Protestuje proti tomu, aby se nové, podle něj bezpečné metody genetické modifikace regulovaly stejně přísně jako klasické, tak jak to nedávno rozhodl Evropský soudní dvůr. Společně s kolegy obeslal české politiky, aby usnadnili povolování plodin upravených takzvanou metodu CRISPR. „Když budeme omezovat GMO tak přísně jako dosud, svět nás předběhne a my budeme závislí na dovážené kukuřici nebo sóji,“ varuje Ivo Frébort, biochemik a ředitel Centra regionu Haná v Olomouci.

Říkáte, že metoda CRISPR je šetrnější než jiná než klasické genetického modifikování. V čem je tedy jiná?

GM rostliny, které se ve světě pěstují na velkých rozlohách, například sója, kukuřice nebo bavlník, všechny obsahují vložený gen z jiného organismu. Většinou baktérie, tedy část cizorodé DNA, která se v přírodě takto vloží jen velmi vzácně. Na druhou stranu organismy mutované metodou CRISPR obsahují jednu specificky cílenou změnu v genomu, tedy editaci, nikoliv vložení něčeho cizího. Tato mutace je stejného typu, jako nastává při tradičních technikách šlechtění, které se nepovažují za genetickou modifikaci a ve velkém se uplatňují. Při těchto tradičních technikách ovšem nastávají stovky dalších nechtěných mutací, o jejichž dopadu se nic neví, takže metoda CRISPR je v tomto směru velkým pokrokem vpřed.

prof. RNDr. Ivo Frébort, CSc., PhD. (*1965 v Prostějově)

• vystudoval analytickou chemii na Univerzitě Palackého v Olomouci, Ph.D. v oboru „Bioresources Science“ získal na Tottori Univerzitě v Japonsku
• je autorem více než 100 odborných vědeckých publikací věnujících se výzkumu především v oblasti biochemie, enzymologie a molekulární biologie
• profesuru získal v roce 2005 v oboru biochemie
• jeho nejnovější práce a projekty se týkají zejména rostlinné biotechnologie a přípravy GM rostlin
• je ředitelem Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, od roku 1988 působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
• je členem celé řady prestižních společností a řešitelem nebo spoluřešitelem více než 30 vědecko-výzkumných projektů
• žije ve vesnici Bystročice u Olomouce, je ženatý a má dospělou dceru

Proč se lidé GMO tak bojí?

Podle mého názoru je to zejména z neznalosti a nedostatku vzdělání. Tato problematika je složitá, pro opravdové pochopení evoluce a genetických změn na molekulární úrovni je nutné mít za sebou alespoň semestr molekulární biologie. Lidé v Evropské unii se překvapivě bojí GM rostlin, ale nebojí se GM baktérií s jejichž pomocí se vyrábí inzulín a řada dalších produktů pro farmacii, kosmetiku, chemický a potravinářský průmysl.

Vy a další vědci z Centra regionu Haná jste se ozvali proti rozhodnutí Evropského soudního dvora, který ukládá plodinám změněným metodou CRISPR stejně přísnou regulaci jako ostatním plodinám upraveným klasickými metodami GM. Čeho konkrétně chcete dosáhnout?

Legislativní proces umožňující pěstování GM rostlin v Evropské unii je velmi zdlouhavý a pro žadatele velmi nákladný, což podporuje dominanci nadnárodních biotechnologických firem. Dodnes bylo povoleno pěstování pouze 10 odrůd, z nichž navíc 7 jsou karafiáty, oproti asi dvěma stovkám odrůd povolených jinde ve světě. Na druhou stranu EU povolila dovoz více než stovky odrůd GM rostlin a dováží ve velkém množství GM sóju a kukuřici a z nich připravené krmné směsi. Podíl takto dovážených krmiv dosahuje 70 %. Živočišná výroba v Evropské unii se tak stala zcela závislá na dovozu GM produktů z Argentiny, Brazílie a USA. Než začneme kritizovat biotechnologické firmy za to, že pěstováním GM plodin ničí přírodu v Jižní Americe, měli bychom si uvědomit, že je pěstují pro nás, my v EU jsme jejich velmi dobře platící zákazníci.

Co se týče rozhodnutí Evropského soudního dvora, to pouze vykládá současně platnou legislativu. Nemá smysl se obracet na Evropský soudní dvůr, oni svou práci skončili. Teď je třeba intenzivně upozorňovat na nastalou situaci a vysvětlovat, že legislativa brání rozvoji šlechtění a zemědělství za využití moderních metod. Je třeba, aby se o toto zasadily politické reprezentace jednotlivých členských států.

Co se podle vás stane, pokud se změny nepodaří dosáhnout a vše zůstane pod stávající přísnou regulací? Co to bude znamenat pro výzkum?

Pokud se nic nezmění, a rychlá změna ani není možná, šlechtění plodin v Evropské unii nebude schopno konkurovat světu a šlechtitelské firmy se postupně přesunou jinam. Pro základní výzkum to snad nebude znamenat až tak výrazná omezení, alespoň ne v České republice, ale aplikované výsledky, tedy ono ovoce, které výzkum přináší, bude sklízet někdo jiný mimo EU. Plodiny připravené technikami editování genomu, a není to jen CRISPR, mají ve Spojených státech a dalších zemích výrazně zjednodušený proces schvalování a ve většině případů se nepovažují za geneticky modifikované.

Právě proto je velkým problémem uplatnitelnost současné evropské legislativy na CRISPR organismy. Jak jsem již zmínil, změny vyvolané touto metodou jsou totožné jako ty, které vznikají tradičními metodami šlechtění, nelze je tedy analýzou jednoznačně odlišit. Metoda přípravy dané odrůdy se musí při jejím uvádění na trh vždy deklarovat, ale pokud dodavatel ze zemí mimo EU deklaruje tradiční metodu a ve skutečnosti byl použit CRISPR, nebude to možné analýzou odlišit. A současně šlechtitelé a výrobci z Evropské unie nebudou mít možnost tuto metodu použít a nebudou moci konkurovat.

K čemu je to celé vlastně potřeba? Dá se říci, že kdyby se šlechtily plodiny upravené metodou CRISPR, nebude se muset tolik hnojit a používat pesticidy a budeme mít výnosnější plodiny?

Metoda CRISPR fakticky umožňuje obrovské zrychlení tradičního šlechtění. Bude tedy možné se zaměřit na přípravu odrůd s vyšší tolerancí k suchu, odolných vůči škůdcům, chorobám, a podobně. To jsou ovšem výhody spíše pro pěstitele a obchodníky, svým významem srovnatelné s dnešními GM rostlinami. Ale další velkou oblastí, která se otvírá, je možnost získání plodin s lepšími vlastnostmi pro konzumenty, například s delší trvanlivostí, vyšším obsahem vitamínů a zdraví prospěšných látek, a naopak omezením látek, které zdraví neprospívají.