Eva Janouškovcová: V zahraničí nikoho nezajímá, z jaké jsme univerzity, ale co dokážeme nabídnout

Jaké byly začátky transferu znalostí v Česku? Vědí výzkumné organizace, co mohou nabídnout? A jaké zkušenosti si můžeme vzít ze současné situace? Nejen o tom v rozhovoru s předsedkyní spolku Transfera.cz a ředitelkou Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity Evou Janouškovcovou.

Spolek Transfera.cz má za sebou více než pět let fungování. Jaké byly jeho úplné začátky?

Již v roce 2013 jsme si s některými zástupci transferových pracovišť v České republice řekli, že je třeba transferovou komunitu více propojit, aby oblast získala na vážnosti a stali jsme se partnery důležitých subjektů. První dva roky existence jsme se snažili v maximální míře vykonávat naplánovanou činnost, ladili jsme, jak tuto unikátní národní platformu co nejlépe uchopit, jak se profilovat, na jaké bázi a s kým fungovat. Lidé z transferové komunity i mimo ni, kteří do toho s námi šli, si skutečně působení v Transfeře vzali za své. Chtěli vystupovat jednotně, byli ochotní platit členské poplatky, začala vznikat první napojení na jednotlivá ministerstva a členská základna začala posilovat.

Kdy jste si uvědomila, že spolek začal svoji úlohu plnit?

Pro mě bylo takovou dobrou zpětnou vazbou zapojení Martina Fuska a Jaromíra Zahrádky z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Na začátku mi totiž řekli, že naši činnost podpoří, pokud to bude dávat smysl. Ukázalo se, že i ten nejsilnější hráč v oblasti ve společném směřování smysl viděl a přidal se k nám. Tehdy jsme se už v rámci Transfery pravidelně setkávali, nastavili jsme základní činnosti, způsob komunikace, sledovali aktuální dění. Za první čtyři roky, což je dle stanov i funkční období, jsme si našli své místo a výrazně se zviditelnili.

Takže spolek byl na světě. Dařilo se vám plnit cíle, které jste si stanovili?

Chtěli jsme být partnerem na národní úrovni, vytvářet dobré podmínky a prostředí pro transfer. Současně jsme měli ambici fungovat i směrem k podnikům, abychom jim měli co nabídnout. Ale ukázalo se, že zde je cesta složitější a je třeba být perfektně nachystán. A tak jsme postupně vytvořili databázi transferových projektů ve vysoké kvalitě jakožto příležitostí ke spolupráci výzkumných institucí s vnějšími subjekty.

Jak tato databáze funguje a podařilo se už nějaké projekty realizovat?

Projekty do ní zadávají naši členové, takže hlavně vysoké školy, ale nejen ty. Kolegové z pracovní skupiny „databáze“ pak pečlivě projektové návrhy procházejí, revidují a sjednocují, po vzájemném odsouhlasení pak dojde ke zveřejnění. Stále pracujeme na zlepšování, snažíme se zjednodušovat šablonu a přiblížit se co nejoptimálnější nabídce spolupráce. K realizaci projektů zatím nedošlo, protože jsme nejprve pracovali na tom, aby bylo co nabídnout a zatím se příliš nevěnovali propagaci. To se začalo měnit až v poslední době. Databázi, kde je aktuálně asi 40 projektů, je již napojena na agenturu CzechInvest a Úřad průmyslového vlastnictví, v obou případech jde o významné partnery Transfery, a primárně slouží jako nabídka České republiky ke spolupráci v dané oblasti.

Spolupracujete při nabídce spolupráce také s jinými institucemi?

Kromě již zmiňovaného ÚPV a agentury CzechInvest máme dlouhodobé spolupráce např. s Technologickou agenturou. Cestu přes tyto subjekty vnímáme jako důležitý kanál, prostřednictvím kterého můžeme ukazovat, co se v České republice děje a jaká spolupráce je možná. Někdy je totiž opravdu složité vygenerovat, co jednotlivá výzkumná instituce vlastně nabízí. Transfera má aktuálně 40 členů, transfer znalostí je ale na jednotlivých vysokých školách a výzkumných pracovištích na různé úrovni a liší se také možnosti a kompetence transferových pracovišť.

Vědí podle vás české výzkumné organizace, co vlastně mohou na poli transferu znalostí nabídnout? Jaký mají přehled o tom, co se děje v jejich „laboratořích“?

Myslím, že se situace výrazně posouvá, ale pořád není nejlepší. Každá škola se přitom stala poměrně velkým naplňovatelem takzvané „třetí role“, všechny na tom opravdu zapracovaly. Vždy však jde o vnitřní mechanismy každé výzkumné instituce, jak se dokáže sladit, jak dokáže o vznikajících výsledcích výzkumu přemýšlet a kam je chce posouvat. Česká republika je ovšem pro vědu i transfer z globálního pohledu nezajímavá, i když vzájemné spolupráce s významnými tuzemskými subjekty jsou samozřejmě velmi cenné. I přes mnoho pokusů a snah v České republice neexistuje jednotná platforma, která by komukoliv ze zahraničí řekla, jaký se u nás dělá výzkum. Nikoho v zahraničí totiž až tak nezajímá, z jaké jste univerzity nebo výzkumného pracoviště. Zajímá ho, co v České republice máme, v čem jsme dobří. V tom je právě síla Transfery, jelikož jsme na tyto otázky připraveni odpovídat. A dotazy ze zahraničí narůstají. Transfer by měl primárně cílit do zahraničí, to je cíl i pro nás a naši databázi.

Jak si tedy český transfer vede?

Poněkud neskromně si dovolím říct, že na tom vůbec nejsme špatně. Všichni už dávno víme, co máme dělat, dokonce to i děláme a děláme to, jak nejlépe umíme a jak nás to už dávno zkušenější naučili. Chci říct, že u nás vůbec nejsme pozadu, zkušeností máme spoustu. Je potřeba ale pracovat na specifikacích. Slabina je v tom, že realizovaného transferu je málo, protože výsledky té naší vědy nejsou zas až tak zajímavé. Nebo je neumíme najít. Nebo je možná všechno zajímavé, ale nenašli jsme pro to vhodného zájemce. Znovu se dostávám k připravenosti projektu, který chce výzkumná organizace ke spolupráci nabídnout, to je klíčové. Spoluprací s aplikační sférou samozřejmě probíhá obrovské množství a má mnoho podob, já hovořím o klasickém transferu…

K čemu má sloužit seznam takzvaných spin-off společností, který vzniká ve spolupráci s CzechInvestem?

Není to jen přehled, primárně jde o to, aby se výzkumné organizace v Česku nebály založit spin-off společnost. Panuje zde dlouhodobý předsudek, že zakládat spin-off společnosti je náročné. Dnes ale i schvalovací procesy mohou být rychlé, celé je to o vůli. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s CzechInvestem se dohodly, že toto musíme zlomit. Vznikla proto i brožurka pro manažery ve vědě, která má být v tomto směru nápomocná. Přehled spin-offů, který to celé doplňuje, nemá být kompletním výčtem. Jeho účelem je ukázat, jaké spin-offy tady vznikají a jak jsou úspěšné. Ve výsledku to mají být opět informace k nám i do zahraničí.

V Česku máme pořád společností, v nichž by univerzita měla vlastnický podíl, poměrně málo. Rozmohlo se ale zakládání takzvaných nepravých spin-offů, což může někomu připadat jako vyvádění duševního vlastnictví a může v tom vidět nějakou nepravost. Jaký je váš názor?

Záleží, jakým způsobem má univerzita podchycený vznik těchto společností. Když se podíváme do zahraničí, tam se většinou zakládají pravé spin-offy. To znamená, že daná univerzita do nich vstupuje s vlastnickým podílem. Buďto tam přímo vloží peníze nebo duševní vlastnictví, které si nechá ocenit. Toto oceňování se ovšem jeví jako velmi komplikované, protože ocenit duševní vlastnictví, které je nové a unikátní, z podstaty věci téměř nikdo neumí.

Jaké jsou v tomto směru zkušenosti na Masarykově univerzitě?

U nás panovaly různé názory. Historicky například nejistota, že pokud by se spin-offu, v němž má univerzita podíl, nedařilo, univerzitu to zavazuje k řešení vzniklých závazků. Pravý spin-off je zkrátka rizikový. Na druhou stranu se ale doba hodně změnila ohledně zacházení s duševním vlastnictvím. Každá škola už ví, že si své duševní vlastnictví, jakékoliv, musí hájit a chránit. Tím přicházíme k tomu, že pokud nás ochrana duševního vlastnictví stojí čas a energii, a existuje-li duševní vlastnictví se zajímavým potenciálem k uplatnění v praxi, bylo by dobré na tom zkusit něco vydělat, minimálně zkusit navracet prostředky vložené do výzkumu.

Otázkou také může být, kdo by měl univerzitu v té firmě zastupovat. Je celkem složité někoho takového najít. V současnosti se to může řešit dosazením lidí z transferových pracovišť. To ale také není ideální, protože tito lidé by se měli nadále věnovat transferu a vytvářet další příležitosti.

Připadá Vám zakládání nepravých spin-off společností jako chyba?

Vůbec ne, ve výsledku mi nepřipadá špatné, že máme i nepravé spin-offy, protože to může vybudovat dobrý vztah a dobrou praxi v tom, že se výsledky dají uplatnit venku. Navíc při dobře nastavených licenčních smlouvách peníze chodí taky, a zajímavé. V dnešní době je ale potřeba vytvářet více spin-offů, kde bude univerzita skutečně zaangažovaná a kde z toho bude mít přímý profit. I my na Masarykově univerzitě na tom pracujeme.

Vědavýzkum: Eva Janouškovcová

Nedávno jste kandidovala do předsednictva Technologické agentury ČR. Můžete přiblížit, jaké bylo vaše očekávání a co podle vás tato instituce potřebuje?

Pro mě to byl intenzivní, ale příjemný zážitek, protože jsem z osmi kandidátů skončila druhá a o prvenství těsně rozhodlo přímé propojení s TA ČR. Takže mě to velmi potěšilo a dodalo další chuť do práce. Kandidovala jsem, protože Masarykova univerzita i Transfera s TA ČR úzce spolupracují a troufnu si říct, že agendu TA ČR znám. Má kandidatura byla založena mj. i na tom, že bych TA ČR obohatila o společenskovědní pohled jakožto zástupce tradiční univerzity. Upřímně si vážím i toho, že mě ohledně kandidatury oslovila právě naše univerzita, která mě shledala jako nejvhodnějšího kandidáta.

Máte nějaké návrhy, jak by se dal aplikovaný společenskovědní výzkum posunout?

Osobně bych chtěla, aby lidé mezi sebou více spolupracovali, aby šlo spíše o mezioborovou spolupráci a aby také bylo lépe poznat, k čemu má daný projekt skutečně sloužit. Někdy ty projekty skutečně jen zakrývají základní výzkum, což je škoda. Přitom by se to do výzvy dalo napsat i jinak. Netrápit vědce otázkou na přesné výstupy, ale nechat je samotné říct, k čemu by měl projekt být a kdo by mohl mít o jeho výstupy zájem.

V květnu se měl konat již osmý ročník Národní konference transferu, který Transfera.cz každoročně spoluorganizuje. Nakonec se ale kvůli současné situaci termín posunul na listopad. Na co se můžeme těšit?

My pevně věříme, že konference proběhne v kvalitě, jakou představoval původní termín. Má tradici, je to dobrá příležitost pro setkávání lidí z této oblasti, a to je zásadní. Jsem ráda, že se účastníci baví opravdu věcně, řeší problémy. Konference není o tom, abychom si „poplakali, jak co nejde“, ale abychom si pozvali kompetentní lidi a opravdu se s nimi poradili a něco zajímavého dozvěděli. Z domova i ze světa. Jedna část má být letos zaměřená více právě na zahraniční spolupráci a jedna na spolupráci významných českých firem.

Jak zpětně hodnotíte rozvoj transferu u nás?

S oblibou říkávám, a stále to platí, že kdybych v době, kdy jsem vstupovala do transferu, věděla, že věci půjdou tak pomalu, tak do toho nikdy nepůjdu. Zpětně jsem ale moc ráda, že v něm pořád jsem, protože ta oblast se neustále vyvíjí, pořád se objevují nové věci, navíc změna myšlení obecně ve výzkumných organizacích je víc než patrná, a to mě těší. Navíc jsou už také patrné výsledky, a chodí i peníze. Znovu podotýkám, že hovořím o klasickém transferu. Je také nesmírně důležité, že se transferu technologií a znalostí věnují smysluplně vybraná ministerstva a agentury, že se komunikuje se zástupci všech zúčastněných stran, a že je snaha nastavovat podmínky pro realizaci těchto činností mnohem efektivněji, než tomu bývalo dříve.

Za klíčový považuji postoj samotných výzkumných organizací. Já jsem měla to štěstí, že Masarykova univerzita ve výsledku vždycky dokázala činnosti transferu technologií uhájit a podpořit, a mohlo tak vzniknout vysoce expertní Centrum pro transfer technologií, které v dnešní době poskytuje služby jak Masarykově univerzitě, tak dalším subjektům. Mrzí mě však, že mnoho výborných kolegů z některých jiných škol nebo výzkumných ústavů takového pochopení nedosáhli, nebo se podmínky s nástupem nového vedení či ukončením možnosti čerpání grantové podpory na transfer zcela změnily. Takových případů není málo a je pak i výzvou pro Transferu, aby to pomohla změnit.

Osobně opravdu nesnáším takové ty řeči, když se někdo ptá, k čemu je ten transfer vlastně dobrý, nebo tvrdí, že si podniky nerozumí s akademickým sektorem. To totiž vůbec není pravda. Spoluprací běží velké množství, kdo chce, tak se dnes umí domluvit. Akorát je potřeba všechno zrychlit a zjednodušit a proto děláme to, co děláme. Transfer totiž není o ničem jiném, než věci posouvat rychleji ke konečným uživatelům.

A když se na to díváte pohledem dnešní krizové situace?

Právě na aktuální situaci s pandemií koronaviru se ukazuje, co je reálný transfer s reálným dopadem. Poskytovatelé nabízejí rychlou podporu, výzkumné instituce rychle vyvíjejí, co je třeba. Vidíme, že když je něco potřeba, najednou to jde. Kdybychom si z této zvláštní doby vzali to, že se některé věci dělaly zbytečně a trochu se uvolnila přílišná byrokracie, určitě by nás to posunulo.