Pixabay/Carabo Spain: Loterie jako alternativa k hodnocení vědeckých projektů
Problémy s peer-review hodnocením grantových přihlášek se diskutují již poměrně dlouho. Nový Zéland nedávno zavedl systém, v němž určitou část finančních prostředků na výzkum přiděluje formou loterie. Studie ukazuje reakce na tento nový systém.
Systém hodnocení výzkumných projektů pomocí peer-review bývá terčem nejrůznější kritiky. Přestože finanční prostředky, které státy na vědu a výzkum vynakládají, v zásadě stoupají, roste také množství vědců. Konkurence se zvyšuje a úspěšnost v jednotlivých grantových schématech se spíše snižuje. Obvykle je tedy nutné vybrat mezi kvalitními projekty jen některé, které v boji o finanční prostředky uspějí. Ale jakým způsobem?
Prakticky na celém světě se užívá systém oponentského řízení prostřednictvím peer-review hodnocení. Řada vědců ovšem tento systém kritizuje za jeho subjektivitu. Studie v časopise Science například již v roce 1981 upozornila na to, jak moc se jednotlivé hodnotící komise liší při hodnocení stejných projektů. Tato studie mimo jiné ukázala, jak moc je v hodnocení důležité štěstí a náhoda. Zároveň je nesmírně těžké odhadnout, který vědecký projekt skutečně přinese nové významné poznatky či inovace.
Nový Zéland se toto dilema rozhodl řešit unikátním způsobem. Malou část svých finančních prostředků na medicínský výzkum začal rozdělovat prostřednictvím systému loterie. Health Research Council of New Zealand, který má financování zdravotnického výzkumu na starosti, spustil v roce 2013 grantové schéma s názvem Explorer Grant. Jeho cílem je financovat transformativní, inovativní výzkum a je přístupný pro všechny typy projektů, pokud se týkají lidského zdraví. Celkově se zatím jedná o relativně malou částku výdajů agentury, přibližně 2 %. Proces výběru pak probíhá tak, že členové komise zhodnotí transformativní potenciál a zároveň proveditelnost jednotlivých projektů a pokud je prostřednictvím hlasování schválí, projekty vstupují do loterie. Účastníci jsou pak informováni, jestli byly jejich projekty „odmítnuty“, „schváleny, ale nevybrány“ či „vybrány“ k financování.
Aktuálně začali podobný systém výběru projektů prostřednictví loterie využívat také nadace Volkswagen Stiftung, experimentuje s ním i švýcarská Swiss National Science Foundation. Přidali se i další novozélandští poskytovatelé veřejných prostředků na výzkum a vývoj. Tamější vláda tak spustila například Science for Technological Innovation National Science Challenge.
Loterie, jak se zdá, může mít řadu výhod. Ekonomka Margit Osterloh z University of Zürich je popisuje následovně: „Náhodný výběr je otevřenější k inovativním nápadům, které se vymykají konvencím,“ říká. Podle ní není současný systém výběru vědeckých projektů efektivní. Hodnotící komise relativně rychle zjistí, které projekty jsou excelentní a které naopak přílišnou kvalitu nevykazují. Většina projektů se však umístí někde mezi nimi a hodnotící panely většinu času tráví srovnáváním velmi podobně kvalitních projektů. Loterie by celý proces mohla zjednodušit. Kromě toho tento systém výběru dokáže lépe odstranit znevýhodnění vědkyň-žen a badatelů z minoritních skupin. Ekonomka Osteroh také tvrdí, že podobný systém pomáhá vytvořit méně kompetitivní, toxické prostředí. Vybraní uchazeči totiž nejsou nevyhnutelně „nejlepší“, jen prostě „měli štěstí“. A příště ho může mít někdo jiný.
Aktuální studie z února 2020 zkoumala názory vědců z Nového Zélandu, kteří žádali o grant prostřednictvím zmíněného schématu mezi lety 2013 až 2018. Z celkového počtu 325 jich odpovědělo 126, přičemž 63 % se domnívá, že náhodný výběr je vhodným způsobem rozdělování prostředků v grantovém schématu Explorer Grant. Menší podporu mělo použití loterie na jiné typy grantů, kde souhlas vyslovilo 40 % respondentů. Opakovaně se však v šetření objevoval komentář, že by respondent systém loterií podpořil, kdyby skutečně vynikající projekty byly předem přijaty k financování a ty nedostačující naopak vyloučeny.
Ne všichni však systém výběru prostřednictvím loterie podporují. Například David Ackerley, biolog z Victoria University of Wellington, který v roce 2019 obdržel podporu svého projektu právě z Explorer Grant, říká: „Strávil jsem dost času jako člen hodnotícího panelu a myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Já sám si také poměrně dobře vedu v klasických kompetitivních grantech, takže předpokládám, že z části je to i kvůli sobecké obavě, že se mi v systému loterie tak dobře dařit nebude.“
Pixabay/Carabo Spain: Loterie jako alternativa k hodnocení vědeckých projektů
Problémy s peer-review hodnocením grantových přihlášek se diskutují již poměrně dlouho. Nový Zéland nedávno zavedl systém, v němž určitou část finančních prostředků na výzkum přiděluje formou loterie. Studie ukazuje reakce na tento nový systém.
Systém hodnocení výzkumných projektů pomocí peer-review bývá terčem nejrůznější kritiky. Přestože finanční prostředky, které státy na vědu a výzkum vynakládají, v zásadě stoupají, roste také množství vědců. Konkurence se zvyšuje a úspěšnost v jednotlivých grantových schématech se spíše snižuje. Obvykle je tedy nutné vybrat mezi kvalitními projekty jen některé, které v boji o finanční prostředky uspějí. Ale jakým způsobem?
Prakticky na celém světě se užívá systém oponentského řízení prostřednictvím peer-review hodnocení. Řada vědců ovšem tento systém kritizuje za jeho subjektivitu. Studie v časopise Science například již v roce 1981 upozornila na to, jak moc se jednotlivé hodnotící komise liší při hodnocení stejných projektů. Tato studie mimo jiné ukázala, jak moc je v hodnocení důležité štěstí a náhoda. Zároveň je nesmírně těžké odhadnout, který vědecký projekt skutečně přinese nové významné poznatky či inovace.
Nový Zéland se toto dilema rozhodl řešit unikátním způsobem. Malou část svých finančních prostředků na medicínský výzkum začal rozdělovat prostřednictvím systému loterie. Health Research Council of New Zealand, který má financování zdravotnického výzkumu na starosti, spustil v roce 2013 grantové schéma s názvem Explorer Grant. Jeho cílem je financovat transformativní, inovativní výzkum a je přístupný pro všechny typy projektů, pokud se týkají lidského zdraví. Celkově se zatím jedná o relativně malou částku výdajů agentury, přibližně 2 %. Proces výběru pak probíhá tak, že členové komise zhodnotí transformativní potenciál a zároveň proveditelnost jednotlivých projektů a pokud je prostřednictvím hlasování schválí, projekty vstupují do loterie. Účastníci jsou pak informováni, jestli byly jejich projekty „odmítnuty“, „schváleny, ale nevybrány“ či „vybrány“ k financování.
Aktuálně začali podobný systém výběru projektů prostřednictví loterie využívat také nadace Volkswagen Stiftung, experimentuje s ním i švýcarská Swiss National Science Foundation. Přidali se i další novozélandští poskytovatelé veřejných prostředků na výzkum a vývoj. Tamější vláda tak spustila například Science for Technological Innovation National Science Challenge.
Loterie, jak se zdá, může mít řadu výhod. Ekonomka Margit Osterloh z University of Zürich je popisuje následovně: „Náhodný výběr je otevřenější k inovativním nápadům, které se vymykají konvencím,“ říká. Podle ní není současný systém výběru vědeckých projektů efektivní. Hodnotící komise relativně rychle zjistí, které projekty jsou excelentní a které naopak přílišnou kvalitu nevykazují. Většina projektů se však umístí někde mezi nimi a hodnotící panely většinu času tráví srovnáváním velmi podobně kvalitních projektů. Loterie by celý proces mohla zjednodušit. Kromě toho tento systém výběru dokáže lépe odstranit znevýhodnění vědkyň-žen a badatelů z minoritních skupin. Ekonomka Osteroh také tvrdí, že podobný systém pomáhá vytvořit méně kompetitivní, toxické prostředí. Vybraní uchazeči totiž nejsou nevyhnutelně „nejlepší“, jen prostě „měli štěstí“. A příště ho může mít někdo jiný.
Aktuální studie z února 2020 zkoumala názory vědců z Nového Zélandu, kteří žádali o grant prostřednictvím zmíněného schématu mezi lety 2013 až 2018. Z celkového počtu 325 jich odpovědělo 126, přičemž 63 % se domnívá, že náhodný výběr je vhodným způsobem rozdělování prostředků v grantovém schématu Explorer Grant. Menší podporu mělo použití loterie na jiné typy grantů, kde souhlas vyslovilo 40 % respondentů. Opakovaně se však v šetření objevoval komentář, že by respondent systém loterií podpořil, kdyby skutečně vynikající projekty byly předem přijaty k financování a ty nedostačující naopak vyloučeny.
Ne všichni však systém výběru prostřednictvím loterie podporují. Například David Ackerley, biolog z Victoria University of Wellington, který v roce 2019 obdržel podporu svého projektu právě z Explorer Grant, říká: „Strávil jsem dost času jako člen hodnotícího panelu a myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Já sám si také poměrně dobře vedu v klasických kompetitivních grantech, takže předpokládám, že z části je to i kvůli sobecké obavě, že se mi v systému loterie tak dobře dařit nebude.“
Pixabay/Carabo Spain: Loterie jako alternativa k hodnocení vědeckých projektů
Problémy s peer-review hodnocením grantových přihlášek se diskutují již poměrně dlouho. Nový Zéland nedávno zavedl systém, v němž určitou část finančních prostředků na výzkum přiděluje formou loterie. Studie ukazuje reakce na tento nový systém.
Systém hodnocení výzkumných projektů pomocí peer-review bývá terčem nejrůznější kritiky. Přestože finanční prostředky, které státy na vědu a výzkum vynakládají, v zásadě stoupají, roste také množství vědců. Konkurence se zvyšuje a úspěšnost v jednotlivých grantových schématech se spíše snižuje. Obvykle je tedy nutné vybrat mezi kvalitními projekty jen některé, které v boji o finanční prostředky uspějí. Ale jakým způsobem?
Prakticky na celém světě se užívá systém oponentského řízení prostřednictvím peer-review hodnocení. Řada vědců ovšem tento systém kritizuje za jeho subjektivitu. Studie v časopise Science například již v roce 1981 upozornila na to, jak moc se jednotlivé hodnotící komise liší při hodnocení stejných projektů. Tato studie mimo jiné ukázala, jak moc je v hodnocení důležité štěstí a náhoda. Zároveň je nesmírně těžké odhadnout, který vědecký projekt skutečně přinese nové významné poznatky či inovace.
Nový Zéland se toto dilema rozhodl řešit unikátním způsobem. Malou část svých finančních prostředků na medicínský výzkum začal rozdělovat prostřednictvím systému loterie. Health Research Council of New Zealand, který má financování zdravotnického výzkumu na starosti, spustil v roce 2013 grantové schéma s názvem Explorer Grant. Jeho cílem je financovat transformativní, inovativní výzkum a je přístupný pro všechny typy projektů, pokud se týkají lidského zdraví. Celkově se zatím jedná o relativně malou částku výdajů agentury, přibližně 2 %. Proces výběru pak probíhá tak, že členové komise zhodnotí transformativní potenciál a zároveň proveditelnost jednotlivých projektů a pokud je prostřednictvím hlasování schválí, projekty vstupují do loterie. Účastníci jsou pak informováni, jestli byly jejich projekty „odmítnuty“, „schváleny, ale nevybrány“ či „vybrány“ k financování.
Aktuálně začali podobný systém výběru projektů prostřednictví loterie využívat také nadace Volkswagen Stiftung, experimentuje s ním i švýcarská Swiss National Science Foundation. Přidali se i další novozélandští poskytovatelé veřejných prostředků na výzkum a vývoj. Tamější vláda tak spustila například Science for Technological Innovation National Science Challenge.
Loterie, jak se zdá, může mít řadu výhod. Ekonomka Margit Osterloh z University of Zürich je popisuje následovně: „Náhodný výběr je otevřenější k inovativním nápadům, které se vymykají konvencím,“ říká. Podle ní není současný systém výběru vědeckých projektů efektivní. Hodnotící komise relativně rychle zjistí, které projekty jsou excelentní a které naopak přílišnou kvalitu nevykazují. Většina projektů se však umístí někde mezi nimi a hodnotící panely většinu času tráví srovnáváním velmi podobně kvalitních projektů. Loterie by celý proces mohla zjednodušit. Kromě toho tento systém výběru dokáže lépe odstranit znevýhodnění vědkyň-žen a badatelů z minoritních skupin. Ekonomka Osteroh také tvrdí, že podobný systém pomáhá vytvořit méně kompetitivní, toxické prostředí. Vybraní uchazeči totiž nejsou nevyhnutelně „nejlepší“, jen prostě „měli štěstí“. A příště ho může mít někdo jiný.
Aktuální studie z února 2020 zkoumala názory vědců z Nového Zélandu, kteří žádali o grant prostřednictvím zmíněného schématu mezi lety 2013 až 2018. Z celkového počtu 325 jich odpovědělo 126, přičemž 63 % se domnívá, že náhodný výběr je vhodným způsobem rozdělování prostředků v grantovém schématu Explorer Grant. Menší podporu mělo použití loterie na jiné typy grantů, kde souhlas vyslovilo 40 % respondentů. Opakovaně se však v šetření objevoval komentář, že by respondent systém loterií podpořil, kdyby skutečně vynikající projekty byly předem přijaty k financování a ty nedostačující naopak vyloučeny.
Ne všichni však systém výběru prostřednictvím loterie podporují. Například David Ackerley, biolog z Victoria University of Wellington, který v roce 2019 obdržel podporu svého projektu právě z Explorer Grant, říká: „Strávil jsem dost času jako člen hodnotícího panelu a myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Já sám si také poměrně dobře vedu v klasických kompetitivních grantech, takže předpokládám, že z části je to i kvůli sobecké obavě, že se mi v systému loterie tak dobře dařit nebude.“
Pixabay/Carabo Spain: Loterie jako alternativa k hodnocení vědeckých projektů
Problémy s peer-review hodnocením grantových přihlášek se diskutují již poměrně dlouho. Nový Zéland nedávno zavedl systém, v němž určitou část finančních prostředků na výzkum přiděluje formou loterie. Studie ukazuje reakce na tento nový systém.
Systém hodnocení výzkumných projektů pomocí peer-review bývá terčem nejrůznější kritiky. Přestože finanční prostředky, které státy na vědu a výzkum vynakládají, v zásadě stoupají, roste také množství vědců. Konkurence se zvyšuje a úspěšnost v jednotlivých grantových schématech se spíše snižuje. Obvykle je tedy nutné vybrat mezi kvalitními projekty jen některé, které v boji o finanční prostředky uspějí. Ale jakým způsobem?
Prakticky na celém světě se užívá systém oponentského řízení prostřednictvím peer-review hodnocení. Řada vědců ovšem tento systém kritizuje za jeho subjektivitu. Studie v časopise Science například již v roce 1981 upozornila na to, jak moc se jednotlivé hodnotící komise liší při hodnocení stejných projektů. Tato studie mimo jiné ukázala, jak moc je v hodnocení důležité štěstí a náhoda. Zároveň je nesmírně těžké odhadnout, který vědecký projekt skutečně přinese nové významné poznatky či inovace.
Nový Zéland se toto dilema rozhodl řešit unikátním způsobem. Malou část svých finančních prostředků na medicínský výzkum začal rozdělovat prostřednictvím systému loterie. Health Research Council of New Zealand, který má financování zdravotnického výzkumu na starosti, spustil v roce 2013 grantové schéma s názvem Explorer Grant. Jeho cílem je financovat transformativní, inovativní výzkum a je přístupný pro všechny typy projektů, pokud se týkají lidského zdraví. Celkově se zatím jedná o relativně malou částku výdajů agentury, přibližně 2 %. Proces výběru pak probíhá tak, že členové komise zhodnotí transformativní potenciál a zároveň proveditelnost jednotlivých projektů a pokud je prostřednictvím hlasování schválí, projekty vstupují do loterie. Účastníci jsou pak informováni, jestli byly jejich projekty „odmítnuty“, „schváleny, ale nevybrány“ či „vybrány“ k financování.
Aktuálně začali podobný systém výběru projektů prostřednictví loterie využívat také nadace Volkswagen Stiftung, experimentuje s ním i švýcarská Swiss National Science Foundation. Přidali se i další novozélandští poskytovatelé veřejných prostředků na výzkum a vývoj. Tamější vláda tak spustila například Science for Technological Innovation National Science Challenge.
Loterie, jak se zdá, může mít řadu výhod. Ekonomka Margit Osterloh z University of Zürich je popisuje následovně: „Náhodný výběr je otevřenější k inovativním nápadům, které se vymykají konvencím,“ říká. Podle ní není současný systém výběru vědeckých projektů efektivní. Hodnotící komise relativně rychle zjistí, které projekty jsou excelentní a které naopak přílišnou kvalitu nevykazují. Většina projektů se však umístí někde mezi nimi a hodnotící panely většinu času tráví srovnáváním velmi podobně kvalitních projektů. Loterie by celý proces mohla zjednodušit. Kromě toho tento systém výběru dokáže lépe odstranit znevýhodnění vědkyň-žen a badatelů z minoritních skupin. Ekonomka Osteroh také tvrdí, že podobný systém pomáhá vytvořit méně kompetitivní, toxické prostředí. Vybraní uchazeči totiž nejsou nevyhnutelně „nejlepší“, jen prostě „měli štěstí“. A příště ho může mít někdo jiný.
Aktuální studie z února 2020 zkoumala názory vědců z Nového Zélandu, kteří žádali o grant prostřednictvím zmíněného schématu mezi lety 2013 až 2018. Z celkového počtu 325 jich odpovědělo 126, přičemž 63 % se domnívá, že náhodný výběr je vhodným způsobem rozdělování prostředků v grantovém schématu Explorer Grant. Menší podporu mělo použití loterie na jiné typy grantů, kde souhlas vyslovilo 40 % respondentů. Opakovaně se však v šetření objevoval komentář, že by respondent systém loterií podpořil, kdyby skutečně vynikající projekty byly předem přijaty k financování a ty nedostačující naopak vyloučeny.
Ne všichni však systém výběru prostřednictvím loterie podporují. Například David Ackerley, biolog z Victoria University of Wellington, který v roce 2019 obdržel podporu svého projektu právě z Explorer Grant, říká: „Strávil jsem dost času jako člen hodnotícího panelu a myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Já sám si také poměrně dobře vedu v klasických kompetitivních grantech, takže předpokládám, že z části je to i kvůli sobecké obavě, že se mi v systému loterie tak dobře dařit nebude.“
