Přihlášení
Registrace
Nastavení
Filtrování
Filtrování
Obnova hesla
Obnova hesla
Na vědce, kteří chtějí založit spin-off, se u nás pohlíží jako na zloděje
St, 20.5.2020
| Originální článek z: Universitas/Zuzana Keményová
Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá.

Universitas/Viktor Čáp: Roman Jurečka

Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá. Nejvíc práce mu dá přesvědčit badatele, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby vše srozumitelným jazykem „prodal“ investorům. „Navíc na vědce s touhou založit spin-off firmu se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce něco ukrást anebo obelstít systém. Také musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci,“ mrzí Jurečku.

Sdružení Alliance4Life zveřejnilo studii, která porovnávala, jak jsou na tom jednotlivé evropské země s úrovní vědy a inovacemi. Česká republika, přestože nedává do vědy v porovnání s ostatními zas tak moc peněz, má vynikající poměr excelentních publikací. Česko se tak umístilo v polovině žebříčku, po boku Itálie, Španělska nebo Slovinska, a je na tom nejlépe ze všech zemí V4.

„To je velmi dobrý výsledek. V Česku se dělá excelentní věda, což dokazují skvělé výsledky českých vědců i například olomouckých center, jako jsou Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum nebo Ústav molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého, které si získaly věhlas daleko za našimi hranicemi,“ souhlasí Roman Jurečka, současný ředitel Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před dvěma lety přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.

O to víc ho ale trápí, jak jedním dechem dodá, že převážná většina tuzemských objevů pořád zůstává jen v publikacích či v šuplíku.

A čím to podle vás je, že české objevy často zůstávají jen na papíře?

Částečně je to způsobeno naší mentalitou, na níž se pořád ještě projevuje těch neblahých čtyřicet let komunismu. Dodnes se například setkávám i u mladších vědců s tímto postojem: Publikoval jsem to a nyní mi budou volat a budu dostávat nabídky. To se samozřejmě nikdy nestane. Dnes už máloco prodáte jen proto, že je to dobré. Bez toho, aby se o tom ti správní lidé dozvěděli a byli přesvědčeni, že je to právě to, co potřebují, tedy bez dobré marketingové komunikace, nic neprodáte. To si lidé na západě od našich hranic a ještě více za oceánem velmi dobře uvědomují. A také vědí, že to stojí dost peněz. Takže jestliže něco potřebujeme, tak umět prodat to, co máme. Nejde ovšem zdaleka jen o marketing, ale o celý ten proces od vědeckého objevu až po moment, kdy je objev v takovém stavu, že jej lze někomu nabídnout. A to je velmi dlouhá cesta, na kterou je třeba najít systematickou podporu.

Ze zemí visegrádské čtyřky se Česko v inovačním žebříčku Alliance4Life umístilo nejlépe. Jediná východně položená země, která se umístila ještě lépe, je Slovinsko. Dá se to podle vás hodnotit jako úspěch?

Já to jako úspěch rozhodně hodnotím. Slovinsko bylo vždy jak mentálně, tak geograficky blíže západní Evropě, takže mne jeho postavení nepřekvapuje. Přiznám se však, že na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí se nám zatím nepodařilo navázat spolupráci s nějakou slovinskou univerzitou či firmou, takže slovinské reálie moc neznám. O kom je naopak slyšet hodně, jsou Poláci, kteří jsou ve výzkumu i v transferu znalostí velmi aktivní. Nemůžeme ovšem přehlédnout i to, že Polsko je se svými dvaačtyřiceti univerzitami a další více než pětistovkou vysokých škol nepoměrně větší.

Česko, stejně jako mnoho dalších nově příchozích členů Evropské unie, čerpalo v minulých letech pro výzkum štědré dotace z EU. Jsou podle vás dotace do vědy prospěšné? Stavějí se vyspělá centra, která ale pak nemají peníze na provoz. Není to jen berlička, která toho dlouhodobě moc neřeší?

Bez dotací by se dnes věda neobešla. Mám téměř dvacetiletou zkušenost z privátní sféry: tlak na výsledky a návratnost investic je zde obrovský, a je zde tedy minimální prostor pro skutečnou vědu, jak já říkám základnímu výzkumu. Při něm jednou z důležitých motivací není jen praktická využitelnost výsledků, ale čistá radost z posouvání hranic našeho poznání. Myslím, že bez tohoto dobrodružství poznání bychom většinu zásadních vědeckých objevů neudělali. Investice do tohoto druhu výzkumu nejsou ztraceny, ale vracejí se až ve velmi dlouhodobém horizontu a nepřímo tím, že věda se stává důležitou aktivitou ve společnosti, vytváří se vědecké podhoubí a tradice, která se často dědí a která se vytváří po mnoho generací.

Současný trend naší vlády motivovat aplikovaný výzkum na jedné straně vítám, protože na ten peníze opravdu chybí. Privátní sektor se u nás ještě nenaučil účinně spolupracovat s výzkumnými institucemi a ve vědeckých grantech často chyběla možnost financovat komercializační kroky. To se však začíná naštěstí měnit. Doufám však, že přílišný důraz na aplikovanou vědu nebude znamenat opačný extrém a pohrdání základním výzkumem, což by mohlo zničit to cenné, co se tady po celé generace budovalo.

Co se týče inovačního potenciálu Česka: co se nám daří? A v čem by se naopak mělo přidat?

Začnu druhou otázkou. Máme skvělé vědce a vynikající vědecké výsledky, které jsou důležitou součástí našeho inovačního potenciálu. To však nestačí. Daří se nám podporovat vědu, méně se nám již daří podporovat transfer jejích výsledků do praxe. Tedy, jak jsem řekl, neumíme naše objevy dobře prodat.

A co děláme v Česku dobře?

V poslední době se o podpoře transferu a inovací více a zejména srozumitelně mluví. V Inovační strategii České republiky 2019–⁠2030 je vytváření národního start-up a spin-off (firma, která vznikla při univerzitě či výzkumné organizaci a čerpá z jejího duševního vlastnictví, pozn. red.) prostředí považováno za jeden z devíti základních pilířů, což považuji za velmi dobrý krok. Teď je na nás i na politické reprezentaci a příslušných úřednících, abychom jej naplnili konkrétními aktivitami, což se dle mého soudu začíná dít.

Jaké aktivity tím máte na mysli? Co se v podpoře transferu inovací do praxe začíná dělat lépe než předtím?

Začíná se více mluvit o spin-off společnostech jako o legitimní formě transferu znalostí a technologií. CzechInvest nedávno vydal kratičký dokument Založení Spin-Off, schválený dokonce vládou, který obsahuje stručné, ale velmi výstižné informace o tom, co spin-off je a proč jej založit. Dal bych jej jako povinnou četbu všem akademickým pracovníkům, a nejen jim. To samozřejmě nestačí a budou třeba další následné kroky k podpoře této formy komercializace, ale je to –⁠ dle mého soudu –⁠ dobrý začátek.

V posledních letech se česká státní dotace do vědy rok od roku zvyšuje. Výdaje na výzkum a vývoj v České republice předloni vzrostly meziročně o 12,3 miliardy na rekordních 102,8 miliardy korun. Je podle vás inovační vyspělost podmíněna penězi, které stát do vědy dává, nebo hraje důležitou roli i něco jiného?

Jestliže za inovační vyspělost či inovační výkonnost považujeme nejen vědecký a publikační výkon, ale i schopnost tyto výsledky převést do praxe, pak myslím, že nejde jen o peníze. Jsou zde další faktory, které inovační vyspělost ovlivňují. Největší podíl má na tom – zase se k tomu musím vrátit – naše komunismem negativně ovlivněná mentalita. K té totiž patří nejen už zmíněná horší schopnost se prezentovat a prodávat to, co máme, ale i neochota riskovat. A též minimální podnikatelská tradice a z toho vyplývající malá zkušenost a orientace v oblasti podnikání. Jestliže se část z těchto peněz nasměruje lépe na aktivity směřující k uplatnění vědy v praxi, tedy na spolupráci výzkumných institucí s průmyslem a privátním sektorem a podporu spin-offů, bude to krok správným směrem. Ale to už je naštěstí v běhu.

Velmi pozitivně také hodnotím program TAČR Gama k podpoře takzvaného Proof of Concept, sloužící k ověření výsledků výzkumu a vývoje pro praktické uplatnění a komerční využití. Nyní běží již druhé kolo a věřím, že tento program bude pokračovat i nadále.

Jak takový Proof of Concept v praxi vypadá?

Nejprve je třeba najít komerčně zajímavý nápad a pomoci původci, aby napsal žádost a osobně ji obhájil před radou pro komercializaci. U nás na Univerzitě Palackého je rada pětičlenná a sestává ze zástupců finanční a podnikatelské sféry, státní správy a univerzity. Jestliže rada odsouhlasí projekt a jeho rozpočet, může se původce hned pustit do práce, která většinou sestává z vytvoření týmu, ověření komerčního potenciálu a pak práce například na vytvoření prototypu produktu určeného ke komercializaci. Právě rychlost, s jakou je možné se do projektu pustit, a jeho efektivita, tedy že původce pravidelně obhajuje progres před radou pro komercializaci, která dává praktické připomínky, ale může projekt i zastavit, jsou dle mého názoru tím, co vede rychle k cíli. Pozitivní je i fakt, že TAČR dal příjemci relativní svobodu o projektech, tedy o lidech, tématech i rozpočtu, rozhodovat. Cílem je, aby se Proof of Concept projekty časem financovaly z vlastních zdrojů instituce, a toto je cesta, jak se to nejen naučit, ale i zjistit, že jsou to dobře investované peníze.

Jedním z našich úspěšných PoC projektů je vytvoření prototypu austenitemeteru, což je přístroj na bázi Mössbauerovy spektroskopie, který umí velmi přesně a relativně rychle zjistit množství zbytkového austenitu v oceli. Nyní pracujeme tom, aby se tato metoda dostala do průmyslu v oblasti výroby a zpracování oceli, kde je určení austenitu jedním z důležitých problémů a který Mössbauerovu spektroskopii vůbec nezná.

Co se musí v Česku změnit, aby se zvýšil inovační potenciál naší země?

Ta hlavní změna se musí udát v našich hlavách, v našich postojích. Bez toho budou další peníze či jiné formy podpory zbytečné. Kdybyste věděla, kolik práce mi dá přesvědčit vědce, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby to popsal srozumitelným jazykem, což bývá nadlidský úkol, se kterým mu většinou musíme pomoci, a odprezentoval to někomu, kdo je ochoten do toho dát či sehnat peníze. A když už se toto podaří a na světě je investor, kterému se to líbí a je ochoten investovat, pak teprve začíná to pravé martyrium: přesvědčit vědce, aby alespoň na část úvazku opustil svou laboratoř a vrhl se do dobrodružství o spoustě neznámých zvaném založení spin-off společnosti. Tedy firmy, která vědecký objev díky investici dokončí tak, aby jej mohla uvést na trh a prodat. Nevěřila byste, jak málo ochoty na straně vědeckých pracovníků k takovýmto krokům je, přestože riskují poměrně málo. Protože investoři jsou často ochotni vkládat nemalé částky i do vědeckých projektů ve velmi rané fázi, tedy když ještě není zdaleka jasné, zdali bude objev komerčně opravdu životaschopný.

Mgr. Roman Jurečka (57)

  • Je ředitelem Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před nedávnem přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.
  • Studoval na Univerzitě Karlově a v Istituto di Psicologia v Římě. Má téměř dvacetiletou zkušenost v řízení obchodu ve společnostech jako Mora Moravia, Česká zbrojovka nebo Meopta Systems.
  • Bydlí v Litovli, je otcem tří synů a má rád hudbu a cestování.
Co konkrétně riskují vědci?

Do spin-offu je třeba investovat nějaké peníze, v první fázi většinou několik milionů korun. Představa, že projekt nevyjde a investice vyjde nazmar, s čímž investor také musí počítat, není pro vědce nikterak příjemná: může mít pocit, že peníze mu bude dlužen nebo že to může (v českém prostředí) znamenat ztrátu reputace.

Investoři ale ochotní riskovat jsou… Čím tedy podle vás je, že ani přesto do toho vědci nechtějí jít?

Protože se jim většinou vůbec nechce opustit komfortní zónu své laboratoře a státních peněz. Pokud se tedy ptáte, co udělat pro zvýšení inovačního potenciálu Česka, pak vidím prostor právě zde: maximálně usnadnit tyto pro vědce tak těžké kroky. Začíná to osvětou, protože pro mnohé z nich je pojem spin-off, start-up a někdy i podnikání sprostým slovem. Nejprve musíme všichni pochopit, že je to legitimní a žádoucí způsob transferu znalostí, a současně s tím vnímat, že pro tyto aktivity je možné získat podporu, snížit dopady případného nezdaru a tak dále. Velmi také pomáhá vidět příklady těch, kterým se to podařilo, ale těch domácích je zatím opravdu málo.

Můžete uvést nějaké zajímavé české příklady?

Těch domácích úspěšných příkladů není zatím mnoho, takže spíše nemohu. Pro inspiraci, co se s tím dá dělat, bych šel do Izraele, který pánové Dan Senor a Saul Singer (autoři knihy Start-up Nation, odborníci na geopolitiku, pozn. red.) právem nazvali Start-up Nation. Ti za hlavní podmínku úspěchu považují právě mentální nastavení obyvatel Izraele, které tvoří povětšinou přistěhovalci. Pustit se do něčeho nového a riskantního – na rozdíl od Čechů – patří k jejich základnímu mentálnímu nastavení. S tím se dá u nás těžko něco dělat, stejně jako s povinnou službou v armádě, kterou autoři knihy Start-up Nation považují za jeden z dalších faktorů, které významně ovlivňují inovativní podnikání v Izraeli díky kontaktům napříč společností, které si mladí lidé službou v armádě udělají. V Izraeli je však spousta dalších věcí, kterými se inspirovat můžeme, a to zejména v institucionální pomoci start-up a spin-off společností, ať už finanční, či systémové, řízené státem. Tyto zmiňované rozdíly jsou dle mého tím zásadním, co transfer inovací do praxe ovlivňuje. Na vědce s úmyslem založit spin-off se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce z univerzity či výzkumné instituce ukrást know-how. Navíc musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci. Nedivme se tedy, že s takovou presumpcí viny se těžko začíná – na rozdíl od Izraele, kde nejen tyto aktivity všichni vítají, ale snaží se i maximálně pomoci. Stát tam navíc každý nový start-up bohatě dotuje půjčkou několika set tisíc dolarů, která se státu vrací pouze v případě, že se podaří byznys opravdu rozjet.

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

Evaluation of Ultra High Resolution Mass Spectrometer in Targeted Forensic Screening Method for Urine Analysis in Comparison to Immunoassay and GC-MS Techniques

Postery
| N/A | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Forenzní analýza a toxikologie, Klinická analýza

Mass Spectrometry Applications for Environmental Analysis

Příručky
| 2014 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, Příprava vzorků, GC/SQ, GC/QQQ, HPLC, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap, LC/QQQ, IC-MS, IC/MS/MS, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí, Průmysl a chemie

Food Safety Applications NotebookEnvironmental Contaminants - Environmental Contaminants

Příručky
| 2012 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC, Příprava vzorků, Spotřební materiál, Iontová chromatografie, LC kolony
Výrobce
Agilent Technologies, Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

Když jsme s firmami začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví.
Článek | Osobnosti

Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Různé

Jaromír Zahrádka: Jestli někdo tuhle krizi vyhraje, bude to věda

S Jaromírem Zahrádkou, ředitelem i&i Prague - biotech. inkubátoru ÚOCHB, jsme mluvili o podpoře akademiků v zakládání vlastních inovativních společností a roli transferu znalostí v době koronavirové krize.
Na vědce, kteří chtějí založit spin-off, se u nás pohlíží jako na zloděje
St, 20.5.2020
| Originální článek z: Universitas/Zuzana Keményová
Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá.

Universitas/Viktor Čáp: Roman Jurečka

Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá. Nejvíc práce mu dá přesvědčit badatele, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby vše srozumitelným jazykem „prodal“ investorům. „Navíc na vědce s touhou založit spin-off firmu se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce něco ukrást anebo obelstít systém. Také musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci,“ mrzí Jurečku.

Sdružení Alliance4Life zveřejnilo studii, která porovnávala, jak jsou na tom jednotlivé evropské země s úrovní vědy a inovacemi. Česká republika, přestože nedává do vědy v porovnání s ostatními zas tak moc peněz, má vynikající poměr excelentních publikací. Česko se tak umístilo v polovině žebříčku, po boku Itálie, Španělska nebo Slovinska, a je na tom nejlépe ze všech zemí V4.

„To je velmi dobrý výsledek. V Česku se dělá excelentní věda, což dokazují skvělé výsledky českých vědců i například olomouckých center, jako jsou Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum nebo Ústav molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého, které si získaly věhlas daleko za našimi hranicemi,“ souhlasí Roman Jurečka, současný ředitel Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před dvěma lety přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.

O to víc ho ale trápí, jak jedním dechem dodá, že převážná většina tuzemských objevů pořád zůstává jen v publikacích či v šuplíku.

A čím to podle vás je, že české objevy často zůstávají jen na papíře?

Částečně je to způsobeno naší mentalitou, na níž se pořád ještě projevuje těch neblahých čtyřicet let komunismu. Dodnes se například setkávám i u mladších vědců s tímto postojem: Publikoval jsem to a nyní mi budou volat a budu dostávat nabídky. To se samozřejmě nikdy nestane. Dnes už máloco prodáte jen proto, že je to dobré. Bez toho, aby se o tom ti správní lidé dozvěděli a byli přesvědčeni, že je to právě to, co potřebují, tedy bez dobré marketingové komunikace, nic neprodáte. To si lidé na západě od našich hranic a ještě více za oceánem velmi dobře uvědomují. A také vědí, že to stojí dost peněz. Takže jestliže něco potřebujeme, tak umět prodat to, co máme. Nejde ovšem zdaleka jen o marketing, ale o celý ten proces od vědeckého objevu až po moment, kdy je objev v takovém stavu, že jej lze někomu nabídnout. A to je velmi dlouhá cesta, na kterou je třeba najít systematickou podporu.

Ze zemí visegrádské čtyřky se Česko v inovačním žebříčku Alliance4Life umístilo nejlépe. Jediná východně položená země, která se umístila ještě lépe, je Slovinsko. Dá se to podle vás hodnotit jako úspěch?

Já to jako úspěch rozhodně hodnotím. Slovinsko bylo vždy jak mentálně, tak geograficky blíže západní Evropě, takže mne jeho postavení nepřekvapuje. Přiznám se však, že na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí se nám zatím nepodařilo navázat spolupráci s nějakou slovinskou univerzitou či firmou, takže slovinské reálie moc neznám. O kom je naopak slyšet hodně, jsou Poláci, kteří jsou ve výzkumu i v transferu znalostí velmi aktivní. Nemůžeme ovšem přehlédnout i to, že Polsko je se svými dvaačtyřiceti univerzitami a další více než pětistovkou vysokých škol nepoměrně větší.

Česko, stejně jako mnoho dalších nově příchozích členů Evropské unie, čerpalo v minulých letech pro výzkum štědré dotace z EU. Jsou podle vás dotace do vědy prospěšné? Stavějí se vyspělá centra, která ale pak nemají peníze na provoz. Není to jen berlička, která toho dlouhodobě moc neřeší?

Bez dotací by se dnes věda neobešla. Mám téměř dvacetiletou zkušenost z privátní sféry: tlak na výsledky a návratnost investic je zde obrovský, a je zde tedy minimální prostor pro skutečnou vědu, jak já říkám základnímu výzkumu. Při něm jednou z důležitých motivací není jen praktická využitelnost výsledků, ale čistá radost z posouvání hranic našeho poznání. Myslím, že bez tohoto dobrodružství poznání bychom většinu zásadních vědeckých objevů neudělali. Investice do tohoto druhu výzkumu nejsou ztraceny, ale vracejí se až ve velmi dlouhodobém horizontu a nepřímo tím, že věda se stává důležitou aktivitou ve společnosti, vytváří se vědecké podhoubí a tradice, která se často dědí a která se vytváří po mnoho generací.

Současný trend naší vlády motivovat aplikovaný výzkum na jedné straně vítám, protože na ten peníze opravdu chybí. Privátní sektor se u nás ještě nenaučil účinně spolupracovat s výzkumnými institucemi a ve vědeckých grantech často chyběla možnost financovat komercializační kroky. To se však začíná naštěstí měnit. Doufám však, že přílišný důraz na aplikovanou vědu nebude znamenat opačný extrém a pohrdání základním výzkumem, což by mohlo zničit to cenné, co se tady po celé generace budovalo.

Co se týče inovačního potenciálu Česka: co se nám daří? A v čem by se naopak mělo přidat?

Začnu druhou otázkou. Máme skvělé vědce a vynikající vědecké výsledky, které jsou důležitou součástí našeho inovačního potenciálu. To však nestačí. Daří se nám podporovat vědu, méně se nám již daří podporovat transfer jejích výsledků do praxe. Tedy, jak jsem řekl, neumíme naše objevy dobře prodat.

A co děláme v Česku dobře?

V poslední době se o podpoře transferu a inovací více a zejména srozumitelně mluví. V Inovační strategii České republiky 2019–⁠2030 je vytváření národního start-up a spin-off (firma, která vznikla při univerzitě či výzkumné organizaci a čerpá z jejího duševního vlastnictví, pozn. red.) prostředí považováno za jeden z devíti základních pilířů, což považuji za velmi dobrý krok. Teď je na nás i na politické reprezentaci a příslušných úřednících, abychom jej naplnili konkrétními aktivitami, což se dle mého soudu začíná dít.

Jaké aktivity tím máte na mysli? Co se v podpoře transferu inovací do praxe začíná dělat lépe než předtím?

Začíná se více mluvit o spin-off společnostech jako o legitimní formě transferu znalostí a technologií. CzechInvest nedávno vydal kratičký dokument Založení Spin-Off, schválený dokonce vládou, který obsahuje stručné, ale velmi výstižné informace o tom, co spin-off je a proč jej založit. Dal bych jej jako povinnou četbu všem akademickým pracovníkům, a nejen jim. To samozřejmě nestačí a budou třeba další následné kroky k podpoře této formy komercializace, ale je to –⁠ dle mého soudu –⁠ dobrý začátek.

V posledních letech se česká státní dotace do vědy rok od roku zvyšuje. Výdaje na výzkum a vývoj v České republice předloni vzrostly meziročně o 12,3 miliardy na rekordních 102,8 miliardy korun. Je podle vás inovační vyspělost podmíněna penězi, které stát do vědy dává, nebo hraje důležitou roli i něco jiného?

Jestliže za inovační vyspělost či inovační výkonnost považujeme nejen vědecký a publikační výkon, ale i schopnost tyto výsledky převést do praxe, pak myslím, že nejde jen o peníze. Jsou zde další faktory, které inovační vyspělost ovlivňují. Největší podíl má na tom – zase se k tomu musím vrátit – naše komunismem negativně ovlivněná mentalita. K té totiž patří nejen už zmíněná horší schopnost se prezentovat a prodávat to, co máme, ale i neochota riskovat. A též minimální podnikatelská tradice a z toho vyplývající malá zkušenost a orientace v oblasti podnikání. Jestliže se část z těchto peněz nasměruje lépe na aktivity směřující k uplatnění vědy v praxi, tedy na spolupráci výzkumných institucí s průmyslem a privátním sektorem a podporu spin-offů, bude to krok správným směrem. Ale to už je naštěstí v běhu.

Velmi pozitivně také hodnotím program TAČR Gama k podpoře takzvaného Proof of Concept, sloužící k ověření výsledků výzkumu a vývoje pro praktické uplatnění a komerční využití. Nyní běží již druhé kolo a věřím, že tento program bude pokračovat i nadále.

Jak takový Proof of Concept v praxi vypadá?

Nejprve je třeba najít komerčně zajímavý nápad a pomoci původci, aby napsal žádost a osobně ji obhájil před radou pro komercializaci. U nás na Univerzitě Palackého je rada pětičlenná a sestává ze zástupců finanční a podnikatelské sféry, státní správy a univerzity. Jestliže rada odsouhlasí projekt a jeho rozpočet, může se původce hned pustit do práce, která většinou sestává z vytvoření týmu, ověření komerčního potenciálu a pak práce například na vytvoření prototypu produktu určeného ke komercializaci. Právě rychlost, s jakou je možné se do projektu pustit, a jeho efektivita, tedy že původce pravidelně obhajuje progres před radou pro komercializaci, která dává praktické připomínky, ale může projekt i zastavit, jsou dle mého názoru tím, co vede rychle k cíli. Pozitivní je i fakt, že TAČR dal příjemci relativní svobodu o projektech, tedy o lidech, tématech i rozpočtu, rozhodovat. Cílem je, aby se Proof of Concept projekty časem financovaly z vlastních zdrojů instituce, a toto je cesta, jak se to nejen naučit, ale i zjistit, že jsou to dobře investované peníze.

Jedním z našich úspěšných PoC projektů je vytvoření prototypu austenitemeteru, což je přístroj na bázi Mössbauerovy spektroskopie, který umí velmi přesně a relativně rychle zjistit množství zbytkového austenitu v oceli. Nyní pracujeme tom, aby se tato metoda dostala do průmyslu v oblasti výroby a zpracování oceli, kde je určení austenitu jedním z důležitých problémů a který Mössbauerovu spektroskopii vůbec nezná.

Co se musí v Česku změnit, aby se zvýšil inovační potenciál naší země?

Ta hlavní změna se musí udát v našich hlavách, v našich postojích. Bez toho budou další peníze či jiné formy podpory zbytečné. Kdybyste věděla, kolik práce mi dá přesvědčit vědce, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby to popsal srozumitelným jazykem, což bývá nadlidský úkol, se kterým mu většinou musíme pomoci, a odprezentoval to někomu, kdo je ochoten do toho dát či sehnat peníze. A když už se toto podaří a na světě je investor, kterému se to líbí a je ochoten investovat, pak teprve začíná to pravé martyrium: přesvědčit vědce, aby alespoň na část úvazku opustil svou laboratoř a vrhl se do dobrodružství o spoustě neznámých zvaném založení spin-off společnosti. Tedy firmy, která vědecký objev díky investici dokončí tak, aby jej mohla uvést na trh a prodat. Nevěřila byste, jak málo ochoty na straně vědeckých pracovníků k takovýmto krokům je, přestože riskují poměrně málo. Protože investoři jsou často ochotni vkládat nemalé částky i do vědeckých projektů ve velmi rané fázi, tedy když ještě není zdaleka jasné, zdali bude objev komerčně opravdu životaschopný.

Mgr. Roman Jurečka (57)

  • Je ředitelem Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před nedávnem přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.
  • Studoval na Univerzitě Karlově a v Istituto di Psicologia v Římě. Má téměř dvacetiletou zkušenost v řízení obchodu ve společnostech jako Mora Moravia, Česká zbrojovka nebo Meopta Systems.
  • Bydlí v Litovli, je otcem tří synů a má rád hudbu a cestování.
Co konkrétně riskují vědci?

Do spin-offu je třeba investovat nějaké peníze, v první fázi většinou několik milionů korun. Představa, že projekt nevyjde a investice vyjde nazmar, s čímž investor také musí počítat, není pro vědce nikterak příjemná: může mít pocit, že peníze mu bude dlužen nebo že to může (v českém prostředí) znamenat ztrátu reputace.

Investoři ale ochotní riskovat jsou… Čím tedy podle vás je, že ani přesto do toho vědci nechtějí jít?

Protože se jim většinou vůbec nechce opustit komfortní zónu své laboratoře a státních peněz. Pokud se tedy ptáte, co udělat pro zvýšení inovačního potenciálu Česka, pak vidím prostor právě zde: maximálně usnadnit tyto pro vědce tak těžké kroky. Začíná to osvětou, protože pro mnohé z nich je pojem spin-off, start-up a někdy i podnikání sprostým slovem. Nejprve musíme všichni pochopit, že je to legitimní a žádoucí způsob transferu znalostí, a současně s tím vnímat, že pro tyto aktivity je možné získat podporu, snížit dopady případného nezdaru a tak dále. Velmi také pomáhá vidět příklady těch, kterým se to podařilo, ale těch domácích je zatím opravdu málo.

Můžete uvést nějaké zajímavé české příklady?

Těch domácích úspěšných příkladů není zatím mnoho, takže spíše nemohu. Pro inspiraci, co se s tím dá dělat, bych šel do Izraele, který pánové Dan Senor a Saul Singer (autoři knihy Start-up Nation, odborníci na geopolitiku, pozn. red.) právem nazvali Start-up Nation. Ti za hlavní podmínku úspěchu považují právě mentální nastavení obyvatel Izraele, které tvoří povětšinou přistěhovalci. Pustit se do něčeho nového a riskantního – na rozdíl od Čechů – patří k jejich základnímu mentálnímu nastavení. S tím se dá u nás těžko něco dělat, stejně jako s povinnou službou v armádě, kterou autoři knihy Start-up Nation považují za jeden z dalších faktorů, které významně ovlivňují inovativní podnikání v Izraeli díky kontaktům napříč společností, které si mladí lidé službou v armádě udělají. V Izraeli je však spousta dalších věcí, kterými se inspirovat můžeme, a to zejména v institucionální pomoci start-up a spin-off společností, ať už finanční, či systémové, řízené státem. Tyto zmiňované rozdíly jsou dle mého tím zásadním, co transfer inovací do praxe ovlivňuje. Na vědce s úmyslem založit spin-off se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce z univerzity či výzkumné instituce ukrást know-how. Navíc musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci. Nedivme se tedy, že s takovou presumpcí viny se těžko začíná – na rozdíl od Izraele, kde nejen tyto aktivity všichni vítají, ale snaží se i maximálně pomoci. Stát tam navíc každý nový start-up bohatě dotuje půjčkou několika set tisíc dolarů, která se státu vrací pouze v případě, že se podaří byznys opravdu rozjet.

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

Evaluation of Ultra High Resolution Mass Spectrometer in Targeted Forensic Screening Method for Urine Analysis in Comparison to Immunoassay and GC-MS Techniques

Postery
| N/A | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Forenzní analýza a toxikologie, Klinická analýza

Mass Spectrometry Applications for Environmental Analysis

Příručky
| 2014 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, Příprava vzorků, GC/SQ, GC/QQQ, HPLC, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap, LC/QQQ, IC-MS, IC/MS/MS, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí, Průmysl a chemie

Food Safety Applications NotebookEnvironmental Contaminants - Environmental Contaminants

Příručky
| 2012 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC, Příprava vzorků, Spotřební materiál, Iontová chromatografie, LC kolony
Výrobce
Agilent Technologies, Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

Když jsme s firmami začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví.
Článek | Osobnosti

Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Různé

Jaromír Zahrádka: Jestli někdo tuhle krizi vyhraje, bude to věda

S Jaromírem Zahrádkou, ředitelem i&i Prague - biotech. inkubátoru ÚOCHB, jsme mluvili o podpoře akademiků v zakládání vlastních inovativních společností a roli transferu znalostí v době koronavirové krize.
Na vědce, kteří chtějí založit spin-off, se u nás pohlíží jako na zloděje
St, 20.5.2020
| Originální článek z: Universitas/Zuzana Keményová
Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá.

Universitas/Viktor Čáp: Roman Jurečka

Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá. Nejvíc práce mu dá přesvědčit badatele, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby vše srozumitelným jazykem „prodal“ investorům. „Navíc na vědce s touhou založit spin-off firmu se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce něco ukrást anebo obelstít systém. Také musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci,“ mrzí Jurečku.

Sdružení Alliance4Life zveřejnilo studii, která porovnávala, jak jsou na tom jednotlivé evropské země s úrovní vědy a inovacemi. Česká republika, přestože nedává do vědy v porovnání s ostatními zas tak moc peněz, má vynikající poměr excelentních publikací. Česko se tak umístilo v polovině žebříčku, po boku Itálie, Španělska nebo Slovinska, a je na tom nejlépe ze všech zemí V4.

„To je velmi dobrý výsledek. V Česku se dělá excelentní věda, což dokazují skvělé výsledky českých vědců i například olomouckých center, jako jsou Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum nebo Ústav molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého, které si získaly věhlas daleko za našimi hranicemi,“ souhlasí Roman Jurečka, současný ředitel Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před dvěma lety přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.

O to víc ho ale trápí, jak jedním dechem dodá, že převážná většina tuzemských objevů pořád zůstává jen v publikacích či v šuplíku.

A čím to podle vás je, že české objevy často zůstávají jen na papíře?

Částečně je to způsobeno naší mentalitou, na níž se pořád ještě projevuje těch neblahých čtyřicet let komunismu. Dodnes se například setkávám i u mladších vědců s tímto postojem: Publikoval jsem to a nyní mi budou volat a budu dostávat nabídky. To se samozřejmě nikdy nestane. Dnes už máloco prodáte jen proto, že je to dobré. Bez toho, aby se o tom ti správní lidé dozvěděli a byli přesvědčeni, že je to právě to, co potřebují, tedy bez dobré marketingové komunikace, nic neprodáte. To si lidé na západě od našich hranic a ještě více za oceánem velmi dobře uvědomují. A také vědí, že to stojí dost peněz. Takže jestliže něco potřebujeme, tak umět prodat to, co máme. Nejde ovšem zdaleka jen o marketing, ale o celý ten proces od vědeckého objevu až po moment, kdy je objev v takovém stavu, že jej lze někomu nabídnout. A to je velmi dlouhá cesta, na kterou je třeba najít systematickou podporu.

Ze zemí visegrádské čtyřky se Česko v inovačním žebříčku Alliance4Life umístilo nejlépe. Jediná východně položená země, která se umístila ještě lépe, je Slovinsko. Dá se to podle vás hodnotit jako úspěch?

Já to jako úspěch rozhodně hodnotím. Slovinsko bylo vždy jak mentálně, tak geograficky blíže západní Evropě, takže mne jeho postavení nepřekvapuje. Přiznám se však, že na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí se nám zatím nepodařilo navázat spolupráci s nějakou slovinskou univerzitou či firmou, takže slovinské reálie moc neznám. O kom je naopak slyšet hodně, jsou Poláci, kteří jsou ve výzkumu i v transferu znalostí velmi aktivní. Nemůžeme ovšem přehlédnout i to, že Polsko je se svými dvaačtyřiceti univerzitami a další více než pětistovkou vysokých škol nepoměrně větší.

Česko, stejně jako mnoho dalších nově příchozích členů Evropské unie, čerpalo v minulých letech pro výzkum štědré dotace z EU. Jsou podle vás dotace do vědy prospěšné? Stavějí se vyspělá centra, která ale pak nemají peníze na provoz. Není to jen berlička, která toho dlouhodobě moc neřeší?

Bez dotací by se dnes věda neobešla. Mám téměř dvacetiletou zkušenost z privátní sféry: tlak na výsledky a návratnost investic je zde obrovský, a je zde tedy minimální prostor pro skutečnou vědu, jak já říkám základnímu výzkumu. Při něm jednou z důležitých motivací není jen praktická využitelnost výsledků, ale čistá radost z posouvání hranic našeho poznání. Myslím, že bez tohoto dobrodružství poznání bychom většinu zásadních vědeckých objevů neudělali. Investice do tohoto druhu výzkumu nejsou ztraceny, ale vracejí se až ve velmi dlouhodobém horizontu a nepřímo tím, že věda se stává důležitou aktivitou ve společnosti, vytváří se vědecké podhoubí a tradice, která se často dědí a která se vytváří po mnoho generací.

Současný trend naší vlády motivovat aplikovaný výzkum na jedné straně vítám, protože na ten peníze opravdu chybí. Privátní sektor se u nás ještě nenaučil účinně spolupracovat s výzkumnými institucemi a ve vědeckých grantech často chyběla možnost financovat komercializační kroky. To se však začíná naštěstí měnit. Doufám však, že přílišný důraz na aplikovanou vědu nebude znamenat opačný extrém a pohrdání základním výzkumem, což by mohlo zničit to cenné, co se tady po celé generace budovalo.

Co se týče inovačního potenciálu Česka: co se nám daří? A v čem by se naopak mělo přidat?

Začnu druhou otázkou. Máme skvělé vědce a vynikající vědecké výsledky, které jsou důležitou součástí našeho inovačního potenciálu. To však nestačí. Daří se nám podporovat vědu, méně se nám již daří podporovat transfer jejích výsledků do praxe. Tedy, jak jsem řekl, neumíme naše objevy dobře prodat.

A co děláme v Česku dobře?

V poslední době se o podpoře transferu a inovací více a zejména srozumitelně mluví. V Inovační strategii České republiky 2019–⁠2030 je vytváření národního start-up a spin-off (firma, která vznikla při univerzitě či výzkumné organizaci a čerpá z jejího duševního vlastnictví, pozn. red.) prostředí považováno za jeden z devíti základních pilířů, což považuji za velmi dobrý krok. Teď je na nás i na politické reprezentaci a příslušných úřednících, abychom jej naplnili konkrétními aktivitami, což se dle mého soudu začíná dít.

Jaké aktivity tím máte na mysli? Co se v podpoře transferu inovací do praxe začíná dělat lépe než předtím?

Začíná se více mluvit o spin-off společnostech jako o legitimní formě transferu znalostí a technologií. CzechInvest nedávno vydal kratičký dokument Založení Spin-Off, schválený dokonce vládou, který obsahuje stručné, ale velmi výstižné informace o tom, co spin-off je a proč jej založit. Dal bych jej jako povinnou četbu všem akademickým pracovníkům, a nejen jim. To samozřejmě nestačí a budou třeba další následné kroky k podpoře této formy komercializace, ale je to –⁠ dle mého soudu –⁠ dobrý začátek.

V posledních letech se česká státní dotace do vědy rok od roku zvyšuje. Výdaje na výzkum a vývoj v České republice předloni vzrostly meziročně o 12,3 miliardy na rekordních 102,8 miliardy korun. Je podle vás inovační vyspělost podmíněna penězi, které stát do vědy dává, nebo hraje důležitou roli i něco jiného?

Jestliže za inovační vyspělost či inovační výkonnost považujeme nejen vědecký a publikační výkon, ale i schopnost tyto výsledky převést do praxe, pak myslím, že nejde jen o peníze. Jsou zde další faktory, které inovační vyspělost ovlivňují. Největší podíl má na tom – zase se k tomu musím vrátit – naše komunismem negativně ovlivněná mentalita. K té totiž patří nejen už zmíněná horší schopnost se prezentovat a prodávat to, co máme, ale i neochota riskovat. A též minimální podnikatelská tradice a z toho vyplývající malá zkušenost a orientace v oblasti podnikání. Jestliže se část z těchto peněz nasměruje lépe na aktivity směřující k uplatnění vědy v praxi, tedy na spolupráci výzkumných institucí s průmyslem a privátním sektorem a podporu spin-offů, bude to krok správným směrem. Ale to už je naštěstí v běhu.

Velmi pozitivně také hodnotím program TAČR Gama k podpoře takzvaného Proof of Concept, sloužící k ověření výsledků výzkumu a vývoje pro praktické uplatnění a komerční využití. Nyní běží již druhé kolo a věřím, že tento program bude pokračovat i nadále.

Jak takový Proof of Concept v praxi vypadá?

Nejprve je třeba najít komerčně zajímavý nápad a pomoci původci, aby napsal žádost a osobně ji obhájil před radou pro komercializaci. U nás na Univerzitě Palackého je rada pětičlenná a sestává ze zástupců finanční a podnikatelské sféry, státní správy a univerzity. Jestliže rada odsouhlasí projekt a jeho rozpočet, může se původce hned pustit do práce, která většinou sestává z vytvoření týmu, ověření komerčního potenciálu a pak práce například na vytvoření prototypu produktu určeného ke komercializaci. Právě rychlost, s jakou je možné se do projektu pustit, a jeho efektivita, tedy že původce pravidelně obhajuje progres před radou pro komercializaci, která dává praktické připomínky, ale může projekt i zastavit, jsou dle mého názoru tím, co vede rychle k cíli. Pozitivní je i fakt, že TAČR dal příjemci relativní svobodu o projektech, tedy o lidech, tématech i rozpočtu, rozhodovat. Cílem je, aby se Proof of Concept projekty časem financovaly z vlastních zdrojů instituce, a toto je cesta, jak se to nejen naučit, ale i zjistit, že jsou to dobře investované peníze.

Jedním z našich úspěšných PoC projektů je vytvoření prototypu austenitemeteru, což je přístroj na bázi Mössbauerovy spektroskopie, který umí velmi přesně a relativně rychle zjistit množství zbytkového austenitu v oceli. Nyní pracujeme tom, aby se tato metoda dostala do průmyslu v oblasti výroby a zpracování oceli, kde je určení austenitu jedním z důležitých problémů a který Mössbauerovu spektroskopii vůbec nezná.

Co se musí v Česku změnit, aby se zvýšil inovační potenciál naší země?

Ta hlavní změna se musí udát v našich hlavách, v našich postojích. Bez toho budou další peníze či jiné formy podpory zbytečné. Kdybyste věděla, kolik práce mi dá přesvědčit vědce, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby to popsal srozumitelným jazykem, což bývá nadlidský úkol, se kterým mu většinou musíme pomoci, a odprezentoval to někomu, kdo je ochoten do toho dát či sehnat peníze. A když už se toto podaří a na světě je investor, kterému se to líbí a je ochoten investovat, pak teprve začíná to pravé martyrium: přesvědčit vědce, aby alespoň na část úvazku opustil svou laboratoř a vrhl se do dobrodružství o spoustě neznámých zvaném založení spin-off společnosti. Tedy firmy, která vědecký objev díky investici dokončí tak, aby jej mohla uvést na trh a prodat. Nevěřila byste, jak málo ochoty na straně vědeckých pracovníků k takovýmto krokům je, přestože riskují poměrně málo. Protože investoři jsou často ochotni vkládat nemalé částky i do vědeckých projektů ve velmi rané fázi, tedy když ještě není zdaleka jasné, zdali bude objev komerčně opravdu životaschopný.

Mgr. Roman Jurečka (57)

  • Je ředitelem Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před nedávnem přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.
  • Studoval na Univerzitě Karlově a v Istituto di Psicologia v Římě. Má téměř dvacetiletou zkušenost v řízení obchodu ve společnostech jako Mora Moravia, Česká zbrojovka nebo Meopta Systems.
  • Bydlí v Litovli, je otcem tří synů a má rád hudbu a cestování.
Co konkrétně riskují vědci?

Do spin-offu je třeba investovat nějaké peníze, v první fázi většinou několik milionů korun. Představa, že projekt nevyjde a investice vyjde nazmar, s čímž investor také musí počítat, není pro vědce nikterak příjemná: může mít pocit, že peníze mu bude dlužen nebo že to může (v českém prostředí) znamenat ztrátu reputace.

Investoři ale ochotní riskovat jsou… Čím tedy podle vás je, že ani přesto do toho vědci nechtějí jít?

Protože se jim většinou vůbec nechce opustit komfortní zónu své laboratoře a státních peněz. Pokud se tedy ptáte, co udělat pro zvýšení inovačního potenciálu Česka, pak vidím prostor právě zde: maximálně usnadnit tyto pro vědce tak těžké kroky. Začíná to osvětou, protože pro mnohé z nich je pojem spin-off, start-up a někdy i podnikání sprostým slovem. Nejprve musíme všichni pochopit, že je to legitimní a žádoucí způsob transferu znalostí, a současně s tím vnímat, že pro tyto aktivity je možné získat podporu, snížit dopady případného nezdaru a tak dále. Velmi také pomáhá vidět příklady těch, kterým se to podařilo, ale těch domácích je zatím opravdu málo.

Můžete uvést nějaké zajímavé české příklady?

Těch domácích úspěšných příkladů není zatím mnoho, takže spíše nemohu. Pro inspiraci, co se s tím dá dělat, bych šel do Izraele, který pánové Dan Senor a Saul Singer (autoři knihy Start-up Nation, odborníci na geopolitiku, pozn. red.) právem nazvali Start-up Nation. Ti za hlavní podmínku úspěchu považují právě mentální nastavení obyvatel Izraele, které tvoří povětšinou přistěhovalci. Pustit se do něčeho nového a riskantního – na rozdíl od Čechů – patří k jejich základnímu mentálnímu nastavení. S tím se dá u nás těžko něco dělat, stejně jako s povinnou službou v armádě, kterou autoři knihy Start-up Nation považují za jeden z dalších faktorů, které významně ovlivňují inovativní podnikání v Izraeli díky kontaktům napříč společností, které si mladí lidé službou v armádě udělají. V Izraeli je však spousta dalších věcí, kterými se inspirovat můžeme, a to zejména v institucionální pomoci start-up a spin-off společností, ať už finanční, či systémové, řízené státem. Tyto zmiňované rozdíly jsou dle mého tím zásadním, co transfer inovací do praxe ovlivňuje. Na vědce s úmyslem založit spin-off se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce z univerzity či výzkumné instituce ukrást know-how. Navíc musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci. Nedivme se tedy, že s takovou presumpcí viny se těžko začíná – na rozdíl od Izraele, kde nejen tyto aktivity všichni vítají, ale snaží se i maximálně pomoci. Stát tam navíc každý nový start-up bohatě dotuje půjčkou několika set tisíc dolarů, která se státu vrací pouze v případě, že se podaří byznys opravdu rozjet.

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

Evaluation of Ultra High Resolution Mass Spectrometer in Targeted Forensic Screening Method for Urine Analysis in Comparison to Immunoassay and GC-MS Techniques

Postery
| N/A | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Forenzní analýza a toxikologie, Klinická analýza

Mass Spectrometry Applications for Environmental Analysis

Příručky
| 2014 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, Příprava vzorků, GC/SQ, GC/QQQ, HPLC, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap, LC/QQQ, IC-MS, IC/MS/MS, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí, Průmysl a chemie

Food Safety Applications NotebookEnvironmental Contaminants - Environmental Contaminants

Příručky
| 2012 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC, Příprava vzorků, Spotřební materiál, Iontová chromatografie, LC kolony
Výrobce
Agilent Technologies, Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

Když jsme s firmami začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví.
Článek | Osobnosti

Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Různé

Jaromír Zahrádka: Jestli někdo tuhle krizi vyhraje, bude to věda

S Jaromírem Zahrádkou, ředitelem i&i Prague - biotech. inkubátoru ÚOCHB, jsme mluvili o podpoře akademiků v zakládání vlastních inovativních společností a roli transferu znalostí v době koronavirové krize.
Na vědce, kteří chtějí založit spin-off, se u nás pohlíží jako na zloděje
St, 20.5.2020
| Originální článek z: Universitas/Zuzana Keményová
Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá.

Universitas/Viktor Čáp: Roman Jurečka

Právě pod jeho dohledem se objevy vědců mění na inovace používané v praxi. Ale snadné to podle ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého Romana Jurečky často nebývá. Nejvíc práce mu dá přesvědčit badatele, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby vše srozumitelným jazykem „prodal“ investorům. „Navíc na vědce s touhou založit spin-off firmu se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce něco ukrást anebo obelstít systém. Také musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci,“ mrzí Jurečku.

Sdružení Alliance4Life zveřejnilo studii, která porovnávala, jak jsou na tom jednotlivé evropské země s úrovní vědy a inovacemi. Česká republika, přestože nedává do vědy v porovnání s ostatními zas tak moc peněz, má vynikající poměr excelentních publikací. Česko se tak umístilo v polovině žebříčku, po boku Itálie, Španělska nebo Slovinska, a je na tom nejlépe ze všech zemí V4.

„To je velmi dobrý výsledek. V Česku se dělá excelentní věda, což dokazují skvělé výsledky českých vědců i například olomouckých center, jako jsou Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum nebo Ústav molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého, které si získaly věhlas daleko za našimi hranicemi,“ souhlasí Roman Jurečka, současný ředitel Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před dvěma lety přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.

O to víc ho ale trápí, jak jedním dechem dodá, že převážná většina tuzemských objevů pořád zůstává jen v publikacích či v šuplíku.

A čím to podle vás je, že české objevy často zůstávají jen na papíře?

Částečně je to způsobeno naší mentalitou, na níž se pořád ještě projevuje těch neblahých čtyřicet let komunismu. Dodnes se například setkávám i u mladších vědců s tímto postojem: Publikoval jsem to a nyní mi budou volat a budu dostávat nabídky. To se samozřejmě nikdy nestane. Dnes už máloco prodáte jen proto, že je to dobré. Bez toho, aby se o tom ti správní lidé dozvěděli a byli přesvědčeni, že je to právě to, co potřebují, tedy bez dobré marketingové komunikace, nic neprodáte. To si lidé na západě od našich hranic a ještě více za oceánem velmi dobře uvědomují. A také vědí, že to stojí dost peněz. Takže jestliže něco potřebujeme, tak umět prodat to, co máme. Nejde ovšem zdaleka jen o marketing, ale o celý ten proces od vědeckého objevu až po moment, kdy je objev v takovém stavu, že jej lze někomu nabídnout. A to je velmi dlouhá cesta, na kterou je třeba najít systematickou podporu.

Ze zemí visegrádské čtyřky se Česko v inovačním žebříčku Alliance4Life umístilo nejlépe. Jediná východně položená země, která se umístila ještě lépe, je Slovinsko. Dá se to podle vás hodnotit jako úspěch?

Já to jako úspěch rozhodně hodnotím. Slovinsko bylo vždy jak mentálně, tak geograficky blíže západní Evropě, takže mne jeho postavení nepřekvapuje. Přiznám se však, že na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí se nám zatím nepodařilo navázat spolupráci s nějakou slovinskou univerzitou či firmou, takže slovinské reálie moc neznám. O kom je naopak slyšet hodně, jsou Poláci, kteří jsou ve výzkumu i v transferu znalostí velmi aktivní. Nemůžeme ovšem přehlédnout i to, že Polsko je se svými dvaačtyřiceti univerzitami a další více než pětistovkou vysokých škol nepoměrně větší.

Česko, stejně jako mnoho dalších nově příchozích členů Evropské unie, čerpalo v minulých letech pro výzkum štědré dotace z EU. Jsou podle vás dotace do vědy prospěšné? Stavějí se vyspělá centra, která ale pak nemají peníze na provoz. Není to jen berlička, která toho dlouhodobě moc neřeší?

Bez dotací by se dnes věda neobešla. Mám téměř dvacetiletou zkušenost z privátní sféry: tlak na výsledky a návratnost investic je zde obrovský, a je zde tedy minimální prostor pro skutečnou vědu, jak já říkám základnímu výzkumu. Při něm jednou z důležitých motivací není jen praktická využitelnost výsledků, ale čistá radost z posouvání hranic našeho poznání. Myslím, že bez tohoto dobrodružství poznání bychom většinu zásadních vědeckých objevů neudělali. Investice do tohoto druhu výzkumu nejsou ztraceny, ale vracejí se až ve velmi dlouhodobém horizontu a nepřímo tím, že věda se stává důležitou aktivitou ve společnosti, vytváří se vědecké podhoubí a tradice, která se často dědí a která se vytváří po mnoho generací.

Současný trend naší vlády motivovat aplikovaný výzkum na jedné straně vítám, protože na ten peníze opravdu chybí. Privátní sektor se u nás ještě nenaučil účinně spolupracovat s výzkumnými institucemi a ve vědeckých grantech často chyběla možnost financovat komercializační kroky. To se však začíná naštěstí měnit. Doufám však, že přílišný důraz na aplikovanou vědu nebude znamenat opačný extrém a pohrdání základním výzkumem, což by mohlo zničit to cenné, co se tady po celé generace budovalo.

Co se týče inovačního potenciálu Česka: co se nám daří? A v čem by se naopak mělo přidat?

Začnu druhou otázkou. Máme skvělé vědce a vynikající vědecké výsledky, které jsou důležitou součástí našeho inovačního potenciálu. To však nestačí. Daří se nám podporovat vědu, méně se nám již daří podporovat transfer jejích výsledků do praxe. Tedy, jak jsem řekl, neumíme naše objevy dobře prodat.

A co děláme v Česku dobře?

V poslední době se o podpoře transferu a inovací více a zejména srozumitelně mluví. V Inovační strategii České republiky 2019–⁠2030 je vytváření národního start-up a spin-off (firma, která vznikla při univerzitě či výzkumné organizaci a čerpá z jejího duševního vlastnictví, pozn. red.) prostředí považováno za jeden z devíti základních pilířů, což považuji za velmi dobrý krok. Teď je na nás i na politické reprezentaci a příslušných úřednících, abychom jej naplnili konkrétními aktivitami, což se dle mého soudu začíná dít.

Jaké aktivity tím máte na mysli? Co se v podpoře transferu inovací do praxe začíná dělat lépe než předtím?

Začíná se více mluvit o spin-off společnostech jako o legitimní formě transferu znalostí a technologií. CzechInvest nedávno vydal kratičký dokument Založení Spin-Off, schválený dokonce vládou, který obsahuje stručné, ale velmi výstižné informace o tom, co spin-off je a proč jej založit. Dal bych jej jako povinnou četbu všem akademickým pracovníkům, a nejen jim. To samozřejmě nestačí a budou třeba další následné kroky k podpoře této formy komercializace, ale je to –⁠ dle mého soudu –⁠ dobrý začátek.

V posledních letech se česká státní dotace do vědy rok od roku zvyšuje. Výdaje na výzkum a vývoj v České republice předloni vzrostly meziročně o 12,3 miliardy na rekordních 102,8 miliardy korun. Je podle vás inovační vyspělost podmíněna penězi, které stát do vědy dává, nebo hraje důležitou roli i něco jiného?

Jestliže za inovační vyspělost či inovační výkonnost považujeme nejen vědecký a publikační výkon, ale i schopnost tyto výsledky převést do praxe, pak myslím, že nejde jen o peníze. Jsou zde další faktory, které inovační vyspělost ovlivňují. Největší podíl má na tom – zase se k tomu musím vrátit – naše komunismem negativně ovlivněná mentalita. K té totiž patří nejen už zmíněná horší schopnost se prezentovat a prodávat to, co máme, ale i neochota riskovat. A též minimální podnikatelská tradice a z toho vyplývající malá zkušenost a orientace v oblasti podnikání. Jestliže se část z těchto peněz nasměruje lépe na aktivity směřující k uplatnění vědy v praxi, tedy na spolupráci výzkumných institucí s průmyslem a privátním sektorem a podporu spin-offů, bude to krok správným směrem. Ale to už je naštěstí v běhu.

Velmi pozitivně také hodnotím program TAČR Gama k podpoře takzvaného Proof of Concept, sloužící k ověření výsledků výzkumu a vývoje pro praktické uplatnění a komerční využití. Nyní běží již druhé kolo a věřím, že tento program bude pokračovat i nadále.

Jak takový Proof of Concept v praxi vypadá?

Nejprve je třeba najít komerčně zajímavý nápad a pomoci původci, aby napsal žádost a osobně ji obhájil před radou pro komercializaci. U nás na Univerzitě Palackého je rada pětičlenná a sestává ze zástupců finanční a podnikatelské sféry, státní správy a univerzity. Jestliže rada odsouhlasí projekt a jeho rozpočet, může se původce hned pustit do práce, která většinou sestává z vytvoření týmu, ověření komerčního potenciálu a pak práce například na vytvoření prototypu produktu určeného ke komercializaci. Právě rychlost, s jakou je možné se do projektu pustit, a jeho efektivita, tedy že původce pravidelně obhajuje progres před radou pro komercializaci, která dává praktické připomínky, ale může projekt i zastavit, jsou dle mého názoru tím, co vede rychle k cíli. Pozitivní je i fakt, že TAČR dal příjemci relativní svobodu o projektech, tedy o lidech, tématech i rozpočtu, rozhodovat. Cílem je, aby se Proof of Concept projekty časem financovaly z vlastních zdrojů instituce, a toto je cesta, jak se to nejen naučit, ale i zjistit, že jsou to dobře investované peníze.

Jedním z našich úspěšných PoC projektů je vytvoření prototypu austenitemeteru, což je přístroj na bázi Mössbauerovy spektroskopie, který umí velmi přesně a relativně rychle zjistit množství zbytkového austenitu v oceli. Nyní pracujeme tom, aby se tato metoda dostala do průmyslu v oblasti výroby a zpracování oceli, kde je určení austenitu jedním z důležitých problémů a který Mössbauerovu spektroskopii vůbec nezná.

Co se musí v Česku změnit, aby se zvýšil inovační potenciál naší země?

Ta hlavní změna se musí udát v našich hlavách, v našich postojích. Bez toho budou další peníze či jiné formy podpory zbytečné. Kdybyste věděla, kolik práce mi dá přesvědčit vědce, který má v šuplíku něco komerčně zajímavého, aby to popsal srozumitelným jazykem, což bývá nadlidský úkol, se kterým mu většinou musíme pomoci, a odprezentoval to někomu, kdo je ochoten do toho dát či sehnat peníze. A když už se toto podaří a na světě je investor, kterému se to líbí a je ochoten investovat, pak teprve začíná to pravé martyrium: přesvědčit vědce, aby alespoň na část úvazku opustil svou laboratoř a vrhl se do dobrodružství o spoustě neznámých zvaném založení spin-off společnosti. Tedy firmy, která vědecký objev díky investici dokončí tak, aby jej mohla uvést na trh a prodat. Nevěřila byste, jak málo ochoty na straně vědeckých pracovníků k takovýmto krokům je, přestože riskují poměrně málo. Protože investoři jsou často ochotni vkládat nemalé částky i do vědeckých projektů ve velmi rané fázi, tedy když ještě není zdaleka jasné, zdali bude objev komerčně opravdu životaschopný.

Mgr. Roman Jurečka (57)

  • Je ředitelem Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého, kam před nedávnem přišel z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde působil jako koordinátor transferu technologií.
  • Studoval na Univerzitě Karlově a v Istituto di Psicologia v Římě. Má téměř dvacetiletou zkušenost v řízení obchodu ve společnostech jako Mora Moravia, Česká zbrojovka nebo Meopta Systems.
  • Bydlí v Litovli, je otcem tří synů a má rád hudbu a cestování.
Co konkrétně riskují vědci?

Do spin-offu je třeba investovat nějaké peníze, v první fázi většinou několik milionů korun. Představa, že projekt nevyjde a investice vyjde nazmar, s čímž investor také musí počítat, není pro vědce nikterak příjemná: může mít pocit, že peníze mu bude dlužen nebo že to může (v českém prostředí) znamenat ztrátu reputace.

Investoři ale ochotní riskovat jsou… Čím tedy podle vás je, že ani přesto do toho vědci nechtějí jít?

Protože se jim většinou vůbec nechce opustit komfortní zónu své laboratoře a státních peněz. Pokud se tedy ptáte, co udělat pro zvýšení inovačního potenciálu Česka, pak vidím prostor právě zde: maximálně usnadnit tyto pro vědce tak těžké kroky. Začíná to osvětou, protože pro mnohé z nich je pojem spin-off, start-up a někdy i podnikání sprostým slovem. Nejprve musíme všichni pochopit, že je to legitimní a žádoucí způsob transferu znalostí, a současně s tím vnímat, že pro tyto aktivity je možné získat podporu, snížit dopady případného nezdaru a tak dále. Velmi také pomáhá vidět příklady těch, kterým se to podařilo, ale těch domácích je zatím opravdu málo.

Můžete uvést nějaké zajímavé české příklady?

Těch domácích úspěšných příkladů není zatím mnoho, takže spíše nemohu. Pro inspiraci, co se s tím dá dělat, bych šel do Izraele, který pánové Dan Senor a Saul Singer (autoři knihy Start-up Nation, odborníci na geopolitiku, pozn. red.) právem nazvali Start-up Nation. Ti za hlavní podmínku úspěchu považují právě mentální nastavení obyvatel Izraele, které tvoří povětšinou přistěhovalci. Pustit se do něčeho nového a riskantního – na rozdíl od Čechů – patří k jejich základnímu mentálnímu nastavení. S tím se dá u nás těžko něco dělat, stejně jako s povinnou službou v armádě, kterou autoři knihy Start-up Nation považují za jeden z dalších faktorů, které významně ovlivňují inovativní podnikání v Izraeli díky kontaktům napříč společností, které si mladí lidé službou v armádě udělají. V Izraeli je však spousta dalších věcí, kterými se inspirovat můžeme, a to zejména v institucionální pomoci start-up a spin-off společností, ať už finanční, či systémové, řízené státem. Tyto zmiňované rozdíly jsou dle mého tím zásadním, co transfer inovací do praxe ovlivňuje. Na vědce s úmyslem založit spin-off se u nás a priori pohlíží jako na někoho, kdo chce z univerzity či výzkumné instituce ukrást know-how. Navíc musí překonat spoustu administrativních překážek a nedůvěry ve vlastní instituci. Nedivme se tedy, že s takovou presumpcí viny se těžko začíná – na rozdíl od Izraele, kde nejen tyto aktivity všichni vítají, ale snaží se i maximálně pomoci. Stát tam navíc každý nový start-up bohatě dotuje půjčkou několika set tisíc dolarů, která se státu vrací pouze v případě, že se podaří byznys opravdu rozjet.

Universitas
 

Mohlo by Vás zajímat

Evaluation of Ultra High Resolution Mass Spectrometer in Targeted Forensic Screening Method for Urine Analysis in Comparison to Immunoassay and GC-MS Techniques

Postery
| N/A | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/SQ, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Forenzní analýza a toxikologie, Klinická analýza

Mass Spectrometry Applications for Environmental Analysis

Příručky
| 2014 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC/MSD, GC/MS/MS, Příprava vzorků, GC/SQ, GC/QQQ, HPLC, LC/HRMS, LC/MS, LC/MS/MS, LC/Orbitrap, LC/QQQ, IC-MS, IC/MS/MS, LC-SQ, LC/IT
Výrobce
Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí, Průmysl a chemie

Food Safety Applications NotebookEnvironmental Contaminants - Environmental Contaminants

Příručky
| 2012 | Thermo Fischer Scientific
Instrumentace
GC, Příprava vzorků, Spotřební materiál, Iontová chromatografie, LC kolony
Výrobce
Agilent Technologies, Thermo Fischer Scientific
Zaměření
Životní prostředí
 

Podobné články

Článek | Osobnosti

Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

Když jsme s firmami začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví.
Článek | Osobnosti

Recept na úspěšný transfer technologií? Začíná u špičkového základního výzkumu

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe.
Článek | Různé

Úspěšné akademické spin-off společnosti na českých výzkumných institucích

V Česku postupně roste ochota k zakládání spin-off společností jako jedné z možných forem transferu znalostí z akademické sféry do praxe. Které vysoké školy a výzkumné instituce jsou v tomto ohledu průkopníky?
Článek | Různé

Jaromír Zahrádka: Jestli někdo tuhle krizi vyhraje, bude to věda

S Jaromírem Zahrádkou, ředitelem i&i Prague - biotech. inkubátoru ÚOCHB, jsme mluvili o podpoře akademiků v zakládání vlastních inovativních společností a roli transferu znalostí v době koronavirové krize.
Další projekty
Sledujte nás
Další informace
WebinářeO násKontaktujte násPodmínky užití

LabRulez s.r.o. Všechna práva vyhrazena.