Na zavádění nových prvků v čistírnách je brzy

Ve vodě přibývá zbytků léků i jiných chemikálií. Odborníci zvažují možnosti, jak vodu lépe čistit.

Nové poznatky o tom, co všechno ve vodě zůstává přesto, že prochází čistírnami, nutí k zamyšlení, jak se znečištění zbavit. Nejjednodušší by přirozeně bylo zříct se používání léčiv, kosmetiky a všech čisticích přípravků, které denně používáme. Něco takového se ovšem dá čekat jen těžko, proto přicházejí na řadu jiné způsoby likvidace škodlivin.

„Skupin látek, které chceme z vody odstranit, je mnoho, a navíc mají nejrůznější fyzikálně-chemické vlastnosti. Mohli bychom tedy na každou skupinu použít specifický postup, nebo aplikovat jeden, který z vody odstraní úplně všechno,“ dává na výběr Barbora Jarošová, pracovnice Recetoxu, která se dlouhodobě zabývá látkami, které ve vodě narušují hormonální systém ryb.

Na první pohled dobrá zpráva je, že už skutečně existují postupy, díky nimž je možné dočistit vodu téměř úplně, od všech nežádoucích látek najednou.

*„Jako postup pro odstranění téměř všech organických látek se používá aktivované uhlí, na které se škodliviny navážou, funguje totiž na principu sorpce. Nebo existuje možnost využít membránové technologie, přes které se voda tlačí, a tak se škodliviny zachycují,“ *uvádí příklad Jarošová a dodává, že uvažovat lze také o zapojení ultrazvuku, UV světla či dalších metodách.

Ekologické, ale jen jednostranně

Má to však svá velká ale. Ty nejúčinnější postupy jsou energeticky tak náročné, že než potřebnou energii vyrobíme, můžeme tím životnímu prostředí ještě víc uškodit. „Přijde mi, že na to se trochu zapomíná. Zatím slyším pouze hlasy nás environmentálních vědců úzce zaměřených na znečištění vod a také firem, které nové čisticí technologie nabízí,“ upozorňuje Jarošová.

Zemí, které už dokonalejší technologie zavedly, ještě mnoho není. Řadí se mezi ně například Velká Británie, která bere čistotu řek jako jedno ze svých velkých témat, a zkouší je také Austrálie. Kvůli malým zásobám podzemní vody musí dokonce povrchovou vodu recyklovat až na vodu pitnou.

Sama Jarošová se kloní spíš k tomu, aby se se zaváděním nových forem čištění vody v Česku ještě počkalo. Informace, které jsou o koncentracích škodlivých látek momentálně k dispozici, podle ní totiž ještě nejsou dostačující. „Nemohu se zodpovědně rozhodnout pro, dokud nemám například přehled o tom, jaké procento vody v životním prostředí pochází z čističek a jaké procento z domácností, které na ně napojené nejsou, či z úplně jiných zdrojů,“ říká odbornice.

Přesto je jasné, že způsoby ošetřování vody se v tuzemsku budou muset zdokonalit. Už jen proto, že se Česko nachází na střeše evropského rozvodí – voda z našich řek plyne do zahraničí a přispívá tak k poškozování životního prostředí v dalších zemích.

Co by se mělo začít dočišťovat jako první? Kvůli hrozbě vytváření imunity vůči jejich účinkům se nabízejí třeba antibiotika. Rovněž v tomto ohledu je však třeba počkat ještě na další studie. Podle Jarošové není rozumné začít zavádět technologie pouze na odstranění antibiotik, když látek ohrožujících zdraví vodních organismů je daleko širší škála.

„Jistě, pronikání antibiotik do prostředí je problematické. Neznamená to však, že směsi, v nichž se vyskytují, nejsou škodlivější a že právě něco z nich nezpůsobuje, že se negativní účinky těchto látek začnou projevovat,“ podotýká ekotoxikoložka a dodává, že právě směsi je ovšem velmi obtížné zkoumat.