Jak jsem přišla na to, že se chci a mohu živit komunikací vědy
Universitas/Pavla Hubálková: Jak jsem přišla na to, že se chci a mohu živit komunikací vědy
Díky Fulbrightovu stipendiu jsem měla možnost strávit akademický rok 2018/2019 na Northwestern University v Chicagu. Primárně jsem zde pracovala na svém vlastním neurovědním výzkumu – studiu NMDA receptorů –, ale mnoho jsem se tu naučila i o komunikaci a popularizaci vědy.
O tato témata jsem se dlouhodobě a aktivně zajímala už před stáží – při studiu biochemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze jsem se zapojila do popularizačních aktivit pro děti, na druhém oboru – studiu učitelství chemie – jsem psala bakalářskou práci na téma Rozvíjení zájmu žáků o přírodní vědy, později jsem se podílela na popularizačních aktivitách neziskové organizace Loono a Science Café CZ. Ale vše na dobrovolnické bázi. Před odjezdem do USA jsem neviděla možnosti, jak bych se tím mohla v Česku živit.
Co se změnilo za rok v Chicagu? Potvrdila jsem si, že do budoucna nechci zůstat vědkyní v laboratoři, ale že se chci věnovat právě vědecké komunikaci. V tomto článku se pokusím shrnout osobní zkušenosti a postřehy, které jsem za rok v Chicagu nasbírala.
Mediální oddělení univerzity
Mediální oddělení na Northwestern University se stará o to, aby škola komunikovala kvalitně a jednotně. Což zahrnuje profesionální spolupráci s médii i s vlastními studenty a zaměstnanci. Aktuálně čtrnáctičlenný mediální tým zahrnuje redaktory, editory, specialisty na krizovou komunikaci, odborníky na tvorbu videoobsahu i koordinátory návštěv.
Ctí pravidlo, že každý se má věnovat tomu, v čem je expert, a proto svým studentům, vědcům, lékařům a dalším odborníkům (dále, pro stručnost, budu používat jen souhrnné označení „vědci“ – poznámka autorky) poskytují maximální podporu.
Užitečné a praktické
Oddělení komunikace pro své vědce pořádá pravidelné workshopy a semináře, které jsou prakticky zaměřené. Jsou dobrovolné a zdarma a je o ně velký zájem. Na jednom z nich jsme se například dozvěděli, jak používat sociální sítě, především Twitter, který je mezi vědci v zahraničí velmi oblíbený.
Na dalším workshopu pak, jak o svém výzkumu mluvit v závislosti na cílové skupině – že záleží, zda mluvíme k veřejnosti, politikům nebo zástupcům byznysu, protože každou skupinu zajímá něco jiného. Na konkrétních příkladech lektoři mediální komunikace ukazují, jak vynechat detaily a odborné termíny i jak vysvětlovat složitá vědecká témata formou příběhu a přirovnání.
Na mediálním tréninku se vědci dozvídají i takové základy, jako že si do televize nemají brát proužkovanou košili (protože výrazné vzory nejsou vhodné pro kameru) a na krku nemají mít šátek nebo cinkavé šperky (kazí to zvuk). Též dostanou doporučení, že před vystoupením nemají pít kávu (budou mít sucho v ústech) nebo sladké nápoje (což způsobuje větší tvorbu slin a mlaskavé zvuky).
Úspěch patří připraveným
Trénink je alfou a omegou úspěšné komunikace, což lektoři vědcům neustále zdůrazňují a všemožně jim v tom pomáhají – obecně doporučují předem si sepsat a rozmyslet hlavní body sdělení a natrénovat si vysvětlování klíčových myšlenek, ideálně na kamarádech, členech rodiny nebo třeba na kolegovi z jiného oboru.
Sdělení by mělo být vždy přizpůsobeno délce vystoupení a konkrétnímu médiu – pro video je vhodné použít vizuálně zajímavé prostředí a názorné ukázky, pro audio se hodí krátká úderná fakta a čísla. Kvalitní fotky a názorné infografiky jsou zase klíčové pro každou psanou komunikaci.
Důraz je kladen na „elevator pitch“ – krátké a stručné představení sebe a svých projektů či výzkumných témat. Mediální oddělení radí mít připravených několik verzí lišících se úrovní odbornosti: od verze pro kolegu ze stejného oboru, kterého potkáte na vědecké konferenci, až po verzi pro sousedku na zahradní party. A to mohu potvrdit i ze své zkušenosti – v Americe se představujete často a při nejrůznějších příležitostech a očekává se, že máte připraveno několik variant pohotových a stručných odpovědí.
Mediální oddělení také vědcům přibližuje svět médií, aby věděli, co mohou očekávat – že je běžné, že z půlhodinového rozhovoru redaktor použije pouze dvacet sekund. Že cokoliv řeknou, může být použito proti nim. Že ve skutečnosti nic není „off record“ (tedy mimo nahrávku, určené jen pro uši redaktora). Že když vědce kontaktuje novinář, potřebuje z povahy své práce většinou odpověď nebo alespoň reakci „pracuji na tom“ hned a ne až druhý den – zároveň je ale zcela v pořádku vzít si deset minut na rozmyšlenou a zavolat zpět.
A zlaté pravidlo samozřejmě zní: „Nepouštějte se do spekulací a neříkejte nic, čeho byste mohli později litovat.“
Individuální spolupráce
Mediální oddělení Northwestern University vědcům poskytuje také individuální servis – pomůže jim vymyslet příběh a vhodné příklady a přirovnání, jak veřejnosti vysvětlovat jejich konkrétní vědecká témata a řešené projekty. Pomohou zvolit i vhodný formát – ne každý vědec se cítí připravený mluvit na kameru, v tom případě například pomohou zpracovat kreslené video, které doplní psaným článkem a podobně.
Pokud vědec předem ví, že ho čeká televizní vystoupení, a má zájem, společně trénují mluvení na kameru a poskytují mu zpětnou vazbu.
Velký důraz také kladou na správné načasování v duchu hesla „není nic starší než včerejší noviny“. Pro vědce je těžko pochopitelné, že před týdnem publikovaný článek v prestižním časopise je pro novináře již starý. Proto zástupci oddělení komunikace sami aktivně hledají a oslovují vědce, zda nechystají něco zajímavého, připomínají se.
Jako ideální dobu, kdy kontaktovat oddělení komunikace, radí okamžik dokončení publikace, tak aby byl dostatek času připravit i mediální výstupy.
Oddělení komunikace všechny tyto informace, interní pokyny a rady sdílí i na interním webu univerzity ve formě praktických manuálů a check-listů, které jsou po přihlášení dostupné všem zaměstnancům a studentům.
Vědecká komunikace jako součást studia
Američtí studenti jsou již od prvních let školní docházky zvyklí diskutovat, vyjadřovat svůj názor a psát eseje. Učí se to praxí i teoreticky, a proto je i na univerzitách bohatá nabídka nejrůznějších kurzů vědecké komunikace a vědeckého psaní.
Na Northwestern University jsem absolvovala semestrální kurz Writing and Peer Reviewing for Scientific Publication (Psaní a recenzní řízení vědeckých publikací), který vedl P. B. Fontanarosa, MD, seniorní editor prestižního vědeckého časopisu JAMA.
Pavla Hubálková
- vystudovala klinickou biochemii na VŠCHT
- dokončuje doktorské studium v oboru neurovědy na 3. LF UK
- od března 2020 působí jako vědecká redaktorka na Univerzitě Karlově
- o vědě a vědcích píše i pro ekonomický týdeník HROT, VědaVýzkum.cz, Czexpats in Science a další média