Cenu Wernera von Siemense 2019 v kategorii Ocenění pedagogické praxe získal Prof. Ing. František Štěpánek, Ph.D. z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Profesor František Štěpánek dlouhodobě podporuje spolupráci svého oboru s obory příbuznými, věnuje se i studentům z jiných škol, např. zaměřených na farmacii. Propojuje akademický svět se světem renomovaných firem a korporací, řada jeho studentů působí ve vývojových odděleních nadnárodních společností, které se specializují na oblast biomedicíny, farmacie a agrochemie. Profesor Štěpánek pomáhá studentům rozvíjet a upevnit tzv. inženýrský způsob myšlení, který je nezbytný pro řešení vědeckých a technických úkolů. Studenti vysoce oceňují nejen mimořádně rozsáhlé a hluboké znalosti profesora Štěpánka, ale i jeho empatii, lidský přístup a manažerské dovednosti.

Je zakladatelem a vedoucím Laboratoře chemické robotiky (LCHR), která byla otevřena na VŠCHT v Praze v červnu 2008 a kterou do dnešního dnes prošly desítky Ph.D. studentů i studentů bakalářského a magisterského studia, včetně několika post-doktorských výzkumných pracovníků. Profesor Štěpánek byl rovněž školitelem Martina Baloucha, který letos obsadil 2. místo v kategorii Nejlepší diplomová práce. Současnou rolí pedagoga je, podle profesora Štěpánka, pomoci studentům se orientovat v záplavě dostupných informací, držet směr a netěkat a umět si pokládat ty správné otázky. „Práce pedagoga mi dala spoustu radosti a uspokojení z úspěchů mých absolventů a hlavně mnoho přátelství, zejména s absolventy doktorského studia,“ říká profesor Štěpánek.

Profesor František Štěpánek vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde rovněž absolvoval doktorské studium – současně také na Univerzitě Pierra a Marie Curieových v Paříži. Po dvouletém post-doktorském pobytu na Unilever R&D v Port Sunlight pokračoval ve výzkumné i pedagogické práci na Imperial College v Londýně. Do Prahy a na svou alma mater se vrátil v roce 2008, aby zde založil Laboratoř chemické robotiky (LCHR), v jejímž čele stojí dodnes. Profesor František Štěpánek je autorem více než 140 odborných publikací a držitelem několika významných ocenění za vědeckou práci.

Laboratoř chemické robotiky je vybavena špičkovými přístroji a probíhá v ní multidisciplinární výzkum týkající se vývoje tzv. chemických robotů, tj. syntetických mikročástic, které mají strukturu a funkci inspirovanou jednobuněčnými organismy. Mají například schopnost řízeného vylučování molekul přes polopropustnou membránu, autonomního pohybu v prostředí a disponují systémem vnitřních kompartmentů, v nichž mohou probíhat chemické reakce.

Proč jste se rozhodl pro pedagogickou dráhu?

Chtěl jsem kombinovat výzkum podle mé volby, spolupráci s praxí a výchovu talentů. Vysoká škola mi pro to přišla jako nejlepší zázemí.

Co vám při učení přináší největší radost?

Vidět postupný přerod studentů z čerstvých maturantů až do profesionálů schopných vzít na sebe a samostatně řídit složité výzkumné nebo aplikované projekty. Mít šanci inspirovat studenty a otevírat jim možnosti profesního uplatnění.

Je učit dneska těžší nebo jiné, než to bylo dřív?

Myslím, že v minulosti bylo učení zejména o předávání informací a faktů. Dnes je dostupnost informací taková, že rolí pedagoga je spíše pomoci studentům se v té záplavě orientovat, držet směr a netěkat, umět si pokládat ty správné otázky. Možná je dnes těžší studenty zaujmout a udržet pozornost v konkurenci všech vjemů z on-line světa.

Co se Vám na současných studentech líbí, případně nelíbí?

Líbí se mi, co všechno jsou schopni samostatně zorganizovat a zařídit, jak se umí propojovat navzájem a pracovat v týmech, nebojí se jít do složitých témat. Velmi se mi líbí, že chtějí mít jasno o smyslu toho, co dělají, chtějí vědět, že mění svět k lepšímu. Také se mi líbí pestrost osobností a pohledů na svět, které studenti přinášejí.

Co byste doporučil těm, kdo zvažují kariéru pedagoga?

Určitě si vyzkoušet i jinou práci, aby měli porovnání. V rámci pedagogické práce pak mít co nejpestřejší skladbu různých typů výuky a nespadnout do rutiny. A neustále si uvědomovat, že cokoli uděláme nebo řekneme, je vnímáno skupinou mladých lidí, které tím formujeme, a že bychom jim měli jít příkladem.

Co nejcennějšího Vám práce pedagoga dala?

Dala mi spoustu radosti a uspokojení z úspěchů mých absolventů a hlavně mnoho přátelství, zejména s absolventy doktorského studia.

Cena Wernera von Siemense 2019