Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2019/2020 – Mimosekční předmět

Na analytickou chemii se zaměřuje i jeho výzkum. Jako popularizátor vědy se také účastní projektu Začni (si) s přírodovědou. Problematice veřejného projevu se věnuje i mimo školu, je totiž součástí týmu, který vede klub Bohemian Toastmasters.

Aktuálně jste obdržel cenu Velemloka pro mimosekční předmět, tedy cenu pro nejlepší pedagogy na PřF UK. Cenu jste získal poprvé, není to ale první cena, kterou získáváte. Jaké emoce ve Vás toto ocenění vyvolalo? Čekal jste ho?

Ocenění jsem nečekal a udělalo mi velkou radost, hlavně proto, že je založené na hodnocení studentů. Svou výuku se snažím neustále vylepšovat a potěšilo mě, že to studenti ocenili.

Za jakou přednášku jste cenu dostal? Jaké jiné předměty vyučujete a který se vám nejlépe učí?

Bylo to za předmět Prezentace a veřejné projevy. Schválně říkám předmět a ne přednáška, protože se v něm snažím přednášet co nejméně. Chci, aby mluvili hlavně studenti. Kromě Prezentací učím v několika předmětech, které se týkají analytické chemie. Nejlépe se mi učí a nejradši učím právě Prezentace a Advances in Separation Science, kde s kolegy používáme metodiku převrácené třídy. Tyto dva předměty učím rád, protože v nich moc neučím. V obou je základem aktivní zapojení studentů. Snažím se, aby to nebylo tak, že já si něco odučím a jdu domů, protože skripta si studenti můžou přečíst sami, nemusím jim je recitovat ve škole. Vyhovuje mi, když můžu sestoupit z podstavce a působit spíš jako průvodce, chci, aby se studenti aktivně učili sami. V češtině není rozdíl mezi „učením“ a „učením se“ tak patrný, třeba v angličtině jsou pro to dvě různá slova „teaching“ a „learning“. Do toho „learningu“ studenti daleko více vkládají svou energii, a ta se tak nějak sčítá s energií, kterou do toho vkládá vyučující. Když se to podaří, odcházejí na konci všichni spíše oživení a nadšení, než unavení a znudění.

Jakými prostředky, mimo pravidelného hodnocení výuky, získáváte zpětnou vazbu? Je něco, co jste díky zpětné vazbě změnil?

Do výuky v tom klasičtějším formátu průběžně vkládám kvízové otázky a chci, aby studenti sami nebo ve skupinkách vybrali správnou odpověď, o které se pak „hlasuje“. Tím můžu poměrně dobře poznat, jak probíranému tématu rozumí, a korigovat mou představu o tom, co je pro ně snadné a co je obtížné, lépe řečeno, co jsem špatně vysvětlil. Každý semestr také vyzývám studenty, aby mi jakoukoli formou, nejen prostřednictvím ankety, poskytovali zpětnou vazbu. Tu vždy zvážím a někdy podle ní i něco změním. Například ve cvičení z analytické chemie jsem na základě komentáře v anketě přestal vyvolávat studenty, aby počítali příklady u tabule. Dříve jsem to bral jako trénink prezentačních dovedností, ale došlo mi, že to s nimi bude lepší procvičovat v rámci Prezentací a veřejných projevů. Uvědomil jsem si, že tady pro ně bude přínosnější, když budou příklady řešit sami nebo ve skupinkách a společně pak probereme, na co je potřeba dát při výpočtu pozor nebo jaké triky lze použít.

A na jaký Vámi vyučovaný předmět byste třeba studenty rád nalákal/aby jich tam bylo více a proč?

Na Prezentacích a veřejných projevech bývá v posledních letech studentů dostatek, ale rozhodně je všem doporučuji. Tento předmět neprobíhá optimálně, když je zapsáno málo lidí. Mým cílem bylo původně poskytnout studentům nějakou základní zkušenost s veřejným projevem, dát jim nějaké základní tipy a pomoci jim, aby se trochu zbavili trémy. Zjišťuji ale, že je to i skvělá příležitost, aby se setkali studenti z různých oborů a sekcí a podělili se navzájem o svoje příběhy a pohledy na svět. Pro všechny účastníky včetně mě je to nesmírně obohacující a každý rok se tam dozvím spoustu zajímavých věcí.

Dále bych studenty chemie rád nalákal na Advances in Separation Science. Je to dobrá příležitost k procvičení odborné angličtiny i konverzace, protože výuka je hodně založená na diskuzi mezi studenty. A rozhodně stojí za to vyzkoušet si v roli studenta metodiku převrácené třídy, kterou tam využíváme.

Jaký je váš vztah k pedagogice?

Dříve jsem si vůbec nedovedl představit, že bych předstoupil před studenty a něco je učil. Během vysokoškolského studia se na mě ale začali obracet někteří spolužáci, abych jim dovysvětlil probíranou látku. Zjistil jsem, že mě to docela baví, a oni si taky nestěžovali. Nejvíce podle mě oceňovali to, že jsem byl trpělivý a měl jsem „pochopení pro jejich nepochopení“. V průběhu doktorského studia jsem pak začal postupně učit praktika a cvičení. Velký zlom v mém přístupu k výuce nastal, když jsem absolvoval vynikající kurz Vysokoškolská pedagogika, který vede Helena Ferklová. Ta mi otevřela úplně nový svět a pohled na výuku a jsem jí za to vděčný, protože bez ní bych určitě neučil tak, jak učím, a rozhodně by mě to dnes už tolik nebavilo. Výuka je pro mě něco, s čím se dá nekonečně experimentovat. Vždycky je tam něco nového, co se dá vyzkoušet, nebo něco, co vloni nezafungovalo úplně dobře a co se dá vylepšit.

Co je podle Vás při výuce klíčové k zaujetí studentů?

Myslím si, že každý vyučující má svůj styl výuky a ten by měl rozvíjet. Neexistuje podle mě univerzální návod pro všechny. Pro mě je nejlepší, když se studenti zaujmou sami. Dříve jsem se hodně snažil zaujmout je různými pokusy v hodinách a podobně, někdy ty pokusy ani moc nekorespondovaly s tématem a spíš studenty rozptylovaly. Dnes se snažím zapojit studenty do aktivního „učení se“. Člověk je od přírody zvídavý a pokud dáte třeba tří nebo čtyřčlenné skupince nějaký dobře zvolený problém, jehož řešení mají společně hledat, většinou to po překonání jisté aktivační bariéry dobře funguje.

V minulosti jste působil jako lektor v projektu AV ČR “Otevřená věda”. Účastnil jste se ještě nějakých popularizačních akcí? Třeba výuky na střední škole?

Poté co se pro nás Otevřená věda uzavřela, jsem se zapojil do projektu Začni (si) s přírodovědou. A i mimo tento projekt ke mně do laboratoře chodí studenti pracovat v rámci středoškolské odborné činnosti. Pokud jsou to studenti, kteří mají o chemii opravdu zájem, je podle mě skvělé, když si tímto způsobem mohou něco vyzkoušet. Většinou na nich pozoruji zpočátku velké nadšení, že se dostanou k vybavení, které ve své škole nemají. Následně se obvykle objeví jisté rozčarování, protože zjistí, že věci vždycky nefungují „na první dobrou“ a také že se dost času stráví méně zábavnými činnostmi, jako je čekání na výsledky experimentu nebo vyhodnocování dat. Nakonec to ale vždycky hodnotí kladně. Jedna ze studentek, která u mě SOČ dělala, s ní dokonce vyhrála celostátní kolo soutěže. Ze dvou SOČ vznikly články v mezinárodních časopisech. Musím říci, že úroveň středoškoláků, kteří se ke mně dostávají, je velmi dobrá.

Kromě PřF UK jste působil také na Georgia Institute of Technology. V čem spočívala vaše práce? Působil jste ještě někde? Všiml jste si nějakých rozdílů mezi studenty v ČR a zahraničí?

Na Georgia Tech v Atlantě jsem působil primárně jako výzkumný pracovník. Odpřednášel jsem tam asi dvě nebo tři přednášky, takže srovnávat tamní studenty s našimi si nedovolím. Předtím jsem byl ještě jako doktorand na kratší tříměsíční stáži na University of Texas at Arlington. Když už je řeč o zahraničních stážích, chtěl bych říct, že je to skvělá zkušenost, kterou všem studentům vřele doporučuji. Kromě know-how, které tam člověk získá v laboratoři, je zajímavé sledovat způsob vedení studentů a fungování různých výzkumných skupin. Profesor Armstrong v Arlingtonu i profesor Janata v Atlantě měli každý trochu jiný styl práce a od obou bylo co se naučit. Oba byli také velmi vstřícní a ochotní pomoci, když člověk něco potřeboval.

Působíte taky v klubu toastmasterů. Můžete nám klub trochu přiblížit?

Ano, konkrétně jsem členem klubu Bohemian Toastmasters, který funguje v angličtině. Právě možnost aktivního procvičování angličtiny mě tam přivedla. Trochu jsem se toho bál, ale ve všech klubech, které znám, je velmi pozitivní a povzbudivá atmosféra. Základní myšlenka Toastmasters je mi sympatická. Jsou to kluby, kde členové pracují na svých prezentačních dovednostech a navzájem si poskytují zpětnou vazbu, takže se učí nejen vystupovat před lidmi, ale také sledovat a hodnotit ostatní. Mohou se tak učit z jejich předností i nedostatků. Starší verze výukového programu Toastmasters, takzvaný Competent Communication Manual, byla podle mě velmi elegantní, jednoduchá, a přitom překvapivě efektivní. Hodně jsem z ní vycházel při tvorbě první poloviny sylabu předmětu Prezentace a veřejné projevy.

Na UK působíte jako pedagog skoro 12 let. Změnili se za ten čas studenti? Jak?

Jestli se změnili studenti, to nedokážu říct, protože jsem se hodně změnil já a můj přístup k výuce. Změnil se můj způsob interakce se studenty, myslím si, že teď je daleko intenzivnější.

Jaké didaktické formy při výuce používáte? Byl pro Vás přechod na distanční formu výuky obtížný? Jak jste se na ní adaptoval? Udrží se podle Vás distanční forma v budoucnosti? Měla by?

Jak už jsem zmínil, snažím se využívat i některé netradiční formy jako metodiku převrácené třídy nebo zapojovat do výuky diskuzi. Původně jsem si myslel, že diskuze v chemii je nesmysl, o čem tam chcete diskutovat? Ale díky již zmiňované Heleně Ferklové jsem svůj postoj nakonec přehodnotil. Zkusil jsem to a zjistil jsem, že diskuze je skvělý prostředek i v chemii. Studenti si často svou argumentací dokáží problém navzájem vysvětlit daleko lépe, než to udělá vyučující, protože k sobě mají po všech stránkách blíž. Na distanční výuku jsem si celkem zvykl. Některé věci jsem musel hodně upravit, takže to bylo časově náročnější, třeba v Prezentacích jsou některá cvičení vyloženě kontaktní, tak to se online dělat nedalo. Ale zase se daly trénovat některé jiné věci, které nejdou offline. Nicméně se těším na návrat k prezenčnímu studiu. Přijde mi, že distanční forma vyžaduje daleko více energie jak od vyučujícího, tak od studentů.

Jakým způsobem zkoušíte studenty?

V různých předmětech různě. Někde písemně, jinde ústně. Snažím se zkoušet spíš porozumění problematice než vyloženě encyklopedické znalosti, i když někdy jsou také potřeba. Na Prezentacích a veřejných projevech je zkouškou závěrečný projev, kde hodnotím hlavně přístup studentů, který je zpravidla vynikající. V rámci tohoto předmětu není moc potřeba zkoušet, protože tam je po celou dobu semestru naše spolupráce a interakce tak intenzivní, že by se studenti museli opravdu hodně snažit, aby to nějak flákali nebo aby to na nich nezanechalo vůbec žádné následky.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas, jaké máte koníčky?

V tuto chvíli mám doma čtyřměsíční dceru, které věnuji velkou část svého volného času. Jinak dělám už víc než 25 let karate a působím v něm i jako trenér. Řadu let jsem členem Toastmasters. Kromě toho mám rád pěší turistiku, ideálně v nějaké nepříliš populární lokalitě, kde není moc lidí.

Chtěl byste něco studentům vzkázat?

Chtěl bych jim vzkázat, aby v zájmu svých mladších kolegů neváhali nám vyučujícím poskytovat zpětnou vazbu, nejlépe formou komentářů, nejen bodového hodnocení v anketě, protože my si o tom, jak učíme, můžeme leccos myslet, ale jak to vypadá z pohledu studenta, to můžeme jen odhadovat. Dále bych jim chtěl vzkázat, aby se nebáli být na nás trochu nároční. Občas musím studentům vysvětlovat, že mě neobtěžuje, když přijdou na konzultaci. Výuka je nakonec naše práce, není to něco, co bychom dělali navíc.