelnost a pravidelnost; výrazně zjednodušil administrativu pro jednotlivé instituce a toho si právě všechny zapojené instituce váží. Na druhé straně, když se zeptáte vědců nebo studentů, tak ti vůbec nic nevědí, a to je vlastně naše nejlepší vysvědčení, protože nešlo o to, abychom realizovali nějaké spektakulární výstupy, ale aby byl přístup k informačním pramenům co nejširší a nejsnazší,“ uvedl ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda.

Smlouvy s vydavateli EIZ, které byly realizovány pro „čtení“ teď budou aktualizovány na „čtení a publikování“. V praxi to bude pro vědecké pracovníky znamenat nejen možnost číst vědecké články daného vydavatelství, ale také v nich bezplatně publikovat v režimu otevřeného přístupu.

První takto upravenou smlouvu podepsala Národní technická knihovna (NTK) v polovině roku 2021 s vydavatelstvím Taylor & Francis Group, která poskytuje otevřený přístup k více než 2 700 časopisům. Za určitých podmínek mohou čeští vědci dále bezplatně publikovat v Cambridge University Press, Emerald Publishing či Karger Publishers. A další vydavatelé postupně přibývají. V České republice nejvíce publikují dvě již zmíněné univerzity.

Pokud všechna letošní jednání dopadnou podle plánu, pak čeští výzkumníci budou moci v režimu Open Access brzké době publikovat bez dodatečných nákladů i v renomovaných časopisech Angewandte Chemie, Chemical Science, Journal of the American Chemical Society, ale i mnohých dalších.