<p>Pokud sledujete můj podcast <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://concentratingonchromatography.com/"><strong>Concentrating on Chromatography</strong></a>, víte, že neustále sleduji nejnovější trendy v oblasti separační vědě. Po letech rozhovorů s předními odborníky v oboru jsem dospěl k závěru, že <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://gcms.labrulez.com/companies/218"><strong>Multidimensional Chromatography Workshop</strong></a> (MDCW) je bezesporu jednou z nejvýznamnějších nově vznikajících odborných akcí v našem oboru.</p><p>Ačkoli jsem během posledního ročníku bohužel cestoval po Asii, mohl jsem díky skvělé práci portálu <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/1"><strong>LabRulez&nbsp;</strong></a>sledovat veškerý obsah. Velké poděkování patří <strong>Ivovi Novotnému</strong> a <strong>celému týmu LabRulez </strong>za zpřístupnění <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.youtube.com/watch?v=zyN3L-93TAU&amp;list=PLg-M6fM-05MrGrDggkl_UKzzcHPWPmssh"><strong>videoprezentací</strong></a><strong> z této akce</strong>. Jejich <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/"><strong>portál </strong></a>představuje neocenitelný zdroj pro každého, kdo potřebuje rychle a efektivně vyhledávat technické informace.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Organomation_MDCW_The_Premier_Up_and_Coming_Event_in_Chromatography_2_65b378bf01.jpg" alt="Organomation: MDCW: Významná perspektivní událost v oblasti chromatografie" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Organomation_MDCW_The_Premier_Up_and_Coming_Event_in_Chromatography_2_65b378bf01.jpg 245w," sizes="100vw" width="1044" height="455"></p><h3><strong>Lidé stojící za touto iniciativou</strong></h3><p>Měl jsem tu čest představit ve svém podcastu hlavní organizátory MDCW, mezi nimiž jsou <strong>Katelynn Perrault Uptmor, Dwight Stoll</strong> a <strong>Petr Vozka</strong>. Právě jejich snaha vytvořit prostor, kde se prolíná <strong>forenzní chemie, environmentální analýza </strong>a <strong>metabolomika</strong>, činí tento workshop tak jedinečným. Akce zároveň ukazuje, jak zásadní roli hrají multidimenzionální techniky – například GC×GC a 2D-LC – při řešení analýzy extrémně komplexních vzorků.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Organomation_MDCW_The_Premier_Up_and_Coming_Event_in_Chromatography_265c9ec21e.jpg" alt="Organomation: MDCW: Významná perspektivní událost v oblasti chromatografie" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Organomation_MDCW_The_Premier_Up_and_Coming_Event_in_Chromatography_265c9ec21e.jpg 245w," sizes="100vw" width="792" height="230"></p><h3><strong>Kde se příprava vzorků setkává s vysokorozlišovací analýzou</strong></h3><p>Jak často zdůrazňujeme v Organomation, i ty nejpokročilejší chromatografické systémy jsou závislé na pečlivé přípravě vzorků. Dvě prezentace zařazené v playlistu LabRulez názorně ilustrují klíčovou roli <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/what-is-solvent-evaporation"><strong>odpařování rozpouštědel</strong></a> a <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/what-is-sample-concentration"><strong>koncentrace vzorků</strong></a>.</p><h3><strong>Chemické otisky prstu: Emma Macturk a hledání skrytých informací</strong></h3><p><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.youtube.com/watch?v=1W5197sp6IY"><strong>Emma Macturk</strong></a>, působící v laboratoři dr. Katelynn Perrault Uptmor, mění pohled na jednu z nejstarších forem forenzních důkazů: otisk prstu. Zatímco tradiční forenzní přístupy se opírají o fyzické vzory rýh a smyček, v reálných situacích bývají tyto často neúplné nebo rozmazané. Emmin výzkum se zaměřuje na chemické reziduum zanechané na povrchu, které může poskytnout důležité tzv. třídní charakteristiky, například biologické pohlaví nebo přibližný věk podezřelého.</p><p>Její optimalizovaný analytický postup představuje ukázkový příklad práce se složitými biologickými matricemi. Rezidua jsou extrahována pomocí vatového tamponu, vzorky jsou následně odstředěny, zakoncentrovány <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.labrulez.com/article/5392"><strong>odpařením rozpouštědla</strong></a><strong> </strong>(klíčový krok v každé stopové analýze) a nakonec<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/what-is-reconstitution"><strong> rekonstituovány pro GC×GC-TOFMS</strong></a>.</p><p>Zvláště zajímavým – a pro čtenáře společnosti Organomation velmi relevantním – je identifikace antropogenních sloučenin. Emma detekovala UVB filtry, například oktokrylen, a různé hydratační složky skryté v přirozených sterolech a mastných kyselinách kůže. Multidimenzionální chromatografie umožňuje forenzním analytikům tyto externí „lifestylové“ markery odlišit od endogenních kožních látek, což může vést k mnohem detailnějšímu profilu podezřelého, než jaký poskytuje samotný fyzický otisk.</p><h3><strong>„Zelená“ revoluce: Grace Saunders a budoucnost balistiky</strong></h3><p><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.youtube.com/watch?v=ClD4fjZMNtA"><strong>Grace Saunders</strong></a> se ve svém výzkumu věnuje hrozící výzvě ve forenzní balistice – přechodu k tzv. „zelené munici“. Po desetiletí byl zlatým standardem pro detekci střeleckých zbytků (GSR) SEM-EDS, který identifikuje těžké kovy, jako jsou olovo, baryum a antimon. Současné environmentální a zdravotní požadavky však vedou výrobce k jejich eliminaci, což znamená, že tradiční metodiky přestávají být při identifikaci GSR u moderní munice účinné.</p><p>Grace proto navrhuje dvojí přístup s využitím GC×GC pro stanovení organických střeleckých zbytků (OGSR). Její postup extrakce je velmi precizní: vzorky jsou extrahovány methanolem, <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/what-is-evaporation-to-dryness"><strong>zakoncentrovány do sucha proudem dusíku</strong></a> a následně rekonstituovány. Tím je zajištěna dostatečná koncentrace těkavých a polotěkavých nitroaromatických sloučenin, jako jsou nitroglycerin a difenylamin.</p><p>Optimalizací parametrů, například modulační periody (2,5 s), a použitím vodíku jako nosného plynu se Grace podařilo tyto kritické markery oddělit od komplexního pozadí „šumu“ lidské kůže. Význam této práce však přesahuje samotnou analytickou chemii – jde i o právní relevanci. Jak Grace zdůraznila, forenzní metody musí splňovat kritéria stanovená pravidlem Federal Rule 702, aby byly soudně přípustné. Bez organického profilování, které její tým vyvíjí, by důkazy spojené s použitím „zelené“ munice nemusely být u soudu uznány.</p><h3><strong>Budoucnost chromatografie</strong></h3><p>Workshop rovněž představil vynikající řečníky, například <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.youtube.com/watch?v=YJm_JwHbArE"><strong>Rylanda Giebelhause</strong></a>, jehož výzkum metabolomiky expozice konopí během těhotenství ukazuje reálný dopad těchto technologií.</p><p>MDCW není jen další konference; je to komunitou poháněná síla, která překlenuje propast mezi konceptem a praktickými aplikacemi. Ať už hledáte pokročilé strategie redukce dat nebo nejnovější trendy ve vysokorozlišovací hmotnostní spektrometrii, tato akce stojí za pozornost.</p><blockquote><p>Pokud jste ji letos stejně jako já zmeškali, vřele doporučuji navštívit <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.youtube.com/playlist?list=PLg-M6fM-05MrGrDggkl_UKzzcHPWPmssh"><strong>portál LabRulez</strong></a><strong> </strong>a prohlédnout si celou šíři prezentovaného výzkumu!</p></blockquote>

MDCW: Významná perspektivní událost v oblasti chromatografie

<p><strong>Anna Vanluchene z Ústavu chemického inženýrství na VŠCHT Praha získala prestižní startovací grant Fondu Dagmar Procházkové. Finanční podporu pro vytvoření vlastního směru ale nezískala hned napoprvé. V rozhovoru popisuje, jak zpracovala deset verzí projektu Illuminating Flow, který spojuje fotokatalýzu s průtočnými reaktory pro farmaceutickou syntézu. Vysvětluje, proč považuje vytrvalost za klíčovou při žádostech o granty, jak mezinárodní zkušenosti ovlivnily její přístup k vedení týmu a jak její výzkum může snížit závislost chemického průmyslu na fosilních palivech a dovozu z Číny.</strong></p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_2_5b7d63b8e9.jpg" alt="VŠCHT Praha/Tomáš Balický: Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_2_5b7d63b8e9.jpg 127w," sizes="100vw" width="1128" height="1387"></p><h5><strong>Co pro vás znamenalo udělení grantu Fond Dagmar Procházkové?</strong></h5><p>Považuji to za velký úspěch. Je to první injekce financí, která mi umožní skutečně se osamostatnit, založit vlastní výzkumnou skupinu a financovat studenty, abych mohla pořádně začít.</p><h5><strong>Jaké byly vaše předchozí zkušenosti s granty?</strong></h5><p>Během doktorátu jsem měla cotutelle (mezinárodní doktorát pod dvojím vedením) financovaný grantem francouzské vlády. Potom jsem pracovala na AV ČR a získala Marie Curie pro postdoc v zahraničí (MSCA – program Marie Skłodowska-Curie Actions). Samotná myšlenka projektu vznikla přibližně před dvěma lety a od té doby ji postupně zpracovávám a přizpůsobuji různým grantovým výzvám. Za tuto dobu jsem připravila zhruba deset různých verzí návrhu. Grant Fondu Dagmar Procházkové jsem loni nezískala, letos už byla žádost úspěšná.</p><h5><strong>To asi vyžaduje velkou dávku trpělivosti a vytrvalosti.</strong></h5><p>Určitě, zároveň úspěšnosti u většiny grantů dlouhodobě klesají. Ale jako motivační příklad uvedu příběh Timothyho Noela, belgického profesora chemie žijícího v Holandsku. O prestižní ERC grant (Evropská rada pro výzkum), který patří mezi nejžádanější v Evropě, žádal sedmkrát, žádný neúspěch ho však nezlomil a nakonec uspěl a otevřel dveře k masivnímu financování. Přitom už tehdy patřil ke světové špičce v oboru a svou cestu otevřeně popsal na svém <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.noelresearchgroup.com/2022/03/17/my-personal-story-to-obtain-an-erc-grant-7-submissions-4-interviews-and-6-heartbreaks/"><strong>blogu</strong></a>.</p><h5><strong>Jaké z toho plynou rady pro další uchazeče o granty a začínající výzkumníky?</strong></h5><p>Začít včas, hodně číst, nevzdávat se a hlavně žádat opakovaně. Učit se z odmítnutí a překonat možnou frustraci z neúspěchů. A číst blogy a knihy úspěšných, kde najdete nejen oslavný výsledek jejich práce, ale také trnitost jejich celé cesty. Postavit svůj tým a laboratoř je samozřejmě bez financí nemožné. I já sama stále doufám, že se mi v budoucnu podaří dosáhnout na ještě větší granty.</p><h5><strong>Jak vám mezinárodní zkušenosti ovlivnily vědecký přístup?</strong></h5><p>Moc a v několika rovinách. Různé laboratoře učí dělat věci jinak, získáváte pestré zkušenosti s fungováním institucí. Vidíte pozitivní motivaci lidí, ambicióznost bez negativity, zapojení do institucionálních záležitostí, otevřenost a spolupráci s firmami (tech transfer, spin-offy). Důležité je především otevřít si obzory – vyjet do ciziny vnímám jako nutnost. Nejvíc si odnáším drive, velkou podporu a myšlenku, že výkon nemusí být jen o metrikách, ale třeba i o věrnosti tématu.</p><h5><strong>Čím se zabývá projekt „Illuminating Flow: Transport Phenomena in Photocatalysis“ pro laika a v čem je unikátní?</strong></h5><p>Většina dnešního chemického průmyslu je stále založena na tepelných procesech a fosilních palivech. Fotochemie umožňuje elektrifikaci, kdy zdrojem energie jsou fotony dodávané LED diodami, které mohou získávat elektřinu z obnovitelných zdrojů. Současný výzkum se soustředí hlavně na chemické reakce a jejich mechanismy, já se však jako chemický inženýr zaměřuji na návrh procesů a reaktorů vhodných pro průmyslové využití. Ve vsádkových reaktorech světlo rychle slábne se vzdáleností od zdroje, takže se velká část reakční směsi neosvítí. Průtočné reaktory tento problém řeší, ale přinášejí nové výzvy, jako je práce s pevnými katalyzátory a následné škálování výroby a dosahování větší produkce požadovaných chemikálií v daném měřítku.</p><p>Lze si to představit jako průhlednou trubku s katalyzátorem na stěnách, na které svítí světlo a kterou protékají reagující látky. Projekt je unikátní důrazem na inženýrské řešení a celkovou efektivitu procesu.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_3_b978abf25c.jpg" alt="VŠCHT Praha/Tomáš Balický: Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_3_b978abf25c.jpg 241w," sizes="100vw" width="1228" height="799"></p><h5><strong>K propojení fotokatalýzy s transportními jevy vás tedy inspirovala díra na trhu?</strong></h5><p>Přesně tak. Propojuji své zkušenosti: mikrofluidiku, fotokatalytickou degradaci organických látek (AV ČR), syntézu na postdocu. Samotná myšlenka není nová a farmaceutické firmy mají o „zelenější“ fotochemii velký zájem, ale v praxi zatím často chybí odpovídající inženýrské řešení a aparatury pro průmyslové využití.</p><h5><strong>Jaké jsou praktické aplikace a na jaké látky se zaměřujete?</strong></h5><p>Převážně farmacie a na syntézu tzv. fine chemicals (speciální chemikálie), což jsou často stavební kameny pro výrobu léčiv. Má to i geopolitickou rovinu, tzn. méně závislosti na dovozu z Číny a udržitelná syntéza v Evropě tam, kde to dává ekonomický smysl.</p><h5><strong>A jaké chemikálie to mohou konkrétně být?</strong></h5><p>Například stavební bloky pro pokročilé syntézy, sloučeniny připravované trifluoromethylačními reakcemi nebo produkty oxidačních reakcí se singletovým kyslíkem. Zároveň se zaměřujeme na reakce, které jsou v klasickém provedení méně bezpečné nebo technologicky náročné a kde mohou nové přístupy, jako je fotochemie v průtočných reaktorech, přinést vyšší bezpečnost a lepší kontrolu procesu. Samozřejmě nejde o univerzální řešení pro všechny typy reakcí.</p><h5><strong>Cíl projektu?</strong></h5><p>Mám v plánu rozjet funkční laboratoř a výzkumný tým, vytvořit kvalitní experimentální data na vybraných molekulách a na jejich základě se snažit budovat spolupráci s průmyslem. Bez dat nelze za firmami přijít jen s myšlenkou. Během tří let bych chtěla mít výsledky, které bude možné reálně prezentovat a dále rozvíjet.</p><h5><strong>Jaké jsou hlavní výzvy v transportních jevech během fotokatalýzy?</strong></h5><p>Metodika pro opakovatelnost experimentů je ve fotochemii relativně náročná a dopředu neočekávatelné překážky při stavění aparatury. A pak scale-up z mikrolitrů na větší měřítko.</p><h5><strong>Jaká bude metodologie a jak velké jsou mikroreaktory a jejich průtok?</strong></h5><p>V návrhu metodologie mám dva rozdílné směry – mikroreaktory o velikosti laboratorního sklíčka. Pomocí laseru si uděláte strukturu, tu si musíte odlít a udělat mikroreaktor. Což umožňuje rychle upravovat geometrii reaktoru. Tato metoda samozřejmě není aplikovatelná v průmyslu, ale je ideální pro studium transportních jevů a přesná měření. Druhá část jsou reaktory, které jsou průtočné cely. Ty už jsou větší, přibližně 15 x 15 centimetrů, a jejich průtoky jsou v řádech mililitrů za hodinu. Jde o výchozí měřítko, které budeme v průběhu projektu dále zvětšovat.</p><h5><strong>Průtok mikrolitrů za hodinu a průmyslové potřeby jsou velký rozdíl. Nebude to v provozu fungovat jinak?</strong></h5><p>Při výzkumu nám půjde zatím o to, studovat samotné jevy, a škálování budeme řešit až později. Získaná experimentální data navíc budeme kombinovat s počítačovými simulacemi, které pomohou navrhnout vhodné podmínky pro větší měřítko. U některých vysoce hodnotných fine chemicals mohou být tato měřítka v kombinaci s kontinuálním provozem nebo paralelizací reaktorů již prakticky využitelná.</p><h5><strong>Jaké katalyzátory budete používat a jak je budete uchycovat na stěnách reaktoru?</strong></h5><p>Zaměřuji se na heterogenní fotokatalýzu a používat budeme především grafitický nitrid uhlíku a jeho pokročilejší modifikace. Jde o polovodičové materiály, které lze relativně jednoduše syntetizovat a jsou vhodné pro imobilizaci na skleněné stěny reaktorů. Klíčovou částí projektu je právě vytvoření stabilní katalytické vrstvy pro dlouhodobý průtočný provoz. Pro zvýšení kontaktu reagujících látek s katalyzátorem budeme zvažovat i vícefázové režimy, například probublávání plynu, abychom narušili jinak laminární tok.</p><h5><strong>Proč jste si vybrala tento obor a Ústav chemického inženýrství?</strong></h5><p>V době mého postdocu v Belgii byla na ústavu vypsaná pozice odborného asistenta, a to mě zaujalo a na pozici jsem se přihlásila. Vystudovala jsem zde od bakaláře po část doktorátu a ústav mám ráda. Na bakaláři jsem studovala obor Chemie.</p><h5><strong>Máte s někým spolupráce?</strong></h5><p>Máme spolupráci s<strong> VUT Brno</strong>, kteří se zaměřují na vytváření vrstev a imobilizaci katalyzátoru na skle, dále s <strong>Ústavem chemických procesů AV ČR</strong>. A co se týče organické syntézy, jsme propojeni s <strong>Gent University</strong> (stáže postdoc). Zároveň jsme s kolegyní <strong>Violou Tokárovou </strong>získaly<strong> GA ČR grant</strong> ve spolupráci s <strong>VUT Brno</strong> a <strong>Masarykovou univerzitou</strong>, přičemž naše část projektu se zaměřuje na využití průtočných reaktorů pro fotochemické reakce a na testování antibakteriálních vlastností fotokatalytických materiálů. A píšu další granty, kde se snažím o budování nových spoluprací.</p><h5><strong>Jak vidíte budování samostatného výzkumného směru na VŠCHT?</strong></h5><p>Začala jsem rekonstrukcí prostor, které mi byly přiděleny, a postupným budováním týmu. Důležité pro výzkum je mít Ph.D. studenty, jednoho už jsem přijala a další Ph.D. studenty budeme nabírat. Kromě budování skupiny si budu zajišťovat další financování skupiny do budoucna, takže psát další granty. Je důležité na financování skupiny myslet dostatečně dopředu.</p><h5><strong>Jaký typ studentů hledáte?</strong></h5><p>Laboratoř a tým, který buduji, bude velmi multidisciplinární, stejně jako oblast, které se věnuji. Proto hledám studenty, které láká opravdová multidisciplinarita. Pokud například mají znalosti z inženýrství, ale nevadí jim trochu čisté chemie. Jeden student nemusí a ani nemůže obsáhnout vše, tudíž budu ideálně mít tým složený z různých lidí s rozdílným odborným zázemím. Motivovaní DIY typ studentů, kteří raději než repetitivní měření něco sami nadšeně postaví nebo vymyslí. Organický nebo analytický chemik u nás ale také najde uplatnění. Pokud se studentů téma nějak dotýká, mohou se mi určitě ozvat a otevřená jsem i mezi fakultní spolupráci.</p><h5><strong>Jak byste popsala svou cestu k fotokatalýze/chemickému inženýrství?</strong></h5><p>Obor Chemie mi dal široký rozhled, postupně jsem vyřazovala a vybrala inženýrství. Zaujalo mě svou logičností a bylo to pro mě v tu dobu nejjednodušší na uchopení. Více než samotné studium mě ale vždy bavilo pracovat na projektech. Už na bakaláři mě velmi bavily a zaujaly projekty ve skupině profesora Štěpánka, kde jsem se ale věnovala něčemu naprosto odlišnému než nyní. K fotochemii jsem se dostala až během působení na <strong>Akademii věd ČR</strong> a následně jsem se na postdoktorandském pobytu věnovala elektrochemii. Současné zaměření je tak přirozeným propojením všech oblastí. Zároveň jsem vnímala silný důraz na nutnost osamostatnit se a vrátit se na ústav s vlastním odlišným výzkumným tématem, což je podle mě důležitá a správná podmínka pro založení vlastní výzkumné skupiny.</p><h5><strong>Co je pro vás největší výzvou projektu?</strong></h5><p>Přechod z postdoca na vedoucí pozici je pro mě velká změna, o které se podle mě málo mluví. Znamená to posun od vlastní experimentální práce k vedení týmu, plánování, delegování úkolů a motivaci studentů. Z praktického hlediska je pak jednou z hlavních výzev převod reakcí z mikroměřítek do funkčních systémů, konstrukce reaktorů, imobilizace katalyzátorů a vůbec potvrzení, že tento směr má dlouhodobý smysl a že je v něm budoucnost.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_1_66ac267e06.jpg" alt="VŠCHT Praha/Tomáš Balický: Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_1_66ac267e06.jpg 155w," sizes="100vw" width="830" height="839"></p>

Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu

<p><strong>Když se řekne české pivo, většina lidí si představí půllitr se zlatavým mokem a bohatou pěnou. Poslední roky však přinesly do pivního světa tichou revoluci. Pivo bez alkoholu. A přestože kdysi bývalo na okraji zájmu, dnes se z „nealka“ stává plnohodnotná součást české pivní scény a český konzument, důvěrně spjatý s pivní kulturou, si začíná všímat rozdílů mezi značkami a styly.</strong></p><p>Ještě před několika lety jsme nealkoholické pivo drželi v ruce jen tehdy, když jsme před sebou měli cestu autem. Dnes už po něm ale saháme z jiných důvodů – pro jeho chuť, pro zdraví, kvůli sportu nebo prostě ze zvědavosti, kam až se může české pivovarnictví bez jediné kapky alkoholu posunout.</p><h4><strong>Zrod nealkoholického piva</strong></h4><p>První nealkoholické pivo na českém území vzniklo již v <strong>sedmdesátých letech 20. století</strong>. Důvodem pro jeho výrobu ovšem nebyl strach z dopadů alkoholu na lidské zdraví nebo úsilí o zvýšení pozitivních vlastností piva, nýbrž jen potřeba podpořit bezpečnost na silnicích. Název Pito pro tento produkt vznikl spojením slov<strong> „pivo“ a „auto“</strong>. Mezi lidmi koluje mýtus, že nealkoholické pivo je jen limonáda s pivní příchutí. Pravda však je, že je to stále plnohodnotné pivo, které se vaří ze sladu, z chmele, vody a kvasnic.</p><p>Trik spočívá v řešení, jak omezit, nebo zcela odstranit alkohol, aniž zmizí autentická chuť piva. Nejjednodušší metodou výroby nealkoholického piva je uvařit <strong>nízkostupňovou mladinu</strong>, jež má na startu kvašení<strong> nízký obsah zkvasitelných cukrů</strong>, což je například takzvaná „sklářská osmička“. Pivo se proto nechá klasicky kvasit, ale v předem definované fázi se tento proces zastaví, aby nenarůstal obsah alkoholu. Kvašení lze ukončit zchlazením mladiny, nebo naopak jejím zahřátím, případně filtrací a podobně.</p><h4><strong>Moderní technologie a chuť</strong></h4><p>Ačkoliv zpočátku klasický český pivař nadále preferoval alkoholickou verzi národního nápoje, poptávka po chuťově kvalitní nealkoholické verzi od sedmdesátých let narůstala. V devadesátých letech se díky rozvíjející se pivovarské technologii již dařilo vařit piva s příjemným chuťovým profilem. Cílem bylo uvařit klasické pivo a <strong>alkohol </strong>z něj následně <strong>odstranit</strong>. K tomuto účelu se využívaly, a stále se využívají, postupy jako <strong>vakuová destilace, reverzní osmóza, dialýza a podobně</strong>.</p><p>Jedním z úskalí, která u tohoto procesu mohou nastat, je zahuštění piva, proto je nezbytné produkt na konci<br>procesu zpětně naředit vodou. To je také důvodem, proč mnoho pivařů namítá, že taková piva jsou „nudná“, „plochá“ či „nevýrazná“. Možnost vrátit pivům osobitost nabízejí<strong> jiné rody kvasinek</strong>, například Saccharomycodes ludwigii, které nezkvašují maltózu, což je hlavní cukr obsažený v pivovarské mladině. Zároveň do piva vnáší další chuťové a vonné látky jako estery a vyšší alkoholy, jež pomáhají maskovat „mladinovou“ chuť typickou pro některá jiná nealkoholická piva.</p><p>Česko, země, kde pivo patří k národní identitě stejně jako hokej nebo hrady, se k nealkoholické revoluci pivních náhražkách nebo ovocných nealkoholických variantách, nýbrž po autentickém pivu, které má říz a charakter. I dnes někteří namítají, že nealkoholické pivo není pivo, případně že je to pošlapávání tradic a české pivní kultury.</p><h4><strong>Nová kapitola pivovarnictví</strong></h4><p>Sládci proto začali experimentovat s různými styly od ležáků po IPA, dokonce i s pšeničnými pivy bez promile. Výsledek? Sortiment nealkoholických piv se rozrostl, jejich kvalita se prudce zvýšila a chuť se stala i jejich silnou stránkou. Pokud se tedy rozvine produkce nealkoholických piv, rozhodně nepřijdeme o naše české „tekuté zlato“. Spíše společnosti umožníme získat nápoj bez škodlivého alkoholu při zachování pozitivních účinků na lidský organismus. Vždyť nealkoholické pivo dnes otevírají sportovci po tréninku, cyklisté na výletech i ti, kdo chtějí prostě zůstat ve formě. V zemi, kde se pivo prolíná s každodenním životem, je to vlastně přirozený vývoj – respekt k tradici, ale i schopnost změnit návyky v souladu s dobou.<br>Češi dokazují, že i pivo bez promile může mít duši, a že „nealko“ není náhradou, ale dalším projevem naší pivní hrdosti.</p><p>Lukáš Kučera pro National Geographic.</p>

Lukáš Kučera pro National Geographic: Tradice versus nová vlna

Osobnosti

Potraviny

Popularizace

Věda a výzkum

Článek

Video

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Společnost Organomation, založená v roce 1959, navrhuje a vyrábí vysoce kvalitní dusíkové koncentrátory a extrakční systémy. Jejich laboratorní přístroje, známé svou inovativností a odolností, se používají po celém světě pro efektivní přípravu vzorků a jsou doprovázeny silnou zákaznickou podporou.

Organomation

Univerzita Palackého v Olomouci je vysoká škola s dlouhou tradicí. Byla založena již v 16. století a je tak nejstarší vysokou školou na Moravě a druhou nejstarší v České republice. V současnosti představuje moderní vzdělávací instituci se širokou nabídkou studijních oborů a bohatou vědeckou činností.

Univerzita Palackého v Olomouci

Gerstel CTC PAL MPS autosampler pro GC (LIQ, HS, SPME) (Bazar)

Autosampler Gerstel CTC PAL MPS je multifunkční a spolehlivý systém pro maximální flexibilitu Vašeho pracovního postupu v oblasti plynové chromatografie (GC).

Bazar produkty z kategorie Kapalný nástřik - strana 2

Mohlo by Vás zajímat

Lukáš Kučera pro National Geographic: Tradice versus nová vlna

Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu

MDCW: Významná perspektivní událost v oblasti chromatografie