Zombie a predátoři – dvě studie o vědecké publikační praxi

Srovnání dvou nedávných studií ukazuje alespoň dvě možné odpovědi: zrychlování vede ke snižování kvality výstupů či ke zvyšování tlaku na podobu efektivity samotného procesu publikování.

Co mají společného věda a móda? V debatách o dopadech oděvního průmyslu se již delší dobu přetřásá neudržitelnost konceptu „fast fashion“, který je založen na extenzivní produkci a minimalizaci nákladů. Výsledkem je produkt, který je určen k okamžité spotřebě s řadou negativních následků.

Paralely v tomto směru lze najít i s novým označením „zombie science“, které má označovat formálně správné vědecké výsledky, které ale reálně přináší jen velmi malou obsahovou hodnotu. Nárůst takových výstupů v posledních letech naznačuje strukturální problémy v organizaci globálního vědeckého bádání.

Vědecké články jako prázdné nádoby

Do filosofie vědy se pojem „zombie“ (obecně ve filosofii to není první takový pokus) pokouší zavést studie publikovaná ve vědeckém magazínu Nautilus, jejími autory jsou Natalie Pasternak, Carlos Orsi, Aaron F. Mertz a Stuart Firestein. Reagují tak na posun ve vědeckém diskurzu, který se zásadně zvýraznil během období pandemie koronaviru. Konotacemi obrazu zombie autoři postihují fenomén, který chápou jako bezduché bádání.

Jeho poznávacím znamením je strojové provádění výzkumu bez položení relevantní hypotézy ani po přínosu pro daný obor, natož společnost. Díky tomu, že čistě mechanicky, ale korektně naplňuje metodologii, však zombie věda nabývá hodnověrnosti.

Skutečnost, že nejen obskurní, ale i bezduché výstupy zažívaly během pandemie výrazný rozvoj, autoři ilustrují počtem vydaných studií o účincích hydroxychlorochinu, které řadí do kategorie zombie vědy. Díky tomu, že byly publikovány v řadě prestižních časopisů, zdaleka nejen v podobě preprintů, dostalo se této látce se závažnými vedlejšími účinky, a jak se brzy ukázalo zanedbatelným přínosem pro léčbu covid-19, masivní mediální a politické podpory. Na této rovině už zombie věda hraničí s tím, co autoři studie nazývají „vědou zla“.

„Když po nástupu pandemie probíhala překotná vědecká debata o důsledcích covidu, různých experimentech a možných řešeních,“ líčí analogickou situaci Jan Kozák z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, „neodehrávala se, jak je obvyklé, primárně v akademických článcích a studiích – probíhala takřka za svitu kamer v reálném čase dřív, než vědci stačili dojít k uspokojivému konsensu.“

Jaká je hlavní příčina rozmachu zombie vědy? Tvůrci tohoto pojmu ji spatřují v tvrdém důrazu na „produktivismus“ ve vědě, který oceňuje především intenzivní produkci článků jako hlavní měřítko výkonu (a kariérní úspěšnosti). Z pudu sebezáchovy pak vědcům nezbývá než kompetitivní měřítka přijmout a následovat je. O určitou změnu se v tomto ohledu snaží relativně nová iniciativa The Agreement on Reforming Research Assessment (ARRA).

Ani peer-review, jeden z pilířů excelentní vědy, totiž nedokáže zaručit, že bezduché výplody neprojdou sítem, jak pro nadměrnou zátěž a omezené lidské možnosti recenzentů, kteří se často musejí vypořádat s repetitivními texty, tak kvůli existenci predátorských časopisů.

Citius, Altius, Fortius

Jak už jsme nedávno zmínili v souvislosti s aférou Rafaela Luqueho, nezávislé průzkumy prestižních nakladatelství Springer Nature, Editage a Taylor & Francis ukazují, že rychlost redakčního zpracování (turnaround time) se stává pro publikující vědce klíčovou prioritou. Tento hodnotový posun spojuje Christos Petrou, vedoucí analytik vědecké komunikace ve Springer Nature a Web of Science, s obecnějším fenoménem – zrychlováním publikačního procesu.

Petrou se věnuje porovnání rychlosti expedování vědeckých článků, studií a recenzí u deseti největších vydavatelů mezi lety 2011/12 a 2019/20. Opírá se o vzorek více než 700 000 náhodně vybraných recenzovaných článků, u kterých sledoval tři časové indikátory: datum podání, přijetí a prvního kompletního publikování po ukončeném peer-review.

Předmětem analýzy není jen konstatování míry zrychlení, která je enormní: před deseti lety trval celý publikační a recenzní proces v průměru o 36 dní pomaleji než dnes, kdy většinou vyžaduje 163 dní. Petrou dále rozlišuje produkční fázi (zrychlenou o 23 dní) a recenzní řízení (zkrácené o 14 dní), ale hlavně přináší objasnění a hlubší diferenciaci těchto logistických úspor.

Průměrnou délku recenzních řízení, tj. dobu mezi podáním a přijetím článku, pak výrazně ovlivňuje nástup nových publikačních platforem. Mezi nimi dominuje vydavatelství MDPI, jež čelí kritice poukazující na neúměrně nízký práh editorských kritérií.

Podle webu Predatory Reports vykazuje flotila MDPI několik znaků predátorských časopisů: od enormně vysoké míry a stoupající míry přijetí (blížící se 50 %), která je spojena s příjmem poplatků za redakční zpracování, přes narůstající počet speciálních čísel až po názvy časopisů, které nápadně připomínají jiné renomované časopisy.

Na produkční úrovni jsou podle Christose Petrou určujícím faktorem čím dál efektivnější možnosti online publikování, které umožňují dříve technicky neproveditelné, průběžné zveřejňování přijatého článku v podobě předběžných verzí či preprintů.

A zatímco se celkové tempo vědecké produkce neustále zvyšuje, tradiční vydavatelství v tomto směru za dravými platformami zaostávají. U některých se dokonce doba mezi podáním a zveřejněním ještě prodloužila, což Petrou přičítá jejich provozní neefektivitě. Nicméně větší část nejprestižnějších vydavatelů dokázala za posledních deset let zkrátit recenzní řízení o pětinu času.

Aby lépe objasnil dynamiku zrychleného publikování, Petrou si dále klade otázku, nakolik se interval peer-review proměnil v různých oblastech vědy a výzkumu. Dochází k závěru, že nejkonzervativnější jsou v tomto ohledu humanitně a sociálně zaměřené disciplíny – recenzní řízení zde bývá nejdelší (210–330 dní), navíc se časem zpomaluje nebo stagnuje.

Ke zrychlování jinak stále relativně pomalého procesu (210–280 dní) naopak dochází v publikování výsledků na poli informačních technologií – v některých oborech dokonce došlo ke zkrácení až o 80 dní. Nejkratší dobu na přijetí článku většinou čekají vědci v sekcích klinické medicíny, biofyziky, zemědělství a zejména v aplikovaných chemických odvětvích, jako je odpadové hospodářství; u této skupiny navíc převažuje tendence k urychlování recenzních řízení.

Revoluci, nebo reformu?

Na příkladu obou studií se ukazuje, že zrychlování produkce vědeckých článků lze chápat (minimálně) ze dvou různých úhlů pohledu.

Jestliže tvůrci pojmu zombie věda akcentují symptomy krize paradigmatu (případ hydroxychlorochinu) a jejího etického rozměru, Christos Petrou ve své analýze postihuje systémové disproporce a negativní externality (případ MDPI) spíše jako nežádoucí a odstranitelné vady. Obě perspektivy nicméně ukazují, že přehnaný důraz na rychlost produkce vědeckých textů může ve výsledku kompromitovat důvěru veřejnosti ve vědecké úsilí.