Pojďme se podívat na to, jak využít Twitter z pohledu akademického pracovníka.
Podle nedávného výzkumu, o kterém jsme <a href="https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/analyza-twitter-vedcum-nepomaha-sirit-jejich-poznatky">psali</a>, se snaha vědců upozornit na svoji práci prostřednictvím Twitteru spíše míjí účinkem. To následně vyvolává otázku, proč mám tedy být aktivní na Twitteru, když tím nebudu rozšiřovat svou práci a nezvýším si počet citací svých odborných publikací?
Formátem Twitteru jsou krátké zprávy, jeho uživatelé nechtějí číst sáhodlouhé články. Prostředí je relativně neformální, můžete tedy nechat ostatní nahlédnout na jiné než akademické aspekty života. Právě proto se můžete stát zajímavým člověkem, kterého je dobré sledovat.
<h3>Twitter vás dostane k tomu nejnovějšímu</h3>
Podle Martina Rychlíka, který od roku 2019 vede média Univerzity Karlovy, má Twitter mnoho možností. Umožňuje příjemně nastavit, co odebírat a co sledovat. Takže první a možná i stěžejní způsob využití je v rychlé a kvalitní informovanosti o dění v oboru. Je dobré sledovat zpravodajské servery časopisů jako Nature či Science, které jsou novinářsky vynikající. Můžete sledovat i zpravodajství řady médií s vědeckými rubrikami, jako jsou New York Times, Guardian či Věda ČT24, vědce samotné, vědecké novináře typu Daniela Stacha, Petra Koubského či Ondřeje Vrtišky.
Bleskovou informovanost potvrzuje a vysvětluje Tomáš Kodydek, správce sociálních sítí a webu na Univerzitě Karlově. „Twitter exceluje mezi ostatními sítěmi díky možnosti chronologického řazení příspěvků. Nejnovější informace a breaking news se k vám tak dostanou dříve, než tomu může být na Facebooku nebo LinkedInu, kde o zobrazovaných informacích na vaší zdi rozhoduje algoritmus. Nové informace se zároveň výborně vyhledávají přes pokročilé vyhledávání, které umožňuje filtrovat informace pomocí klíčových slov i konkrétního jazyka,“ shrnuje hlavní přednosti Twitteru.
<h3>Komunikujte svoje poznatky, má to smysl</h3>
Martin Rychlík k tomu ještě doplňuje, jak mohou vědci využít Twitter pro svoji práci: „Dobré tweety mají významné instituce i agentury, třeba Evropská výzkumná rada (ERC) již o přidělených grantech referuje záhy na Twitteru, což vědci dále rychle sdílejí. Dalším způsobem je samozřejmě představovat svoji odbornou práci, své zájmy a propojit se s lídry v disciplíně, kteří často na podněty reagují a odpovídají na ně přímo tazateli. A čím dál více vidíme z hlediska univerzit či institucí, jak je výhodné mít ke sdílení ‚své‘ vědce, promovat je. Hashtagy mohou zase propojit účastníky konferencí a podobně. Je toho hodně.“
Jana Otoupalíková, která je vedoucí oddělení komunikace na CEITEC, zdůrazňuje, že Twitter poskytuje velký potenciál pro navázání spolupráce. Například díky sdílení fotografie na svém účtu se bioložce Aně Sofii Reboleiraové podařilo objevit nový typ parazitické houby, který byl po Twitteru dokonce pojmenován. Otoupalíková zároveň doporučuje inspirovat se účtem nositelem Nobelovy ceny za chemii Sira Frasera Stoddarta, kterému se díky jeho častému tweetování dokonce přezdívá „Twitter Monster&quot;.
<h3>Jak uspět?</h3>
Podle Tomáše Kodydka je klíčem k úspěchu na Twitteru upřímný zájem o vytvářený obsah, zapojování se do diskusí, reagování na tweety kolegů a dalších vědeckých pracovníků. Twitter umožňuje vytváření zajímavého obsahu i pomocí citovaných tweetů, takže je ideální platformou i pro ty, kteří třeba právě nemají čas na vytváření vlastního originálního obsahu. Často i pouhý odborný komentář v citovaném tweetu může výborně fungovat na vaši cílovou skupinu.
Otoupalíková dodává: „Musíte mít živý, aktivní profil s relevantními informacemi pro své, ale i potenciální sledující. Na profilu lze rozvíjet podnětnou diskuzi vedoucí k novým myšlenkám a nápadům.“ Dále zmiňuje praktické tipy ke zvýšení organického dosahu a viditelnosti, jmenovitě díky označování souvisejících účtů a používání správných hashtagů, a dodává: „V případě potřeby většího rozšíření dané informace lze využít také placenou reklamu, která většinou funguje velmi dobře, pokud je správně nastavena. Dále lze doporučit taktiky jako tweetování v určitých dnech a časech, užívání profesionálních nástrojů pro správu sociálních sítí či konkrétně Twitteru, sledování trendů a vzdělávání se. Na závěr je však důležité říct, že je potřeba, abyste k samotnému tweetování měli kladný vztah, chtěli se s veřejností o své výsledky dělit a nebáli se jít s kůží na trh.“
<h3>Tweet or Perish?</h3>
Někteří lidé se bojí si účet založit, protože by je to mohlo až moc vtáhnout do virtuálního světa. Ale je důležité mít na paměti, že není možné držet krok s veškerým obsahem a sledovat všechny novinky. Proto je dobré přistupovat k Twitteru bez obsedantní touhy o všem ihned vědět. A na druhou stranu, není vlastně Twitter produktivní formou prokrastinace?
Aleš Vlk, pořadatel červnového <a href="https://vedavyzkum.cz/akce/akce/workshop-twitter-pro-vedce-zacatecniky">webináře Twitter pro vědce/začátečníky</a> ze společnosti alevia říká: „Je dobré jít s dobou a mít twitterový účet. Můžete si najít vlastní způsob, jak vám bude prospěšný. Nicméně to neznamená, že vědecký život se bez Twitteru zastaví. Realizovat se pochopitelně můžete i bez něj.“

#IamScientist: Jak ochočit Twitter

Své zkušenosti sdíleli například rozhlasačka Martina Mašková, televizní moderátor Daniel Stach, novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N nebo šéfredaktor <a href="https://gcms.cz/companies/53">magazínu UK Forum</a> Martin Rychlík.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_3_4e6dd0f929/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-3.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„‎Do poslední chvíle jsme zvažovali, zda konferenci opravdu uskutečníme v Praze v prostorách České spořitelny či se přesuneme do online prostředí. Jsem moc rád, že jsme se v pátek odpoledne rozhodli pro prezenční formu – osobní kontakt a networking nic nenahradí,“ sdílí moderátor a organizátor Aleš Vlk. Konference přilákala na šedesát účastníků z vysokých škol a výzkumných institucí z celé České republiky. „Zájem byl mnohem větší, ale s ohledem na epidemiologickou situaci jsme od počátku měli omezenou kapacitu,“ dodává za portál <a href="https://gcms.cz/companies/3">Vědavýzkum.cz</a>, který celou konferenci pořádal.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Ales_Vlk_d3798595c1/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Ales-Vlk.jpg" alt="Vědavýzkum.cz/Hynek Glos (UK): Aleš Vlk"/>
Dopolední blok konference Komunikace vědy pohledem různých médii patřil rozhlasu a televizi. První přednášející byla Martina Mašková, dlouholetá „vědecká rozhlasačka“ a moderátorka pořadů, jako je Ranní Plus, Laboratoř a Souvislosti Plus. „Lidé stále vyhledávají klasický poslech rádia – v ten daný čas, i když dnes se k poslechu mohou kdykoliv vrátit. Největší špička poslechovosti je kolem sedmé a osmé ráno.“ Martina Mašková se rozhlasové popularizaci vědy věnuje již od roku 1996, za tu dobu vyzkoušela řadu formátů. Již osmým rokem provází pořadem <a href="https://plus.rozhlas.cz/laborator-6482940/o-poradu">Rozhlasová laboratoř</a>, kde s vědci a osobnostmi kulturního života rozebírá aktuální novinky ze světa vědy. „Tento formát pořadu o nejnovějších vědeckých objevech a publikacích klade veliké nároky na vědce i herce, ale kombinace laického a odborného pohledu velmi dobře funguje a vzniká zajímavá neformální diskuze,“ říká původně vystudovaná učitelka chemie a biologie, podle které věda posluchače zajímá. „I vědecké téma se má šanci prosadit – z pořadu vždy děláme i článek a třeba naše ‚<a href="https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/studie-priroda-mouchy-vosy-mravenci-cukr_1909151514_dok">octomilka</a>‘ se stala jedním z nejčtenějších článků roku 2019, a to i v konkurenci témat, jako je politika, Černobyl i eurovolby.“
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Martina_Maskova_7f77491d8c/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Martina-Maskova.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Martina Mašková"/>
S druhou přednáškou navázal Daniel Stach z redakce vědy České televize, ve které mimo jiné zaznělo: „Vědec, který ve třetím tisíciletí nepopularizuje, není vědcem třetího tisíciletí.“ Popsal, jak funguje redakce vědy a že není den bez vědy na ČT24: „Věda je všude kolem nás.“ Zdůraznil, že v redakci nepotřebují oficiální tiskovou zprávu, ale potřebují informace s dostatečným předstihem a stačí jim odpovědi na otázky Co?, Kdy?, Kdo?, Proč je to důležité? a Co uvidíme? Upozornil i na časté chyby, se kterými se v redakci setkávají: „Někdy na instituci neví, co se u nich děje, nebo nám dávají vědět pozdě. V televizi vše trvá déle a potřebujeme dostatek času, když nám z výzkumné instituce dají vědět den předem, že se něco chystá, tak s tím již moc neuděláme.“ Na přednášky navázala panelová diskuze, kde kromě Martiny Maškové a Daniela Stacha diskutoval i vědecký atašé Britské ambasády v Praze Otakar Fojt, mikrobioložka a popularizátorka vědy Tereza Mašínová a Jan Martinek, který zakládal Odbor mediální komunikace Akademie věd ČR.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Daniel_Stach_9b582c847f/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Daniel-Stach.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Daniel Stach"/>
Odpolední blok se zaměřil na psaná média, své zkušenosti sdílely Pavla Hubálková z redakce magazínu Univerzity Karlovy Forum a Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N. „Nemám vědecké vzdělání, na žurnalistiku jsem přišla z hotelovky, ale udělala jsem si z toho přednost. Jsem pro vědce takovým filtrem, pokud tomu nerozumím já, nebude tomu rozumět ani čtenář,“ řekla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, která se zaměřuje především na rozhovory s osobnostmi ze světa vědy i kultury. „Mé rozhovory probíhají i dvě hodiny, kdy si s vědcem či vědkyní jen tak povídáme, poté z toho vytvořím text, který si třeba i několikrát vracíme, aby to bylo vědecky správně, ale dostatečně jasné.“
V druhé části odpoledního programu Martin Rychlík popsal fungování redakce magazínu <a href="https://www.ukforum.cz/">Forum</a> na Univerzitě Karlově: „Za dva roky, co vedu média UK, se nám například podařilo vytvořit nový responzivní web, kde je věda jedna z hlavních rubrik. Důraz klademe na kvalitní fotografie. Za tímto účelem vznikla fotobanka, která je dostupná všem zaměstnacům univerzity a v případě potřeby fotografie posíláme i dalším médiím.“ Zdůraznil také, že dnes jsou nedílnou součástí komunikace i sociální sítě. „Univerzita Karlova komunikuje prostřednictvím deseti sociálních sítích v českém i anglickém jazyce – každá sociální síť má svůj jazyk a publikum, dle toho volíme obsah. Vybíráme si a často i odmítáme požadavky z různých součástí UK, když víme, že by daný obsah nefungoval,“ uvedl Martin Rychlík a dodal, že stejně tak v redakci diskutují i výběr vědeckých úspěchů, témat a osobností, kterým dají prostor, kdy hlavním kritériem výběru je kvalita.
Eduard Petiška a Tomáš Gavlas ze <a href="https://sciencecom-agency.com/cs/uvod/">Sciencecom Agency</a> v poslední přednášce o komunikaci českého výzkumu v zahraničí hovořili například o komunitní síti <a href="https://www.reddit.com/">Reddit</a>, jejíž obliba výrazně narostla během covidové pandemie, nebo o nástroji <a href="https://www.altmetric.com/">Altmetric</a>, který umožňuje monitorovat a měřit online dopad vašeho výzkumu.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_2_337f3fe4d4/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-2.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„Cílem konference a celého portálu <a href="https://www.komunikacevedy.cz/">komunikacevědy.cz</a> je přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí a sdílet současné trendy a zkušenosti osobností, které se pohybují ve světě různých médií a popularizují výsledky vědy, výzkumu a vývoje nejširší veřejnosti, a to se myslím i letos povedlo,“ sdílí Aleš Vlk. „Mé veliké poděkování patří všem účinkujícím, České spořitelně za možnost využít jejich prostory, a především všem partnerům – UK Science &amp; Innovation Network, magazínu Univerzity Karlovy Forum, Akademii věd ČR a Sciencecom Agency. Přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí nám dává veliký smysl a již teď můžeme prozradit, že 22. 2. 2022 ve spolupráci s Britským velvyslanectvím v Praze chystáme další konferenci o komunikaci vědy s důrazem na zkušenosti z Velké Británie,“ dodává za organizační tým Aleš Vlk.

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

&nbsp;„Pokud viru vezmeme ‚nejlepší mutace‘, můžeme ho oslabit,“ říká biochemik Jiří Zahradník, který vede virologickou laboratoř v <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/309">BIOCEVu</a>. Zkušenosti z prestižního Weizmannova institutu v Izraeli přetavil do výzkumu, jehož cílem je předpovídat mutace virů ještě dřív, než se objeví v populaci – a možná tak jednou pomoci zastavit další pandemii dřív, než vůbec začne.Když se Jiří Zahradník v roce 2018 vydal na prestižní Weizmannův institut věd v izraelském Rechovotu, zaměřoval se na výzkum proteinových interakcí – tedy na to, jak spolu jednotlivé bílkoviny v buňkách „mluví“ a jak jejich vzájemné vazby ovlivňují životní procesy. V době, kdy rozvíjel metody in vitro evoluce a proteinového inženýrství, však svět zasáhla pandemie covidu-19. „Ze dne na den jsem musel odložit svůj původní výzkum a přejít na covidový,“ vzpomíná Zahradník. „Naštěstí se ukázalo, že nástroje, které jsem vyvíjel pro studium evoluce proteinů, se dají výborně použít i při zkoumání evoluce virů.“Tím se jeho práce přirozeně posunula směrem, který určil i jeho současné zaměření. Dnes vede laboratoř v BIOCEVu, společném výzkumném centru Univerzity Karlovy a <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/10">Akademie věd ČR</a>, kde se jeho tým patřící k 1. lékařské fakultě UK věnuje vývoji a využití moderních evolučních metod a metod proteinového inženýrství ke studiu biologických jevů, které klasické postupy strukturní biologie nedokážou dobře zachytit. Výzkum je založen na vytváření alternativ k přirozeným proteinům – takových, které se lépe chovají v laboratorních podmínkách a umožňují detailněji zkoumat jejich vlastnosti i vzájemné interakce.<h4>Kultura spolupráce</h4>Zkušenosti z Izraele, kde podle něj panuje mimořádně otevřená a kooperativní vědecká kultura, si přivezl i do Česka. „Stačilo zvednout telefon a během pár hodin jsem měl potřebné vzorky. Všichni vědci tam přesně vědí, kdo na čem pracuje, a spolupráce je naprostou samozřejmostí,“ říká. Právě tento přístup se snaží přenést i do českého prostředí – do týmu, který propojuje biochemii, virologii a evoluční biologii a který dnes patří k nejzajímavějším pracovištím v oblasti molekulární virologie v Česku.Izrael je pro vědce v mnoha ohledech zemí zaslíbenou – špičkové zázemí, otevřená spolupráce, rychlost, s jakou se projekty rozbíhají. Ale i ráj má své limity. Na otázku, proč se po několika letech rozhodl vrátit do Česka, odpovídá bez váhání: „Moje partnerka tehdy řekla jasně, že v Izraeli žít nechce. A zpětně musím uznat, že měla pravdu. Naše životní podmínky jsou tady nesrovnatelně lepší.“Podle něj máme v Česku tendenci své prostředí podceňovat. „Máme pocit, že nic nefunguje a všechno je špatně, ale z mé zkušenosti to nemůže být dál od pravdy. Už jenom taková zdánlivá drobnost, jako je teplotní komfort v budovách, je u nás úplně jinde než třeba ve Španělsku, Británii, Americe, Izraeli nebo Japonsku, kde jsem nějakou dobu pobýval. A to nemluvím o zdravotní péči v Izraeli – měl jsem luxusní, velmi drahé pojištění, ale dostat se ke kvalitnímu ošetření byl obrovský problém. Často jsem musel doplácet částky, o kterých se nám tady ani nezdá.“Po návratu do Česka navázal na výzkum, který rozvíjel už na Weizmannově institutu. Na 1. LF UK bylo tehdy otevřené výběrové řízení, kam se přihlásil a uspěl. Nová pozice spadala pod Národní institut virologie a bakteriologie (NIVB), takže přirozeně pokračoval ve studiu viru SARS-CoV-2 a dalších respiračních patogenů. Součástí grantu, který získal, bylo i otevření nové laboratoře – moderního pracoviště s nejvyšším stupněm biologické bezpečnosti, tzv. BSL-3, kterou vybudovali s lékařkou a vědkyní Zorou Mělkovou a také ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a docentkou Ruth Tachezy, koordinátorkou NIVB na Univerzitě Karlově.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_2_42556d1da3.jpg" alt="Forum Magazín Univerzity Karlovy / Michal Novotný: Zahradník - Chceme být vždy krok před virem" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_2_42556d1da3.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933"><h4>Za dveřmi laboratoře, odkud nic nesmí ven</h4>Virologická laboratoř kategorie BSL-3 patří mezi ta nejbezpečnější zařízení pro práci s infekčními viry. Před každým, kdo chce dovnitř, stojí několik vrstev ochrany – od speciálního obleku a dýchací masky až po dvojí rukavice a systém přechodových místností s postupně se snižujícím tlakem. Veškeré pokusy se odehrávají v uzavřených laminárních boxech, odkud se žádný vzorek nesmí dostat mimo kontrolované prostředí. Použité materiály putují do průtahového autoklávu, kde projdou dekontaminací při vysokém tlaku a teplotě. Vzduch i voda se filtrují přes vícestupňové systémy, takže laboratoř zůstává uzavřeným ekosystémem.„Běžně pracujeme se SARS-CoV-2 nebo HIV. Máme ale i rukavicový box pro práci s ještě nebezpečnějšími původci onemocnění,“ říká Jiří Zahradník. Přístup sem mají jen vyškolení pracovníci. Každý nováček musí projít odborným školením, testem a zpočátku může pracovat jen pod dohledem zkušenějšího kolegy. V laboratoři může být maximálně šest lidí, obvykle ve dvojicích – kvůli bezpečnosti i přehledu. Mimo pracovní dobu a přítomnost personálu svítí na stropě germicidní lampy, které sterilizují prostor ultrafialovým světlem. Když je potřeba důkladnější čištění, laboratoř se uzavře a zaplní parami peroxidu vodíku. „Používáme osmiprocentní roztok, a to by vám klidně vybělilo tričko,“ směje se Jiří Zahradník.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_3_2e08bad2bd.jpg" alt="Forum Magazín Univerzity Karlovy / Michal Novotný: Zahradník - Chceme být vždy krok před virem" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_3_2e08bad2bd.jpg 245w," sizes="100vw" width="1600" height="548"><h4>Kreativita potřebuje prostor</h4>Úspěch jeho výzkumu stojí nejen na moderním vybavení a schopném týmu, ale i na mezinárodních kontaktech, které si přivezl ze zahraničí. „Byly to právě vazby z mého dřívějšího působení na Weizmannově institutu a z koronavirového výzkumu. Díky nim jsme se mohli rychle zapojit do mezinárodních projektů a splnit pro začínající laboratoř nelehké cíle, které grant vyžadoval. Navazovali jsme na výzkum, který už běžel, věděli jsme, jaké otázky jsou aktuální a co můžeme ostatním týmům nabídnout,“ popisuje.Jedním z problémů, s nimiž se laboratoř potýká, je ale samotné umístění BIOCEVu ve Vestci-Jesenici u Prahy. „Studenti sem moc nechtějí. Říkají, že je to daleko, i když je to pořád v rámci Prahy, mnozí to berou jako komplikaci,“ přiznává. I pro něj osobně je to velký kontrast oproti Weizmannovu institutu. „To je úplně jiný svět, tamní kampus působí jako botanická zahrada – zelený, otevřený prostor, kde se věda dělá v prostředí, které samo podporuje kreativitu,“ přibližuje atmosféru místa, kde se vědci běžně setkávají venku, sedí na trávě, diskutují a vyměňují si nápady.„Izraelci si moc dobře uvědomují, že věda není továrna. Není to přímý, rutinní proces. Spousta důležitých myšlenek vzniká právě z neformálních rozhovorů mezi lidmi, kteří si šli jen na chvíli odpočinout od práce,“ podotýká s tím, že podobnou kulturu se snaží vytvářet i v BIOCEVu. „Díky univerzitě a menším grantům na udržitelnost se nám podařilo založit komunitní zahrádku. Výrazně nás v tom podpořil náš přednosta docent Jakoubek. Má správný drive a možná i trochu rebelský přístup. Takže jsme si v tomhle dobře rozuměli,“ směje se Zahradník.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_4_fc44d5f4a9.jpg" alt="Forum Magazín Univerzity Karlovy / Michal Novotný: Zahradník - Chceme být vždy krok před virem" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_4_fc44d5f4a9.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933"><h4>Úspěchy i překážku výzkumu</h4>Jinak byl ovšem jeho návrat na UK obrovskou logistickou a organizační výzvou. Díky grantu NIVB, pak Primus a nyní také Junior Star se ale všechny plány podařilo splnit. Teď stojí před další velkou výzvou. Připravuje žádost o ERC Consolidator Grant, v jejichž získávání se Univerzitě Karlově v poslední době daří. Jeden z nich nedávno směřoval i do BIOCEVu. „Respektive pro kolegyni, doktorku Galisovou, která ovšem na univerzitě nezůstane. Zčásti z osobních důvodů, ale také kvůli nedostatečné institucionální podpoře se rozhodla převést svůj ERC grant na univerzitu ve Freiburgu,“ upřesňuje Zahradník, který považuje tento případ za symptom širšího problému.„Když jsem se na to díval, téměř třetina všech ERC grantů z UK nakonec odchází jinam. To je, upřímně řečeno, poměrně alarmující a měla by to být pro univerzitní vedení jasná zpětná vazba, že by to chtělo nějakou systémovou změnu. Část úspěšných projektů dokonce nekončí ani v zahraničí, ale přechází na AV ČR. Jednoduše tam, kde mají lepší podmínky pro výzkum. Takže to není o odchodu ze země, ale o hledání funkčního prostředí,“ argumentuje vědec.Sám se potýká s podobným problémem. „Letos mi končí jeden z grantů a tím mi vypadnou z rozpočtu zhruba čtyři miliony korun. I když mám momentálně dva velké projekty – operační program Jan Amos Komenský pro mezisektorový výzkum a Junior Star – vznikne mi výrazný finanční propad. A zatím nevím, jak ho pokrýt,“ přiznává otevřeně. Na univerzitě podle něj totiž neexistuje možnost střádat si prostředky nebo pravidla pro situace, kdy vypadne grantové financování.<h4>Predikovat další pandemii</h4>Když se řeč vrátí k samotnému výzkumu, viditelně se nadchne. „V rámci grantu Junior Star pokračujeme dál – a je to opravdu fascinující. O SARS-CoV-2 dnes víme víc než o jakémkoli jiném viru. Je to nejstudovanější patogen v historii. A my jsme se rozhodli jít o krok dál. Snažíme zjistit, jestli bychom pomocí našich metod dokázali předpovědět mutace, které by mohly umožnit přenos nového koronaviru ze zvířat na člověka,“ popisuje. Zjednodušeně řečeno, jejich cílem je zmapovat, jak by mohl vzniknout další pandemický virus, a to ještě dřív, než k tomu vůbec dojde. Mají v plánu vytvořit mapu rizikových mutací – tedy takových, které by mohly představovat hrozbu pro člověka.Na rozdíl od výzkumníků, kteří sbírají vzorky v terénu, má Zahradníkův tým výhodu v laboratorním modelování. „Jsme schopni analyzovat desítky až stovky tisíc různých mutací, včetně těch, které zatím v přírodě nikdo nepozoroval. Můžeme tak modelovat scénáře, které teprve mohou nastat,“ pokračuje Zahradník. Právě díky tomu se k nim sekvence varianty Omikron dostala už druhý den po jejím objevení. Okamžitě ji začali zkoumat a byli mezi prvními, kdo popsal její základní vlastnosti.„Umíme predikovat mutace, které mají tzv. high fitness – tedy takové, které viru přinášejí výhodu,“ vysvětluje. „Pokud bychom dokázali tyto mutace zohlednit při vývoji vakcín, mohli bychom viru vlastně zabránit, aby si je vůbec ‚vybral‘. Místo abychom jen reagovali na nové varianty, mohli bychom aktivně ovlivňovat evoluční směr viru. To by mohlo zásadně změnit způsob, jak přemýšlíme o vakcínách i prevenci budoucích pandemií,“ shrnuje biochemik.<blockquote><h5>RNDr. Jiří Zahradník, Ph.D.</h5>Působí na 1. lékařské fakultě UK a pracovišti BIOCEV, kde vede laboratoř umožňující bezpečnou práci s vysoce infekčními viry. Pro svůj výzkum virových hrozeb získal grant Junior Star. Předtím působil na Weizmannově institutu věd v Izraeli, kde byl oceněn cenou za vynikající vědecké výsledky. Výzkumně se věnuje evoluci a adaptaci koronavirů, zejména jejich receptorových domén (RBD) a mechanismů, jimiž se přizpůsobují lidským buňkám. Cílem jeho výzkumu je porozumět tomu, jak a proč některé viry překračují bariéry, a přispět tak k prevenci budoucích pandemií. Sleduje i mutace, které mohou zvýšit infekčnost či přenos mezi druhy.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_5_81e736ddc9.jpg" alt="Forum Magazín Univerzity Karlovy / Michal Novotný: RNDr. Jiří Zahradník, Ph.D." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Zahradnik_Chceme_byt_vzdy_krok_pred_virem_5_81e736ddc9.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933"></blockquote>

Zahradník: Chceme být vždy krok před virem

Kyselina hyaluronová a&nbsp;sfingolipidy – dvě látky, které mají klíčový význam pro zdraví a&nbsp;funkci pokožky. Právě jejich propojení stálo v&nbsp;centru bádání Martina Juhaščika, absolventa FaF UK, který za svou disertační práci získal Mimořádnou cenu rektorky a&nbsp;také Zvláštní uznání poroty v&nbsp;soutěži Cena Sanofi za farmacii. Ocenění mu předal nositel Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehn.&nbsp;<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_2_4b1562263b.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_2_4b1562263b.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933">„Chtěli jsme vytvořit systém, který by dokázal efektivně dopravit účinné látky do pokožky, a&nbsp;přitom byl stabilní a&nbsp;šetrný. Kyselina hyaluronová je přirozeně hydratující a&nbsp;biokompatibilní (nevyvolává v&nbsp;těle nežádoucí reakce – pozn. red.), sfingolipidy zase posilují kožní bariéru. Spojením jejich vlastností vzniká kombinace s&nbsp;velkým aplikačním potenciálem,“ vysvětluje Martin Juhaščik.<h5>Začátky na kuchyňském robotu</h5>Na svém projektu pracoval v&nbsp;biotechnologické společnosti Contipro, s&nbsp;níž má Farmaceutická fakulta UK dlouhodobé vazby. Dnes zde působí jako vědecký pracovník. Firmu, která dnes patří mezi světovou špičku v&nbsp;oblasti výroby a&nbsp;zpracování kyseliny hyaluronové, založil v&nbsp;roce 1990 docent Vladimír Velebný, který se tehdy zabýval výzkumem pojivových tkání. Rozhodl se převést své poznatky z&nbsp;akademického prostředí do praxe a&nbsp;založil malé výrobní družstvo. Cesta za vysněnou výrobou kyseliny hyaluronové začala mícháním výživových doplňků pro sportovce na kuchyňském robotu určeném pro školní jídelny.Ze skromných začátků se firma rozrostla v&nbsp;moderní biotechnologické centrum se sídlem v&nbsp;Dolní Dobrouči, asi šedesát kilometrů od Hradce Králové ve směru na Orlické hory. Martin Juhaščik bydlí s&nbsp;manželkou kousek od ní. „Do práce většinou jezdím na kole. A&nbsp;nejsem sám. Celý region je protkán cyklostezkami, a&nbsp;když v&nbsp;zimě napadne sníh, pár kolegů přijíždí na běžkách. Je tu příjemná, přátelská atmosféra,“ popisuje.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_5_ba92fa8f8d.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_5_ba92fa8f8d.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><h5>Když technologie nestačí, vyvineme si vlastní</h5>Ve firmě Contipro dnes vzniká široké spektrum produktů – od kyseliny hyaluronové v&nbsp;různé kvalitě a&nbsp;čistotě až po inovativní aplikační formy jako jsou tenké filmy, mikrovlákna a&nbsp;nanovlákna. Hned na počátku ale musela společnost čelit výzvě, protože vhodné technologie, které by umožňovaly vyrobit kyselinu hyaluronovou podle jejích potřeb, nebyly dostupné. Z&nbsp;této situace se zrodila vize, která dnes patří k&nbsp;jejím největším přednostem. Všechny klíčové technologie si Contipro vyvíjí samo. Firma má vlastní divizi, která navrhuje a&nbsp;vyrábí specializované přístroje, včetně linky na výrobu nanovláken ve velkém měřítku. „Díky tomu dokážeme všechny procesy dělat přímo u&nbsp;nás. Od produkce kyseliny hyaluronové až po její finální úpravu,“ vysvětluje Martin Juhaščik.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_6_98b4b12f4c.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_6_98b4b12f4c.jpg 235w," sizes="100vw" width="1200" height="799">Tuto tělu vlastní sloučeninu zajišťující hydrataci a&nbsp;pružnost tkání firma vyrábí biotechnologickou cestou, konkrétně fermentací. Jde o&nbsp;čistý a&nbsp;ekologický proces bez škodlivých odpadů. Výsledný produkt se pak dělí podle čistoty a&nbsp;použití – od kosmetické kvality pro pleťové krémy, přes potravinářskou pro doplňky stravy, až po farmaceutickou třeba pro oční kapky nebo injekční roztoky. Kromě vlastních produktů však firma dodává kyselinu hyaluronovou také farmaceutickým a&nbsp;kosmetickým společnostem po celém světě, a&nbsp;patří mezi pět největších světových producentů, kteří ji dokážou vyrábět v&nbsp;nejvyšší kvalitě. Firemní know-how chrání téměř sto třicet patentů. O&nbsp;jeden z&nbsp;nich se zasloužil díky svému doktorandskému výzkumu i&nbsp;Martin Juhaščik. Nyní se v&nbsp;Contipru zaměřuje na zkoumání vlivu samotné kyseliny hyaluronové na pokožku a&nbsp;sám také pomáhá vést nové studenty, kteří se vydávají podobnou cestou jako před pár lety on.<h5>Z&nbsp;mladých talentů vědci a&nbsp;vědkyně</h5>Důvodem, proč se firmě daří přitahovat špičkové výzkumníky do malé obce pod Orlickými horami, je podle Juhaščika promyšlený systém vzdělávání a&nbsp;podpory mladých talentů. Contipro působí v&nbsp;regionu už více než třicet let a&nbsp;během této doby zde vybudovalo vedle špičkových laboratoří i&nbsp;vlastní vzdělávací programy. Spolupracuje se středními školami a&nbsp;nabízí bakalářské i&nbsp;diplomové práce pro studenty vysokých škol. Mnoho zaměstnanců firmy pochází přímo z&nbsp;regionu, což vytváří silné komunitní prostředí. Mladí lidé tu začínají jako stážisté, postupně si zkoušejí různé pozice a&nbsp;často ve firmě zůstávají natrvalo. Contipro nabízí i&nbsp;takzvané Trainee programy pro absolventy, díky nimž mohou poznat různé části výzkumu a&nbsp;výroby a&nbsp;najít oblast, která jim nejvíc vyhovuje.„I já jsem původně přišel do Contipra v&nbsp;rámci disertační práce ve spolupráci s&nbsp;Farmaceutickou fakultou UK,“ vzpomíná Juhaščik. „Byla to skvělá příležitost propojit akademický výzkum s&nbsp;praxí – a&nbsp;vidět, jak se vědecký nápad může proměnit v&nbsp;hmatatelný výsledek,“ shrnuje vědec.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_4_e34a203649.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_4_e34a203649.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><blockquote><h5>PharmDr. Martin Juhaščik, Ph.D.</h5>Absolvent Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, kde vystudoval farmaceutickou technologii. Ve své disertační práci se zaměřil na konjugáty kyseliny hyaluronové se sfingolipidy určené pro topické použití, za kterou získal Mimořádnou cenu rektorky UK a Zvláštní uznání poroty v soutěži Cena Sanofi za farmacii. Dnes působí jako vědecký pracovník ve společnosti Contipro v Dolní Dobrouči, kde se věnuje vývoji biomateriálů a kosmetických surovin na bázi kyseliny hyaluronové. Je také spoluautorem českého patentu v této oblasti a podílí se na vedení mladých výzkumníků, kteří ve firmě získávají své první vědecké zkušenosti.</blockquote>

 Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace 

Osobnosti

Popularizace

Věda a výzkum

Článek

Cílem portálu Vědavýzkum.cz je uveřejňovat relevantní, přehledné a aktuální informace o výzkumu, vývoji a inovacích a navazujících oblastech (ochrana duševního vlastnictví, transfer technologií a znalostí, komercializace, spolupráce s aplikační sférou atd.) pro nejširší cílovou skupinu.

Vědavýzkum.cz

Reportáže, rozhovory, zprávy o vědeckých projektech a studentských akcích ... Jsme online informační bránou Univerzity Karlovy.

Forum: magazín Univerzity Karlovy

Přinášíme ty nezajímavější rozhovory a reportáže napříč všemi fakultami Univerzity Karlovy.
Univerzitní web funguje od podzimu roku 2003, od října 2020 prošel revoluční změnou grafické podoby. 
Stejně jako časopis má i web svoji anglickou podobu pro zahraniční čtenáře.

Novinky

Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace

Zahradník: Chceme být vždy krok před virem

Píše se o nás

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

#IamScientist: Jak ochočit Twitter

Mohlo by Vás zajímat

Thermo Scientific™ Orbitrap Exploris™ GC S Mass Spectrometer

Operational efficiency for your GC and GC/MS labs with the Agilent 8860B gas chromatography system

Agilent 8890B Gas Chromatograph

Agilent 8860B Gas Chromatograph

VITATOX: LC/GC/MS v toxikologické analýze: aplikační trendy a digitální ekosystém LabRulez