Jana Kořínková: Mladého vědce a včelaře napadlo odhalení zabijáckých bakterií v rychlíku Praha-Plzeň

Jak souvisí včely a odhalování superodolných bakterií? V případě osobnosti vědeckého pracovníka se spojitost jistě najde. Zkoumá je na plzeňské Lékařské fakultě. Ve svém fejetonu vám ho představí Jana Kořínková.

Čerstvého nositele Ceny Neuron Jaroslava Hrabáka snadno nedostihnete. Nejdřív byl celý týden pracovně v Praze. V Biomedicínském centru Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, kde působí jako manažer, mi začátkem dalšího týdne řekli, že právě odešel do Ústavu mikrobiologie plzeňské fakultní nemocnice, kde rovněž působí. Na schůzku, kterou jsme si pak dali o dva dny později, přišel (omluven) o pár minut déle, protože diskuse při praktikách se studenty, která vedl, byla tak zajímavá, že se nemohl odtrhnout. Doma v Radnicích u Plzně je velmi vzácným hostem. Pokud ho ovšem nepotřebují jeho včelky.

Superodolných bakterií je čím dál víc

Cena Neuron pro mladé vědce je udělována českým vědcům do 40 let za vynikající vědecké výsledky a povzbuzení pro další vědeckou práci. Jaroslav Hrabák ji s kolektivem, který vede, obdržel za rychlý způsob odhalení superodolných bakterií, které odolávají běžným antibiotikům. Superodolné bakterie čím dál častěji postihují pacienty na jednotkách intenzivní péče, po složitých chirurgických zákrocích, s těžkým defektem imunity. Ohrožují je na životě. Pokud jsou tyto zabijácké bakterie rychle odhaleny, mohou lékaři ihned zvolit taková antibiotika, která zaberou.

Jako většina geniálních objevů, je princip vlastně jednoduchý. Stačí vzít roztok antibiotika, smíchat s bakterií, nechat dvě hodiny inkubovat. Potom se na výsledek podíváte pomocí takzvaného hmotnostního spektrometru, který umožňuje detekovat látky s přesností půl atomu vodíku.

Někteří vědci přišli na převratný objev například ve spánku, jiní tím, že se jim ingredience pomíchaly. Jaroslav Hrabák přišel na to, jak superodolnou bakterii rychle odhalit, v rychlíku z Prahy do Plzně. Jel z jedné nepříliš povedené schůze Českého svazu včelařů, v němž byl místopředsedou. Aby přišel na jiné myšlenky, zvažoval, jak využít drahý hmotnostní spektrometr, který dokáže velmi přesně odlišit jednotlivé molekuly. V mikrobiologické laboratoři Biomedicínského centra přitom nebyly jeho možnosti dostatečně využívané. A najednou ho napadlo, že by ho bylo možné zapojit právě do pátrání po superodolných bakteriích. Z nádraží hned zamířil do laboratoře, doma ho ten víkend neviděli.

Na začátku byly včely

Včely byly oklikou na začátku objevu Jaroslava Hrabáka, ale ony kolem něj bzučí od dětství. Praděda začal včelařit v roce 1938 a tento užitečný koníček se v rodině do současnosti dědí z generace na generaci. Samozřejmě, že jako dítě, zvlášť v pubertě, se bránil, aby třeba otci asistoval. Ale pak dědeček musel na akutní operaci kýly, bylo to v sezóně a Jaroslav se musel o jeho úly postarat. Zjistil, že se vlastně mimoděk všechno potřebné naučil a s včelami se skamarádil.

A spřátelil se s nimi dokonce tak, že pro svou diplomovou práci na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity vybral včelí mor, který způsobuje bakterie Paenibacillus larvae. V rámci diplomové práce vymodeloval chování této nebezpečné bakterie a tím úspěšně ukončil obor biomechanika-lékařské inženýrství. Ve studiu této bakterie pak pokračoval i v doktorandském studiu lékařské mikrobiologie na Lékařské fakultě UK v Plzni.

Včely má doma v Radnicích i na chalupě v Hořicích na Šumavě. U nich si vždycky odpočine. O lidech, kteří se věnují své práci s velkým zaujetím, se říká, že jsou pilní, jako včelička. Možná, že právě od včel se Jaroslav Hrabák naučil, že výsledku můžete dosáhnout, jen když děláte věci naplno, pořádně. A má radost z toho, že včelařů v poslední době přibývá, zvlášť mezi mladými lidmi.