Parkinsonovu chorobu chce zkoumat s pomocí chemie. Výzkum Tomáše Fialy podpoří ERC grant

Neobvykle úspěšný byl v uplynulém roce chemik Tomáš Fiala, kterému se podařilo získat hned čtyři granty – ERC Starting grant, Branco Weiss Fellowship, grant Nadace Experientia a také MUNI Award in Science and Humanities, který jej přivedl zpět na Masarykovu univerzitu. Zaměří se na výzkum chemických nástrojů, kterými lze studovat neurodegenerativní choroby.

Tomáš Fiala se po studiích na Masarykově univerzitě vydal sbírat zkušenosti nejprve do Spojených států, kde si udělal doktorát na Kolumbijské Univerzitě v New Yorku, a pak do Švýcarska, kde působil na ETH v Zürichu. Do Česka se vrací po deseti letech.

Co vás nasměrovalo ke studiu chemie?

Můj otec je chemik. Teď už odchází do důchodu, ale byl v čele Národního NMR centra Josefa Dadoka, které je součástí CEITECu na Masarykově univerzitě (Radovan Fiala – pozn. redakce) a hodně mě formoval. Na gymnáziu mě bavila spíš biologie, ale když jsem se pustil do soutěžení v předmětových kláních, v Chemické olympiádě jsem byl mnohem úspěšnější než v té biologické. Takže chemie vyhrála. Postupem času jsem si však našel cestu k rozhraní obou oborů, a nakonec tedy dělám přesně to, co mě bavilo už od puberty.

„Nešel jsem do vědy s cílem sedět na teplé židli a točit palci.“

Jak hodnotíte studium na MU?

Studium chemie bylo super. Výuka byla na velmi vysoké úrovni, a to i v celosvětovém měřítku. Na Kolumbijské univerzitě jsem jako doktorand musel absolvovat pět předmětů a ve všech jsem lidově řečeno strčil své spolužáky do kapsy – byl jsem teoreticky výrazně lépe připraven než oni – díky Masaryčce. Zadruhé jsem velmi ocenil možnost zapojit se do výzkumu hned od prvního semestru, což není všude ve světě možné. Děkuji teď profesoru Vladimíru Šindelářovi, že mě vzal do své skupiny, když jsem mu hned ve druhém týdnu svého studia zaklepal na dveře, že se chci zapojit do práce v laboratoři. Zkušenosti nasbírané u něj byly naprosto klíčové pro můj další vědecký rozvoj a úspěchy.

A jaké zkušenosti si přinášíte ze zahraničí?

Na Kolumbijské univerzitě, která patří mezi nejprestižnější na světě, byl skvělý výzkum, pracovali tam špičkoví vědci a byla tam úžasná spolupráce mezi obory. Ale život v New Yorku nás se ženou nenadchl, proto jsme se vrátili do Evropy. Získal jsem stipendium z evropské výzvy Marie Skłodowska-Curie Actions (MSCA) a dostal se na postdoktorandskou stáž na ETH. Ve Švýcarsku se nám líbilo, a pokud bych měl možnost mít tam vlastní výzkumnou skupinu, zřejmě bych tam zůstal.

Nakonec jste ale po deseti letech v zahraničí zvolil návrat. Proč?

Měl jsme nabídky založit si výzkumný tým v německé Kostnici nebo v Brně. Vyhodnotil jsem, že jít na MU je perspektivnější. Na rozdíl od Německa vidím, že se situace v české vědě rok od roku lepší, i když celkově za Západem pořád zaostává.

„Na rozdíl od Německa vidím, že se situaci v české vědě rok od roku lepší, i když celkově za Západem pořád zaostává.“

V čem konkrétně se podmínky v České republice pro mladé vědce zlepšují?

Jde hlavně o finanční podporu mladých vědců. Úspěšně rozjet výzkum světového formátu totiž není levná záležitost. Je proto dobře, že Grantová agentura ČR zavedla schéma Junior Star, které nabízí štědrou podporu pro nejlepší mladé vědce napříč obory. Také univerzity přicházejí s vlastními možnostmi, jak podpořit nově vznikající výzkumné skupiny – na MU to je MASH StG/CoG, který pomáhá rozjet i můj výzkum a za který jsem velmi vděčný. Existuje také několik schémat na podporu návratu žen do vědy po mateřské dovolené. A v neposlední řadě se objevují i zdroje ze soukromé sféry, jako je Nadace Experientia, od níž jsem získal Start-up grant. I co se týče získávání prestižních evropských grantů, existuje nyní centralizovaná podpora uchazečů od Technologického centra v Praze. A co se výzkumné infrastruktury týče, do ČR naštěstí přiteklo z EU nemálo peněz skrz strukturální fondy, díky kterému zde je nadstandardní vybavení. Například instrumentace i personální obsazení na CEITECu jsou fantastické a moc se těším na spolupráci s nimi. Ještě ale není zdaleka vyhráno.

...