Výzkum psychedelik stále bojuje s předsudky. Škoda, bývali jsme lídry

Psychedelika mají obrovský potenciál: mohou pomáhat při léčbě deprese či závislostí, a nejspíše i dokážou zlepšovat kognitivní funkce mozku. Tým Martina Kuchaře z Laboratoře forenzní analýzy biologicky aktivních látek na VŠCHT se na klinickém výzkumu psychedelik, který se do Česka vrátil po odmlce trvající půl století, výrazně podílí. Mimo to zkoumá i možnosti populárních kanabinoidů či rizika padělané viagry.

V roce 2014 na Moravě sbíral a analyzoval divoce rostoucí konopí. A taky se stal vedoucím Laboratoře forenzní analýzy biologicky aktivních látek na pražské VŠCHT. Martin Kuchař ji vede dodnes a jeho tým neustále rozšiřuje okruh toho, co všechno ho zajímá. Analyzují nové druhy drog, popisují černý trh s léčivy, pro psychiatry z Národního ústavu duševního zdraví syntetizují psychedelika, jejichž terapeutický potenciál společně zkoumají na pacientech a dobrovolnících.

Jak vstřícná je tuzemská legislativa k výzkumu látek, které klasifikuje jako nelegální?

Bohužel, stále je tady řada odpůrců, kteří nechápou, že se věnujeme serióznímu výzkumu na světové úrovni. Někteří lidé si myslí, že klinický výzkum psychedelik na dobrovolnících nebo pacientech je něco nepatřičného, že tam někde pokoutně berou drogy. Československo přitom bývalo světovým lídrem ve výzkumu psychedelik, byla by škoda, kdybychom se o to znovu nepokusili.

Universitas/archiv M. K.: Martin Kuchař z Laboratoře forenzní analýzy biologicky aktivních látek na VŠCHT

Ing. Martin Kuchař, Ph.D.

• Narodil se v Čáslavi v roce 1980.
• Vystudoval obor Organická chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
• V roce 2008 získal doktorát na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.
• Poté začal pracovat jako odborný poradce v oblasti psychoaktivních látek pro Policii ČR a stal se členem pracovní skupiny Systém včasného varování pro Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti a národním reprezentantem Mezinárodní asociace forenzních toxikologů (TIAFT).
• Vzrůstající zájem o tyto látky se pak přelil i do jeho výzkumné činnosti, která vyústila v obhájení habilitační práce na téma nové psychoaktivní látky.
• Od roku 2014 vede Laboratoř forenzní analýzy biologicky aktivních látek na Fakultě potravinářské a biochemické technologie VŠCHT v Praze.

Preklinický výzkum se ještě legislativně dělá poměrně snadno, s látkami v laboratoři můžeme na základě povolení MZČR nakládat, omezení ale přichází v klinickém výzkumu a spolupráci s dobrovolníky. Problém nebývá u THC, když už tady máme léčebné konopí na předpis, u dalších psychedelických látek to ale je velmi složité – získat všechna povolení trvá i několik let. To by se mělo do budoucna určitě řešit, a to ideálně na mezinárodní úrovni, protože jsme stále vázáni úmluvami OSN ohledně omamných a psychotropních látek. Určitě by stálo za zvážení přeřazení některých látek z kategorie nejpřísněji kontrolovaných do kategorie, která by umožnila využít jejich léčebný potenciál.

Úmluvy mají ze svého principu chránit většinovou společnost – ať už její zdraví, nebo před sekundární kriminalitou spojenou s drogami. V případě psychedelik ale můžu s klidným svědomím říct, že se jich z velké části netýká ani jeden z důvodů.

Proč?

Pochopitelně užití psychedelik bez lékařského dozoru nebo zkušeného sittera může být rizikové, ale to už vychází z podstaty účinku psychedelických látek, které vyvolávají změny vnímání, emocionální posun, kdy řada emocí je výrazně zintenzivněna. Aldous Huxley popsal v knize The Doors of Perception psychedelika jako látky, které vyřadí filtrační mechanismus mozku, a dojde tím k expanzi mysli a vnímání. Za rizikový faktor lze označit ztrátu kontroly nad svými myšlenkami, rozpuštění ega a z toho panující pocity strachu a paranoe. Z farmakologického hlediska se jedná o látky, které se vážou na určité typy serotonergních receptorů a jeden z mechanismů účinku je inhibiční vliv těchto látek na talamus. Neurobiologie psychedelických látek je však stále předmětem výzkumu a určitě nás zde čeká řada zajímavých objevů.

Klasická psychedelika také nezpůsobují závislost, ba naopak se dnes úspěšně zkoumá jejich potenciál pro odvykání závislosti na opiátech nebo stimulantech typu kokainu. Jednoznačně se tak jedná o látky, které mají obrovský medicinální potenciál. Pochopitelně si nepředstavujme, že by byly k dostání v trafice. Jejich začlenění do léčebné praxe ale pod tíhou celé řady úspěšných klinických testů představuje další logický krok.

Odpovídají tomu i posuny v legislativě?

Ve světě se situace opravdu mění: řada pracovišť především v USA má obrovskou podporu od státu i soukromníků. V Kalifornii už existuje možnost asistované terapie s využitím extáze, psychoterapeuti prochází certifikovaným výcvikem, na jehož základě poté mohou MDMA při terapii využít. To je v Evropě zatím pořád nemyslitelné.

Na výzkumu psychedelik spolupracujete s Národním ústavem duševního zdraví, jak vypadá rozdělení rolí?

My nejsme tolik vidět jako psychiatři, kteří komunikují s pacienty, výzkum by bez nás ale nemohl fungovat – připravujeme totiž látky jako takové a máme na starost stanovení různých látek v odebrané krvi pacientů. Dobrovolníkům nebo pacientům se v pravidelných intervalech odebírá krev a my měříme hodnotu aktivních látek v krevní plazmě. Díky tomu můžeme třeba sledovat korelaci s projevy člověka, který plní během intoxikace různé úkoly, nebo se záznamem EEG a magnetické rezonance.

Dostali jste se tedy s nějakou látkou až do klinického výzkumu?

Asi nejzajímavější byla několikaletá studie psilocybinu, na které jsme spolupracovali právě s kolegy z Národního ústavu duševního zdraví a finálně také s lidmi z oddělení neurobiologie z Univerzity v Kodani. Práce přinesla zjištění, že i jednorázová intoxikace psilocybinem může mít dlouhodobý pozitivní vliv na náladu, vnímavost a osobnost. Vedle řady článků vyhodnocujících data vznikla i monografie pro laickou veřejnost – Fenomén psychedelie od Filipa Tylše.

Od letošního května máme společně další výzkumný projekt, ve kterém porovnáváme ketamin a psilocybin při léčbě farmakorezistentní deprese. Tím myslím pacienty, kteří nereagují na standardní léčbu antidepresivy. Jsme teprve na začátku, teď budeme sbírat pacienty, jsem ale moc rád, že projekt podpořilo Ministerstvo zdravotnictví. Po dlouhé době tady máme psychedelický výzkum, který má podporu z veřejných zdrojů. První zmíněná studie tady v České republice byla první svého druhu od sedmdesátých let.

Psilocybin jste také využívali ve studii, která zkoumala fenomén mikrodávkování. O co jde a na co jste přišli?

Mikrodávkování vychází z teorie, podle níž nízké dávky nezpůsobující halucinace stále dokážou posunout vnímání, otevírat mysl. Člověk má mít nové nápady, takže tento přístup je hodně populární třeba v Silicon Valley a mezi manažery, umělci. Naším úkolem byla analýza látek, abychom v týmu věděli, kolik psilocybinu dobrovolníci dostávají. Využívali jsme takzvané magic truffles, zárodky hub, které jsou v Holandsku legální. Tady mimochodem vidíme na jedné straně legislativní anomálii, na druhé straně ukázku, že s legální látkou se dělá výzkum mnohem snáze.

Ve studiích s kontrolní skupinou se potvrdilo, že užívání malých dávek opravdu zlepšuje divergentní myšlení. To je způsob uvažování, díky kterému jedinec přichází s novými nápady a způsoby řešení.

Také se zabýváte něčím, čemu se říká nové psychoaktivní látky. Co to je?

Tady už se dostáváme z medicinální do forenzní oblasti, kdy zkoumáme, co nového se objevuje na trhu. Zmíněným pojmem se označují látky prodávané často online, o kterých se toho moc neví. Získáváme je z policejních záchytů, od celníků nebo děláme na internetu kontrolní nákupy. Zajímá nás jejich toxikologie, popisujeme jejich účinky, k čemuž využíváme laboratorní potkany ve spolupráci s již zmíněným Národním ústavem duševního zdraví. Na nich třeba vidíme, že se jim zvyšuje teplota kvůli serotoninovému syndromu, což je život ohrožující stav a vzniká třeba kombinací různých antidepresiv a serotonergních látek jako MDMA (extáze). Děláme proto takzvaný risk assessment, zhodnocení rizik, na jehož základě se látky i legislativně regulují.

Jaké látky to bývají?

Plejáda je obrovská. Poměrně hodně jde o takzvané syntetické kanabinoidy, látky mimikující účinky THC, jejichž projevy se mohou lišit poměrně dramaticky. Po jejich užití může dojít až ke kómatu nebo úmrtí. Často jde o malé epidemie, kdy se látka objeví v lokalitě, jako bylo Ostravsko v roce 2015. Tam bylo přes dvacet lidí intoxikováno, dva zemřeli. Dostávají se k nám také disociativní anestetika podobná ketaminu. Ten se dnes experimentálně využívá také na léčbu deprese v rámci takzvaného off-label použití, protože schválená registrace počítá s látkou jako čistě anestetickou. Medicinální potenciál teoreticky můžou mít i nelegálně zachycené látky, což my právě zkoumáme.

Také jsme ale schopní syntetizovat naše původní látky, což děláme, a nyní již máme pár želízek v ohni.

Na to jsem se chtěl zeptat. LSD nebo MDMA (aneb extázi) známe už desítky let, přijdou i další psychedelika, která by byla zvlášť užitečná třeba pro terapii?

Poslední trend je snaha oddělit – zjednodušeně řečeno – halucinogenní a terapeutické účinky. Benefity totiž nepřináší pouze akutní prožitek tripu. Dochází i k dlouhodobému přemodelování mozku, zlepšení jeho neuroplasticity, což nás zajímá. Zatím k tomu nemáme žádnou studii, ale připravujeme sérii testů, jak prokázat efekt námi vytvořených látek. Cílem je přípravek zlepšující kognitivní funkce, ale nezpůsobující halucinace. To nás teď vědecky zajímá asi úplně nejvíc.

Zaujal mě taky váš projekt sběrných boxů po klubech. O co jde?

Jedná se o projekt podpořený Úřadem vlády, který má jak výzkumnou složku, tak i část zvanou harm reduction. Ve světě panují obecně dva přístupy k uživatelům psychoaktivních látek. Podle jednoho je užívání problémem jednotlivce, který když umře na ulici, může si za všechno sám. Já se s tímto názorem neztotožňuji, naopak myslím, že bychom těmto lidem měli pomoci. Když se podíváme konkrétně na taneční scénu plnou mladých lidí, často vysokoškoláků, nemyslím, že by tam měl někdo umírat. Z toho důvodu vznikl projekt cílící na testování substancí, které se na klubové scéně vyskytují.

Jde o anonymizovaný sběr dat, kdy nás zajímá, co se v tomto prostředí vyskytuje. Uživatel odevzdá do sběrného boxu látku včetně vyplněného dotazníku, kde jsou pro nás cenné informace, jestli jde třeba o něco z internetu, nebo od kamaráda. Primárně tedy sbíráme data, sekundárně ale jde také o harm reduction, snižování poškození zdraví, kdy dáváme uživateli na internetu pod specifickým kódem zpětnou vazbu. Nesděluje se přesné složení, aby si u nás dealeři netestovali svou drogu, varujeme ale ve chvíli, kdy objevíme nějakou velmi toxickou látku přímo ohrožující zdraví.

Zaměřujete se také na černý trh s léčivy. O co se jedná? Vždyť máme plné lékárny, proč by existoval ještě černý trh?

My máme štěstí, že žijeme v České republice, kde jsou úhradové vyhlášky nastaveny tak sociálně, že dostupnost léků bývá poměrně bezproblémová. V celé řadě zemí to ale takto nefunguje. Když má jít člověk do lékárny pro přípravek za tisíc euro, nebo ho má koupit za polovinu v online lékárně splňující na první pohled všechny náležitosti, koupí ho samozřejmě na internetu. Tady se dostáváme k černému trhu a padělání léčiv. Nejvíc se padělají léky na onkologické choroby a vysoký krevní tlak. Pacient je nutně potřebuje, nejsou ale všude hrazené. To platí i pro léky na malárii.

V Česku se setkáme spíš s přípravky na léčbu erektilní dysfunkce. Ty nebývají vždy hrazené ani tady, a navíc se jedná o poměrně choulostivou diagnózu mužů, pro které je pak jednodušší nákup na internetu. Všechny typy viager zabavené celníky nebo námi nakoupené na internetu byly padělky. V řadě případů tam přitom byla využitá levnější látka, která má třeba rozdílnou dobu působení a nemá být využívaná dlouhodobě, což uživatel nemusí vědět. Často v nich taky nacházíme různé směsi, které společně můžou být i nebezpečné. To se stalo v případě jedné ruské továrny, jejíž přípravky jsme analyzovali na žádost tamní televize. Ve městě umírali mladí lidé, případ se ale trochu zametl pod koberec, takže nás oslovili tamní novináři. Našli jsme kombinaci dvou látek, které jsou společně nebezpečné a mohou vést k srdečnímu selhání.

Podobné látky se skutečně volně prodávají na internetu, nebo člověk musí skrze speciální prohlížeč na takzvaný darknet, kde se dají za různé kryptoměny nakoupit třeba i zbraně?

Jde o normální webové stránky tvářící se jako protějšky kamenných obchodů, většinou to tak ale není. Když jsme nakupovali, ještě dlouho se mi ozývali lidé z Polska a Ukrajiny, jestli nemám zájem o další preparáty. Běžně se na internetu prodávají i látky spadající mezi zmíněné nové psychoaktivní látky, které stále nejsou zakázané. Ty se zpravidla tváří jako vykuřovadla, sběratelské předměty nebo třeba koupelové soli. Já si pamatuju na konferenci snad z roku 2011, kde zazněl vážně míněný dotaz, jestli se ty drogy opravdu dostanou z vany přes kůži do těla. Pochopitelně nejde o krystaly do koupele, ale způsob, jak obejít legislativu.

Darknet je ale také obrovské téma, protože tam se dá koupit úplně cokoliv, aniž by si tam někdo hrál na zdání legality.

Nakupujete i tam?

Taky. Zase ale musí jít o látky, které nejsou u nás na žádném seznamu. V tu chvíli bych musel mít dovozní povolení a druhá strana vývozní. Jednou jsme chtěli koupit kontrolovanou látku z pochybného obchodu, ten si ale z dobrých důvodů o vývozní povolení nezažádal, a dokonce ukončil činnost. Obecně ale můžeme říct, že při nákupu na darknetu nikdy nemůžete vědět, co přesně koupíte. Pro jednu studii jsme nakoupili produkty z kategorie nových psychoaktivních látek, a co reálně přišlo, příliš neodpovídalo tomu, co prodejci nabízeli.

Stálicí vašeho výzkumu je konopí. Hned po příchodu jste mně říkal, že se teď zaměřujete na jeho složku nazývanou CBD. Co to přesně je? Vím, že ho prodává i čím dál víc obchodů v Česku a mám i pár vystresovaných kamarádů, kteří si jeho užívání docela chválí, protože nepůsobí rauš a pouze zklidňuje...

Konopí známe hlavně kvůli THC, to je ale pouze jedním z asi sto padesáti kanabinoidů. Do popředí zájmu laiků i výzkumníků se v posledních letech dostal právě kanabidiol – CBD. Na kanabiodní receptory se váže velmi slabě, takže není psychoaktivní, interaguje ale s celou řadou dalších receptorů, například serotoninovými. Jeho účinky bývají popisované jako antidepresivní, zlepšující spánek, působící proti úzkosti, lidé ho dávají i psům a kočkám. Vedle toho se testuje i v léčbě epilepsie u dětí, má protizánětlivé účinky, takže bývá součástí mastí a obinadel. Možností využití je mnoho. Celé to má obrovský ekonomický potenciál, když si uvědomíme výnosnost hektaru pšenice v porovnání se stejnou plochou s konopím s vysokým obsahem CBD, kdy gram krystalického CBD se prodává za zhruba šest až osm euro. Neobejde se to ale bez technologií potřebných pro izolaci a taky se dostáváme k problému s legislativou.

....