Ing. Jelena Alexandrovna Prokudina, Ph.D.
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze/Michal Ureš: HLEDÁNÍ DYNAMICKÉ ROVNOVÁHY tři generace výzkumnic na VŠCHT Praha
Ing. Jelena Alexandrovna Prokudina, Ph.D., se narodila v roce 1980 v ruské Jaroslavli. Magisterské studium absolvovala na VŠCHT Praha na Fakultě potravinářské a biochemické technologie v oboru chemie přírodních látek, kde úspěšně obhájila doktorský titul. Působí jako odborná asistentka v Ústavu chemie přírodních látek, ve své výzkumné práci se již od magisterského studia zaměřuje na detekci isoflavonoidů v rostlinách a je zapojena do projektu na detekci anabolických steroidů.
Mohla byste, paní doktorko, krátce vysvětlit, čemu se ve svém výzkumu věnujete?
Během doktorského studia jsem se zabývala analýzou isoflavonoidů, konkrétně imunoafinitní chromatografií isoflavonoidů, jejich analýzou a přítomností v rostlinách. Isoflavonoidy mají hodně zajímavých farmakologických vlastností a účinků. Například účinek rostlinných přípravků k úlevě od příznaků menopauzy je založen právě na přítomnosti isoflavonoidů v použitých rostlinách, přičemž působí jako estrogeny. Postupně jsem se začala zabývat analýzou anabolických steroidů a v tom nyní pokračuji.
Jak konkrétně váš výzkum probíhá?
Co se týká výzkumu isoflavonoidů, vytipovali jsme zajímavou rostlinu a zkoumali jsme, zda jsou v ní tyto látky přítomny, a pokud ne, zkoumali jsme rostliny příbuzné. Většinou jsou to léčivky. Na výzkum anabolických steroidů máme projekt zaměřený na vývoj imunologických metod pro jejich detekci. Zabýváme se pak vývojem analytické metody a následně zkoumáme, jestli ji lze aplikovat na reálné vzorky.
K čemu se steroidy dnes používají?
Anabolické steroidy se používají k medicínským účelům, například při léčbě osteoporózy, chudokrevnosti, při poúrazových stavech. Zároveň jsou tyto látky často zneužívány ve sportu, v kulturistice, což je pochopitelně nelegální, je to doping. Na černém trhu se prodávají výrobky, které mohou být falšované. Mohou obsahovat neuvedenou látku a jejich použití může mít závažné zdravotní důsledky. Navíc dlouhodobé užívání anabolických steroidů také vede k zdravotním komplikacím. Cílem našeho výzkumu je vývoj metod, které lze aplikovat při detekci anabolických steroidů v doplňkové stravě a falšovaných přípravcích.
Co vás na vašem výzkumném tématu a oboru, který jste si vybrala, nejvíce baví?
Baví mě výzkumná práce jako taková. Ráda se věnuji analytice, jedním z mých koníčků je například hmotnostní spektrometrie. Vědecká práce je jako zajímavý příběh, skoro detektivka. Když má člověk něco vymyslet a najít, využívá k tomu různé přístroje a zdroje. Máte něco před sebou, musíte to prozkoumat a vyřešit. Občas se to nepovede, musíte najít příčiny a něco změnit, a nakonec, když řešení najdete, je to něco neuvěřitelného. To je potom moc příjemný pocit. Právě i proto mě zaujal obor chemie přírodních látek.
Jak jste si představovala svoji budoucí kariéru v době, kdy jste začala studovat vysokou školu? Věděla jste už, že budete pokračovat v doktorském studiu a dáte se na vědeckou dráhu?
Ve své diplomové práci jsem se již věnovala imunoafinitní chromatografii a někdy ke konci pátého ročníku jsem začala mít pocit, že je to nedokončené, že jsem s tím jenom začala, nechtěla jsem toho nechat na půl cesty. Rozhodla jsem se tedy pokračovat v doktorském studiu. O své budoucí kariéře jsem ale moc nepřemýšlela. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že v akademickém prostředí nezůstanu. V průběhu doktorského studia jsem odešla a zkusila jsem práci v komerčním sektoru, ve firmě, která se zabývala kontrolou kvality. Po roce jsem se ale vrátila a dnes vím jistě, že jsem se rozhodla správně. Samozřejmě nemůže člověka bavit v práci vše, ale mě moje práce baví neuvěřitelným způsobem.
Proč jste se rozhodla ze školy odejít? Měla jste pocit, že chcete zkusit něco jiného?
Ano, chtěla jsem zkusit něco jiného. Ale nebylo to jednoduché rozhodnutí. Hodně jsem se v té firmě naučila a tyto zkušenosti se hodí i ve vědecké práci.
Navázala jste po návratu z mateřské dovolené na svoji práci na výzkumném projektu?
Už když jsem dokončovala doktorát, zapojila jsem se do projektu se steroidy. Mám velké štěstí, protože ještě před odchodem na mateřskou dovolenou jsme se s vedoucím domluvili, kdy se přibližně k práci vrátím. Už když jsem odcházela, plánovala jsem trošku rychlejší návrat.
Z mateřské dovolené jsem se vrátila velmi brzy, doktorskou práci jsem obhájila v říjnu 2013, na mateřskou jsem odešla v prosinci a vrátila jsem se ani ne za rok, v říjnu 2014. Pracuji na poloviční úvazek, zároveň jsem i na rodičovské, protože syn je ještě malý a je potřeba s ním být více v kontaktu. Musím ale říct, že od svého vedoucího, pana profesora, cítím opravdu velkou podporu, všichni u nás v práci mají pochopení pro situaci, kdy musím kombinovat práci s rodinou.
Říkáte, že berete svoji práci jako koníček a že je pro vás náplní života. Dalo by se říct, že je pro vás vědecká práce posláním?
Ano, moje práce je pro mě koníčkem, ale samozřejmě to není jediná náplň mého života. Já si vlastně zatím vůbec nepřipadám, že bych byla vědkyně, ještě z nějakého důvodu váhám, když mám to slovo použít, necítím se jako vědkyně… Ale asi jsem, opravdu mě věda baví.
Jak si představujete vědce nebo vědkyni? Jaké by měli mít vlastnosti nebo schopnosti?
Základ je, aby je bavilo, co dělají, musí mít nadšení.
Jaké osobní vlastnosti vám pomohly dosáhnout úspěchů, například toho, že jste dokončila doktorát?
Právě to nadšení… Mě když něco zaujme, když něco řeším, je to skoro jako droga.
Od kdy je váš život vlastně spojen s VŠCHT?
Začala jsem studovat později, v jedenadvaceti letech. Přijela jsem rovnou na magisterské studium. Hodně jsem totiž cestovala, už během střední školy. Jsem původem z Ruska, kde jsem studovala střední školu, a v té době jsem byla na dvou výměnných pobytech v zahraničí. Jeden rok jsem strávila ve Spojených státech amerických a jeden rok v Belgii. Po ukončení střední školy jsem znovu jela do Spojených států, kde jsem dva roky studovala na Potomac State College obor Business Administration. V té době jsem vůbec netušila, co chci v životě dělat, takže to byla nejjednodušší volba. Tam jsem právě pochopila, že by mě zajímala chemie a biochemie. Následně jsem se dostala do Česka, tady jsem se naučila asi za rok češtinu a udělala jsem přijímačky na VŠCHT.
Proč jste si vybrala zrovna Českou republiku, Prahu a VŠCHT?
Českou republiku z rodinných důvodů, protože se sem už dříve odstěhovali moji rodiče. Jela jsem za nimi na návštěvu, a jelikož to už bylo po tom, co jsem absolvovala College ve Spojených státech, rozhlížela jsem se, co vůbec dál dělat. Napadla mě chemie a připadalo mi jako výborná myšlenka studovat ji právě v České republice. Vysoká škola chemicko-technologická mě zaujala, když jsem byla několikrát na dni otevřených dveří, to mě přilákalo. Byla jsem tu rok, učila se češtinu, opakovala jsem si i chemii, protože to byly skoro tři roky, co jsem ji na střední škole naposledy viděla.
Změnily se podle vás za tu dobu, co na VŠCHT působíte, prostředí nebo podmínky pro studium?
Tak samozřejmě, za tu dobu se podmínky pro studium změnily hodně, teď je tu technická knihovna, ale nejenom tady, obecně se změnily podmínky pro studium. Dnes je možnost využívat různé elektronické přístroje a pomůcky, například tablety, můžete z nich promítat, vyhledávání se také posunulo na úplně jinou úroveň…
Jací jsou mladí lidé, kteří dnes přicházejí studovat na VŠCHT, nebo ti, kteří se rozhodnou pokračovat v doktorském studiu?
Když už se člověk rozhodne jít na doktorát, má pro to většinou i předpoklady a přistupuje k tomu zodpovědně. Také se mi studenti zdají být sebejistější, což je dobře.
Vnímáte v tomto ohledu nějaké rozdíly mezi dívkami a chlapci?
Momentálně neučím, tudíž se se studenty potkávám hlavně v laboratoři, kde jim pomáhám při řešení jejich bakalářských či magisterských prací. Velký rozdíl nevidím, spíše se mi zdá, že celkově rozdíly začínají být menší. Jistě, určité jsou v rozdělení práce, jsou „typické“ práce, které baví více dívky, a jiné zase chlapce. Říká se, že většinou se dívky nebo ženy věnují takové práci, která vyžaduje trpělivost a preciznost, činnosti, u níž je potřeba déle „zůstat na místě“. Jednou jsem slyšela zajímavou větu (nebylo to tady na VŠCHT), že na analytickou práci v laboratoři, kde se dělá rutinní práce, se kluci nehodí. Opravdu mě překvapilo, že někdo takto uvažuje.
Setkala jste se někdy i tady na VŠCHT s takovými stereotypy, s tvrzením, že se na něco hodí více ženy a na něco muži?
Tady na VŠCHT jsem se s tím nesetkala, nemám takovou zkušenost. Buď mám štěstí, nebo to nevidím. Já jsem trošku snílek, občas, když se nad něčím zamyslím, tak nevidím, neslyším nic, co se děje okolo mě. To je velice výhodné: když potřebuju pracovat a někdo pracuje vedle mě, vůbec si toho nevšímám. Má to své výhody, ale také nevýhody v tom, že občas něco prostě nevidím.
Jaká je situace ve vašem oboru, sledujete například posun v tom, kolik dívek jej studuje, kolik žen u vás vědecky působí?
Zdá se mi, že žen přibývá a pracovní týmy u nás na ústavu jsou z tohoto pohledu docela rozmanité. To je dobře, je to určitě přínosné. Když to řeknu zjednodušeně, muži a ženy většinou přemýšlejí jinak, způsob myšlení je u každého jiný. Ale v životě to není tak černobílé, každý člověk je originál. Nelze říct, že by se muži nebo ženy obecně hodili více na určitý druh práce (pokud nemluvíme opravdu o fyziologii, protože muži jsou silnější). Podle mě je důležitější osobnost člověka, více záleží na tom, co člověka baví, jakým způsobem je zvyklý uvažovat. Rozmanitost v týmu je dobrá nejen z hlediska pohlaví, ale také proto, že se v něm sejdou různé lidské povahy. A určitě je hodně důležité, aby spolu lidé v kolektivu vycházeli. Myslím, že u nás na ústavu to funguje docela dobře.
Rozmanitost se určitě týká i toho, že sem přicházejí i lidé z jiných zemí, z jiných kultur. Vy sama jste původem z Ruska. Jak vnímáte ze své zkušenosti prostředí na VŠCHT, je přátelské vůči cizincům a cizinkám?
Tady na VŠCHT jsem se nikdy přímo nesetkala s nějakými negativními nebo nepříjemnými reakcemi. Mimo prostředí VŠCHT ano, to samozřejmě. Když jsem začala studovat magisterské studium, bylo zde poměrně málo cizinců, vlastně jsem osobně žádného neznala. To se velmi proměnilo, teď je tu mnohem více cizojazyčných studentů a také těch, kteří hovoří rusky. Nevím přesně, odkud pocházejí, ale určitě slýchávám ruštinu více než dřív. Velký vliv na to mají programy Erasmus. K nám na ústav přijíždějí lidé i na doktorské studium, například z Itálie nebo Běloruska, kde máme nastavenou spolupráci. Pak se vracejí, nezůstávají na VŠCHT, ale spolupráce je navázaná.
Kdybychom se ještě vrátily k tématu postavení žen a mužů: na VŠCHT stále není mnoho žen ve vedoucích pozicích a v rozhodovacích orgánech. Proč myslíte, že tomu tak je?
Myslím, že se to časem změní, že se to bude vyvíjet a žen tam bude víc. Já to vidím optimisticky. Určitě je lepší, pokud je zastoupení mužů a žen vyrovnané, ale zároveň je důležité, aby na těch pozicích byli schopní lidé. To je nejdůležitější, aby to byli lidé „na svém místě“.
Jaké máte vy osobně ambice, profesní cíle a plány? Nyní jste rok po doktorátu, plánujete habilitaci, docenturu?
Habilitací a docenturou se teď ještě nezabývám. Zatím jsem ve stavu, kdy se snažím všechno stihnout. Asi se k otázce ambicí vrátím za pár let, až se všechno uklidní, až se naučím zvládat jak svoji práci, tak i péči o dítě. Zvládám to i teď a musím říct, že jsem spokojená s tím, jak to teď je, ale k plnění profesních cílů mi zatím chybí čas. Habilitace by určitě za několik let asi byla možná, je to jedna z možností, které před sebou vidím.
Jak to tedy řešíte, jak zvládáte práci a zároveň péči o malé, rok a půl staré dítě?
Mám obrovské štěstí, protože jedna z babiček má čas hlídat, takže nemusím řešit jesličky.
Váš manžel je také vědec? A jak se zapojuje?
Vědec to není. Pomáhá skvěle a hodně se zapojuje.
Je možné stihnout na poloviční úvazek všechno, co byste chtěla?
Moc ne. Mně se zdá, že ne, ale samozřejmě to není nastálo a doufám, že se to časem změní. Vidím to optimisticky.
Máte už představu, kdy se chcete vracet na celý úvazek?
To nemám. Zatím to také neplánuji, protože jsem právě s mateřstvím pochopila, že nejde všechno plánovat.
Je něco, co byste uvítala, čemu by se škola měla více věnovat v oblasti podpory profesního, kariérního rozvoje vědeckých a pedagogických pracovníků a pracovnic?
Myslím si, že když už si člověk vybere jako profesi vědu, musí se neustále vzdělávat, to je samozřejmost. Určitě je zapotřebí mít více možností k zvýšení pedagogických dovedností mladých vědeckých pracovníků. Učení je důležitou součástí vědecké práce, tedy aspoň na vysoké škole tomu tak je. Tento rok běží jeden společný projekt ČZU a VŠCHT, který je zaměřen přímo na toto téma. Z mého hlediska je skvělé, že ta možnost tady je, že se o tom začalo diskutovat.
Co vás kromě vědy baví, co ráda děláte ve volném čase?
Vždy jsem moc ráda cestovala, což byl právě jeden z důvodů, proč jsem „mládí“ procestovala. Ale potom, co jsem přijela do České republiky, jsem se už cítila trochu „přecestovaná“ a neměla jsem chuť jet na další Erasmus nebo jiný výměnný program. Teď už ano, ale situace se změnila s dítětem. Jinak také moc ráda čtu. Ovšem volného času moc nemám.
Ani během doktorského studia jste nebyla na stáži v zahraničí?
V zahraničí na stáži jsem nebyla. Do zahraničí jsem jezdila jenom na konference. Vím, že by bylo dobré zase někam na stáž odcestovat, aspoň na chvilku, ale v současné době to nepřipadá v úvahu. Podle mě je to určitě dobrá zkušenost – podívat se do jiných laboratoří, zároveň navázat další kontakty a spolupráci, je to jenom plus.
Co byste vzkázala nebo poradila mladým ženám, které jsou úplně na začátku vědecké dráhy nebo o vědecké profesi teprve uvažují?
Lze říct, že i já jsem úplně na začátku. Vzkázala bych jim, aby si našly ten správný obor a zaměření, které by je opravdu bavilo. Samozřejmě ne všechno je bude bavit, ale většinu času by měly trávit oblíbenou prací.
