Jak vědecká ocenění ovlivňují vědu?

To ostatně lze dokladovat i na neustálém růstu počtu vědeckých cen během posledních 100 let. Má však tento trend pouze pozitivní dopad na vědu?

Sir Richard Friend, ředitel výzkumu z katedry fyziky na University of Cambridge, se ve svém článku Science prizes can be a catalyst for innovation zaměřuje na přímé a nepřímé dopady vědeckých ocenění. Uznání prostřednictvím ocenění považuje Friend, který působí jako člen výběrové komise pro cenu VinFuture, za důležité potvrzení úspěchů jak jednotlivců, tak vědeckých týmů. Nobelova cena a další prestižní celosvětová ocenění podle něj mají potenciál hrát důležitou roli při prezentaci vědecké excelence směrem k veřejnosti.

Tyto aktivity jsou podle něj o to významnější, že oceněné inovace a zásadní objevy odhalují nové možnosti řešení největších výzev lidstva, jako jsou onemocnění či změna klimatu a mohou dále motivovat vědce a vědkyně. Zároveň ceny podle Frienda slouží právě jako důležitý mechanismus pro zviditelnění vědeckých inovací mimo vědeckou komunitu, kde není spojení mezi objevem a dopadem vždy dostatečně zřetelné.

Ocenění jako katalyzátor inovací

Za výjimku z tohoto pravidla o informování veřejnosti o objevu a dopadu inovací lze uvést příklad z nedávné doby, a to řadu vývojových prací zaměřujících se na vakcíny. Ty byly v rekordním čase vyvinuty vlivem krize – v boji s pandemií covid-19. Díky tomu, že svět hledal cestu, jak se z pandemie dostat a věda nabízela řešení, se úroveň veřejného profilu vědy v této době nebývale zvýšila.

Široká pozornost světových médií, kterou tyto průlomové objevy vyvolaly, navíc pomohla posílit vazby mezi veřejností a vědeckou komunitou. Průzkum Alison Woolard, profesorky působící na katedře biochemie University of Oxford, publikovaný v lednu 2023, kterého se zúčastnilo více než 2 000 dospělých Britů, ukázal, že se důvěra ve vědu během pandemie výrazně zvýšila. To se týkalo zejména genetiky. Příčinu lze podle studie nalézt právě ve společenském významu PCR testů a vývoji vakcín proti covid-19. Výsledky studie dále ukázaly, že lidé, kteří mají k vědě vyhraněný postoj, zejména pak negativní, disponují podle znalostních testů obvykle relativně nízkou znalostí oboru, zato však mají silnou víru v to, že vědě rozumějí.

Richard Friend v této souvislosti upozorňuje, že důvěra veřejnosti je zásadní pro realizaci využití objevů. Zejména pak tam, kde může být vyžadována přímá účast veřejnosti – například právě v období pandemie covid-19 při zavádění vakcín.

Větší dopad ocenění, než se na první pohled zdá

Ocenění tak kromě výše zmíněných kladných dopadů – budování důvěry v očích veřejnosti, inspirace dalších vědců – poskytují i mnohá další. Friend dále zmiňuje finanční odměnu. Ta může být opět investována do výzkumu, což týmům umožní pustit se do odkládaných vysoce rizikových projektů, jež potenciálně disponují vysokou návratností.

Nadto mohou vědecké ceny předpovědět směr budoucích investic do vědy. Oceněné práce jsou v patentech citovány rychleji než podobné, avšak neoceněné práce a často se mezi oceněnými objevuje přímý nebo nepřímý kapitál, který stimuluje výzkum.

Nová vědecká ocenění dále stále přibývají, ačkoli debata o jejich pozitivní roli zůstává nedořešená. V současné době existuje velké množství cen v různých vědních oborech, tématech a regionech světa a pro různé úrovně vědeckých objevů. Kromě Nobelovy ceny existují další prestižní vědecká ocenění, jako je Laskerova cena, udělovaná za vynikající příspěvek v oblasti lékařství nebo medicíny, Abelova cena spojená s úspěchem v oblasti matematiky či Turingova cena, jež je každoročně udělovaná jednotlivcům Asociací výpočetní techniky za jejich technický přínos v oboru informatiky.

Vědecká ocenění jako výsada elit?

V kontrastu s těmito klady, které zmiňují oba výše zmíněné zdroje, však stojí studie Scientific prize predicts who pushes the boundaries of science amerického sociologa z Northwestern University Briana Uzziho z roku 2018, jež poukazuje na fakt, že navzdory prudkému globálnímu nárůstu počtu cen v průběhu času se vědecká ocenění soustřeďují spíše v rámci relativně malé skupiny vědeckých elit s pevnými vazbami. Tato zjištění naznačují, že hranice vědy prostřednictvím vědeckých ocenění posouvá relativně omezený počet myšlenek a vědců.

Studie vychází z rozsáhlého vzorku – tedy z komplexních údajů o 3 062 vědeckých cenách po celém světě. Autoři studie dále zohlednili více než 10 455 laureátů z 50 zemí v průběhu 100 let. U každého laureáta pak zaznamenali jeho publikační a citační údaje, institucionální příslušnost, roky vědecké činnosti, genealogické vztahy a spoluautorské vazby. Na základě těchto údajů autoři zkoumali otázky týkající se této globální sítě vědeckých cen.

Výsledky studie ukazují, že počet laureátů rostl v průběhu času pomaleji než počet cen, přestože se velké ceny, jako je Nobelova cena, dříve omezovaly na jednotlivce, zatímco dnes se udělují spíše více než jednomu badateli či badatelce za daný objev (jednou z výhrad, kterou mají kritikové k Nobelovým cenám, je jejich omezení na maximálně tři laureáty za jeden objev a to i přesto, že na řadě výzkumů se dnes podílí desítky až stovky vědců a vědkyň.) Z šetření vyplynulo, že 64,1 % laureátů získalo během své kariéry alespoň 2 různé ceny, 13,7 % laureátů získalo 5 a více cen a někteří vědci získali více než 20 cen.

Dalším poznatkem ve výsledné síti vědeckých ocenění, jež byla v rámci studie sestavena, je trend, podle kterého se v průběhu let stala zmíněná „vědecká elita“ transdisciplinární. U vědců, kteří získávali a získávají více cen, se tak totiž děje nejen v rámci jedné disciplíny, ale napříč různými obory. Studie dále přinášejí tvrzení, že rostoucí koncentrace laureátů cen souvisí s genealogickými a spoluautorskými vztahy a také se společenským vnímáním přínosu vědce ke společnému výzkumu.

Přestože tedy explozivní nárůst vědeckých ocenění pravděpodobně reprezentuje snahu pojmout širší spektrum myšlenek a specializací a ceny podle studie získává každoročně více vědců, čím dál tím menší soubor laureátů získává více cen. Výsledky studie tak tvrdí, že „tato rostoucí koncentrace je v rozporu s étosem inkluzivity a rovnosti ve vědě“.

Ještě negativněji pak vyznívá výrok studie, jenž upozorňuje na pevné vazby a provázanost zmíněného souboru laureátů, tedy vědeckých elit. Tito vědci jsou propojeni genealogickými a spoluautorskými sítěmi. Studie v této souvislosti na jednu stranu přiznává určité klady, jimiž tato skupina může disponovat: „Tyto sítě fungují podobně jako jiné sociální sítě: mohou poskytovat příležitosti k průběžnému učení, lepší dělbu specializované práce a podporu pro riskování.“ Na druhou stranu však podle studie může dobré nápady zadržovat nebo vytvářet kolektivní předsudky.