Ze strachu před dlouhou životností plastů přestáváme používat „igelitky“ a dáváme přednost taškám z bavlny nebo papíru. Zatímco u papírové tašky většina lidí očekává, že po jejím využití tak nějak sama zmizí, u používání tašek z plastu nás pálí svědomí, že tu s námi budou další stovky let. Co stojí za výrobou papírové tašky a co se s ní děje, potom co si v ní odneseme sobotní nákup? Na otázku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.

Zdá se, že když se papírová taška vyrábí ze dřeva a plastová z ropy, v otázce obnovitelných zdrojů jednoznačně zvítězí ta z papíru. Málokdo si však uvědomuje, že pro výrobu papírové tašky je třeba nejen dřevo, ale také velké množství vody a energie, která je potřeba pro kácení a svoz dřeva i výrobu samotné tašky. Zpracování dřeva je energeticky náročné, stejně tak na spotřebu vody, která pak musí být opětovně upravena. Energie potřebná pro výrobu plastové tašky je podstatně nižší.

Do celkové energetické bilance musíme také započítat přepravu tašek, což opět znevýhodňuje ty s větším objemem, tedy papírové, které jsou i těžší. Nakonec zjistíme, že množství neobnovitelných zdrojů spotřebovaných, než se nám do ruky papírová taška dostane, je kupodivu výrazně vyšší než v případě plastové. Nutno pamatovat také na to, že obnovitelné zdroje mohou být obnovovány jen určitou rychlostí a těžba ve velkých světových lesních ekosystémech není v současnosti dostatečně kompenzována.

Životnímu prostředí nepomůžete taškou z bavlny ani z papíru

Protože je papír stejně jako plast recyklovatelný, nabízí se, že jeho bilanci můžeme jednoduše zlepšit jeho opětovným využitím. Přestože papír můžete recyklovat až sedmkrát, s každou recyklací dochází ke zkracování celulózových vláken. A ze sedmkrát recyklovaného papíru dostaneme materiál pro výrobu plat na vajíčka, který ale rozhodně není vhodný pro papírovou tašku s požadovanou nosností. U recyklace plastů zase dochází ke změnám jak ve kvalitě, tak ve vzhledu. Málokterý obchodník chce nabízet svým zákazníkům na odnos potravin podivně žluto-šedou, nejednotně probarvenou tašku.

Použitá taška z papíru i plastu by měla v ideálním případě skončit ve tříděném odpadu, často ale končí na skládkách nebo ve spalovně, kde obě „zmizí“ a zůstane po nich uhlíková stopa odpovídající zhruba jejich váze. Větší množství oxidu uhličitého tak zůstane po té papírové, která je prostě těžší.

Na skládce bychom přirozeně očekávali, že se papírová taška rozloží bez problému a rozpadne se stejně jako dřevěné větvičky v lese, nebo na kompostu. Hovoříme ale o případě, kdy papírová taška skončila v uměle vytvořeném prostředí, na skládce, která nefunguje podobně jako kompost nebo les. Skládky nám odpad víceméně pohřbí, překryjí vrstvou hlíny a pak ještě několika vrstvami odpadu a hlíny. Ve skutečnosti se na skládce rozloží máloco. A stejně jako se bez přístupu vzduchu stovky let zachovaly pohřební roucha českých králů, může se zachovat i naše papírová taška ze sobotního nákupu. A pokud k rozkladu na skládce dojde, výsledkem rozkladu je stejné množství oxidu uhličitého jako v případě spálení ve spalovně. Papírová taška navíc na skládce zabere více místa než ta plastová.

Můžeme tedy papírovou tašku vnímat jako ekologičtější než plastovou? Určitě ne. A je používání jednorázových plastových tašek dobré pro životní prostředí? Odpověď zní také záporně. Jediná možnost, jak pomoci životnímu prostředí, je nebýt pohodlný a nosit si vlastní tašku. V tomto případě si pořiďte polyesterovou, jejíž výroba má menší ekologický dopad než výroba tašky z bavlny.