Přihlášení
Registrace
Nastavení
Filtrování
Filtrování
Obnova hesla
Obnova hesla
Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu
Po, 11.11.2019
| Originální článek z: Universitas
Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.

Universitas: prof. Ing. Martin Fusek, CSc.

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe. Začátky ale nebyly úplně jednoduché. „Chtěli jsme vyjít ze vzorů v zahraničí, ale naše zákony týkající se financování a organizace vědy nebyly stavěny na flexibilitu a riziko podnikání v této sféře. Museli jsme hodně obhajovat a hodně vysvětlovat. Třeba i to, že vydělané peníze nesebereme a nezmizíme s nimi bůhvíkam,“ říká Martin Fusek, zástupce ředitele pro strategický rozvoj jednoho z nejbohatších a nejúspěšnějších vědeckých pracovišť v zemi, Ústavu organické chemie a biochemie.

Dnes Fusek vede též dceřinou společnost ústavu IOCB TECH, která se jako jedna z prvních v Akademii věd začala zabývat takzvaným transferem technologií. V šesti lidech podávají v průměru deset patentů ročně a nabízejí je firmám po celém světě. Založili také firmu i&i Prague, která nabízí investice a spolupráci v oblasti transferu technologií i ostatním subjektům, tedy i vysokým školám.

Před dvěma lety se vám podařilo vyjednat velký obchod – prodloužení patentu s americkou firmou Gilead Sciences. Ústav organické chemie a biochemie od ní za antivirotika profesora Holého, díky nimž se léčí HIV, žloutenka typu B či opary, dostával přes dvě miliardy korun ročně. Jak náročná jednání to byla?

Nebylo to snadné. Ale na druhou stranu Gilead je úžasná firma, která by neexistovala, kdyby nebylo látek Antonína Holého. Tedy jedná se o dlouhodobý vztah založený na skvělých objevech pana profesora Holého. Každopádně to pro nás byl obrovský ekonomický úspěch. Gilead platil ve formě licenčních poplatků za projekty pana profesora Holého vysoké částky a tyto licence vypršely 6. května 2017. Pak už nemělo být nic. Nám se podařilo přesvědčit vedení Gileadu, ačkoliv původně zásadně nesouhlasili, že máme právo získat něco i za látku, která nahrazuje látky původní. Díky tomu dostáváme dál poplatky až do roku 2025. Ale není to jen Gilead.

Kdo dál?

Nedávno se nám podařilo s velkou dánskou farmaceutickou společností Novo Nordisk podepsat licenční smlouvu v oblasti látek, které ovlivňují takzvaný metabolický syndrom. Vývoj už probíhá ve firmě, ale stále jsme v kontaktu, čtvrtletně se scházíme a je to výborná spolupráce. A i kdyby nakonec lék nevznikl – protože ve vývoji léků, když procházíte z preklinických studií přes všechny potřebné klinické fáze, se ještě může stát cokoli – tak nám taková spolupráce hodně dává. Nejen peníze, které jsme dostali na začátek a dostáváme teď každý rok. Je úžasné, že studenti z vědecké skupiny, kde objev vznikl, jsou v přímém kontaktu s vědci komerčního partnera.

prof. Ing. Martin Fusek, CSc. (*1958)

  • biochemik
  • zástupce ředitele pro strategický rozvoj Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) AV ČR, ředitel dceřiné společnosti ústavu IOCB TECH, která má na starosti technologický transfer
  • předseda výzkumné rady Technologické agentury ČR
  • vystudoval VŠCHT, pracoval na ÚOCHB AV ČR, po kandidatuře z biochemie v roce 1988 absolvoval šest let na stážích v zahraničí (Německo, USA)
  • ve své vědecké práci se zabýval studiem aspartátových proteáz v patologii některých chorob
  • od roku 1995 také přednáší na VŠCHT Praha
  • v roce 1995 odešel z Akademie věd a pracoval pro nadnárodní firmy SIGMA-ALDRICH a MERCK, které se zabývají biotechnologiemi, chemií a vývojem léků
  • v roce 2007 se vrátil do svého domovského Ústavu organické chemie a biochemie v Akademii věd, aby se zabýval transferem technologií
  • v roce 2009 založil dceřinou společnost ústavu IOCB TTO (nyní IOCB TECH) pro technologický transfer a doposud ji vede
  • spoluzaložil společnost i&i Prague, která slouží výzkumným institucím i vysokým školám v ČR i zahraničí
  • za loňský rok získal ústav za patenty 1, 4 miliardy korun
Díky těmto i dalším patentům hospodaříte na české poměry s dost vysokými částkami. Nebojíte se rizika?

Obecně u nás, a na akademické půdě obzvlášť, není zvykem příliš riskovat. Lidé se často bojí nejen rozhýbat stojaté vody, ale je tu i nízká ochota jít do nejistoty. Na rozdíl třeba od USA, kde bez problémů dostanete druhou šanci, pokud hned na poprvé nevyhrajete. V Česku je to nastavené tak, že neúspěch se bere jako stigma. Ale bez toho, že půjdete do rizika a něco se vám i nepovede, to přece často nejde.

Také se vám něco nepovedlo?

Ano, byl to úplně první projekt, do kterého jsme se pustili. Založili jsme eseróčko a řekli si, že ho budeme rozvíjet jako takzvaný spin-off. Do toho přišla v roce 2008 krize a investor, kterého jsme měli dohodnutého, do toho slíbené peníze nedal. Komplikací také bylo, že nešlo jen o náš ústav, zapojené byly i další subjekty a hodně vědců, kteří to sice mysleli výborně, ale zase často nebyli schopni plnit termíny. Nakonec jsme museli společnost uzavřít, protože došly peníze. To se nám ale podařilo až po čtyřech letech. U nás je totiž relativně jednoduché založit firmu typu s.r.o., ale zrušit ji, to je práce na dlouho. Na tomto neúspěchu jsem se naučil, že si musím dávat pozor na spoustu věcí. Když chce člověk zakládat opravdový spin-off, musí si být naprosto jistý, že má správné lidi, že má jasný byznys plán a také investora, který vloží peníze. Jinak je projekt velmi nestabilní a celé snažení může být až kontraproduktivní a samotnému projektu ublížit. Ale zase: když si tím člověk jednou projde, tak pak už má čidla nastavená líp.

Jaké byly vlastně začátky, když jste v roce 2007 přišel zpět z byznysu na svůj domovský ústav?

Výhodou je, že pracujeme na Ústavu organické chemie a biochemie, kde se dělá špičková základní věda, ale který má také padesátiletou historii převádění výsledků vědecké práce do praxe. Nebyl a není problém, že by tu lidi nerozuměli důležitosti aplikací jako logického vyústění základního výzkumu. Problémem bylo spíš dědictví počátku devadesátých let, které v oblasti podnikání byly v České republice poměrně hodně divoké a v byznysu docházelo ke spoustě neetického a nelegálního jednání. Což pro transfer ve vědě přineslo dvě překážky. Jednak zákonné normy, které jsou nastavené tak, aby se ve státní sféře, do níž ústavy Akademie věd a vysoké školy spadají, nedalo při komercializaci postupovat tak, jak to dělají soukromé subjekty. A navíc podnítily silnou nedůvěru v cokoliv, co zavání komercí, přinesly naprosto jasnou presumpci viny pro každého, kdo se snaží udělat něco nového.

Jak to myslíte?

Okamžitě jste totiž vzbuzovali pocit, že jde o podvod, jen proto, že něco chcete dělat jinak, než to bylo doposud. Dnes už tomu ale trochu rozumím. Tehdy jsme byli první, kdo chtěl transfer dělat formou dceřiné společnosti. Navíc nikdo z lidí, kteří o tom měli tehdy rozhodovat, neměl v této oblasti zkušenosti. Obavy byly značné a přesvědčování trvalo dlouho, museli jsme přinést mnoho důkazů. Hodně času jsme trávili i tím, že jsme se snažili zjistit, jak vůbec transfer funguje v jiných zemích, pokud možno na západ od nás, a jak celý systém nastavit. Nakonec se nám podařilo založit dceřinou společnost, ale trvalo to dva roky. Pohled zpátky však ukazuje, že to možná bylo dobře a donutilo nás to mít vše správně nastavené. Zkrátka, jsem rád, že se nám podařilo najít cesty, jak vše udělat.

Universitas

A k tomu všechny přesvědčit, že si za všechny ty peníze nekoupíte Ferrari…

Tenkrát v začátcích opravdu panovala velká nedůvěra. Jednou, když už bylo všechno nachystané a všechno se odsouhlasilo, se na dozorčí radě ptali: a co když ten Fusek – tehdy byl ve společnosti tuším základní kapitál okolo deseti milionů – všechno vezme a odjede s tím? To už se ale do věci vložil právník, který je ujistil, že od toho jsou potom orgány činné v trestním řízení a že to jinak nejde, jednatel je jednatel. Od té doby vím, že je k transferu potřeba mít i dobré právníky, kteří všechno nastaví tak, aby byl ústav dobře chráněný.

Tak přece jen jde o veřejné peníze.

Samozřejmě, kontrolní mechanismy jsou určitě potřeba. Nebyla to určitě od nikoho zlá vůle, prostě jsme byli první a nebylo to nastavené. A mám radost, že se dnes už myšlení posunuje.

Jak vlastně poznáte, co má potenciál být pro firmy zajímavé?

Na začátku se musíme rozhodnout, jestli by stálo za to podat přihlášku vynálezu či jinak ochránit duševní vlastnictví, nebo jestli má vědec objev publikovat. Musí se tedy udělat analýzy dvojího druhu. První analýza je takzvaná „patentovatelnost“, tedy jestli je to skutečně něco, co nebylo popsáno, a je tu šance na získání ochrany přihláškou vynálezu. A druhá analýza se týká komerčního potenciálu, relevance pro trh.

Můžete dát konkrétní příklad?

Když to zjednoduším: pokud někdo přijde a přinese nový „aspirin“, tak to pravděpodobně nemá moc smysl, protože toho už je na trhu dost. Jestliže ale někdo přijde s tím, že má zázračný lék na fatální nádor mozku, glioblastom, na který prakticky neexistuje léčba, tak to nejspíš zajímavé bude. Jakmile provedeme tyhle dvě analýzy a vyjdou nám kladně, snažíme se výsledek ochránit. To je všechno vcelku obecně známé, do celého procesu jsme ale přidali jednu inovaci.

O co jde?

Kromě standardních prvků ochrany duševního vlastnictví – patentová přihláška, hledání komerčních partnerů, smlouvy – máme projektové manažery, kteří pomůžou projekt dál rozvíjet a snaží se ho dovést do takové podoby, aby v něm komerční partner rozpoznal potenciál, který v něm vidíme my. Na celý následující proces seženeme peníze, aby vědci nemuseli hned žádat o granty. Takže vyčleníme takzvané skupiny cíleného výzkumu, jakýsi interní spin-off, kde se lidi soustředí na rozvoj projektu pod vedením projektového manažera, což je obvykle vědec, který prošel komerční praxí. Ten jim zajišťuje veškeré věci okolo, například logistiku, shání subdodavatele a podobně. K tomu přibývají také poradci ze zahraničí. Takto se snažíme projekt rozvíjet, a když je připraven, kolegyně a kolegové jezdí po celém světě a nabízejí jej. Hledáme zákazníka, který by si od nás licenci koupil.

Kolik stojí příprava takového projektu?

To závisí na typu každého projektu.

Alespoň řádově?

Když jde třeba o vývoj léčiv, který je časově i finančně velmi náročný, bavíme se o ročním rozpočtu dva až čtyři miliony korun. Když jde například o projekty, které jsou spíš směřované, jak my říkáme, na nástroje pro vědu – něco, co by se dalo prodávat v rámci vědecké komunity pro nějaké bádání – tam to může být méně. Třeba teď jsme měli podobný projekt, který stál půl milionu ročně. Další projekt byl na druhou stranu třeba nesmírně drahý, protože se muselo kupovat mnoho položek od komerčních dodavatelů, ale zase se pak prodal a náklady se nám už teď vrátily a vydělává. Máme výhodu, že ústav může takové prostředky uvolnit. Pro ostatní instituce je důležitá existence podobně směřované podpory – například program GAMA Technologické agentury ČR, který zrovna takové peníze vysokým školám dává.

Universitas

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

LC/MS, GC/MS Data Analysis Software - Multi-omics Analysis Package

Brožury a specifikace
| 2020 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/QQQ, Software, LC/TOF, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
Proteomika, Metabolomika, Lipidomika

Shimadzu’s Mass Spectrometry Solutions Mass Spectrometry General Product Catalog

Brožury a specifikace
| 2015 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/SQ, GC/QQQ, MALDI, LC/TOF, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---

Shimadzu Gas Chromatograph Mass Spectrometer GCMS-QP2010 Ultra

Brožury a specifikace
| 2012 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Zdeněk Hostomský: Dáme vám peníze na výzkum, ale nejdřív zatancujte

Je ředitelem jednoho z nejviditelnějších a finančně nejlépe saturovaných ústavů AV ČR. Peníze však podle Zdeňka Hostomského excelentní výsledky a mezinárodní konkurenceschopnost české vědy sám o sobě nezajistí.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Osobnosti

Eva Janouškovcová: V zahraničí nikoho nezajímá, z jaké jsme univerzity, ale co dokážeme nabídnout

Jaké byly začátky transferu znalostí v Česku? Vědí výzkumné organizace, co mohou nabídnout? A jaké zkušenosti si můžeme vzít ze současné situace?
Článek | Různé

ÚOCHB se stává novým partnerem Nadačního fondu Neuron

Nadační fond Neuron, který již přes deset let oceňuje špičkové české vědce, navázal partnerství s Ústave organické chemie a biochemie AV ČR, předním vědeckým pracovištěm v zemi.
Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu
Po, 11.11.2019
| Originální článek z: Universitas
Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.

Universitas: prof. Ing. Martin Fusek, CSc.

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe. Začátky ale nebyly úplně jednoduché. „Chtěli jsme vyjít ze vzorů v zahraničí, ale naše zákony týkající se financování a organizace vědy nebyly stavěny na flexibilitu a riziko podnikání v této sféře. Museli jsme hodně obhajovat a hodně vysvětlovat. Třeba i to, že vydělané peníze nesebereme a nezmizíme s nimi bůhvíkam,“ říká Martin Fusek, zástupce ředitele pro strategický rozvoj jednoho z nejbohatších a nejúspěšnějších vědeckých pracovišť v zemi, Ústavu organické chemie a biochemie.

Dnes Fusek vede též dceřinou společnost ústavu IOCB TECH, která se jako jedna z prvních v Akademii věd začala zabývat takzvaným transferem technologií. V šesti lidech podávají v průměru deset patentů ročně a nabízejí je firmám po celém světě. Založili také firmu i&i Prague, která nabízí investice a spolupráci v oblasti transferu technologií i ostatním subjektům, tedy i vysokým školám.

Před dvěma lety se vám podařilo vyjednat velký obchod – prodloužení patentu s americkou firmou Gilead Sciences. Ústav organické chemie a biochemie od ní za antivirotika profesora Holého, díky nimž se léčí HIV, žloutenka typu B či opary, dostával přes dvě miliardy korun ročně. Jak náročná jednání to byla?

Nebylo to snadné. Ale na druhou stranu Gilead je úžasná firma, která by neexistovala, kdyby nebylo látek Antonína Holého. Tedy jedná se o dlouhodobý vztah založený na skvělých objevech pana profesora Holého. Každopádně to pro nás byl obrovský ekonomický úspěch. Gilead platil ve formě licenčních poplatků za projekty pana profesora Holého vysoké částky a tyto licence vypršely 6. května 2017. Pak už nemělo být nic. Nám se podařilo přesvědčit vedení Gileadu, ačkoliv původně zásadně nesouhlasili, že máme právo získat něco i za látku, která nahrazuje látky původní. Díky tomu dostáváme dál poplatky až do roku 2025. Ale není to jen Gilead.

Kdo dál?

Nedávno se nám podařilo s velkou dánskou farmaceutickou společností Novo Nordisk podepsat licenční smlouvu v oblasti látek, které ovlivňují takzvaný metabolický syndrom. Vývoj už probíhá ve firmě, ale stále jsme v kontaktu, čtvrtletně se scházíme a je to výborná spolupráce. A i kdyby nakonec lék nevznikl – protože ve vývoji léků, když procházíte z preklinických studií přes všechny potřebné klinické fáze, se ještě může stát cokoli – tak nám taková spolupráce hodně dává. Nejen peníze, které jsme dostali na začátek a dostáváme teď každý rok. Je úžasné, že studenti z vědecké skupiny, kde objev vznikl, jsou v přímém kontaktu s vědci komerčního partnera.

prof. Ing. Martin Fusek, CSc. (*1958)

  • biochemik
  • zástupce ředitele pro strategický rozvoj Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) AV ČR, ředitel dceřiné společnosti ústavu IOCB TECH, která má na starosti technologický transfer
  • předseda výzkumné rady Technologické agentury ČR
  • vystudoval VŠCHT, pracoval na ÚOCHB AV ČR, po kandidatuře z biochemie v roce 1988 absolvoval šest let na stážích v zahraničí (Německo, USA)
  • ve své vědecké práci se zabýval studiem aspartátových proteáz v patologii některých chorob
  • od roku 1995 také přednáší na VŠCHT Praha
  • v roce 1995 odešel z Akademie věd a pracoval pro nadnárodní firmy SIGMA-ALDRICH a MERCK, které se zabývají biotechnologiemi, chemií a vývojem léků
  • v roce 2007 se vrátil do svého domovského Ústavu organické chemie a biochemie v Akademii věd, aby se zabýval transferem technologií
  • v roce 2009 založil dceřinou společnost ústavu IOCB TTO (nyní IOCB TECH) pro technologický transfer a doposud ji vede
  • spoluzaložil společnost i&i Prague, která slouží výzkumným institucím i vysokým školám v ČR i zahraničí
  • za loňský rok získal ústav za patenty 1, 4 miliardy korun
Díky těmto i dalším patentům hospodaříte na české poměry s dost vysokými částkami. Nebojíte se rizika?

Obecně u nás, a na akademické půdě obzvlášť, není zvykem příliš riskovat. Lidé se často bojí nejen rozhýbat stojaté vody, ale je tu i nízká ochota jít do nejistoty. Na rozdíl třeba od USA, kde bez problémů dostanete druhou šanci, pokud hned na poprvé nevyhrajete. V Česku je to nastavené tak, že neúspěch se bere jako stigma. Ale bez toho, že půjdete do rizika a něco se vám i nepovede, to přece často nejde.

Také se vám něco nepovedlo?

Ano, byl to úplně první projekt, do kterého jsme se pustili. Založili jsme eseróčko a řekli si, že ho budeme rozvíjet jako takzvaný spin-off. Do toho přišla v roce 2008 krize a investor, kterého jsme měli dohodnutého, do toho slíbené peníze nedal. Komplikací také bylo, že nešlo jen o náš ústav, zapojené byly i další subjekty a hodně vědců, kteří to sice mysleli výborně, ale zase často nebyli schopni plnit termíny. Nakonec jsme museli společnost uzavřít, protože došly peníze. To se nám ale podařilo až po čtyřech letech. U nás je totiž relativně jednoduché založit firmu typu s.r.o., ale zrušit ji, to je práce na dlouho. Na tomto neúspěchu jsem se naučil, že si musím dávat pozor na spoustu věcí. Když chce člověk zakládat opravdový spin-off, musí si být naprosto jistý, že má správné lidi, že má jasný byznys plán a také investora, který vloží peníze. Jinak je projekt velmi nestabilní a celé snažení může být až kontraproduktivní a samotnému projektu ublížit. Ale zase: když si tím člověk jednou projde, tak pak už má čidla nastavená líp.

Jaké byly vlastně začátky, když jste v roce 2007 přišel zpět z byznysu na svůj domovský ústav?

Výhodou je, že pracujeme na Ústavu organické chemie a biochemie, kde se dělá špičková základní věda, ale který má také padesátiletou historii převádění výsledků vědecké práce do praxe. Nebyl a není problém, že by tu lidi nerozuměli důležitosti aplikací jako logického vyústění základního výzkumu. Problémem bylo spíš dědictví počátku devadesátých let, které v oblasti podnikání byly v České republice poměrně hodně divoké a v byznysu docházelo ke spoustě neetického a nelegálního jednání. Což pro transfer ve vědě přineslo dvě překážky. Jednak zákonné normy, které jsou nastavené tak, aby se ve státní sféře, do níž ústavy Akademie věd a vysoké školy spadají, nedalo při komercializaci postupovat tak, jak to dělají soukromé subjekty. A navíc podnítily silnou nedůvěru v cokoliv, co zavání komercí, přinesly naprosto jasnou presumpci viny pro každého, kdo se snaží udělat něco nového.

Jak to myslíte?

Okamžitě jste totiž vzbuzovali pocit, že jde o podvod, jen proto, že něco chcete dělat jinak, než to bylo doposud. Dnes už tomu ale trochu rozumím. Tehdy jsme byli první, kdo chtěl transfer dělat formou dceřiné společnosti. Navíc nikdo z lidí, kteří o tom měli tehdy rozhodovat, neměl v této oblasti zkušenosti. Obavy byly značné a přesvědčování trvalo dlouho, museli jsme přinést mnoho důkazů. Hodně času jsme trávili i tím, že jsme se snažili zjistit, jak vůbec transfer funguje v jiných zemích, pokud možno na západ od nás, a jak celý systém nastavit. Nakonec se nám podařilo založit dceřinou společnost, ale trvalo to dva roky. Pohled zpátky však ukazuje, že to možná bylo dobře a donutilo nás to mít vše správně nastavené. Zkrátka, jsem rád, že se nám podařilo najít cesty, jak vše udělat.

Universitas

A k tomu všechny přesvědčit, že si za všechny ty peníze nekoupíte Ferrari…

Tenkrát v začátcích opravdu panovala velká nedůvěra. Jednou, když už bylo všechno nachystané a všechno se odsouhlasilo, se na dozorčí radě ptali: a co když ten Fusek – tehdy byl ve společnosti tuším základní kapitál okolo deseti milionů – všechno vezme a odjede s tím? To už se ale do věci vložil právník, který je ujistil, že od toho jsou potom orgány činné v trestním řízení a že to jinak nejde, jednatel je jednatel. Od té doby vím, že je k transferu potřeba mít i dobré právníky, kteří všechno nastaví tak, aby byl ústav dobře chráněný.

Tak přece jen jde o veřejné peníze.

Samozřejmě, kontrolní mechanismy jsou určitě potřeba. Nebyla to určitě od nikoho zlá vůle, prostě jsme byli první a nebylo to nastavené. A mám radost, že se dnes už myšlení posunuje.

Jak vlastně poznáte, co má potenciál být pro firmy zajímavé?

Na začátku se musíme rozhodnout, jestli by stálo za to podat přihlášku vynálezu či jinak ochránit duševní vlastnictví, nebo jestli má vědec objev publikovat. Musí se tedy udělat analýzy dvojího druhu. První analýza je takzvaná „patentovatelnost“, tedy jestli je to skutečně něco, co nebylo popsáno, a je tu šance na získání ochrany přihláškou vynálezu. A druhá analýza se týká komerčního potenciálu, relevance pro trh.

Můžete dát konkrétní příklad?

Když to zjednoduším: pokud někdo přijde a přinese nový „aspirin“, tak to pravděpodobně nemá moc smysl, protože toho už je na trhu dost. Jestliže ale někdo přijde s tím, že má zázračný lék na fatální nádor mozku, glioblastom, na který prakticky neexistuje léčba, tak to nejspíš zajímavé bude. Jakmile provedeme tyhle dvě analýzy a vyjdou nám kladně, snažíme se výsledek ochránit. To je všechno vcelku obecně známé, do celého procesu jsme ale přidali jednu inovaci.

O co jde?

Kromě standardních prvků ochrany duševního vlastnictví – patentová přihláška, hledání komerčních partnerů, smlouvy – máme projektové manažery, kteří pomůžou projekt dál rozvíjet a snaží se ho dovést do takové podoby, aby v něm komerční partner rozpoznal potenciál, který v něm vidíme my. Na celý následující proces seženeme peníze, aby vědci nemuseli hned žádat o granty. Takže vyčleníme takzvané skupiny cíleného výzkumu, jakýsi interní spin-off, kde se lidi soustředí na rozvoj projektu pod vedením projektového manažera, což je obvykle vědec, který prošel komerční praxí. Ten jim zajišťuje veškeré věci okolo, například logistiku, shání subdodavatele a podobně. K tomu přibývají také poradci ze zahraničí. Takto se snažíme projekt rozvíjet, a když je připraven, kolegyně a kolegové jezdí po celém světě a nabízejí jej. Hledáme zákazníka, který by si od nás licenci koupil.

Kolik stojí příprava takového projektu?

To závisí na typu každého projektu.

Alespoň řádově?

Když jde třeba o vývoj léčiv, který je časově i finančně velmi náročný, bavíme se o ročním rozpočtu dva až čtyři miliony korun. Když jde například o projekty, které jsou spíš směřované, jak my říkáme, na nástroje pro vědu – něco, co by se dalo prodávat v rámci vědecké komunity pro nějaké bádání – tam to může být méně. Třeba teď jsme měli podobný projekt, který stál půl milionu ročně. Další projekt byl na druhou stranu třeba nesmírně drahý, protože se muselo kupovat mnoho položek od komerčních dodavatelů, ale zase se pak prodal a náklady se nám už teď vrátily a vydělává. Máme výhodu, že ústav může takové prostředky uvolnit. Pro ostatní instituce je důležitá existence podobně směřované podpory – například program GAMA Technologické agentury ČR, který zrovna takové peníze vysokým školám dává.

Universitas

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

LC/MS, GC/MS Data Analysis Software - Multi-omics Analysis Package

Brožury a specifikace
| 2020 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/QQQ, Software, LC/TOF, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
Proteomika, Metabolomika, Lipidomika

Shimadzu’s Mass Spectrometry Solutions Mass Spectrometry General Product Catalog

Brožury a specifikace
| 2015 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/SQ, GC/QQQ, MALDI, LC/TOF, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---

Shimadzu Gas Chromatograph Mass Spectrometer GCMS-QP2010 Ultra

Brožury a specifikace
| 2012 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Zdeněk Hostomský: Dáme vám peníze na výzkum, ale nejdřív zatancujte

Je ředitelem jednoho z nejviditelnějších a finančně nejlépe saturovaných ústavů AV ČR. Peníze však podle Zdeňka Hostomského excelentní výsledky a mezinárodní konkurenceschopnost české vědy sám o sobě nezajistí.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Osobnosti

Eva Janouškovcová: V zahraničí nikoho nezajímá, z jaké jsme univerzity, ale co dokážeme nabídnout

Jaké byly začátky transferu znalostí v Česku? Vědí výzkumné organizace, co mohou nabídnout? A jaké zkušenosti si můžeme vzít ze současné situace?
Článek | Různé

ÚOCHB se stává novým partnerem Nadačního fondu Neuron

Nadační fond Neuron, který již přes deset let oceňuje špičkové české vědce, navázal partnerství s Ústave organické chemie a biochemie AV ČR, předním vědeckým pracovištěm v zemi.
Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu
Po, 11.11.2019
| Originální článek z: Universitas
Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.

Universitas: prof. Ing. Martin Fusek, CSc.

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe. Začátky ale nebyly úplně jednoduché. „Chtěli jsme vyjít ze vzorů v zahraničí, ale naše zákony týkající se financování a organizace vědy nebyly stavěny na flexibilitu a riziko podnikání v této sféře. Museli jsme hodně obhajovat a hodně vysvětlovat. Třeba i to, že vydělané peníze nesebereme a nezmizíme s nimi bůhvíkam,“ říká Martin Fusek, zástupce ředitele pro strategický rozvoj jednoho z nejbohatších a nejúspěšnějších vědeckých pracovišť v zemi, Ústavu organické chemie a biochemie.

Dnes Fusek vede též dceřinou společnost ústavu IOCB TECH, která se jako jedna z prvních v Akademii věd začala zabývat takzvaným transferem technologií. V šesti lidech podávají v průměru deset patentů ročně a nabízejí je firmám po celém světě. Založili také firmu i&i Prague, která nabízí investice a spolupráci v oblasti transferu technologií i ostatním subjektům, tedy i vysokým školám.

Před dvěma lety se vám podařilo vyjednat velký obchod – prodloužení patentu s americkou firmou Gilead Sciences. Ústav organické chemie a biochemie od ní za antivirotika profesora Holého, díky nimž se léčí HIV, žloutenka typu B či opary, dostával přes dvě miliardy korun ročně. Jak náročná jednání to byla?

Nebylo to snadné. Ale na druhou stranu Gilead je úžasná firma, která by neexistovala, kdyby nebylo látek Antonína Holého. Tedy jedná se o dlouhodobý vztah založený na skvělých objevech pana profesora Holého. Každopádně to pro nás byl obrovský ekonomický úspěch. Gilead platil ve formě licenčních poplatků za projekty pana profesora Holého vysoké částky a tyto licence vypršely 6. května 2017. Pak už nemělo být nic. Nám se podařilo přesvědčit vedení Gileadu, ačkoliv původně zásadně nesouhlasili, že máme právo získat něco i za látku, která nahrazuje látky původní. Díky tomu dostáváme dál poplatky až do roku 2025. Ale není to jen Gilead.

Kdo dál?

Nedávno se nám podařilo s velkou dánskou farmaceutickou společností Novo Nordisk podepsat licenční smlouvu v oblasti látek, které ovlivňují takzvaný metabolický syndrom. Vývoj už probíhá ve firmě, ale stále jsme v kontaktu, čtvrtletně se scházíme a je to výborná spolupráce. A i kdyby nakonec lék nevznikl – protože ve vývoji léků, když procházíte z preklinických studií přes všechny potřebné klinické fáze, se ještě může stát cokoli – tak nám taková spolupráce hodně dává. Nejen peníze, které jsme dostali na začátek a dostáváme teď každý rok. Je úžasné, že studenti z vědecké skupiny, kde objev vznikl, jsou v přímém kontaktu s vědci komerčního partnera.

prof. Ing. Martin Fusek, CSc. (*1958)

  • biochemik
  • zástupce ředitele pro strategický rozvoj Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) AV ČR, ředitel dceřiné společnosti ústavu IOCB TECH, která má na starosti technologický transfer
  • předseda výzkumné rady Technologické agentury ČR
  • vystudoval VŠCHT, pracoval na ÚOCHB AV ČR, po kandidatuře z biochemie v roce 1988 absolvoval šest let na stážích v zahraničí (Německo, USA)
  • ve své vědecké práci se zabýval studiem aspartátových proteáz v patologii některých chorob
  • od roku 1995 také přednáší na VŠCHT Praha
  • v roce 1995 odešel z Akademie věd a pracoval pro nadnárodní firmy SIGMA-ALDRICH a MERCK, které se zabývají biotechnologiemi, chemií a vývojem léků
  • v roce 2007 se vrátil do svého domovského Ústavu organické chemie a biochemie v Akademii věd, aby se zabýval transferem technologií
  • v roce 2009 založil dceřinou společnost ústavu IOCB TTO (nyní IOCB TECH) pro technologický transfer a doposud ji vede
  • spoluzaložil společnost i&i Prague, která slouží výzkumným institucím i vysokým školám v ČR i zahraničí
  • za loňský rok získal ústav za patenty 1, 4 miliardy korun
Díky těmto i dalším patentům hospodaříte na české poměry s dost vysokými částkami. Nebojíte se rizika?

Obecně u nás, a na akademické půdě obzvlášť, není zvykem příliš riskovat. Lidé se často bojí nejen rozhýbat stojaté vody, ale je tu i nízká ochota jít do nejistoty. Na rozdíl třeba od USA, kde bez problémů dostanete druhou šanci, pokud hned na poprvé nevyhrajete. V Česku je to nastavené tak, že neúspěch se bere jako stigma. Ale bez toho, že půjdete do rizika a něco se vám i nepovede, to přece často nejde.

Také se vám něco nepovedlo?

Ano, byl to úplně první projekt, do kterého jsme se pustili. Založili jsme eseróčko a řekli si, že ho budeme rozvíjet jako takzvaný spin-off. Do toho přišla v roce 2008 krize a investor, kterého jsme měli dohodnutého, do toho slíbené peníze nedal. Komplikací také bylo, že nešlo jen o náš ústav, zapojené byly i další subjekty a hodně vědců, kteří to sice mysleli výborně, ale zase často nebyli schopni plnit termíny. Nakonec jsme museli společnost uzavřít, protože došly peníze. To se nám ale podařilo až po čtyřech letech. U nás je totiž relativně jednoduché založit firmu typu s.r.o., ale zrušit ji, to je práce na dlouho. Na tomto neúspěchu jsem se naučil, že si musím dávat pozor na spoustu věcí. Když chce člověk zakládat opravdový spin-off, musí si být naprosto jistý, že má správné lidi, že má jasný byznys plán a také investora, který vloží peníze. Jinak je projekt velmi nestabilní a celé snažení může být až kontraproduktivní a samotnému projektu ublížit. Ale zase: když si tím člověk jednou projde, tak pak už má čidla nastavená líp.

Jaké byly vlastně začátky, když jste v roce 2007 přišel zpět z byznysu na svůj domovský ústav?

Výhodou je, že pracujeme na Ústavu organické chemie a biochemie, kde se dělá špičková základní věda, ale který má také padesátiletou historii převádění výsledků vědecké práce do praxe. Nebyl a není problém, že by tu lidi nerozuměli důležitosti aplikací jako logického vyústění základního výzkumu. Problémem bylo spíš dědictví počátku devadesátých let, které v oblasti podnikání byly v České republice poměrně hodně divoké a v byznysu docházelo ke spoustě neetického a nelegálního jednání. Což pro transfer ve vědě přineslo dvě překážky. Jednak zákonné normy, které jsou nastavené tak, aby se ve státní sféře, do níž ústavy Akademie věd a vysoké školy spadají, nedalo při komercializaci postupovat tak, jak to dělají soukromé subjekty. A navíc podnítily silnou nedůvěru v cokoliv, co zavání komercí, přinesly naprosto jasnou presumpci viny pro každého, kdo se snaží udělat něco nového.

Jak to myslíte?

Okamžitě jste totiž vzbuzovali pocit, že jde o podvod, jen proto, že něco chcete dělat jinak, než to bylo doposud. Dnes už tomu ale trochu rozumím. Tehdy jsme byli první, kdo chtěl transfer dělat formou dceřiné společnosti. Navíc nikdo z lidí, kteří o tom měli tehdy rozhodovat, neměl v této oblasti zkušenosti. Obavy byly značné a přesvědčování trvalo dlouho, museli jsme přinést mnoho důkazů. Hodně času jsme trávili i tím, že jsme se snažili zjistit, jak vůbec transfer funguje v jiných zemích, pokud možno na západ od nás, a jak celý systém nastavit. Nakonec se nám podařilo založit dceřinou společnost, ale trvalo to dva roky. Pohled zpátky však ukazuje, že to možná bylo dobře a donutilo nás to mít vše správně nastavené. Zkrátka, jsem rád, že se nám podařilo najít cesty, jak vše udělat.

Universitas

A k tomu všechny přesvědčit, že si za všechny ty peníze nekoupíte Ferrari…

Tenkrát v začátcích opravdu panovala velká nedůvěra. Jednou, když už bylo všechno nachystané a všechno se odsouhlasilo, se na dozorčí radě ptali: a co když ten Fusek – tehdy byl ve společnosti tuším základní kapitál okolo deseti milionů – všechno vezme a odjede s tím? To už se ale do věci vložil právník, který je ujistil, že od toho jsou potom orgány činné v trestním řízení a že to jinak nejde, jednatel je jednatel. Od té doby vím, že je k transferu potřeba mít i dobré právníky, kteří všechno nastaví tak, aby byl ústav dobře chráněný.

Tak přece jen jde o veřejné peníze.

Samozřejmě, kontrolní mechanismy jsou určitě potřeba. Nebyla to určitě od nikoho zlá vůle, prostě jsme byli první a nebylo to nastavené. A mám radost, že se dnes už myšlení posunuje.

Jak vlastně poznáte, co má potenciál být pro firmy zajímavé?

Na začátku se musíme rozhodnout, jestli by stálo za to podat přihlášku vynálezu či jinak ochránit duševní vlastnictví, nebo jestli má vědec objev publikovat. Musí se tedy udělat analýzy dvojího druhu. První analýza je takzvaná „patentovatelnost“, tedy jestli je to skutečně něco, co nebylo popsáno, a je tu šance na získání ochrany přihláškou vynálezu. A druhá analýza se týká komerčního potenciálu, relevance pro trh.

Můžete dát konkrétní příklad?

Když to zjednoduším: pokud někdo přijde a přinese nový „aspirin“, tak to pravděpodobně nemá moc smysl, protože toho už je na trhu dost. Jestliže ale někdo přijde s tím, že má zázračný lék na fatální nádor mozku, glioblastom, na který prakticky neexistuje léčba, tak to nejspíš zajímavé bude. Jakmile provedeme tyhle dvě analýzy a vyjdou nám kladně, snažíme se výsledek ochránit. To je všechno vcelku obecně známé, do celého procesu jsme ale přidali jednu inovaci.

O co jde?

Kromě standardních prvků ochrany duševního vlastnictví – patentová přihláška, hledání komerčních partnerů, smlouvy – máme projektové manažery, kteří pomůžou projekt dál rozvíjet a snaží se ho dovést do takové podoby, aby v něm komerční partner rozpoznal potenciál, který v něm vidíme my. Na celý následující proces seženeme peníze, aby vědci nemuseli hned žádat o granty. Takže vyčleníme takzvané skupiny cíleného výzkumu, jakýsi interní spin-off, kde se lidi soustředí na rozvoj projektu pod vedením projektového manažera, což je obvykle vědec, který prošel komerční praxí. Ten jim zajišťuje veškeré věci okolo, například logistiku, shání subdodavatele a podobně. K tomu přibývají také poradci ze zahraničí. Takto se snažíme projekt rozvíjet, a když je připraven, kolegyně a kolegové jezdí po celém světě a nabízejí jej. Hledáme zákazníka, který by si od nás licenci koupil.

Kolik stojí příprava takového projektu?

To závisí na typu každého projektu.

Alespoň řádově?

Když jde třeba o vývoj léčiv, který je časově i finančně velmi náročný, bavíme se o ročním rozpočtu dva až čtyři miliony korun. Když jde například o projekty, které jsou spíš směřované, jak my říkáme, na nástroje pro vědu – něco, co by se dalo prodávat v rámci vědecké komunity pro nějaké bádání – tam to může být méně. Třeba teď jsme měli podobný projekt, který stál půl milionu ročně. Další projekt byl na druhou stranu třeba nesmírně drahý, protože se muselo kupovat mnoho položek od komerčních dodavatelů, ale zase se pak prodal a náklady se nám už teď vrátily a vydělává. Máme výhodu, že ústav může takové prostředky uvolnit. Pro ostatní instituce je důležitá existence podobně směřované podpory – například program GAMA Technologické agentury ČR, který zrovna takové peníze vysokým školám dává.

Universitas

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

LC/MS, GC/MS Data Analysis Software - Multi-omics Analysis Package

Brožury a specifikace
| 2020 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/QQQ, Software, LC/TOF, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
Proteomika, Metabolomika, Lipidomika

Shimadzu’s Mass Spectrometry Solutions Mass Spectrometry General Product Catalog

Brožury a specifikace
| 2015 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/SQ, GC/QQQ, MALDI, LC/TOF, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---

Shimadzu Gas Chromatograph Mass Spectrometer GCMS-QP2010 Ultra

Brožury a specifikace
| 2012 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Zdeněk Hostomský: Dáme vám peníze na výzkum, ale nejdřív zatancujte

Je ředitelem jednoho z nejviditelnějších a finančně nejlépe saturovaných ústavů AV ČR. Peníze však podle Zdeňka Hostomského excelentní výsledky a mezinárodní konkurenceschopnost české vědy sám o sobě nezajistí.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Osobnosti

Eva Janouškovcová: V zahraničí nikoho nezajímá, z jaké jsme univerzity, ale co dokážeme nabídnout

Jaké byly začátky transferu znalostí v Česku? Vědí výzkumné organizace, co mohou nabídnout? A jaké zkušenosti si můžeme vzít ze současné situace?
Článek | Různé

ÚOCHB se stává novým partnerem Nadačního fondu Neuron

Nadační fond Neuron, který již přes deset let oceňuje špičkové české vědce, navázal partnerství s Ústave organické chemie a biochemie AV ČR, předním vědeckým pracovištěm v zemi.
Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu
Po, 11.11.2019
| Originální článek z: Universitas
Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.

Universitas: prof. Ing. Martin Fusek, CSc.

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe. Začátky ale nebyly úplně jednoduché. „Chtěli jsme vyjít ze vzorů v zahraničí, ale naše zákony týkající se financování a organizace vědy nebyly stavěny na flexibilitu a riziko podnikání v této sféře. Museli jsme hodně obhajovat a hodně vysvětlovat. Třeba i to, že vydělané peníze nesebereme a nezmizíme s nimi bůhvíkam,“ říká Martin Fusek, zástupce ředitele pro strategický rozvoj jednoho z nejbohatších a nejúspěšnějších vědeckých pracovišť v zemi, Ústavu organické chemie a biochemie.

Dnes Fusek vede též dceřinou společnost ústavu IOCB TECH, která se jako jedna z prvních v Akademii věd začala zabývat takzvaným transferem technologií. V šesti lidech podávají v průměru deset patentů ročně a nabízejí je firmám po celém světě. Založili také firmu i&i Prague, která nabízí investice a spolupráci v oblasti transferu technologií i ostatním subjektům, tedy i vysokým školám.

Před dvěma lety se vám podařilo vyjednat velký obchod – prodloužení patentu s americkou firmou Gilead Sciences. Ústav organické chemie a biochemie od ní za antivirotika profesora Holého, díky nimž se léčí HIV, žloutenka typu B či opary, dostával přes dvě miliardy korun ročně. Jak náročná jednání to byla?

Nebylo to snadné. Ale na druhou stranu Gilead je úžasná firma, která by neexistovala, kdyby nebylo látek Antonína Holého. Tedy jedná se o dlouhodobý vztah založený na skvělých objevech pana profesora Holého. Každopádně to pro nás byl obrovský ekonomický úspěch. Gilead platil ve formě licenčních poplatků za projekty pana profesora Holého vysoké částky a tyto licence vypršely 6. května 2017. Pak už nemělo být nic. Nám se podařilo přesvědčit vedení Gileadu, ačkoliv původně zásadně nesouhlasili, že máme právo získat něco i za látku, která nahrazuje látky původní. Díky tomu dostáváme dál poplatky až do roku 2025. Ale není to jen Gilead.

Kdo dál?

Nedávno se nám podařilo s velkou dánskou farmaceutickou společností Novo Nordisk podepsat licenční smlouvu v oblasti látek, které ovlivňují takzvaný metabolický syndrom. Vývoj už probíhá ve firmě, ale stále jsme v kontaktu, čtvrtletně se scházíme a je to výborná spolupráce. A i kdyby nakonec lék nevznikl – protože ve vývoji léků, když procházíte z preklinických studií přes všechny potřebné klinické fáze, se ještě může stát cokoli – tak nám taková spolupráce hodně dává. Nejen peníze, které jsme dostali na začátek a dostáváme teď každý rok. Je úžasné, že studenti z vědecké skupiny, kde objev vznikl, jsou v přímém kontaktu s vědci komerčního partnera.

prof. Ing. Martin Fusek, CSc. (*1958)

  • biochemik
  • zástupce ředitele pro strategický rozvoj Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) AV ČR, ředitel dceřiné společnosti ústavu IOCB TECH, která má na starosti technologický transfer
  • předseda výzkumné rady Technologické agentury ČR
  • vystudoval VŠCHT, pracoval na ÚOCHB AV ČR, po kandidatuře z biochemie v roce 1988 absolvoval šest let na stážích v zahraničí (Německo, USA)
  • ve své vědecké práci se zabýval studiem aspartátových proteáz v patologii některých chorob
  • od roku 1995 také přednáší na VŠCHT Praha
  • v roce 1995 odešel z Akademie věd a pracoval pro nadnárodní firmy SIGMA-ALDRICH a MERCK, které se zabývají biotechnologiemi, chemií a vývojem léků
  • v roce 2007 se vrátil do svého domovského Ústavu organické chemie a biochemie v Akademii věd, aby se zabýval transferem technologií
  • v roce 2009 založil dceřinou společnost ústavu IOCB TTO (nyní IOCB TECH) pro technologický transfer a doposud ji vede
  • spoluzaložil společnost i&i Prague, která slouží výzkumným institucím i vysokým školám v ČR i zahraničí
  • za loňský rok získal ústav za patenty 1, 4 miliardy korun
Díky těmto i dalším patentům hospodaříte na české poměry s dost vysokými částkami. Nebojíte se rizika?

Obecně u nás, a na akademické půdě obzvlášť, není zvykem příliš riskovat. Lidé se často bojí nejen rozhýbat stojaté vody, ale je tu i nízká ochota jít do nejistoty. Na rozdíl třeba od USA, kde bez problémů dostanete druhou šanci, pokud hned na poprvé nevyhrajete. V Česku je to nastavené tak, že neúspěch se bere jako stigma. Ale bez toho, že půjdete do rizika a něco se vám i nepovede, to přece často nejde.

Také se vám něco nepovedlo?

Ano, byl to úplně první projekt, do kterého jsme se pustili. Založili jsme eseróčko a řekli si, že ho budeme rozvíjet jako takzvaný spin-off. Do toho přišla v roce 2008 krize a investor, kterého jsme měli dohodnutého, do toho slíbené peníze nedal. Komplikací také bylo, že nešlo jen o náš ústav, zapojené byly i další subjekty a hodně vědců, kteří to sice mysleli výborně, ale zase často nebyli schopni plnit termíny. Nakonec jsme museli společnost uzavřít, protože došly peníze. To se nám ale podařilo až po čtyřech letech. U nás je totiž relativně jednoduché založit firmu typu s.r.o., ale zrušit ji, to je práce na dlouho. Na tomto neúspěchu jsem se naučil, že si musím dávat pozor na spoustu věcí. Když chce člověk zakládat opravdový spin-off, musí si být naprosto jistý, že má správné lidi, že má jasný byznys plán a také investora, který vloží peníze. Jinak je projekt velmi nestabilní a celé snažení může být až kontraproduktivní a samotnému projektu ublížit. Ale zase: když si tím člověk jednou projde, tak pak už má čidla nastavená líp.

Jaké byly vlastně začátky, když jste v roce 2007 přišel zpět z byznysu na svůj domovský ústav?

Výhodou je, že pracujeme na Ústavu organické chemie a biochemie, kde se dělá špičková základní věda, ale který má také padesátiletou historii převádění výsledků vědecké práce do praxe. Nebyl a není problém, že by tu lidi nerozuměli důležitosti aplikací jako logického vyústění základního výzkumu. Problémem bylo spíš dědictví počátku devadesátých let, které v oblasti podnikání byly v České republice poměrně hodně divoké a v byznysu docházelo ke spoustě neetického a nelegálního jednání. Což pro transfer ve vědě přineslo dvě překážky. Jednak zákonné normy, které jsou nastavené tak, aby se ve státní sféře, do níž ústavy Akademie věd a vysoké školy spadají, nedalo při komercializaci postupovat tak, jak to dělají soukromé subjekty. A navíc podnítily silnou nedůvěru v cokoliv, co zavání komercí, přinesly naprosto jasnou presumpci viny pro každého, kdo se snaží udělat něco nového.

Jak to myslíte?

Okamžitě jste totiž vzbuzovali pocit, že jde o podvod, jen proto, že něco chcete dělat jinak, než to bylo doposud. Dnes už tomu ale trochu rozumím. Tehdy jsme byli první, kdo chtěl transfer dělat formou dceřiné společnosti. Navíc nikdo z lidí, kteří o tom měli tehdy rozhodovat, neměl v této oblasti zkušenosti. Obavy byly značné a přesvědčování trvalo dlouho, museli jsme přinést mnoho důkazů. Hodně času jsme trávili i tím, že jsme se snažili zjistit, jak vůbec transfer funguje v jiných zemích, pokud možno na západ od nás, a jak celý systém nastavit. Nakonec se nám podařilo založit dceřinou společnost, ale trvalo to dva roky. Pohled zpátky však ukazuje, že to možná bylo dobře a donutilo nás to mít vše správně nastavené. Zkrátka, jsem rád, že se nám podařilo najít cesty, jak vše udělat.

Universitas

A k tomu všechny přesvědčit, že si za všechny ty peníze nekoupíte Ferrari…

Tenkrát v začátcích opravdu panovala velká nedůvěra. Jednou, když už bylo všechno nachystané a všechno se odsouhlasilo, se na dozorčí radě ptali: a co když ten Fusek – tehdy byl ve společnosti tuším základní kapitál okolo deseti milionů – všechno vezme a odjede s tím? To už se ale do věci vložil právník, který je ujistil, že od toho jsou potom orgány činné v trestním řízení a že to jinak nejde, jednatel je jednatel. Od té doby vím, že je k transferu potřeba mít i dobré právníky, kteří všechno nastaví tak, aby byl ústav dobře chráněný.

Tak přece jen jde o veřejné peníze.

Samozřejmě, kontrolní mechanismy jsou určitě potřeba. Nebyla to určitě od nikoho zlá vůle, prostě jsme byli první a nebylo to nastavené. A mám radost, že se dnes už myšlení posunuje.

Jak vlastně poznáte, co má potenciál být pro firmy zajímavé?

Na začátku se musíme rozhodnout, jestli by stálo za to podat přihlášku vynálezu či jinak ochránit duševní vlastnictví, nebo jestli má vědec objev publikovat. Musí se tedy udělat analýzy dvojího druhu. První analýza je takzvaná „patentovatelnost“, tedy jestli je to skutečně něco, co nebylo popsáno, a je tu šance na získání ochrany přihláškou vynálezu. A druhá analýza se týká komerčního potenciálu, relevance pro trh.

Můžete dát konkrétní příklad?

Když to zjednoduším: pokud někdo přijde a přinese nový „aspirin“, tak to pravděpodobně nemá moc smysl, protože toho už je na trhu dost. Jestliže ale někdo přijde s tím, že má zázračný lék na fatální nádor mozku, glioblastom, na který prakticky neexistuje léčba, tak to nejspíš zajímavé bude. Jakmile provedeme tyhle dvě analýzy a vyjdou nám kladně, snažíme se výsledek ochránit. To je všechno vcelku obecně známé, do celého procesu jsme ale přidali jednu inovaci.

O co jde?

Kromě standardních prvků ochrany duševního vlastnictví – patentová přihláška, hledání komerčních partnerů, smlouvy – máme projektové manažery, kteří pomůžou projekt dál rozvíjet a snaží se ho dovést do takové podoby, aby v něm komerční partner rozpoznal potenciál, který v něm vidíme my. Na celý následující proces seženeme peníze, aby vědci nemuseli hned žádat o granty. Takže vyčleníme takzvané skupiny cíleného výzkumu, jakýsi interní spin-off, kde se lidi soustředí na rozvoj projektu pod vedením projektového manažera, což je obvykle vědec, který prošel komerční praxí. Ten jim zajišťuje veškeré věci okolo, například logistiku, shání subdodavatele a podobně. K tomu přibývají také poradci ze zahraničí. Takto se snažíme projekt rozvíjet, a když je připraven, kolegyně a kolegové jezdí po celém světě a nabízejí jej. Hledáme zákazníka, který by si od nás licenci koupil.

Kolik stojí příprava takového projektu?

To závisí na typu každého projektu.

Alespoň řádově?

Když jde třeba o vývoj léčiv, který je časově i finančně velmi náročný, bavíme se o ročním rozpočtu dva až čtyři miliony korun. Když jde například o projekty, které jsou spíš směřované, jak my říkáme, na nástroje pro vědu – něco, co by se dalo prodávat v rámci vědecké komunity pro nějaké bádání – tam to může být méně. Třeba teď jsme měli podobný projekt, který stál půl milionu ročně. Další projekt byl na druhou stranu třeba nesmírně drahý, protože se muselo kupovat mnoho položek od komerčních dodavatelů, ale zase se pak prodal a náklady se nám už teď vrátily a vydělává. Máme výhodu, že ústav může takové prostředky uvolnit. Pro ostatní instituce je důležitá existence podobně směřované podpory – například program GAMA Technologické agentury ČR, který zrovna takové peníze vysokým školám dává.

Universitas

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

LC/MS, GC/MS Data Analysis Software - Multi-omics Analysis Package

Brožury a specifikace
| 2020 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/QQQ, Software, LC/TOF, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
Proteomika, Metabolomika, Lipidomika

Shimadzu’s Mass Spectrometry Solutions Mass Spectrometry General Product Catalog

Brožury a specifikace
| 2015 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, GC/SQ, GC/QQQ, MALDI, LC/TOF, LC/MS, LC/MS/MS, LC/QQQ, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---

Shimadzu Gas Chromatograph Mass Spectrometer GCMS-QP2010 Ultra

Brožury a specifikace
| 2012 | Shimadzu
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ
Výrobce
Shimadzu
Zaměření
---
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Zdeněk Hostomský: Dáme vám peníze na výzkum, ale nejdřív zatancujte

Je ředitelem jednoho z nejviditelnějších a finančně nejlépe saturovaných ústavů AV ČR. Peníze však podle Zdeňka Hostomského excelentní výsledky a mezinárodní konkurenceschopnost české vědy sám o sobě nezajistí.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Osobnosti

Eva Janouškovcová: V zahraničí nikoho nezajímá, z jaké jsme univerzity, ale co dokážeme nabídnout

Jaké byly začátky transferu znalostí v Česku? Vědí výzkumné organizace, co mohou nabídnout? A jaké zkušenosti si můžeme vzít ze současné situace?
Článek | Různé

ÚOCHB se stává novým partnerem Nadačního fondu Neuron

Nadační fond Neuron, který již přes deset let oceňuje špičkové české vědce, navázal partnerství s Ústave organické chemie a biochemie AV ČR, předním vědeckým pracovištěm v zemi.
Další projekty
Sledujte nás
Další informace
WebinářeO násKontaktujte násPodmínky užití

LabRulez s.r.o. Všechna práva vyhrazena.