Zemřel Rudolf Zahradník, první předseda Akademie věd ČR
Akademie věd ČR/Stanislava Kyselová: Zemřel Rudolf Zahradník, první předseda Akademie věd ČR (Video: Příběhy našich sousedů)
V jeho vědecké skupině působila také mladá vědkyně, dnes německá kancléřka Angela Merkelová. Rudolf Zahradník stál v čele naší nejvýznamnější vědecké instituce po dvě funkční období v letech 1993–2001. Zemřel 31. října 2020 v odpoledních hodinách, bylo mu 92 let.
„Profesor Zahradník byl nejen výraznou vědeckou osobností, ale byl to také velmi milý a šarmantní člověk. Jeho noblesa, vtip a vždy dobrá nálada nám budou chybět,“ říká současná předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. „Pan profesor Rudolf Zahradník byl navíc velmi důležitou osobou, která pro nově se ustavující Akademii věd ČR udělala tolik, co nikdo jiný,“ dodává.
Rudolf Zahradník (1928–2020) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a od počátku šedesátých let 20. století působil v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského, ve kterém později vedl oceňovanou badatelskou skupinu. V letech 1990 až 1993 ústav vedl.
„Podařilo se mu po sametové revoluci přetvořit Heyrovského institut v moderní vědecký ústav. Plně podpořil nejlepší vědce, přilákal výtečné výzkumníky ze zahraničí a pomohl mnoha talentovaným studentům zahájit jejich úspěšnou kariéru,“ vzpomíná současný ředitel Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Martin Hof. „Jsem si plně vědom, že vysoká zahraniční prestiž našeho institutu je postavena na jeho aktivitách a síle osobnosti,“ dodává.
Oceňovaný vědec s nadhledem
Profesor Zahradník se zabýval teoretickou kvantovou chemií, konkrétně teorií molekulových orbitalů, teorií chemické reaktivity, slabými mezimolekulovými interakcemi, molekulovou spektroskopií, teorií reaktivity aj. Byl autorem více než tří stovek odborných článků a desítky odborných knih.
„Rudolf byl světově oceňovaným teoretických chemikem a skutečným gentlemanem s obrovským charizmatem. Bylo nesmírně potěšující s ním pracovat,“ říká Zdeněk Havlas, místopředseda AV ČR a někdejší ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.
„Jeho hlavní vliv na mou vědeckou kariéru je nesporný, od role školitele až po roli kolegy. Nikdy se jeho vliv neomezoval jen na stránku odbornou, ale vždy to doprovázel filozofickým a kulturním nadhledem. To z něj dělalo renezanční bytost, kterou jsme tak milovali,“ dodává Zdeněk Havlas.
V týmu s německou kancléřkou
Jednu dobu vedl profesor Zahradník vědeckou skupinu, ve které působila současná německá kancléřka Angela Merkelová, jež jej považovala za svého mentora a dlouhodobě s ním udržovala přátelské vztahy. Před dvěma lety se také zúčastnila soukromé oslavy jeho devadesátin.
Akademie věd ČR/Zdeněk Rerych: Fotografie pořízená při oslavě 90. narozenin prof. Rudolfa Zahradníka před dvěma lety
Profesor Rudolf Zahradník přednášel na univerzitách v Evropě, Spojených státech či Japonsku, byl profesorem Univerzity Karlovy, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a Vanderbiltovy univerzity v Nashville. Čestný doktorát mu udělily Technická univerzita v Drážďanech, Univerzita ve Fribourgu, Technická univerzita v Pardubicích a Georgetownská univerzita ve Washingtonu D.C.
Kvalitní věda jako hlavní cíl Akademie věd
Profesor Rudolf Zahradník se předsedou Akademie věd ČR stal v únoru 1993 a v této funkci působil až do roku 2001. Byl rovněž zakládajícím členem a v letech 1994–1997 předsedou Učené společnosti ČR. Jako předseda Akademie věd čelil snahám o likvidaci této instituce, což vedlo k rozsáhlé redukci jejích pracovišť.
Ve své funkci se systematicky zasazoval o obranu základního výzkumu a bojoval proti snahám o byrokraticko-politická a krátkodobá ekonomická hodnocení vědeckých výsledků. Své sedmileté působení ve funkci předsedy shrnul jako „usilování o náležitou pozici vědy a vzdělanosti ve společnosti a úsilí spojené s náležitým legislativním postavením badatelství a vzdělávání“.
Na co za dobu svého předsedování vzpomínal Rudolf Zahradník nejraději? „Na neuvěřitelnou partu Akademické rady, kdy jsem za těch osm let pouze jednou udeřil do opěradla u židle. Panovala ochota, vlídnost a profesionalita, mnozí kolegové dokázali pokračovat v badatelství, přestože tíže, kterou nesli na bedrech, byla veliká. A také na moje cesty po ústavech – některé jsem navštívil třeba desetkrát, jiné třikrát. Je krásné vidět vše přímo na místě, tak to má být.“