Osudy vědeckých konferencí po pandemii

Průzkum časopisu Nature naznačuje, že se brzy stanou normou.

Vědci, stejně jako řada dalších povolání, museli velkou část své práce přesunout do digitálního prostředí. Týká se to také vědeckých konferencí, které – pokud nebyly v roce 2020 zrušeny úplně – se za uplynulý rok přesunuly na nejrůznější digitální platformy. Z toho, co začalo jako příslovečná „z nouze ctnost“, se ale nyní možná stane trvalá změna. To alespoň naznačuje nový průzkum časopisu Nature.

Z devíti set čtenářů, kteří na otázky časopisu odpověděli, si jich 74 % myslí, že online přístup na vědecké konference by měl zůstat zachován. Ať už by se mělo v důsledku jednat o plně virtuální prezentace či nějakou hybridní variantu. Hlavní výhodou je podle sesbíraných odpovědí snadná přístupnost takových konferencí.

Levnější a ekologičtější

Z průzkumu vyplynulo nejen to, že většina výzkumníků se staví za zachování nějakého virtuálního prvku v rámci vědeckých konferencí, ale také to, že přes 93 % oslovených absolvovalo alespoň jednu takovou konferenci, workshop nebo seminář a 75 % z nich za uplynulý rok absolvovalo dokonce více takových akcí. Kromě přístupnosti většina výzkumníků za největší výhodu online konferencí považuje jejich menší klimatické dopady, zejména nižší produkci skleníkových plynů, která odpadá s omezením leteckého cestování. Tento přínos vítá 21 % dotázaných. Již dlouho si totiž řada členů vědecké komunity dobře uvědomuje, jaké ekologické následky má cestování z různých koutů světa na krátkou akademickou konferenci. Příkladem může být výroční konference American Geophysical Union v roce 2019. Ta přitáhla do San Franciska přes 25 000 účastníků, kteří podle jednoho odhadu jenom svým cestováním vyprodukovali 80 000 tun oxidu uhličitého. Tyto klimatické dopady s virtuálními konferencemi prakticky odpadají.

„Dříve býval problém, aby organizátoři konferencí vůbec uvažovali o možnosti přesunout konferenci nebo její část do virtuálního prostředí,“ říká Lorraine Whitmarsh z britské University of Bath. Podle ní je nyní pravděpodobné, že i po pandemii budou muset organizátoři zásadně upravit svůj model fungování, kdy se stalo standardem, že výzkumníci několikrát do roka cestují daleko za hranice své země kvůli konferencím.

Velká výhoda je to například i pro studenty a doktorandy. Ti si tak díky výrazně nižším nákladům mohou dovolit zúčastnit se konferencí. Na 27 % studentů a doktorandů v průzkumu odpovědělo, že nízké náklady považují za vůbec tu největší výhodu online konferencí. Nejenže odpadají nákladné investice do cestování, ale mnoho vědeckých společností, které konference pořádají, s přesunem do digitálního světa snížilo své registrační poplatky. Například registrace na výroční setkání Society for the Study of Evolution, která pro studenty stojí normálně víc než 300 dolarů, letos vychází na pouhých 10 dolarů. Z vědeckých konferencí jako exkluzivního a nákladného setkání pro vybrané experty se stávají spíše masové akce otevřené širokému publiku z mnoha koutů světa.

Jsou tu ale tací, kteří nic pozitivního na virtuálních konferencích nespatřují. Z 925 výzkumníků jich 4 % odpověděla, že virtuální rozměr vědeckých konferencí žádný pozitivní přínos nemá.

Chybí networking i neformální kontakt

Bez ohledu na nezanedbatelné benefity řada výzkumníků online konference kritizuje. A to z pochopitelného důvodu. Nejde přitom jen o únavu a frustraci z celého dne stráveného za obrazovkou počítače na jedné z komunikačních platforem. Největším problémem jsou podle průzkumu chybějící networkingové příležitosti poznat další výzkumníky z téhož oboru. To kritizuje 69 % dotázaných. „Představa, že se na kotnference jezdí nasbírat nejnovější vědecké poznatky, je kompletně zastaralá,“ říká Teun Bousema, epidemiolog z nizozemského Radboud University Medical Center. Podle něj je hlavním přínosem konferencí právě poznávání nových kolegů, z čehož pak vznikají libovolné formy vědecké spolupráce.

Pro studenty i doktorandy sice virtuální konference představují výhodu ve své přístupnosti, přichází ale o důležitou šanci poznat seniorní výzkumníky, kteří můžou v budoucnu sloužit jako vedoucí jejich dizertačních projektů.

Velmi opatrní jsou při hodnocení pozitivního přínosu virtuálních konferencí i výzkumníci s různými formami znevýhodnění. „Kvůli některým zdravotním problémům je pro mě snazší absolvovat konference z domova,“ upozorňuje v rámci průzkumu jeden z respondentů. „i tak ale přicházím o šanci získávat nové kontakty. Časté jsou také problémy s technikou.“ Na problém s technikou v rámci průzkumů upozornilo 4 % dotázaných. Virtuální konference komplikují také rozdílné časové zóny, jak upozorňuje skoro 12 % respondentů. Snadno se totiž může stát, že konkrétní přednáška či panel pro polovinu přítomných vyjde na brzkou ranní nebo pozdní noční hodinou.

Přestože osudy vědeckých konferencí po pandemii zůstávají nejisté, začíná být zřejmé, že v nějaké formě či podobě zde virtuální konference zůstanou. Jak připravit akci, která bude probíhat online a bude zároveň zprostředkovávat smysluplné příležitosti pro networking a bude finančně rentabilní, zůstává pro organizátory velkou výzvou.