Kateřina Falk: Jak založit výzkumnou skupinu

V tomto článku se pokusím popsat svou cestu k roli vedoucí fungující vědecké skupiny a zároveň poskytnout některé užitečné informace, které by ostatním mohly pomoci dosáhnout tohoto cíle. I když taková cesta je vždy velmi individuální a bude záviset na mnoha konkrétních, často osobních aspektech, existuje mnoho získaných zkušeností, které lze univerzálně převést na ostatní.

Část I: Výběr grantů a proces podávání žádosti do programu Helmholtz Young Investigator v Německu

Na úvod bych měla říci, že jsem nikdy neplánovala stát se PI (principal investigator: principiální výzkumník), profesorem nebo vedoucím skupiny. Vždy jsem milovala vědu a chtěla jsem být vědcem, ale nikdy jsem nechtěla bojovat se stresem, který jsem cítila z neustálého tlaku na grantové žádosti a manažerské (a byrokratické) povinnosti spojené s takovými pozicemi. Vždy jsem ráda učila, což je součástí klasické akademické kariéry, ale také jsem cítila, že bych to mohla dělat samostatně, aniž bych musela být profesorem, a našla jsem si několik dobrých možností, jak toho dosáhnout. Mým osobním cílem bylo stát se výzkumným pracovníkem, který se stará o technické aspekty vědeckých experimentů v uživatelských zařízeních, jako jsou lasery nebo urychlovače. Taková pozice obnáší spíše méně managementu lidí a často se obejde bez výuky a bez potřeby podávat žádosti o granty. Můžete vést svůj vlastní výzkum podporovaný institucí, i když pouze s určitým omezeným rozsahem. Hlavní pracovní náplní takového výzkumného pracovníka je podpora uživatelů zařízení, kteří tam přicházejí, aby provedli krátkodobé experimenty. Měla jsem pocit, že taková práce bude pro mě tou pravou, se spoustou zajímavých technických výzev, možností vést originální výzkum, se stabilní finanční situací, dlouhodobými vyhlídkami a spoluprací s velkým množstvím zajímavých vědeckých týmů. Jako bonus se takový vědec také stane spoluautorem publikací pocházejících z těchto experimentů. Jako dobrá alternativa se mi tehdy jevila pozice vědce v národních laboratořích.

Avšak: člověk míní, život mění. V jednu chvíli, když jsem se snažila stát se stálým zaměstnancem jednoho takového výzkumného zařízení, jsem zjistila, že kvůli nešťastné kombinaci vnějších faktorů už pro mě taková pozice již nebyla možností. Kvůli problémům, kterým jsem musela čelit ve své předchozí instituci, jsem zjistila, že nezávislost je jedinou možnou cestou vpřed, pokud chci zůstat ve vědě. Tak jsem začala hledat možnosti, jak toho docílit. Mezitím jsem vyvinula několik originálních nápadů pro svůj vlastní výzkum. Zúčastnila jsem se skvělého mentoringového programu Národního kontaktního centra (NKC) a dozvěděla jsem se o několika možnostech založení nezávislé výzkumné skupiny. Také jsem byla upozorněna na to, že dělat dalšího postdoka poté, co už jsem byla vedoucím vědeckým pracovníkem, by mohlo poškodit mou budoucí kariéru ve vědě, protože by to bylo považováno za krok zpět. Velkou motivací byla také má špatná zkušenost, kterou jsem měla se svými dřívějšími zaměstnavateli a díky které jsem se už necítila dobře v závislé pozici a napospas libostem svých manažerů, kteří rozhodují o všem, od mých projektů po finance a další zdroje pro vlastní výzkum. Takže jsem se rozhodla sepsat několik grantů a hledat pozici novou.

Kritéria pro výběr správného programu

Stěžejním krokem byl výběr správného grantového schématu a instituce. Stanovila jsem si několik faktorů, které pro mě byly důležité:

• Dostatečná finanční nezávislost, aniž by bylo nutné v blízké budoucnosti žádat o více peněz.
• Grant musí být minimálně 5 na let, žádný kratší by mi nedal dostatek času na rozvoj své vlastní nezávislé výzkumné skupiny a na zaškolení svého týmu.
• Autonomie /vědecká nezávislost: jak z hlediska své vědecké svobody, tak z hlediska instituce/vyššího vedení.
• Dlouhodobé vyhlídky (po počátečním období financování): Musí existovat plán dalšího zaměstnávání a vyhlídky, že by skupina na instituci pokračovala. Tedy nějaký typ pozice na dobu neurčitou (nebo-li „tenure track“).
• Možnost výuky: Rozhodla jsem se, že zkušenost s výukou by v mém portfoliu byla velkým přínosem pro mou budoucnost v akademické sféře. A především jsem zjistila, že mě výuka baví a že přináší novou inspiraci a nápady pro můj výzkum.
• Výzkumná zařízení/vybavení: Instituce musí mít vhodná zařízení (lasery s vysokým výkonem a technickou podporu), abych mohla vést svůj výzkum, jelikož je experimentální povahy.
• Poloha: protože bych se stěhovala s celou svojí rodinou, tak by zvolené místo muselo být vhodné také pro kariéru mého partnera, péče o děti (jesle/školky) by měla být dostupná (finančně i místem), důležitá byla také těsná blízkost přírody (ideálně hory), dobré sociální a zdravotní systémy a několik dalších faktorů definujících dobrou kvalitu života. Tento bod pro nás okamžitě vyloučil USA a zaměřil naše hledání na západní Evropu a Skandinávii. Proti Velké Británii jsme se rozhodli kvůli Brexitu.
• Řádná podpora diverzity, rovných příležitostí a podvědomé zaujatosti na instituci: Zejména po svých minulých zkušenostech s podvědomou zaujatostí („unconscious bias“) a diskriminací na základě pohlaví jsem se rozhodla, že během výběrového řízení bych se mohla přihlásit pouze na místa nebo instituce, které učinily rovné příležitosti svou prioritou, mají transparentní systém výběru a hodnocení a také řádnou kontrolu podvědomé zaujatosti.

V první fázi jsem hledala způsob, jak zůstat v Praze a žádala o místní granty, například GAČR (Grantová agentura České republiky), ale brzy jsem zjistila, že délka trvání všech grantů je příliš krátká (maximálně 3 roky). Navíc granty nemají potřebnou úroveň nezávislosti. Grant je totiž udělován instituci, nikoliv žadateli a držitel grantu nad ním nemá kontrolu, finance z grantu můžou být dokonce institucí žadateli odebrány a přiděleny komukoli jinému. To pro mě po negativních zkušenostech s vedením vědeckých institucí v České republice bylo zcela nepřijatelné. Proces podávání žádostí a hlášení výsledků je navíc neúměrně náročný a komplikovaný, když přihlédnete k relativně nízké míře financování, které je možné získat. Očekávání publikace v prvním roce grantu, když v mém oboru trvá vydání publikace minimálně 3 roky, je pak úplně šílené. Výběrové řízení mi také přišlo poněkud netransparentní a přímé prohlášení agentury k rovným příležitostem pro mě GAČR okamžitě vyloučilo. GAČR také zcela ignoruje genderovou otázku a nebere na vědomí znevýhodnění matek ve vědě. Další grantové programy v České republice mé podmínky také nesplňovaly. Bylo zřejmé, že se budeme muset stěhovat do zahraničí. Vzhledem k výše uvedeným preferencím jsem své vyhledávání omezila na Německo a Švédsko. Ukázalo se, že grantové programy ve Švédsku jsou většinou příliš krátké a pro získání dostatečných financí pro skupinu je obvykle zapotřebí více grantů, což mi nepřišlo ideální.

Tak jsem se začala vážně zajímat o podání grantové žádosti ERC (European Research Council). Startovní granty ERC mají několik výhodných vlastností: i) poskytují financování ve výši 1,5 milionu EUR po dobu až 5 let, což je dostačující i pro mladou výzkumnou skupinu, která si musí pořizovat vybavení; ii) i když je grant vázán na instituci, lze ho přesunout na jiná místa; iii) primární výhoda ERC grantu je úplná vědecká nezávislost. V době, kdy jsem na ERC žádosti začala pracovat, jsem stále sídlila v České republice a komunikace s institucemi v Německu a Švédsku ohledně potenciálního přesunu byla stále ve velmi neformálním počátečním stádiu a nebylo dost času na formální dohodu s novou hostitelskou institucí. Proto jsem zkusila žádost podat pod hlavičkou svého současného českého zaměstnavatele. Ukázalo se, že to dopadlo špatně hned na několika úrovních a od instituce jsem nedostala podporu, kterou jsem potřebovala.

Mezitím jsem se zajímala o alternativními možnosti financování vědy v Německu. Volba Německa byla přirozeným krokem, protože je to země s jednou z nejlépe financovaných vědeckých infrastruktur na světě. Co je důležité konkrétně pro mou práci je fakt, že se v Německu nacházejí vysoce výkonné lasery a urychlovače částic, které jsou tu v hojném počtu a na vysoké úrovni. Zejména v mém oboru tam existuje mnoho institucí s velmi dobrou reputací. Především však Německo podporuje velké množství programů pro mladé výzkumné pracovníky, kteří chtějí založit vlastní skupinu. Ať už je to skrz národní finanční agentury, jako je DFG (Deutsche Forschungsgemeinschaft) nebo BMBF (Das deutsche Bundesministerium für Bildung und Forschung), jednotlivé univerzitní programy nebo velké výzkumné asociace, jako jsou Max Planck, Helmholtz nebo Fraunhofer Gesselschaft, Německo nabízí hojnost pozic financovaných v rámci různých „Young Investigator“ programů. Lze se také hlásit přímo na pozice profesorů úrovně W2, což je však náročnější, často vyžaduje důvěrné znalosti německého systému a vyjednávání trvá 2–3 roky. Součástí těchto W2 pozic je často atraktivní startovací balíček, který lze využít k financování pozic doktorandů a postdoků, laboratorního vybavení a jako finance na (zahraniční) cesty. Za cenu povinné výuky pak takový W2 profesor dostane od německé univerzity absolutní svobodu ve výzkumu a celoživotní trvalou pozici – v mnoha ohledech tedy velmi pěkná dohoda. Obecně se doporučuje nehlásit se na pozice profesorů úrovně W1, protože ty zřídka vedou k trvalým nebo obzvlášť dobrým pozicím, neposkytují dostatečné finanční prostředky na výzkum a jsou zaměřeny především na výuku s krátkodobými smlouvami. Všechny německé instituce jsou povinny během výběrového řízení dbát na rovné příležitosti. U některých rozhovorů jsem měla odborníky na rovné příležitosti, kteří se postarali o to, aby byl proces spravedlivý. Výběrové komise jsou složené z členů velmi rozmanitého původu a jsou zde přijímána opatření k potlačení potenciální předpojatosti při výběru kandidáta. Německo pro nás bylo vhodné také pro blízkost příbuzných v České republice a ve Švédsku. Jazyk byl kapku problém, protože německy jsem se ve škole nikdy neučila, takže to znamenalo začít s novým jazykem úplně od nuly. No, výzva přijata!

Naštěstí se pro mě našel perfektní systém financování. Podala jsem žádost do programu Helmholtz Young Investigator Groups. I když je tento systém financování vázán na Helmholtzova střediska po celém Německu, existuje tam určitá úroveň flexibility, která by umožnila vyjednat přesun financování na jiné místo v Německu. Tento grantový program nabízí financování ve výši 1,8 milionu EUR po dobu 6 let. Tato velmi velkorysá nabídka snadno pokrývá náklady na zaměstnance, nějaké laboratorní vybavení, cestování, spotřební materiál atd. Hlavní výhodou Hemholtze a hlavním důvodem, proč jsem si vybrala tento program a umístění v Drážďanech v HZDR (Helmholtz-Zentrum Dresden-Rossendorf) je také to, že tato střediska obvykle mívají již plně vybavené laboratoře a velkorysé financování výzkumu. Proto pak skupinové fondy často nemusí pokrývat všechny výdaje na výzkum a mohou být použity na financování dalších pozic pro studenty a postdoky nebo na cesty do externích zařízení a na konference. HZDR má skutečně jedno z nejlepších vysokovýkonnostních laserových zařízení na světě. Laserové systémy DRACO a PENELOPE spolu s napojením na projekt HIBEF (v rámci European X-FEL) v Hamburku nabízí vše, co by můj výzkum mohl potřebovat. Stávající infrastruktura byla mou primární motivací. Také pomohlo, že jsem už znala ředitele ústavu a jeho práci velmi respektovala. Měla jsem pocit, že by se mi s ním dobře spolupracovalo a i celkově by to bylo příjemné místo pro práci, kde bych mohla očekávat podporu od nadřízených, což se i potvrdilo. Tento grant slibuje úplnou autonomii výzkumných zájmů. Přestože by se zaměření výzkumu mělo hodit do celkového programu Helmholtzovy asociace a oddělení daného výzkumného střediska, je považováno za zcela nezávislé. Obrovským bonusem je povinné partnerství s místní univerzitou, což dává vedoucí Young Investigator skupiny právo vyučovat a vést doktorandy na univerzitě. Prostřednictvím tohoto programu lze pracovat na habilitaci (docentuře) a/nebo na profesuře a tím mít otevřené možnosti pro budoucí kariéru ve výzkumných ústavech, národních laboratořích nebo i na univerzitách. Tato kombinovaná cesta se základnou ve výzkumném ústavu a doplňkovou pozicí na univerzitě kvůli výuce byla pro mě ideální. Výborným bonusem této pozice je také účast na důkladném „management and leadership“ kurzu pro všechny úspěšné kandidáty, tzv. Helmholtz Leadership Academy. Budu o tom hovořit podrobněji ve druhé části tohoto blogu, ale ve zkratce je to přesně to, co u většiny pozic pro mladé vedoucí skupin chybí. Tento kurz poskytuje přesně ty sociální dovednosti (neboli „soft skills”) potřebné k vybudování a řízení úspěšné výzkumné skupiny. To je něco, co nás vědce obvykle neučí a podle toho to i ve vědě vypadá. Byla jsem tedy nadšená, že Helmholtzova asociace toto řeší tím nejlepším možným způsobem. A Drážďany mají skvělé a bezplatné zařízení pro péči o děti, nádhernou přírodu (hory!) a fantastické pracovní příležitosti pro mého manžela. Tedy výhra na všech metách.

Grantový program Helmholtz Young Investigator Groups

Aby se kvalifikoval, musí být uchazeč....

Jak uspět v grantové soutěži

Samotný návrh je samozřejmě nejdůležitější součást žádosti. Ten můj měl 16 stran...

Kateřina Falk

je fyzička a popularizátorka vědy. Zabývá se fyzikou plazmatu, interakcemi hmoty s výkonnými lasery. Absolvovala Imperial College London a doktorský titul získala na University of Oxford. Jako vědkyně pracovala tři roky v Národní laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku. Podílela se na projektu laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech u Prahy. Dnes je vedoucí vlastní vědecké skupiny Helmholtzova centra v Drážďanech – Rossendorf a přednáší na Technické univerzitě v Drážďanech. Je nositelkou významných vědeckých ocenění včetně ceny Britského Parlamentu SET for Britain pro mladé vědce, zvláštního výročního ocenění vědeckých týmů v Los Alamos a českého Neuronu Impulsu.