Pojďme se podívat na to, jak využít Twitter z pohledu akademického pracovníka.
Podle nedávného výzkumu, o kterém jsme <a href="https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/analyza-twitter-vedcum-nepomaha-sirit-jejich-poznatky">psali</a>, se snaha vědců upozornit na svoji práci prostřednictvím Twitteru spíše míjí účinkem. To následně vyvolává otázku, proč mám tedy být aktivní na Twitteru, když tím nebudu rozšiřovat svou práci a nezvýším si počet citací svých odborných publikací?
Formátem Twitteru jsou krátké zprávy, jeho uživatelé nechtějí číst sáhodlouhé články. Prostředí je relativně neformální, můžete tedy nechat ostatní nahlédnout na jiné než akademické aspekty života. Právě proto se můžete stát zajímavým člověkem, kterého je dobré sledovat.
<h3>Twitter vás dostane k tomu nejnovějšímu</h3>
Podle Martina Rychlíka, který od roku 2019 vede média Univerzity Karlovy, má Twitter mnoho možností. Umožňuje příjemně nastavit, co odebírat a co sledovat. Takže první a možná i stěžejní způsob využití je v rychlé a kvalitní informovanosti o dění v oboru. Je dobré sledovat zpravodajské servery časopisů jako Nature či Science, které jsou novinářsky vynikající. Můžete sledovat i zpravodajství řady médií s vědeckými rubrikami, jako jsou New York Times, Guardian či Věda ČT24, vědce samotné, vědecké novináře typu Daniela Stacha, Petra Koubského či Ondřeje Vrtišky.
Bleskovou informovanost potvrzuje a vysvětluje Tomáš Kodydek, správce sociálních sítí a webu na Univerzitě Karlově. „Twitter exceluje mezi ostatními sítěmi díky možnosti chronologického řazení příspěvků. Nejnovější informace a breaking news se k vám tak dostanou dříve, než tomu může být na Facebooku nebo LinkedInu, kde o zobrazovaných informacích na vaší zdi rozhoduje algoritmus. Nové informace se zároveň výborně vyhledávají přes pokročilé vyhledávání, které umožňuje filtrovat informace pomocí klíčových slov i konkrétního jazyka,“ shrnuje hlavní přednosti Twitteru.
<h3>Komunikujte svoje poznatky, má to smysl</h3>
Martin Rychlík k tomu ještě doplňuje, jak mohou vědci využít Twitter pro svoji práci: „Dobré tweety mají významné instituce i agentury, třeba Evropská výzkumná rada (ERC) již o přidělených grantech referuje záhy na Twitteru, což vědci dále rychle sdílejí. Dalším způsobem je samozřejmě představovat svoji odbornou práci, své zájmy a propojit se s lídry v disciplíně, kteří často na podněty reagují a odpovídají na ně přímo tazateli. A čím dál více vidíme z hlediska univerzit či institucí, jak je výhodné mít ke sdílení ‚své‘ vědce, promovat je. Hashtagy mohou zase propojit účastníky konferencí a podobně. Je toho hodně.“
Jana Otoupalíková, která je vedoucí oddělení komunikace na CEITEC, zdůrazňuje, že Twitter poskytuje velký potenciál pro navázání spolupráce. Například díky sdílení fotografie na svém účtu se bioložce Aně Sofii Reboleiraové podařilo objevit nový typ parazitické houby, který byl po Twitteru dokonce pojmenován. Otoupalíková zároveň doporučuje inspirovat se účtem nositelem Nobelovy ceny za chemii Sira Frasera Stoddarta, kterému se díky jeho častému tweetování dokonce přezdívá „Twitter Monster&quot;.
<h3>Jak uspět?</h3>
Podle Tomáše Kodydka je klíčem k úspěchu na Twitteru upřímný zájem o vytvářený obsah, zapojování se do diskusí, reagování na tweety kolegů a dalších vědeckých pracovníků. Twitter umožňuje vytváření zajímavého obsahu i pomocí citovaných tweetů, takže je ideální platformou i pro ty, kteří třeba právě nemají čas na vytváření vlastního originálního obsahu. Často i pouhý odborný komentář v citovaném tweetu může výborně fungovat na vaši cílovou skupinu.
Otoupalíková dodává: „Musíte mít živý, aktivní profil s relevantními informacemi pro své, ale i potenciální sledující. Na profilu lze rozvíjet podnětnou diskuzi vedoucí k novým myšlenkám a nápadům.“ Dále zmiňuje praktické tipy ke zvýšení organického dosahu a viditelnosti, jmenovitě díky označování souvisejících účtů a používání správných hashtagů, a dodává: „V případě potřeby většího rozšíření dané informace lze využít také placenou reklamu, která většinou funguje velmi dobře, pokud je správně nastavena. Dále lze doporučit taktiky jako tweetování v určitých dnech a časech, užívání profesionálních nástrojů pro správu sociálních sítí či konkrétně Twitteru, sledování trendů a vzdělávání se. Na závěr je však důležité říct, že je potřeba, abyste k samotnému tweetování měli kladný vztah, chtěli se s veřejností o své výsledky dělit a nebáli se jít s kůží na trh.“
<h3>Tweet or Perish?</h3>
Někteří lidé se bojí si účet založit, protože by je to mohlo až moc vtáhnout do virtuálního světa. Ale je důležité mít na paměti, že není možné držet krok s veškerým obsahem a sledovat všechny novinky. Proto je dobré přistupovat k Twitteru bez obsedantní touhy o všem ihned vědět. A na druhou stranu, není vlastně Twitter produktivní formou prokrastinace?
Aleš Vlk, pořadatel červnového <a href="https://vedavyzkum.cz/akce/akce/workshop-twitter-pro-vedce-zacatecniky">webináře Twitter pro vědce/začátečníky</a> ze společnosti alevia říká: „Je dobré jít s dobou a mít twitterový účet. Můžete si najít vlastní způsob, jak vám bude prospěšný. Nicméně to neznamená, že vědecký život se bez Twitteru zastaví. Realizovat se pochopitelně můžete i bez něj.“

#IamScientist: Jak ochočit Twitter

Své zkušenosti sdíleli například rozhlasačka Martina Mašková, televizní moderátor Daniel Stach, novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N nebo šéfredaktor <a href="https://gcms.cz/companies/53">magazínu UK Forum</a> Martin Rychlík.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_3_4e6dd0f929/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-3.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„‎Do poslední chvíle jsme zvažovali, zda konferenci opravdu uskutečníme v Praze v prostorách České spořitelny či se přesuneme do online prostředí. Jsem moc rád, že jsme se v pátek odpoledne rozhodli pro prezenční formu – osobní kontakt a networking nic nenahradí,“ sdílí moderátor a organizátor Aleš Vlk. Konference přilákala na šedesát účastníků z vysokých škol a výzkumných institucí z celé České republiky. „Zájem byl mnohem větší, ale s ohledem na epidemiologickou situaci jsme od počátku měli omezenou kapacitu,“ dodává za portál <a href="https://gcms.cz/companies/3">Vědavýzkum.cz</a>, který celou konferenci pořádal.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Ales_Vlk_d3798595c1/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Ales-Vlk.jpg" alt="Vědavýzkum.cz/Hynek Glos (UK): Aleš Vlk"/>
Dopolední blok konference Komunikace vědy pohledem různých médii patřil rozhlasu a televizi. První přednášející byla Martina Mašková, dlouholetá „vědecká rozhlasačka“ a moderátorka pořadů, jako je Ranní Plus, Laboratoř a Souvislosti Plus. „Lidé stále vyhledávají klasický poslech rádia – v ten daný čas, i když dnes se k poslechu mohou kdykoliv vrátit. Největší špička poslechovosti je kolem sedmé a osmé ráno.“ Martina Mašková se rozhlasové popularizaci vědy věnuje již od roku 1996, za tu dobu vyzkoušela řadu formátů. Již osmým rokem provází pořadem <a href="https://plus.rozhlas.cz/laborator-6482940/o-poradu">Rozhlasová laboratoř</a>, kde s vědci a osobnostmi kulturního života rozebírá aktuální novinky ze světa vědy. „Tento formát pořadu o nejnovějších vědeckých objevech a publikacích klade veliké nároky na vědce i herce, ale kombinace laického a odborného pohledu velmi dobře funguje a vzniká zajímavá neformální diskuze,“ říká původně vystudovaná učitelka chemie a biologie, podle které věda posluchače zajímá. „I vědecké téma se má šanci prosadit – z pořadu vždy děláme i článek a třeba naše ‚<a href="https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/studie-priroda-mouchy-vosy-mravenci-cukr_1909151514_dok">octomilka</a>‘ se stala jedním z nejčtenějších článků roku 2019, a to i v konkurenci témat, jako je politika, Černobyl i eurovolby.“
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Martina_Maskova_7f77491d8c/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Martina-Maskova.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Martina Mašková"/>
S druhou přednáškou navázal Daniel Stach z redakce vědy České televize, ve které mimo jiné zaznělo: „Vědec, který ve třetím tisíciletí nepopularizuje, není vědcem třetího tisíciletí.“ Popsal, jak funguje redakce vědy a že není den bez vědy na ČT24: „Věda je všude kolem nás.“ Zdůraznil, že v redakci nepotřebují oficiální tiskovou zprávu, ale potřebují informace s dostatečným předstihem a stačí jim odpovědi na otázky Co?, Kdy?, Kdo?, Proč je to důležité? a Co uvidíme? Upozornil i na časté chyby, se kterými se v redakci setkávají: „Někdy na instituci neví, co se u nich děje, nebo nám dávají vědět pozdě. V televizi vše trvá déle a potřebujeme dostatek času, když nám z výzkumné instituce dají vědět den předem, že se něco chystá, tak s tím již moc neuděláme.“ Na přednášky navázala panelová diskuze, kde kromě Martiny Maškové a Daniela Stacha diskutoval i vědecký atašé Britské ambasády v Praze Otakar Fojt, mikrobioložka a popularizátorka vědy Tereza Mašínová a Jan Martinek, který zakládal Odbor mediální komunikace Akademie věd ČR.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Daniel_Stach_9b582c847f/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Daniel-Stach.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Daniel Stach"/>
Odpolední blok se zaměřil na psaná média, své zkušenosti sdílely Pavla Hubálková z redakce magazínu Univerzity Karlovy Forum a Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N. „Nemám vědecké vzdělání, na žurnalistiku jsem přišla z hotelovky, ale udělala jsem si z toho přednost. Jsem pro vědce takovým filtrem, pokud tomu nerozumím já, nebude tomu rozumět ani čtenář,“ řekla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, která se zaměřuje především na rozhovory s osobnostmi ze světa vědy i kultury. „Mé rozhovory probíhají i dvě hodiny, kdy si s vědcem či vědkyní jen tak povídáme, poté z toho vytvořím text, který si třeba i několikrát vracíme, aby to bylo vědecky správně, ale dostatečně jasné.“
V druhé části odpoledního programu Martin Rychlík popsal fungování redakce magazínu <a href="https://www.ukforum.cz/">Forum</a> na Univerzitě Karlově: „Za dva roky, co vedu média UK, se nám například podařilo vytvořit nový responzivní web, kde je věda jedna z hlavních rubrik. Důraz klademe na kvalitní fotografie. Za tímto účelem vznikla fotobanka, která je dostupná všem zaměstnacům univerzity a v případě potřeby fotografie posíláme i dalším médiím.“ Zdůraznil také, že dnes jsou nedílnou součástí komunikace i sociální sítě. „Univerzita Karlova komunikuje prostřednictvím deseti sociálních sítích v českém i anglickém jazyce – každá sociální síť má svůj jazyk a publikum, dle toho volíme obsah. Vybíráme si a často i odmítáme požadavky z různých součástí UK, když víme, že by daný obsah nefungoval,“ uvedl Martin Rychlík a dodal, že stejně tak v redakci diskutují i výběr vědeckých úspěchů, témat a osobností, kterým dají prostor, kdy hlavním kritériem výběru je kvalita.
Eduard Petiška a Tomáš Gavlas ze <a href="https://sciencecom-agency.com/cs/uvod/">Sciencecom Agency</a> v poslední přednášce o komunikaci českého výzkumu v zahraničí hovořili například o komunitní síti <a href="https://www.reddit.com/">Reddit</a>, jejíž obliba výrazně narostla během covidové pandemie, nebo o nástroji <a href="https://www.altmetric.com/">Altmetric</a>, který umožňuje monitorovat a měřit online dopad vašeho výzkumu.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_2_337f3fe4d4/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-2.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„Cílem konference a celého portálu <a href="https://www.komunikacevedy.cz/">komunikacevědy.cz</a> je přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí a sdílet současné trendy a zkušenosti osobností, které se pohybují ve světě různých médií a popularizují výsledky vědy, výzkumu a vývoje nejširší veřejnosti, a to se myslím i letos povedlo,“ sdílí Aleš Vlk. „Mé veliké poděkování patří všem účinkujícím, České spořitelně za možnost využít jejich prostory, a především všem partnerům – UK Science &amp; Innovation Network, magazínu Univerzity Karlovy Forum, Akademii věd ČR a Sciencecom Agency. Přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí nám dává veliký smysl a již teď můžeme prozradit, že 22. 2. 2022 ve spolupráci s Britským velvyslanectvím v Praze chystáme další konferenci o komunikaci vědy s důrazem na zkušenosti z Velké Británie,“ dodává za organizační tým Aleš Vlk.

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

Kyselina hyaluronová a&nbsp;sfingolipidy – dvě látky, které mají klíčový význam pro zdraví a&nbsp;funkci pokožky. Právě jejich propojení stálo v&nbsp;centru bádání Martina Juhaščika, absolventa FaF UK, který za svou disertační práci získal Mimořádnou cenu rektorky a&nbsp;také Zvláštní uznání poroty v&nbsp;soutěži Cena Sanofi za farmacii. Ocenění mu předal nositel Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehn.&nbsp;<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_2_4b1562263b.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_2_4b1562263b.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933">„Chtěli jsme vytvořit systém, který by dokázal efektivně dopravit účinné látky do pokožky, a&nbsp;přitom byl stabilní a&nbsp;šetrný. Kyselina hyaluronová je přirozeně hydratující a&nbsp;biokompatibilní (nevyvolává v&nbsp;těle nežádoucí reakce – pozn. red.), sfingolipidy zase posilují kožní bariéru. Spojením jejich vlastností vzniká kombinace s&nbsp;velkým aplikačním potenciálem,“ vysvětluje Martin Juhaščik.<h5>Začátky na kuchyňském robotu</h5>Na svém projektu pracoval v&nbsp;biotechnologické společnosti Contipro, s&nbsp;níž má Farmaceutická fakulta UK dlouhodobé vazby. Dnes zde působí jako vědecký pracovník. Firmu, která dnes patří mezi světovou špičku v&nbsp;oblasti výroby a&nbsp;zpracování kyseliny hyaluronové, založil v&nbsp;roce 1990 docent Vladimír Velebný, který se tehdy zabýval výzkumem pojivových tkání. Rozhodl se převést své poznatky z&nbsp;akademického prostředí do praxe a&nbsp;založil malé výrobní družstvo. Cesta za vysněnou výrobou kyseliny hyaluronové začala mícháním výživových doplňků pro sportovce na kuchyňském robotu určeném pro školní jídelny.Ze skromných začátků se firma rozrostla v&nbsp;moderní biotechnologické centrum se sídlem v&nbsp;Dolní Dobrouči, asi šedesát kilometrů od Hradce Králové ve směru na Orlické hory. Martin Juhaščik bydlí s&nbsp;manželkou kousek od ní. „Do práce většinou jezdím na kole. A&nbsp;nejsem sám. Celý region je protkán cyklostezkami, a&nbsp;když v&nbsp;zimě napadne sníh, pár kolegů přijíždí na běžkách. Je tu příjemná, přátelská atmosféra,“ popisuje.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_5_ba92fa8f8d.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_5_ba92fa8f8d.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><h5>Když technologie nestačí, vyvineme si vlastní</h5>Ve firmě Contipro dnes vzniká široké spektrum produktů – od kyseliny hyaluronové v&nbsp;různé kvalitě a&nbsp;čistotě až po inovativní aplikační formy jako jsou tenké filmy, mikrovlákna a&nbsp;nanovlákna. Hned na počátku ale musela společnost čelit výzvě, protože vhodné technologie, které by umožňovaly vyrobit kyselinu hyaluronovou podle jejích potřeb, nebyly dostupné. Z&nbsp;této situace se zrodila vize, která dnes patří k&nbsp;jejím největším přednostem. Všechny klíčové technologie si Contipro vyvíjí samo. Firma má vlastní divizi, která navrhuje a&nbsp;vyrábí specializované přístroje, včetně linky na výrobu nanovláken ve velkém měřítku. „Díky tomu dokážeme všechny procesy dělat přímo u&nbsp;nás. Od produkce kyseliny hyaluronové až po její finální úpravu,“ vysvětluje Martin Juhaščik.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_6_98b4b12f4c.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_6_98b4b12f4c.jpg 235w," sizes="100vw" width="1200" height="799">Tuto tělu vlastní sloučeninu zajišťující hydrataci a&nbsp;pružnost tkání firma vyrábí biotechnologickou cestou, konkrétně fermentací. Jde o&nbsp;čistý a&nbsp;ekologický proces bez škodlivých odpadů. Výsledný produkt se pak dělí podle čistoty a&nbsp;použití – od kosmetické kvality pro pleťové krémy, přes potravinářskou pro doplňky stravy, až po farmaceutickou třeba pro oční kapky nebo injekční roztoky. Kromě vlastních produktů však firma dodává kyselinu hyaluronovou také farmaceutickým a&nbsp;kosmetickým společnostem po celém světě, a&nbsp;patří mezi pět největších světových producentů, kteří ji dokážou vyrábět v&nbsp;nejvyšší kvalitě. Firemní know-how chrání téměř sto třicet patentů. O&nbsp;jeden z&nbsp;nich se zasloužil díky svému doktorandskému výzkumu i&nbsp;Martin Juhaščik. Nyní se v&nbsp;Contipru zaměřuje na zkoumání vlivu samotné kyseliny hyaluronové na pokožku a&nbsp;sám také pomáhá vést nové studenty, kteří se vydávají podobnou cestou jako před pár lety on.<h5>Z&nbsp;mladých talentů vědci a&nbsp;vědkyně</h5>Důvodem, proč se firmě daří přitahovat špičkové výzkumníky do malé obce pod Orlickými horami, je podle Juhaščika promyšlený systém vzdělávání a&nbsp;podpory mladých talentů. Contipro působí v&nbsp;regionu už více než třicet let a&nbsp;během této doby zde vybudovalo vedle špičkových laboratoří i&nbsp;vlastní vzdělávací programy. Spolupracuje se středními školami a&nbsp;nabízí bakalářské i&nbsp;diplomové práce pro studenty vysokých škol. Mnoho zaměstnanců firmy pochází přímo z&nbsp;regionu, což vytváří silné komunitní prostředí. Mladí lidé tu začínají jako stážisté, postupně si zkoušejí různé pozice a&nbsp;často ve firmě zůstávají natrvalo. Contipro nabízí i&nbsp;takzvané Trainee programy pro absolventy, díky nimž mohou poznat různé části výzkumu a&nbsp;výroby a&nbsp;najít oblast, která jim nejvíc vyhovuje.„I já jsem původně přišel do Contipra v&nbsp;rámci disertační práce ve spolupráci s&nbsp;Farmaceutickou fakultou UK,“ vzpomíná Juhaščik. „Byla to skvělá příležitost propojit akademický výzkum s&nbsp;praxí – a&nbsp;vidět, jak se vědecký nápad může proměnit v&nbsp;hmatatelný výsledek,“ shrnuje vědec.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_4_e34a203649.jpg" alt="Forum: magazín Univerzity Karlovy/Michal Novotný: Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_magazin_Univerzity_Karlovy_Michal_Novotny_Spolecna_cesta_k_patentu_Jak_UK_a_Contipro_tvori_inovace_4_e34a203649.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><blockquote><h5>PharmDr. Martin Juhaščik, Ph.D.</h5>Absolvent Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, kde vystudoval farmaceutickou technologii. Ve své disertační práci se zaměřil na konjugáty kyseliny hyaluronové se sfingolipidy určené pro topické použití, za kterou získal Mimořádnou cenu rektorky UK a Zvláštní uznání poroty v soutěži Cena Sanofi za farmacii. Dnes působí jako vědecký pracovník ve společnosti Contipro v Dolní Dobrouči, kde se věnuje vývoji biomateriálů a kosmetických surovin na bázi kyseliny hyaluronové. Je také spoluautorem českého patentu v této oblasti a podílí se na vedení mladých výzkumníků, kteří ve firmě získávají své první vědecké zkušenosti.</blockquote>

 Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace 

„Objev je jen první krok. Skutečný problém je, jestli ho dokážeme využít,“ říká Jana Kalbáčová Vejpravová z&nbsp;Matematicko-fyzikální fakulty UK, která jako první Češka získala ocenění Evropské fyzikální společnosti (European Physical Society). Vysvětluje, co dnes rozhoduje o&nbsp;skutečném průlomu ve vědě a&nbsp;co znamená dělat špičkový výzkum z&nbsp;Česka.<h5>Jak ocenění vnímáte? Bylo to pro vás&nbsp;překvapení, zadostiučinění, nebo spíš závazek?</h5>Upřímně řečeno, nemám z&nbsp;toho asi jeden celkový pocit. V&nbsp;Česku se věnuje velká mediální pozornost různým lokálním cenám – hodně se o&nbsp;nich mluví, mají silné píár. Když se ale zeptám kolegů či&nbsp;kolegyň ze zahraničí, často vůbec netuší, o&nbsp;co jde. S&nbsp;oceněním EPS to bylo naopak. Ozvala se mi spousta lidí z&nbsp;Evropy, i&nbsp;ti, které jsem dlouho neviděla. Asi proto, že je dobře čitelné v&nbsp;mezinárodním kontextu, a&nbsp;to je pro mě cenné. Navíc jde o&nbsp;mezioborovou cenu, která není vázaná jen na úzkou specializaci, což jí podle mě dává ještě větší hodnotu.<h5>Ano, porota ocenila nejen váš výzkum, ale i&nbsp;roli v&nbsp;mezinárodní spolupráci a&nbsp;podpoře žen ve fyzice. Která z&nbsp;těchto rovin je vám bližší?</h5>Určitě ta vědecká. Podpora žen je něco, co se k&nbsp;tomu často přidává, ale já ji vnímám hlavně prakticky. Snažím se kolegyním, studentkám nebo doktorandkám pomáhat, mentorovat je, být k&nbsp;nim empatická, jak jen dokážu. V&nbsp;tomto smyslu ženy ve vědě podporuji. Zároveň k&nbsp;nim ale přistupuji stejně jako ke kolegům. Pokud má někdo specifické problémy, snažím se je řešit, ať už jde o&nbsp;ženy nebo muže. V&nbsp;českém prostředí určité rozdíly stále existují, ale nemyslím si, že by řešením bylo vymezovat se vůči&nbsp;mužům nebo to stavět konfrontačně. V&nbsp;našem oboru je žen obecně méně a&nbsp;pravděpodobně to tak do určité míry zůstane.Já sama jsem během kariéry nezažila vyloženě diskriminaci kvůli tomu, že jsem žena. Spíš vnímám, že se na nás&nbsp;někdy přirozeně přenáší víc úkolů – a&nbsp;moje generace byla vychovaná tak, že je bez řečí přijímá. Vidím to tedy spíš jako otázku osobního nastavení. Je důležité umět si vymezit hranice, což není vždycky jednoduché. Ale není to nutně problém okolí, spíš dovednost, kterou se učím.<h5>V&nbsp;našem minulém rozhovoru jste svůj výzkum popsala jako „magnetické cihličky, ze kterých lze stavět domečky na atomárně tenkém pozemku“. Jak by ten obraz vypadal dnes – po pěti letech? Posunul se ten „domeček“ někam dál?</h5>Vlastně se celkem dost proměnil, řekla bych zploštil, protože dnes děláme už zase trochu jiné věci. A&nbsp;myslím, že je to dobře. Znamená to, že jsme schopni se v&nbsp;rámci oboru posouvat a&nbsp;přepínat mezi tématy. Zatímco dřív&nbsp;nás&nbsp;zajímalo hlavně to, jak ten domeček postavit a&nbsp;„uklidit“ pomocí magnetického pole nebo světla, dnes řešíme spíš, jak ho ovládat na dálku. Soustředíme se na interakce světla s&nbsp;hmotou nebo s&nbsp;různými komplexními systémy.Ve výsledku to všechno směřuje ke kvantovým technologiím, které typicky fungují za velmi extrémních podmínek – při&nbsp;nízkých teplotách nebo ve vysokých magnetických polích. Postavit experiment tak, abychom dokázali takový domeček ovládat na dálku, je velká výzva. Myslím, že i&nbsp;to mohlo přispět k&nbsp;získání ceny od Evropské fyzikální společnosti, protože ne každé pracoviště to zvládne. Zároveň je to ale i&nbsp;jedna z&nbsp;výhod českého prostředí. Máme tu kromě výborných teoretiků velmi šikovné experimentátory, kteří dokážou z&nbsp;mála, někdy skoro z&nbsp;ničeho, kreativně postavit funkční experiment. V&nbsp;tom jsme podle mě opravdu silní.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/UK_Forum_Od_napadu_k_dopadu_jak_dostat_vyzkum_dal_nez_do_laboratore_2_6bec1a267c.jpg" alt="UK Forum/René Volfík: Od nápadu k dopadu: jak dostat výzkum dál než do laboratoře " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_UK_Forum_Od_napadu_k_dopadu_jak_dostat_vyzkum_dal_nez_do_laboratore_2_6bec1a267c.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933"><h5>Nedávno jste se svým týmem objevila nový typ 2D materiálu…</h5>Tady bych Vás&nbsp;trošku opravila, protože kolem toho vzniklo určité zkreslení. Ve skutečnosti nejde o&nbsp;nový materiál v&nbsp;pravém slova smyslu, spíš o&nbsp;uměle vytvořenou strukturu, kdy na sebe například vhodně naskládáte několik vrstev 2D materiálů, a&nbsp;tím docílíte speciálního chování elektronů. Takové systémy pak mohou mít zajímavé vlastnosti, třeba umožnit vznik velmi tenkých laserů. Označení „nový typ materiálu“ je spíš zjednodušení pro širší publikum.<h5>Jak poznáte, že jde o&nbsp;skutečný průlom, a&nbsp;ne jen „další zajímavý výsledek“?</h5>Za skutečný posun považuji moment, kdy jsme schopni takový systém nejen popsat, ale opravdu ho ovládat a&nbsp;využívat. Spousta věcí dnes existuje v&nbsp;teoretické rovině, ale nedaří se je experimentálně realizovat, nebo je neumíme dostat do podoby, která by byla prakticky využitelná.Další krok je škálování, tedy možnost takové technologie vyrábět ve velkém. A&nbsp;právě to je často zásadní problém, například i&nbsp;u&nbsp;kvantových technologií. Něco funguje v&nbsp;laboratorních podmínkách, ale převést to do průmyslové výroby, třeba v&nbsp;milionech kusů, je úplně jiná výzva.<h5>Napadá vás&nbsp;tahle otázka už během samotného výzkumu? Jakmile něco funguje v&nbsp;ideálních laboratorních podmínkách, přemýšlíte, co bude dál?</h5>Řekla bych, že se to dá rozdělit do dvou rovin. Něco děláme čistě ze zvědavosti a&nbsp;pro radost z&nbsp;poznání. S&nbsp;teoretiky si třeba řekneme, že by bylo zajímavé něco vyzkoušet, a&nbsp;protože na to máme podmínky, zkusíme to a&nbsp;někdy z&nbsp;toho vznikne výsledek, který je důležitý pro základní výzkum, i&nbsp;když nemá okamžité praktické využití.&nbsp;Zároveň je ale dnes velký tlak na aplikovaný výzkum, takže člověk&nbsp;přirozeně přemýšlí i&nbsp;o&nbsp;tom, jestli by to, co dělá, mohlo být třeba za deset let nějak využitelné. To pak ovlivňuje i&nbsp;volbu experimentů – jestli jít cestou extrémně náročných podmínek, nebo hledat řešení, která by byla realističtější z&nbsp;hlediska budoucího využití.Obecně platí, že samotný objev je jen první krok. Pokud má mít skutečný dopad, je potřeba ho umět realizovat a&nbsp;případně převést do praxe. A&nbsp;právě tenhle „překlad“ z&nbsp;laboratoře do reálného světa je pořád velká výzva, třeba i&nbsp;u&nbsp;již zmíněných kvantových technologií. My na Matfyzu děláme primárně základní výzkum, tedy se snažíme posouvat hranice poznání. Ale zároveň si stále víc uvědomujeme, že je dobré přemýšlet i&nbsp;o&nbsp;tom, kam ten výzkum může vést. Ideální je najít rovnováhu mezi zvědavostí a&nbsp;smysluplným směřováním. Velkou roli v&nbsp;tom hraje i&nbsp;mezinárodní spolupráce – často se stane, že někdo v&nbsp;zahraničí řeší podobný problém a&nbsp;najednou z&nbsp;toho vznikne nový společný projekt nebo úplně nový směr výzkumu.<h5>Jak zvládáte kombinaci vědecké práce s&nbsp;řízením týmu, strategickým plánováním a&nbsp;sháněním financí?</h5>V&nbsp;laboratoři&nbsp;už vlastně skoro nejsem. Dostanu se tam spíš ve chvíli, kdy je potřeba řešit nějaký problém, a&nbsp;to pak jsem spíš krizová manažerka.Samozřejmě mi práce v&nbsp;laboratoři&nbsp;chybí. Čas od času se vracím k&nbsp;myšlence, že bych si našla nějakou zahraniční postdoc pozici, v&nbsp;níž bych si zase užila tu ryzí vědu, kvůli které jsem do tohoto oboru původně vstupovala. Zatím to ale není reálné. Velkou roli v&nbsp;tom hraje rodina. Přesunout se do zahraničí není jen moje rozhodnutí – manžel má vlastní kariéru a&nbsp;dcera není úplně typ, který by chtěl měnit prostředí.<h5>Před lety jste mi říkala, že kdybyste pracovala na Západě, dosáhla byste některých věcí rychleji. Platí to podle vás&nbsp;pořád, nebo se české prostředí posouvá?</h5>Určitě jsou dnes v&nbsp;Česku podmínky pro vědu výrazně lepší než dřív. Zároveň ale podle mě stále platí, že kdybych začínala ve stejnou dobu na některém ze západních pracovišť, byla by dnes pravděpodobně dál. A&nbsp;nejde jen o&nbsp;otázku financí. Z&nbsp;vlastní zkušenosti znám nejlépe prostředí Německa, Švýcarska a&nbsp;Rakouska, kde je velmi silná snaha vědce a&nbsp;vědkyně systematicky podporovat v&nbsp;budování kariéry. Pokud máte motivaci a&nbsp;chcete se posouvat, instituce vám v&nbsp;tom aktivně pomáhá – od administrativního zázemí přes pomoc s&nbsp;budováním týmu, formulováním grantů až po rozvoj laboratoře. Není to jen na jednotlivci, aby si všechno organizoval sám a&nbsp;improvizoval. Díky tomu se pak kariéra buduje plynuleji a&nbsp;často i&nbsp;rychleji.<h5>Jak si udržujete kvalitní lidi a&nbsp;jak je motivujete, aby přišli právě k&nbsp;vám, třeba i&nbsp;ze zahraničí?</h5>Hodně se mi osvědčil osobní kontakt a&nbsp;doporučení od těch, jež dobře znám a&nbsp;jimž věřím. Už jsem se totiž poučila, že i&nbsp;když člověk&nbsp;působí na pohovoru skvěle, realita pak může být o&nbsp;dost jiná. Zároveň nejde jen o&nbsp;odborné kvality, ale i&nbsp;o&nbsp;osobnost. Já nejsem úplně typ vedoucí, která někoho neustále kontroluje a&nbsp;tlačí, takže hledám lidi samostatné, vnitřně motivované, kteří chtějí věci posouvat sami od sebe. Dá se říct, že do týmu vybírám srdcaře. A&nbsp;v&nbsp;tomhle směru mám teď štěstí, naše skupina funguje velmi dobře. Lidé si rozumí, jsou schopní spolupracovat a&nbsp;celý tým drží pohromadě.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/UK_Forum_Od_napadu_k_dopadu_jak_dostat_vyzkum_dal_nez_do_laboratore_87890911dd.jpg" alt="UK Forum/René Volfík: Od nápadu k dopadu: jak dostat výzkum dál než do laboratoře " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_UK_Forum_Od_napadu_k_dopadu_jak_dostat_vyzkum_dal_nez_do_laboratore_87890911dd.jpg 234w," sizes="100vw" width="1400" height="933"><blockquote><h4>prof. RNDr. Jana Kalbáčová Vejpravová, Ph.D.</h4>Působí na katedře fyziky kondenzovaných látek MFF UK, kde vede výzkumnou skupinu zaměřenou na nové materiály na nanoúrovni. Zabývá se zejména magnetickými a spinovými jevy v nízkorozměrných (2D) strukturách a jejich využitím v budoucích technologiích. V roce 2016 získala prestižní ERC Starting Grant, díky němuž vybudovala vlastní laboratoř. Je členkou panelu SNSF (Swiss National Science Foundation, obdoba českých GA ČR – pozn. red.). Zastupuje ČR v Quantum Community Network a vede pracovní skupinu pro přípravu Supply Chain and Enabling Technologies Roadmap v rámci Strategic Research and Industry Agenda (SRIA 2035) for Quantum Technologies EU.Nyní získala jako první Češka získala ocenění Emmy Noether Distinction od European Physical Society pro rok 2025. Cena je pojmenovaná po Emmy Noether, jedné z nejvýznamnějších matematiček 20. století, a oceňuje výjimečné vědkyně ve fyzice. Klade důraz nejen na špičkový výzkum, ale i na vliv v oboru (např. vedení týmů, mezinárodní spolupráci, inspiraci dalších žen).</blockquote>

Od nápadu k dopadu: jak dostat výzkum dál než do laboratoře 

Osobnosti

Popularizace

Věda a výzkum

Článek

Cílem portálu Vědavýzkum.cz je uveřejňovat relevantní, přehledné a aktuální informace o výzkumu, vývoji a inovacích a navazujících oblastech (ochrana duševního vlastnictví, transfer technologií a znalostí, komercializace, spolupráce s aplikační sférou atd.) pro nejširší cílovou skupinu.

Vědavýzkum.cz

Reportáže, rozhovory, zprávy o vědeckých projektech a studentských akcích ... Jsme online informační bránou Univerzity Karlovy.

Forum: magazín Univerzity Karlovy

Přinášíme ty nezajímavější rozhovory a reportáže napříč všemi fakultami Univerzity Karlovy.
Univerzitní web funguje od podzimu roku 2003, od října 2020 prošel revoluční změnou grafické podoby. 
Stejně jako časopis má i web svoji anglickou podobu pro zahraniční čtenáře.

Novinky

Od nápadu k dopadu: jak dostat výzkum dál než do laboratoře

Společná cesta k patentu: Jak UK a Contipro tvoří inovace

Píše se o nás

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

#IamScientist: Jak ochočit Twitter

Mohlo by Vás zajímat

Run Smarter, Go Greener: Smart Energy Saving In Nexis GC-2060

Gas Chromatograph Mass Spectrometer GCMS-TQ RX Series

Hydrogen Carrier Gas Method Translation in Comprehensive Two- Dimensional Gas Chromatography for Sustainable Nontargeted Analysis

Novel data processing workflow including in-silico derivatization for integrated CI & EI MS data acquired with the GC-ecTOFinstrument

Is Your Next Sip Safe? A Simple, Rapid Method for Measuring volatile PFAS in Juices.