Laureát Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2014 - Jiří Čížek

**Český vědec žijící v Kanadě, který byl v roce 1998 nominován na Nobelovu cenu. Jeho specializací je kvantová chemie, metoda vázaných klastrů. **

Umožnil pohled do nitra molekul

Kniha přírody je psána matematickými symboly, řekl italský astronom Galileo Galilei. Dnes by se velice divil, co všechno jeho milovaný jazyk dokáže. Například popsat chování jednotlivých částic v molekulách chemických sloučenin. A právě vývoj matematických metod pro tento popis je hlavním přínosem profesora Jiřího Čížka světové vědě v oboru chemie. Nyní za tento počin převzal Cenu Neuron.

Oba vaši rodiče pracovali jako lékaři, proč jste se vydal na dráhu matematika?

Já jsem se k matematice dostal díky leteckému modelářství, které mě jako kluka strašně bavilo. A při stavbě letadel člověk potřebuje znát diferenciální rovnice, proto jsem se do nich s pomocí knih pustil. Ovšem já jsem v té době uvažoval kromě matematiky také o studiu české literatury, ale z toho mě vyléčila přijímací zkouška na střední školu v roce 1953. Tehdy se mě zeptali, co vím o vynikajícím českém spisovateli Klementu Gottwaldovi. Po dvou letech mě otec v rámci povinné prázdninové praxe poslal do nového Ústavu fyzikální chemie Akademie věd k Jaroslavu Kouteckému. Ten, když zjistil, že ovládám diferenciální a integrální počet, zadal mi jeden problém z teoretické polarografie. Naše společná práce vyšla patnáct dní před mými sedmnáctými narozeninami ve vědeckém časopise Collection of Czechoslovak Chemical Communications.

V roce 1966 jste uveřejnil v Journal of Chemical Physics článek o metodě, která časem dostala název spřažené klastry. Co si mám pod tímto termínem představit?

Metoda dovoluje počítat poměry v elektrickém a magnetickém poli jediné molekuly. Z těchto dat pak lze určit stabilitu a chemické vlastnosti sloučeniny tvořené těmito molekulami.

Jaké uplatnění našla vaše metoda v praxi?

Nyní známe přes dvacet milionů sloučenin, drtivá většina byla vyvinuta v laboratoři pro farmaceutické účely. Díky metodě spřažených klastrů lze pomocí kvantové chemie předem vypočítat, jestli plánovaná látka může vůbec vzniknout. Když je výpočet dobře provedený, může ušetřit výrobcům léků mnoho peněz, protože jim řekne, která cesta k novému medikamentu zcela jistě nepovede.

Jaký ohlas měl váš článek ve vědeckém světě?

Obával jsem se popsat metodu podrobně, aby nebyl text moc dlouhý, proto jsem uveřejnil jen výsledky. Jenže v Americe občas pustí i publikaci, která hrozí ostudou. Řeknou si – lepší deset ostud a jedna pronikavá práce, než žádná ostuda a žádná práce – takže článek přijali. Časem se pro metodu ujal termín spřažené klastry, anglicky „Coupled Clusters“. Tento název vymyslel anglický teoretik John Anthony Pople, žijící v USA. Když v roce 1998 přebíral Nobelovu cenu za rozvoj počítačových metod v kvantové chemii, označil můj postup za jeden ze tří nejrozšířenějších v teoretické chemii.

prof. RNDr. Jiří Čížek, DrSc.

• Narodil se v roce 1938 v Praze.
• Po promoci na Matematicko-fyzikální fakultě UK v roce 1961 pracoval v Ústavu fyzikální chemie Československé akademie věd.
• V roce 1963 odjel na půlroční stáž do pařížského Centra aplikované vlnové mechaniky.
• V roce 1968, po ruské invazi, přijal nabídku přednášet na kanadské univerzitě ve Waterloo.
• Stal se členem kanadské Royal Society, Mezinárodní akademie kvantově molekulových věd a po pádu komunismu i Učené společnosti České republiky.
• Od roku 1996 pracuje na katedře chemické fyziky a optiky Matematicko-fyzikální fakulty UK a zároveň ještě přednáší na univerzitě ve Waterloo.

Po okupaci Československa v roce 1968 jste odjel do Kanady. Jak k tomu došlo?

Po invazi jsem dostal nabídku přednášet na univerzitě ve Waterloo, městečku asi sto kilometrů západně od Toronta. Nabídli mi profesorské hostování s perspektivou definitivy. Odjel jsem s manželkou a synem na podzim 1968 a byli jsme rozhodnutí zůstat v zahraničí natrvalo.

Jak se vám v Kanadě vedlo?

Postupně jsem publikoval další velmi významné práce, většinu společně s kolegou, krajanem a kamarádem Josefem Paldusem. Oba jsme se stali členy kanadské Royal Society a Mezinárodní akademie kvantově molekulových věd.

Na čem nyní pracujete?

V roce 1996 jsem odešel do penze a přijal čtvrtinový úvazek na katedře chemické fyziky a optiky Matematicko-fyzikální fakulty UK. Na univerzitě ve Waterloo jsem si nechal pouze malý úvazek, protože jsem chtěl víc pobývat v Česku, a to by mi kanadské povinnosti nedovolily. A na čem nyní pracuji? V posledních letech se zabývám čistou chemií a matematickou fyzikou. Velmi jednoduše řečeno, hledám matematické vztahy mezi kvantovou a klasickou fyzikou tak, aby se za určitých podmínek daly z klasických výsledků počítat nějaké kvantové jevy.

Počátkem devadesátých let jste sehnal pro nově vznikající Slezskou univerzitu v Opavě přes 10 tisíc odborných knih. Jak se vám to podařilo?

Ten nápad jsem dostal, když řada mých kolegů a přátel začala odcházet do penze a najednou nevěděli, co s knihovnou, kterou si léta systematicky budovali. Domluvil jsem se tedy s Canadian Foundation for Czech and Slovak Universities, která všechno zorganizovala. Čeští přepravci nám pak vyšli natolik vstříc, že knihy po troškách přibalovali ke svým nákladům, takže jsme dopravu pořídili skoro zadarmo.

A ztratila se nějaká kniha?

Ani jedna, všechny v pořádku dorazily až do Opavy.

Nyní jste vlastně v polodůchodu, máte čas na koníčky?

Určitě. Na prvním místě jsou bezkonkurenčně literatura a historie, česká už od mládí, po odjezdu do Kanady i francouzská a anglosaská. Rovněž mě zajímají dějiny matematiky a fyziky, proto už několik let průběžně pracuji na rukopisu o vývoji poznatků v těchto vědních oborech.