Vedle chemie se podílím i na předvýchově vodících psů

Tím ale jeho úspěchy nekončí, ve stejném roce obdržel i cenu MŠMT za mimořádné výsledky výzkumu a jeho projekt na vývoj a testování perfluorovaných nanomateriálů získal jako jeden ze dvou úspěšných žadatelů bilaterální grant Grantové agentury České republiky a jihokorejské agentury National Research Foundation.

V prosinci jste byl prezidentem republiky jmenován profesorem. Jaký je to pocit, co to pro vás znamená?

Je to určitý milník, které jsem dosáhl a jsem rád, že se to podařilo s tříletým náskokem před mými 50. narozeninami. Titul beru jako splnění svého kariérního růstu. Rozhodně to ale neznamená, že teď všeho nechám, jelikož už mám splněno.

Považujete jmenování profesorem za svůj největší dosavadní úspěch?

Je to určitě velký úspěch, protože profesura není běžná věc, kterou získá každý. Nežiji ale jen pro práci, snažím se mít více zájmů. Největším úspěchem v mém životě jsou rozhodně mé děti. Staršímu synovi je 14 let a mladšímu skoro 11.

Věděl jste od mládí, že chcete být chemikem?

Pocházím sice z chemické rodiny – otec se věnoval chemickému inženýrství, navrhoval a stavěl rafinérie, poznal se s mojí matkou na chemické průmyslové škole v Brně, a můj starší bratr tam také studoval. Já jsem ale studoval na gymnáziu, které bylo zaměřené na jazyky, a byl jsem přesvědčen, že budu studovat a dělat něco jiného než chemii. Už jako malý jsem měl zájem o přírodu a děje v ní. Například knížky ,,Už vím proč“ mě velice bavily. Ale nakonec jsem se rozhodl pro fyzikální chemii.

Chtěl byste, aby vaši synové v chemii pokračovali?

Určitě, oba jsou zvídaví a chemie je baví, ale netlačím je, aby si vybrali VŠCHT.

Zároveň jste získal cenu MŠMT za mimořádné výsledky výzkumu. Díky jakému výzkumu jste toto ocenění získal?

Při předávání ocenění mi paní magistra Krušinová, která na MŠMT administruje tuto cenu, sdělila, že toto ocenění není jen za jednu konkrétní věc, ale že se hodnotí činnost kandidátů v pětiletém horizontu. V mém případě šlo o dva projekty Ministerstva školství na bilaterální spolupráci s univerzitami v USA, tři projekty Grantové agentury ČR, jeden patent, publikace. Ale co bylo klíčové, to netuším.

Čemu se dále věnujete, do jakých projektů jste například zapojen?

V naší laboratoři se věnujeme vývoji a testování nových membránových materiálů, polymerních nebo anorganických na bázi uhlíku, respektive derivátů grafenu, pro dělení směsí plynů, par a i kapalin. Účelem je efektivně odstranit či získat jednu či více komponent ze směsi. Uplatnění je zvláště u těch směsí, které nelze dělit klasickými metodami, například destilace azeotropické směsi. Membránovými procesy lze obecně dělit směsi levněji, efektivněji a při běžných teplotách s menšími náklady, než je tomu například při kryogenních destilacích, cyklických adsorpcích či vypírkách. V současnosti pracujeme na vývoji materiálů, které mají sloužit pro zlepšení kvality ovzduší a pro efektivnější odstranění škodlivin z vody. Jedná se o základní výzkum, nikoliv aplikovaný výzkum s přechodem na komercionalizaci. Hledáme cesty, kudy „to lze“ v laboratorním měřítku. A pokud je nalezneme, a ověříme, že „tudy ano“, dokáži si představit, že se daný postup předá někomu dál, na otestování ve větším měřítku.

Na konci roku jste získal finance na projekt s jihokorejskou agenturou National Research Foundation. Čím se v něm zabýváte?

Bilaterální projekt bude jihokorejské straně veden doktorem Eun-Ho Sohnem z KRICT (Korea Research Institute of Chemical Technology) v Daejeonu. Projekt je zaměřen na vývoj a testování vlastností nových perfluorovaných materiálů ve formě nanočástic a plochých filmů pro pokročilé mikrobioaplikace. V roce 2016 jsem navštívil KRICT, v roce 2018 a 2019 byl naopak doktor Sohn na návštěvě u nás. Při jeho poslední návštěvě jsme dali dohromady formu společného projektu a dohodli se, že v roce 2020 projekt společně podáme. Na řešení projektu se budou spolupodílet i další vědci z VŠCHT, jak ze skupin profesora Rumla a profesora Štěpánka, tak i kolegyně a kolegové z našeho ústavu. Chceme nové materiály zkoumat jak z hlediska jejich fyzikálně-chemických vlastností, tak i jejich využití v mikroreaktorech pro výzkum rakovinových buněk, mikroabsorbérech pro separace SO2 a CO2 z plynných směsí nebo pro inhibici růstu biofilmů. V neposlední řadě nemůžeme opomenout zkoumání negativních vlastností, které by mohly materiály způsobit v životním prostředí nebo při kontaktu s biologickou hmotou. Proto bude analyzována toxicita materiálů a problematika penetrace nanočástic do kůže. Možná právě proto byl náš výzkum vybrán k financování, protože není jen úzce zaměřen na vývoj a testování jediné charakteristiky, ale vedle přínosů zkoumá i potenciální negativa nových materiálů.

O spolupráci se začalo tedy jednat v roce 2016 nebo se jednalo již dříve?

Ve zmíněném roce 2016 jsme během pracovní cesty s profesorem Matějkou a profesorem Rumlem navštívili několik jihokorejských vědeckých pracovišť a univerzit, ale s KRICTem jsem měl kontakty již dříve. Tehdejší prezident KRICTu v minulosti dvakrát navštívil naši laboratoř, a možná proto jsme s jeho kolegy našli přesah našich zájmů a vůli spolupracovat. Korejská strana vyvíjí zajímavé materiály, na VŠCHT se budou vzorky testovat při různých aplikacích. Je to taková win-win situace pro obě strany.

Kromě excelentního výzkumu jste byl i školitel řady oceněných nebo úspěšných studentů. Baví vás předávat své znalosti a zkušenosti mladší generaci nebo to považujete za ne příliš oblíbenou součást?

Učení studentů „bere“ nějaký čas, ať už jde o přednášky, cvičení nebo čas v laboratoři, kdy pokaždé musíte zaškolit každého nového studenta či studentku. Ale pokud to uděláte dobře, časová investice není ve finále tak velká a studenti potom odvádějí kvalitní práci a generují výsledky. Přirovnal bych to k práci zahradníka. Ten má na jaře spoustu práce, ale pak na podzim sklízí plody toho, jak zasel a jak se během roku staral. Rozhodně, když bych to měl shrnout, tak čas věnovaný studentům nepovažuji za ztrátový čas, ale za určitý vklad. Když chci mít bohatou úrodu, musím se starat.

Na začátku jste říkal, že se snažíte svůj čas dělit a nechcete práci věnovat svých 24 hodin. Čemu se tedy věnujete ve svém volném čase?

Rodina je druhá polovina mého života. Když odmyslím povinnosti otce od rodiny, věnuji se ve volném čase hře na klavír a rád i fotografuji. Jako dítě jsem se učil hrát na flétnu, ale pak už jsem jen hrál na Vánoce koledy, nicméně celou dobu jsem si přál umět hrát na klavír. Při hře na flétnu totiž nemůžete zpívat. Kytaru jsem zkoušel jako samouk, ale skončil jsem u pár špatně naučených akordů. Nakonec mi piano pořídila manželka ke čtyřicátinám, a tak jsem se přihlásil do zájmového kroužku a začal se učit hře na klavír. Je to pro mě takový relax, dokážu si tím od ostatních věcí odpočinout. Dále jsme se s manželkou rozhodli, že budeme dělat předvýchovu vodících psů. Teď máme už druhé štěňátko ze střediska vodících psů v Jinonicích.

Je výcvik odlišný od normálních psů?

Je to takzvaná předvýchova, štěně se musí naučit základní dovednosti a povely. Musí být zvyklé na lidskou společnost, aby mohlo v případě potřeby fungovat 24 hodin po 7 dní v týdnu. Takže je s námi v práci, učíme ho odložení na povel, kdy má zůstat a čekat nebo naopak na povel přijít, dále aby nereagovalo na jiné psy, když „vede“ nebo aby umělo podat věci (klíče, příbory a další věci), které nevidomému upadnou. Máme soubor úkolů, které s ním musíme trénovat a jednou za měsíc je kontrolní den ve středisku, kde se pokroky štěňat sledují. Po 12 měsících u předvychovatele štěňata přejdou na další část výcviku ve středisku, a když se osvědčí, jsou z nich následně vodící psi pro nevidomé.