<div>Odpadní vody obsahují velké množství antibiotik. Badatelé z&nbsp;<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.jh-inst.cas.cz/cs">Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského</a> Akademie věd ČR s&nbsp;Jiřím Rathouským v čele nyní přicházejí s novým nápadem, jak je účinněji odstranit. Využívají k tomu sílu světla – fotokatalýzu. O svá zjištění se s&nbsp;námi podělili v&nbsp;akademickém čtvrtletníku&nbsp;<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://pdf.avcr.cz/A/2025-04/#page=38">A / Magazín</a>.</div><div>Začalo to jako šťastná náhoda. Psal se rok 1928 a&nbsp;skotský lékař a&nbsp;bakteriolog Alexander Fleming se zrovna vrátil z&nbsp;dovolené do své laboratoře v&nbsp;nemocnici Saint Mary. Při obhlídce objevil zapomenutou Petriho misku s&nbsp;agarem plnou plísně, která k&nbsp;jeho překvapení hubila všechny bakterie okolo. Tou plísní bylo Penicillium notatum a&nbsp;objev superléku byl na světě.Započala tak éra antibiotik, a&nbsp;ačkoli trvalo ještě další dekádu, než se masově rozšířila, pokrok v&nbsp;oblasti bakteriologie a&nbsp;léčby četných chorob byl obrovský. V&nbsp;průběhu 20. století se k&nbsp;penicilinu postupně přidala i&nbsp;další antibiotika a&nbsp;společně zachránila miliony životů.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_1_a6a2862815.jpg" alt="AVČR: Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?: Západní medicína se v&nbsp;současnosti bez antibiotických preparátů neobejde." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_1_a6a2862815.jpg 234w," sizes="100vw" width="460" height="307">Objev Alexandra Fleminga můžeme s&nbsp;čistým svědomím označit jako jeden z&nbsp;největších v&nbsp;historii medicíny. V&nbsp;současné době se však ukazuje, že přistoupí-li se k&nbsp;němu bez rozmyslu, může mít i&nbsp;stinné stránky. Lékaři a&nbsp;jejich pacienti si natolik zvykli na existenci účinné látky proti původcům bakteriálních onemocnění, že se dnes antibiotika nadužívají a&nbsp;předepisují se i&nbsp;v&nbsp;případech, kdy to není bezpodmínečně nutné. Přichází nová éra – antibiotické rezistence.<h4>Penicilin a&nbsp;H2O</h4>Čistá voda je, jak víme, pro zdraví lidí, zvířat i&nbsp;rostlin klíčová, zároveň však čím dál vzácnější. Její znečištění proto představuje jeden ze zásadních ekologických problémů současnosti. Jak to ale souvisí s&nbsp;Flemingovým penicilinem? V&nbsp;odpadních vodách se nachází široké spektrum zdraví škodlivých polutantů, které z&nbsp;nich nelze odstranit, a&nbsp;vracejí se tak do přírody. Velmi nebezpečnými znečišťujícími látkami jsou právě zbytková léčiva, zejména antibiotika.Jak se do kanalizačního systému dostávají? Je to prosté: čím více pacientů (lidských, ale i&nbsp;zvířecích) je užívá, tím více jejich zbytků končí prostřednictvím moči a&nbsp;fekálií v&nbsp;kanalizaci. Hromadí se tam a&nbsp;klasické čističky odpadních vod jsou na ně krátké.<blockquote><h5>Antibiotická rezistence v&nbsp;číslech</h5>V Evropě zemře více než 35 tisíc lidí ročně na následky antibiotické rezistence. V České republice jde přibližně o 500 případů. Počty ovšem nemusejí být konečné, protože ne vždy je možné příčinu potvrdit laboratorně. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že bude-li negativní trend pokračovat, podlehne v roce 2050 bakteriím odolným na antibiotika zhruba 10 milionů pacientů, což je více než úmrtí následkem rakoviny.</blockquote>Největší riziko spočívá v&nbsp;tom, že farmaceutika působí i&nbsp;ve velmi nízkých koncentracích a&nbsp;postupně mohou podporovat vznik odolnějších bakterií, a&nbsp;tím pádem i&nbsp;antibiotické rezistence. Současné čističky si poradí s&nbsp;většinou běžných organických či dusíkatých látek a&nbsp;sloučenin fosforu, neplatí to ale pro rozklad farmaceutických molekul. Ty jsou navíc často navržené tak, aby byly velmi stabilní, což jejich odstranění výrazně komplikuje, takže se rozšiřují až do vodních toků.<h4>V&nbsp;hledáčku vědců se ocitá světlo</h4>Jak tedy škodlivé látky z&nbsp;odpadních vod vyloučit, aby dál nekolovaly v&nbsp;přírodě, nekontaminovaly životní prostředí a&nbsp;nepronikaly do živých organismů? Na stále naléhavější výzvu zareagoval vědecký tým vedený Jiřím Rathouským z&nbsp;Centra pro inovace v&nbsp;oboru nanomateriálů a&nbsp;nanotechnologií, jež je součástí Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.Výzkumníci pátrali, jak na antibiotika vyzrát a&nbsp;dostat je pryč z&nbsp;odpadních vod. Na rozdíl od věhlasného skotského bakteriologa však jejich objev nebyl náhodný. Na pomoc si přizvali zdatnou pomocnici – fotokatalýzu. „Její výhodou je univerzálnost a&nbsp;také vysoká účinnost při odstraňování organických látek, které se ve vodě nacházejí v&nbsp;malých koncentracích,“ objasňuje chemik.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_6_18a8a60fb3.jpg" alt="AVČR/Jana Plavec: Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?: Jiří Rathouský z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. (CC)" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_6_18a8a60fb3.jpg 235w," sizes="100vw" width="460" height="306">A&nbsp;jak postup vynalezený českým týmem funguje? Pro fotokatalýzu jsou stěžejní dvě „přísady“ – světlo a&nbsp;fotokatalyzátor. Obvykle se využívá ultrafialové nebo viditelné záření. Díky pohlcenému světlu umožňuje fotokatalyzátor rozklad organických škodlivin, aniž by se sám spotřebovával. Sice se může opotřebovat mechanicky, dá se však jednoduše vyčistit a&nbsp;znovu použít.Je důležité nanést ho na vhodné nosiče, jako jsou sklo, nerezová ocel, skelná tkanina či porézní keramika, aby se s&nbsp;ním snadněji manipulovalo. I&nbsp;na tom vědci pracují. „Když se fotokatalyzátor vystaví fotonům s&nbsp;dostatečnou energií, vzniknou v&nbsp;jeho struktuře kladné a&nbsp;záporné náboje, které nastartují tvorbu velmi reaktivních kyslíkatých částic. Ty pak rozkládají organické molekuly na oxid uhličitý, vodu a&nbsp;minerální kyseliny, což odborně označujeme jako mineralizace kontaminantů,“ vysvětluje Jiří Rathouský podstatu heterogenní fotokatalýzy.Při čištění vody od antibiotik se nejčastěji využívá oxid titaničitý. Je levný, netoxický a&nbsp;velmi dobře účinkuje při ultrafialovém záření. Velmi perspektivní jsou také uhlíkaté nitridy, což jsou polymerní fotokatalyzátory ze skupiny organických látek, které dokážou efektivně využít viditelné světlo a&nbsp;jsou rovněž stabilní a&nbsp;netoxické.<blockquote><h5>Inovativní materiály lze využít v medicíně i ochraně přírody&nbsp;</h5>Výzkum čištění odpadních vod pomocí fotokatalýzy se realizuje v projektu AMULET (Advanced multiscale materials for key enabling technologies). Cílem je vyvinout nové multiškálové materiály, které najdou uplatnění například v elektrotechnice, medicíně či environmentálních technologiích. Projekt je financován z Operačního programu Jan Amos Komenský MŠMT a spolufinancován z fondů Evropské unie. Experimentální část výzkumu využívá infrastrukturu NanoEnviCZ, díky níž se propojuje několik českých vědeckých institucí v oblasti nanomateriálů a nanotechnologií.</blockquote><h4>Další záškodníci</h4>Metoda skýtá několik výhod. Je šetrná k&nbsp;životnímu prostředí, především proto, že pro její fungování není třeba přidávat další chemikálie. Výsledná reakce vede k&nbsp;úplnému rozkladu znečišťujících látek, nejen k&nbsp;jejich přesunu například do kalu nebo do dalšího odpadu, jako je tomu u&nbsp;jiných metod. Navíc některým fotokatalyzátorům stačí k&nbsp;aktivaci pouhé sluneční záření. Sníží se tím provozní náklady a&nbsp;celý proces je pak ještě ekologičtější.Jak už bylo řečeno, nejsou to jen antibiotika, která odpadní vody znečišťují. Nachází se zde rozmanitý koktejl látek, takzvaných mikropolutantů, které se dají jen obtížně odstranit. Nebezpečné jsou třeba endokrinní disruptory. Ve vodě se vyskytují ve velmi nízkých koncentracích, přesto jsou stále biologicky aktivní a&nbsp;negativně působí na živé organismy. Postupně se v&nbsp;nich ukládají a&nbsp;mohou způsobovat rakovinu nebo různé genetické mutace.„Objevují se tu také látky z&nbsp;oblasti osobní péče – zbytky kosmetiky, konzervantů nebo UV filtrů, které se do vody dostávají při jejich každodenním používání. Narušují reprodukční schopnosti vodních organismů a&nbsp;zároveň se kumulují v&nbsp;potravním řetězci,“ doplňuje Jiří Rathouský. Dále tu najdeme drogy jako kokain či pervitin, zbytky dalších léčiv a&nbsp;hormony, hlavně estrogeny. Že jde o&nbsp;vážnou hrozbu pro životní prostředí, dokládá fyzikální chemik na příkladu: „Hormony mohou mít naprosto fatální dopady na ryby a&nbsp;jiné organismy. Jak již víme, dokážou dokonce měnit pohlaví ryb.“<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_5_48372d6775.jpg" alt="AVČR: Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_5_48372d6775.jpg 245w," sizes="100vw" width="902" height="408">Dobrou zprávou je, že i&nbsp;tyto nebezpečné látky se pomocí fotokatalýzy dají z&nbsp;odpadních vod odstranit. Molekuly se působením fotokatalyzátoru postupně rozpadnou až na neškodné sloučeniny, které už pro životní prostředí nepředstavují žádné riziko.<h4>Africká zkouška</h4>Metoda se zatím testuje v&nbsp;menších pilotních projektech, badatelé průběžně hledají firmy, se kterými by navázali spolupráci. Fotokatalyzátory pro praxi musejí být nejen účinné, ale i&nbsp;ekonomicky dostupné a&nbsp;škálovatelné – znamená to, že se musí snadno přizpůsobit podmínkám, ve kterých se budou využívat, i&nbsp;když se změní charakter a&nbsp;koncentrace polutantů nebo množství čištěné vody.„Sice se zkoumají také katalyzátory s&nbsp;vylepšenými funkcemi, ale pokud se vyrábějí jen v&nbsp;malých množstvích v&nbsp;laboratoři, nemají praktické uplatnění. Pro využití v&nbsp;reálných podmínkách je třeba vyvinout metody, které budou levné i&nbsp;ve větším měřítku a&nbsp;půjdou snadno zavést do běžných procesů čištění odpadních vod,“ vysvětluje Jiří Rathouský.Vývoj nových technologií by mohly podpořit i&nbsp;legislativní změny upravující obsah mikropolutantů v&nbsp;odpadních vodách. Zároveň by šlo také o&nbsp;ekonomickou motivaci pro čistírny vod při plánování investic do kvarterního, tedy čtvrtého stupně čištění vod, které se zaměřuje právě na odstraňování znečišťujících látek, jako jsou zbytky léčiv a&nbsp;dalších chemikálií.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_4_ddf3759791.jpg" alt="AVČR/Jana Plavec: Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?: Vzorky nanostrukturních materiálů určené pro stanovené porozity pomocí fyzikální adsorpce. (CC)" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_4_ddf3759791.jpg 235w," sizes="100vw" width="460" height="306">Vydejme se na chvíli na západ Afriky. Jedna z&nbsp;členek českého výzkumného týmu, Bukola Lois Ojobe, totiž pochází z&nbsp;nigerijského Lagosu a&nbsp;rozhodla se otestovat metodu i&nbsp;ve své rodné zemi. Lagos je rychle rostoucí město, v&nbsp;současnosti v&nbsp;něm žije asi 21 milionů obyvatel. Aby bylo možné zajistit pro tolik lidí funkční infrastrukturu, plánuje se vybudování satelitních měst, která s&nbsp;centrem propojí rychlovlaky.„Bude důležité zajistit dostatečné množství kvalitní pitné vody a&nbsp;také s&nbsp;ní efektivně hospodařit. Jako klíčové se pak jeví zpracování odpadních vod, hlavně recyklace užitkové vody. A&nbsp;tady může být fotokatalytická technologie velmi užitečná,“ upozorňuje Jiří Rathouský. Jeho zahraniční kolegyně ji zamýšlí využít právě za účelem odstraňování nežádoucích látek z&nbsp;recyklované užitkové vody. Při navrhování takové čisticí jednotky bude hrát významnou roli možnost využití slunečního záření pro aktivaci fotokatalyzátoru. A&nbsp;toho je v&nbsp;Africe více než dost.<h4>Ze špinavé na čistou</h4>Vraťme se ale opět do českých končin. Čištění odpadních vod je u&nbsp;nás na vysoké úrovni, srovnatelné se zbytkem Evropy. „Máme velmi dobře zvládnuté odstraňování běžných znečišťujících látek. V&nbsp;tomto ohledu patří tuzemské čistírny mezi evropský standard a&nbsp;kvalita vody ve vodních tocích se díky tomu v&nbsp;posledních desetiletích znatelně zlepšila. Pokud jde o&nbsp;zbytky farmaceutik a&nbsp;dalších mikropolutantů, jsme na tom také podobně jako většina evropských zemí,“ poznamenává chemik. Tyto látky totiž současné technologie nezachytí a&nbsp;plošné nasazení pokročilých metod se zatím řeší jen v&nbsp;několika státech.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_3_ced04006fd.jpg" alt="AVČR/Jana Plavec: Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?: Tým fotokatalytiků z&nbsp;Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Zleva: Lenka Belháčová, Jiří Rathouský, Olha Zin a Tereza Maříková. (CC)" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_3_ced04006fd.jpg 235w," sizes="100vw" width="460" height="306">Čističky hrají v&nbsp;ochraně životního prostředí a&nbsp;vody v&nbsp;přírodě stěžejní roli. Existuje několik typů rozdělených například podle velikosti či druhu používaných technologií. V&nbsp;České republice nejčastěji narazíme na mechanicko-biologické provozy. Voda se tu čistí několikastupňově.Nejprve se odstraní hrubé nečistoty, dále většina organických látek a&nbsp;živin, jako jsou třeba dusíkaté látky a&nbsp;sloučeniny fosforu. Následně přicházejí na řadu biologické procesy, které probíhají v&nbsp;takzvaných aktivovaných kalech, kde se nacházejí různé mikroorganismy schopné částečně odstranit jednoduché molekuly některých farmaceutik. „Se složitými molekulami si ovšem neporadí. Proto je potřeba vodu dočišťovat vhodnými metodami, které dokážou odstranit i&nbsp;tyto látky přítomné ve velmi malých koncentracích. A&nbsp;to je právě fotokatalýza,“ dodává Jiří Rathouský.Lidské zdraví – neporušené životní prostředí – čistá voda. Chovají se jako spojité nádoby, jedno ovlivňuje druhé. Jako zástupci druhu, který má na přírodu nedozírný vliv, můžeme doufat, že podobné novinky z&nbsp;vědeckých laboratoří budou stejně úspěšné, jako byl v&nbsp;úvodu zmiňovaný objev penicilinu. Raději však bez oněch vedlejších negativních dopadů.<blockquote><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_2_93b79aa800.jpg" alt="AVČR/Jana Plavec: Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek? (CC)" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_Souboj_svetla_a_antibiotik_Dokazeme_vycistit_vodu_od_skodlivych_latek_2_93b79aa800.jpg 235w," sizes="100vw" width="460" height="306">Ing. Jiří Rathouský, CSc.&nbsp; Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČRVystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v&nbsp;Praze, následně působil například na Univerzitě v&nbsp;Brémách či Leibnizově univerzitě v&nbsp;Hannoveru. Je vedoucím Centra pro inovace v&nbsp;oboru nanomateriálů a&nbsp;nanotechnologií, které se zabývá výzkumem, vývojem a&nbsp;možnostmi technologického využití nanomateriálů. Jednou z&nbsp;úspěšných aplikací jeho týmu je fotokatalytický nátěr na fasády domů, který velmi účinně a&nbsp;dlouhodobě čistí ovzduší od jedovatých látek. V&nbsp;současné době se v&nbsp;projektu AMULET věnuje problematice čištění odpadních vod pomocí fotokatalýzy.</blockquote><blockquote>Článek vyšel pod názvem Souboj světla a antibiotik v <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://pdf.avcr.cz/A/2025-04/#page=38">A / Magazínu&nbsp;4/2025</a>:<ul><li><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://pdf.avcr.cz/A/2025-04/#page=1">4/2025 (verze k listování)</a></li><li><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.avcr.cz/export/sites/avcr.cz/.content/galerie-souboru/Acko/2025/A-Magazin-4_2025-web.pdf">4/2025 (verze ke stažení)</a></li></ul></blockquote></div>

Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?

<h4>Příprava vzorků mezi manuální prací a plnou automatizací</h4>Příprava vzorků představuje v analytické chemii, farmaceutickém výzkumu i forenzní toxikologii klíčový krok, který zásadně ovlivňuje kvalitu výsledných dat. Rostoucí nároky na přesnost, reprodukovatelnost a propustnost laboratoří stále častěji narážejí na limity manuálního pipetování, zejména při opakovaných úkonech a práci s viskózními nebo těkavými kapalinami.Řada rutinních laboratorních činností, jako je příprava kalibračních standardů, ředění sérií vzorků nebo dávkování činidel, je zatížena závislostí na obsluze a kumulací drobných chyb, zatímco plně automatizované robotické systémy nejsou pro tyto úlohy vždy účelné. V této „šedé zóně“ mezi manuální prací a plnou automatizací se uplatňují semi-automatické dávkovací a ředicí systémy Hamilton Microlab řady 600 a 700, které umožňují standardizovat kapalinové operace a zvýšit jejich reprodukovatelnost při zachování kontroly nad procesem.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Altium_International_Obr_1_System_Hamilton_Micro_Lab_rady_600_7b51dbe16c.jpg" alt="Altium International: Obr.1. Systém Hamilton MicroLab řady 600." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Altium_International_Obr_1_System_Hamilton_Micro_Lab_rady_600_7b51dbe16c.jpg 245w," sizes="100vw" width="1600" height="954"><h4>Pozitivní výtlak jako fyzikální základ přesnosti</h4>Klíčem k pochopení přínosu systémů Microlab je rozdíl mezi pozitivním výtlakem a běžným pipetováním se vzduchovým polštářem. V klasických pipetách je mezi pístem a kapalinou stlačitelný objem vzduchu, který reaguje na změny tlaku, teploty i vlastností kapaliny.V praxi to znamená, že viskózní kapaliny kladou odpor, vzduchový polštář se deformuje a do špičky se nasaje menší objem, než je zamýšleno. U těkavých rozpouštědel může naopak docházet k jejich odpařování do vzduchového polštáře a následnému samovolnému vytlačování kapaliny ze špičky ještě před dávkováním.Systémy Hamilton Microlab pracují na principu pozitivního výtlaku. Píst stříkačky je v přímém kontaktu s kapalinou a objem je definován přesným mechanickým pohybem. Díky tomu je dávkování stabilní napříč širokým spektrem kapalin, včetně viskózních olejů nebo agresivních kyselin. Kapalina navíc přichází do styku pouze s inertními materiály, což zvyšuje chemickou kompatibilitu a životnost systému.<h4>Hardware a modularita: Microlab 600 a 700</h4>Řada Microlab 600 (Obr.1.) představuje osvědčený standard pro rutinní laboratorní aplikace. Systém se skládá z řídicí jednotky, pohonu stříkaček a fluidního modulu a umožňuje konfiguraci podle konkrétní úlohy.Nejčastější konfigurací je dvoustříkačkový dilutor, který se využívá zejména pro přípravu standardů a ředění vzorků. Současné dávkování vzorku a ředidla umožňuje připravit požadovaný poměr v jednom kroku. Automatický proplach ředidlem mezi jednotlivými vzorky účinně snižuje přenos a umožňuje dosahovat vysokých ředicích poměrů bez řetězení manuálních kroků.Vedle ředění lze Microlab 600 konfigurovat i jako dispenzer. Kontinuální režim, kdy jedna stříkačka dávkuje a druhá se současně plní, minimalizuje prostoje a je vhodný pro dávkování většího počtu vzorků nebo kinetické experimenty.Novější řada Microlab 700 (Obr.2.) rozšiřuje tyto možnosti o moderní uživatelské rozhraní a výrazně lepší konektivitu. Díky síťovým rozhraním a pokročilému softwaru je možné systém integrovat do laboratorní infrastruktury a pracovat s ním jako s plnohodnotnou součástí digitální laboratoře.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Altium_International_Obr_2_System_Hamilton_Micro_Lab_rady_700_c750932876.jpg" alt="Altium International: Obr.2 Systém Hamilton MicroLab řady 700." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Altium_International_Obr_2_System_Hamilton_Micro_Lab_rady_700_c750932876.jpg 124w," sizes="100vw" width="1600" height="2015"><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Altium_International_Obr_3_Detail_obrazovky_pro_system_Hamilton_Micro_Lab_700_Vysvetleni_rezimu_pouziti_najdete_v_katalogu_viz_QR_kod_3c18d9f1af.jpg" alt="Altium International: Obr.3. Detail obrazovky pro systém Hamilton MicroLab 700. Vysvětlení režimů použití najdete v katalogu (viz QR kód)." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Altium_International_Obr_3_Detail_obrazovky_pro_system_Hamilton_Micro_Lab_700_Vysvetleni_rezimu_pouziti_najdete_v_katalogu_viz_QR_kod_3c18d9f1af.jpg 245w," sizes="100vw" width="1393" height="549"><h4>Technologické detaily, které rozhodují v praxi</h4>Z hlediska každodenní práce v laboratoři mají zásadní význam i konstrukční detaily. Jedním z nich jsou stříkačky typu Bubble Free Prime, které minimalizují přítomnost vzduchových bublin ve fluidní cestě. Vzduch v hydraulice je častým, ale podceňovaným zdrojem chyb při dávkování malých objemů. Speciální tvar pístu tyto bubliny mechanicky vytlačuje a stabilizuje celý proces.Dalším prvkem je koncepce univerzálních ventilů. Změna konfigurace přístroje z dilutoru na dispenzer je otázkou přepojení hadiček, nikoli výměny drahých hardwarových modulů. Tato modularita umožňuje laboratoři reagovat na měnící se požadavky bez nutnosti dalších investic.<blockquote><h5>Tip z praxe</h5>Při návrhu konfigurace je vhodné věnovat pozornost volbě velikosti stříkačky. Nejlepších výsledků se dosahuje při práci v optimálním rozsahu stříkačky, nikoli na jejích mezních objemech.</blockquote><h4>Software, dohledatelnost a regulované prostředí</h4>V regulovaných oblastech, jako je farmacie nebo forenzní analytika, hraje software stejnou roli jako hardware. Vyšší stupně výbavy systémů Microlab umožňují správu uživatelských rolí, ukládání metod, auditní stopu a elektronické podpisy.Microlab 700 v pokročilých konfiguracích nabízí rozhraní pro integraci s laboratorními informačními systémy a automatizovaný přenos dat. To zjednodušuje dokumentaci, zvyšuje transparentnost práce a usnadňuje splnění požadavků na integritu dat.<blockquote><h5>Tip z praxe</h5>V regulovaném provozu se osvědčuje oddělit tvorbu metod od jejich rutinního používání. Snižuje se tím riziko neúmyslných změn a zjednodušuje průběh interních i externích auditů.</blockquote><h4>Aplikační scénáře v laboratorní praxi</h4>V praxi se systémy Microlab uplatňují v širokém spektru aplikací. V elementární analýze (např. ICP-MS) umožňují automatizovanou přípravu kalibračních řad přímo ve vialkách autosampleru, což snižuje spotřebu drahých standardů i expozici personálu kyselinám.Při analýze kanabinoidů metodami HPLC se pozitivní výtlak osvědčuje při práci s viskózními oleji, které se u běžných pipet chovají nestabilně. Ve forenzní toxikologii je přesné dávkování vnitřního standardu klíčové pro právní průkaznost výsledků. V genomice a NGS aplikacích se uplatňují konfigurace s jednorázovými špičkami, které minimalizují riziko křížové kontaminace DNA.Systémy Hamilton Microlab nelze vnímat pouze jako „pokročilé pipety“. Představují most mezi manuální laboratoří a digitálně řízeným provozem, kde je příprava vzorků standardizovaná, reprodukovatelná a plně pod kontrolou.Společnosti Altium Vám nabízí komplexní podporu v zavedení Hamilton Microlab do Vaší laboratoře – od návrhu vhodné konfigurace přes aplikační podporu až po validace a servis. Investice do semi-automatického dávkování se tak nevrací pouze v úspoře času, ale především v jistotě, že kvalita analytických výsledků není limitována chybou v přípravě vzorku.<blockquote><h5>Pro další informace kontaktujte:&nbsp;</h5>Lukáš Slavata<ul><li>Produktový specialista pro instrumentace NON Agilent</li><li>606 587 498</li><li>lukas.slavata@altium.net&nbsp;</li></ul></blockquote>

Pokročilé technologie semi-automatického dávkování a ředění

<h4>Zneužíváme nadšence, a přitom čekáme výsledky, které posunou celou zemi. Vysoké školy jsou extrémně podfinancované, říká nový rektor ČVUT</h4>Hned první den coby rektor ČVUT vyhlásil Michal Pěchouček nový program lákající na školu mladé profesory a profesorky ze zahraničí. Polovinu jeho nového týmu tvoří prorektoři a prorektorky, kteří přišli na školu zvenčí, z neakademické sféry. A ještě před nástupem do funkce představil novou rozpočtovou metodiku. „Nejsem vůbec rozkoukávací typ,“ komentuje s úsměvem svoje tempo odborník přes umělou inteligenci. Jeho cílem je, aby se AI naučili efektivně používat všichni vyučující a aby se běžným pracovním jazykem na ČVUT stala angličtina. Chce totiž největší českou techniku otevřít – zahraničním studujícím, vyučujícím i firmám.Ve třiapadesáti už si mohl dát klidně nohy nahoru a odpočívat: byl z něj uznávaný profesor s kariérními zářezy nejen na akademické půdě, ale i v byznysu. Už před boomem umělé inteligence spoluzaložil a úspěšně prodal startup Cognitive Security, pak Michal Pěchouček působil jako technický ředitel v Avastu – a souběžně s tím celých pětadvacet let vedl Centrum umělé inteligence na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Místo toho vzal další výzvu: od února je rektorem ČVUT v Praze.Ve firmě musí podle Pěchoučka člověk sledovat obchodní cíle, kdežto na univerzitě může pracovat nezávisle a svobodně. „Sám rozhodujete o tom, co je ten zajímavý problém. A navíc v bádání můžete podporovat studenty, což je skvělé,“ vysvětluje, co ho na novou pozici lákalo.<h4>Ve funkci jste od začátku února. Co už jste za tu dobu stihl?</h4>Musím říct, že je to velká jízda. Těch příležitostí starat se o školu a měnit ji k lepšímu jsem měl již víc než dost. První den ve funkci jsem vyhlásil program ČVUT Starting Grant na podporu zakládání výzkumných skupin pro mladé profesory přicházející ze zahraničí. Je to inovativní program, který pomáhá ČVUT zvyšovat úroveň a zlepšovat své místo mezi světovou špičkou. Jsou tam prostředky pro deset nových výzkumných skupin a já doufám, že bude o program zájem. Měl jsem také možnost na akademickém senátu prezentovat svůj tým prorektorů. Mám skvělé prorektory, jsou to lidé z poloviny z prostředí mimo ČVUT. Tedy můj závazek akademické obci, že budu otevírat univerzitu veřejnosti, se mi daří naplňovat. Senát souhlasil se všemi kandidáty na prorektory, kteří pocházejí z vně ČVUT, což je perfektní zpráva. Také se mi ještě před nástupem do funkce podařilo schválit inovovanou metodiku sestavování rozpočtu, což je něco, co na ČVUT většinou trvalo několik měsíců.<h4>V čem je ta metodika inovovaná?</h4>Inovace spočívá v tom, že jsem si v rozpočtu dokázal vyhradit finance na zmíněný ČVUT Starting Grant. Na ČVUT byla primárně tradice rektora, který nemá vlastní rozvojovou iniciativu. Tahle metodika je jiná v tom, že umožňuje rektorovi mít své vlastní rozvojové projekty, které realizují jeho program a jeho vizi.<h4>Stihl jste toho za těch pár dní docela dost. Takže fáze rozkoukávání netrvala dlouho…</h4>Já vůbec nejsem rozkoukávací typ.<h4>O vašem nástupu se v médiích píše jako o revoluci na ČVUT, vy i vaši prorektoři přicházíte z byznysu, navíc z AI scény. Vnímáte to také tak?</h4>Já mám vůči slovu revoluce velký respekt a představuji si pod ním něco trochu jiného. Je to projev akademické samosprávy, kdy autonomně spravovaná univerzita dokázala udělat rozhodnutí, které není tradiční, je kontrariánní. Většinou univerzity, když si mohly vybrat mezi cestou ke změně a k postupnému zlepšování, vybraly si spíše postupné zlepšování. Tedy že se takhle akademický senát rozhodl, beru s velkou pokorou, jsem za to vděčný a jsem rád, že mám mandát tu školu změnit.<h4>V jakých směrech změnit?</h4>Posunout ji směrem ke kvalitě. Chtěl bych najít cesty, nové metodiky rozdělování finančních prostředků a řízení lidských zdrojů tak, abychom dokázali akcentovat kvalitu vědecké práce, tvůrčí práce, vzdělávací činnosti a kvalitu spolupráce s průmyslem. Druhý velký akcent je otevření se. Díky své autonomii mají vysoké školy tendenci se uzavírat a dívat se samy do sebe. Moje vize je školu otevřít. Chci, aby to byla instituce, která se zajímá o to, co je pro společnost důležité, s velkou pokorou se dívá na trendy práce a nachází způsob, jak rozvíjet kariéry mladých lidí, aby opravdu měli smysluplná a úspěšná zaměstnání. Aby se škola zabývala tím, jakým způsobem se dají podporovat inovace, technologický transfer průmyslu. A v neposlední řadě je to otevření se univerzity zahraničí. Internacionalizace univerzity je klíčová věc, chci vytvořit prostředí, které bude zajímavé pro studenty, vědce, profesory i akademiky, již přicházejí za zahraničí a nemluví česky. Otevření se těmto lidem je pro ČVUT ohromná příležitost, jak se zlepšit.&nbsp;<blockquote><h5>prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc.</h5><ul><li>Narodil se roku 1972 v Kolíně.</li><li>Vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT, umělou inteligenci na univerzitě v Edinburghu. V oboru Umělá inteligence a biokybernetika na ČVUT obhájil doktorát.</li><li>Prezident jej jmenoval profesorem v roce 2010.</li><li>Spoluzaložil a působil ve startupu Cognitive Security, který v roce 2013 koupila společnost CISCO.</li><li>V letech 2019–2023 působil jako technický ředitel v Avastu, poté v Gen Digital.&nbsp;</li><li>Vede Centrum umělé inteligence (AIC) Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, které s doktorandy spoluzaložil v roce 2001.&nbsp;</li><li>V roce 2025, při založení nadačního fondu Matika Česku na podporu učitelů a učitelek matematiky, se stal členem správní rady.&nbsp;</li><li>Od února 2026 je rektorem ČVUT.&nbsp;</li><li>Žije v Praze, je ženatý, má tři děti.&nbsp;</li><li>Mezi jeho koníčky patří dálkový běh, cyklistika, skialpinismus a jinak strávený čas na horách.</li></ul></blockquote><h4>Až dosud ČVUT internacionalizaci dělala z vašeho pohledu tedy jak? Dobře, nebo špatně?</h4>Má velkou výhodu, že je v Praze, v kosmopolitním městě. Je to škola, kde spousta navrátivších se vědců ze zahraničí internacionalizaci vytváří. Ale nejsou tu žádné centrální programy a centrální tlak od rektora pro to, aby se škola internacionalizovala. Sice internacionalizuje úspěšně, ale vlastně trochu bez ohledu na to, co dělá rektorát a rektor. Já chci změnit pravidla přijímání zaměstnanců, pravidla získávání profesorských pozic a habilitací tak, abychom tu internacionalizaci posílili. Jeden ze způsobů je práce s angličtinou do té míry, aby anglicky mluvící profesor, který nemluví česky, nebyl systémem na ČVUT nijak diskriminovaný, aby se mohl stát členem různých vědeckých rad, senátu a dalších vnitřních orgánů školy. Dnes jsou procesy na univerzitě hodně v češtině, takže ti, kteří neumí česky, nemají stejné možnosti jako ti, kteří česky umí. To je něco, s čím mohu pomoci já jako rektor, to se zespoda moc měnit nedá.<h4>Jak chcete konkrétně angličtinu zavádět?</h4>Konkrétně to může znamenat třeba to, že si do vědecké rady navrhnu někoho, kdo nemluví česky. Tím pádem se celá vědecká rada musí přizpůsobit a musí jednat v angličtině, jiná možnost není. A například administrativní podpora profesorů na katedrách a fakultách by také měla být v angličtině. Když někdo potřebuje, aby mu paní asistentka vyúčtovala služební cestu, měla by být schopna to udělat, aniž by vyžadovala češtinu.<h4>Co je v současnosti největší slabina ČVUT?</h4>ČVUT má o hodně větší potenciál ve spolupráci s průmyslem. V inovacích, transferu technologií, aplikovaném výzkumu, toho může udělat o mnoho víc. Spousta lidí se tu sice snaží o aplikovaný výzkum, ale nemáme žádné metriky a metodologie o tom, jak posuzovat kvalitu transferu technologií. A také, jak ho institucionálně a strukturálně podporovat. Máme dobré metriky a metody, jak posuzovat kvalitu základního výzkumu a jak ho zlepšovat, ale nemáme podobné metriky pro výzkum aplikovaný. Další výzvou pro ČVUT je mobilita.Chtěl bych, aby naši zaměstnanci a zaměstnankyně byli více ochotni trávit čas v zahraničí, abychom brali jako naprosto přirozené a žádoucí, že ten, kdo absolvuje doktorát na ČVUT, nějakou dobu bude pracovat někde jinde než na ČVUT. Aby se z doktoranda nestal rovnou asistent zde na stejné škole. Říká se tomu akademický inbreeding. Všichni, kdo na ČVUT pracují, by měli mít pestré kariéry. Inbreeding je něco, co nás diskvalifikuje, když se porovnáváme s univerzitami v první stovce světových univerzitních žebříčků.<h4>Co jsou naopak silné stránky ČVUT?</h4>Jsou tu výzkumné týmy a témata, ve kterých jsme na absolutní světové špičce. Takových univerzit v Česku moc není. Máme tu týmy, které vyhrávají ve srovnání s nejlepšími univerzitami na světě. Málo se ví, že například v rozpoznávání obrazu jsme pátá nejlepší univerzita na světě, v robotice jsme na desátém místě. Máme tu lidi, kteří opravdu ve světě vědy něco znamenají. Úkolem rektora je, aby dokázal na excelenci stavět a skokově zvýšit počet zaměstnanců, kteří pracují a dosahují nadprůměrných výsledků.<h4>Třeba právě i přizváním pracovníků a pracovnic ze zahraničí?</h4>Ano, ale nechci otevírat univerzitu jen lidem se zahraniční zkušeností, ale i lidem s průmyslovou zkušeností. Připadá mi velmi zajímavé, když člověk se zkušenostmi z technologické práce v průmyslu má chuť a odvahu přijít učit a věnovat se pedagogice, i když bude vůči zkušeným akademikům v nevýhodě. Škola by měla vytvořit mechanismy, jak se tito odborníci z průmyslu mohou zapojit a participovat na výuce.<h4>Jste manažer nebo inovátor v průmyslové firmě, máte vysoký plat, slibně nakročenou kariéru… Co pro vás může být motivací, abyste to všechno pustil a šel učit na vysokou školu?</h4>Vysoká škola nenabízí pouze výukovou, ale i vědeckou práci. Profesor na vysoké škole musí umět ty věci dělat obě, profesor na ČVUT musí být dobrý učitel i dobrý vědec. A to je vzrušující. Jste placeni ne za to, že tady sestavujete nějaký produkt, ale že bádáte, hledáte hranici poznání, díváte se na to nejnovější, nejvíce vzrušující ve světě technologií. A škola vám za to ještě posílá plat a umožňuje vám to dělat společně se studenty. Práce profesora na špičkové univerzitě je velmi odměňující a dává lidem ohromnou tvůrčí svobodu. Pracoval jsem v korporaci i na univerzitě a v korporátu vaše aktivita musí následovat obchodní cíle společnosti. Kdežto na univerzitě pracujete nezávisle a sama se rozhodujete o tom, co je ten zajímavý problém, ta challenge, které se chcete věnovat. A navíc podporujete studenty. Je to skvělé!<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Anna_Kovacic_CVUT_Rektor_8fe5ba847a.jpg" alt="Anna Kovačič (ČVUT): prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Anna_Kovacic_CVUT_Rektor_8fe5ba847a.jpg 234w," sizes="100vw" width="600" height="400">...

Zneužíváme nadšence, a přitom čekáme výsledky, které posunou celou zemi

Osobnosti

Životní prostředí

Vody

Věda a výzkum

Článek

Produkt

Video

Celostátní webový portál a elektronický časopis Universitas o vědě, vzdělávání, výzkumu a vysokém školství je společným projektem 22 českých veřejných vysokých škol.

Universitas

Akademie věd České republiky (AV ČR) vznikla v roce 1992 jako nástupce někdejší Československé akademie věd. V současnosti ji tvoří komplex 54 veřejných výzkumných institucí.

Akademie věd České republiky

Je autorizovaným distributorem společnosti Agilent Technologies pro Českou republiku v oblastech chromatografie (GC, HPLC, UHPLC, kapilární elektroforéza) a hmotnostní spektrometrie (GC/MS, LC/MS, CE/MS), disolučních aparátů, molekulární (UV-Vis, UV-Vis-NIR, fluorescence, FTIR analyzátory a mikroskopy) a atomové spektroskopie (ICP-OES, ICP-MS, AAS), a v neposlední řadě také v oblasti molekulární biologie a genomiky (analýza nukleových kyselin a proteinů, microarray skenery a skla, PCR & RT-PCR, qPCR, řešení pro NGS, reagencie pro mutagenezi a klonování, sondy FISH a další).

Mohlo by Vás zajímat

Zneužíváme nadšence, a přitom čekáme výsledky, které posunou celou zemi

Pokročilé technologie semi-automatického dávkování a ředění

Souboj světla a antibiotik. Dokážeme vyčistit vodu od škodlivých látek?