Od natírání slepic k sedmi patentům. Chemik Janák spoléhal v životě na Masarykovo: Nebát se a nekrást

Je jen o šest let mladší než Československá republika. Narodil se v Užhorodu, jeho vědecká kariéra a světový patent nové metody chromatografické analýzy plynů jsou ale spjaty s Brnem. Tam Jaroslav Janák založil Ústav analytické chemie a na jeho půdě předával své vědomosti mnoha dalším odborníkům. Během ne vždy jednoduchého života si přitom prý vystačil především s lakonickým Masarykovým heslem „Nebát se a nekrást!“

To, že má Jaroslav Janák v rodném listě zapsáno „27. května 1924, Užhorod“, byla vlastně naprostá náhoda. Otec pocházející z učitelské rodiny tam sloužil jako voják, maminčin tatínek byl zase vyslán na nové území státu jako osvětový pracovník. Už v roce 1925 se ale rodiče se synem vrátili do Čech, kde otec nastoupil na školní inspekci v Milevsku. „Tam jsem prožil celý dětství. Bylo to zajímavý, chodil jsem do Sokola, ten hýbal tehdy celým městem.“

Léta bezstarostnosti skončila jako u mnoha jiných v roce 1938 při první (květnové) mobilizaci. „Otec přišel domů z práce, vzal si svoje věci, svoji knížku, svoji takovou tu vojenskou bedýnku a řekl: Chlapče, budeš se starat o maminku.“

Válečné útrapy nezasáhly rodinu Janákovu nijak tragicky, týden před atentátem na Heydricha Jaroslav dokonce maturoval, přestože německý inspektor připravil studentům nepříjemné překvapení - vyhodil milovaného profesora češtiny a němčiny a maturitu ze zeměpisu a dějepisu skládali německy.

České vysoké školy byly zavřené, takže Jaroslav pokračoval v abiturientských kursech chemie na Vyšší průmyslové škole chemické, kde tehdy vyučovali pedagogové vyhozeni z českých vysokých škol. Tento vědní obor ho přitom zajímal odmalička, doma měl chemikálie a prováděl s nimi různé experimenty: „Babičce jsem poničil kytky, poněvadž jsem manipuloval s fosforem, ale nevěděl jsem, že hoří, takže jsem jí spálil všechny kytky, který tak pečlivě dělala. Ale povedlo se mi už tehdy udělat anilinové barvy všelijakých druhů a maloval jsem drůbež, kterou babička chovala, takže některý měly zelený křídla. Tak takhle začala moje chemie.“

Od partyzánů k Heyrovskému

Po absolvování školy byl Jaroslav Janák nasazen do válečného průmyslu. Na konci zimy 1945 ale utekl a skrýval se u příbuzných ve Starém Hrozenkově na Valašsku, kde pomáhal nosit jídlo partyzánům. Když se po několika týdnech přiblížila fronta, vrátil se zpátky k rodičům do Prahy, zúčastnil se i povstání s puškou na rameni. Po osvobození pak hned pokračoval ve studiu na Vysoké škole chemicko-technologické. Na jeho vysokoškolském vysvědčení z roku 1947 jsou podepsáni tehdejší „sloupy“ české chemie Rudolf Bárta, Jaroslav Heyrovský a Emil Votoček.

Se specializací na paliva a metalurgii vedl čtyři roky laboratoře Chemických závodů v Litvínově, kde se začal intenzivně věnovat své celoživotní lásce – analytické chemii. „Analýza do té doby bylo udělat, kolik je čeho, kolik je kvalita a kolik je toho. Ale mě vždycky zajímalo, co z těch čísel a z té historie vlastně lze vyčíst o tom procesu, a (to) už není pouhá analýza, ale analytická chemie. To je vhled do procesů, který jsou buď průmyslový, ale jsou taky životní. V buňce. Dneska vlastně celá moderní biochemie a molekulární genetika je založena na vhledu do procesu života.“

Český rozhlas

Patent měnící světovou vědu v 28 letech

V roce 1951 přichází Jaroslav Janák do nově vznikajícího Ústavu pro naftový výzkum v Brně. Nejprve si musel nastudovat základy naftové geologie a geochemie, i to ho ale zajímalo. A současně mohl rozvíjet vědecké myšlenky o dělení plynů, na kterých začal pracovat už v Litvínově. Výsledkem byl převrat v plynové chromatografii – výrazné zlepšení dosavadních možností zkoumání složení různých směsí. Janák přišel s myšlenkou nové metody analýzy plynů na chromatografické koloně, na jejímž základě sestrojil přístroj vlastní konstrukce.

Ten byl v roce 1952 u nás patentován jako vůbec první plynový chromatograf na světě. Dokázal zastoupit práci celých velkých laboratoří a poskytnout přitom mnohem podrobnější a přesnější výsledky. „Než byl patent udělenej, nesmělo se o tom mluvit, aby nebyl zcizen. První publikace byla v roce 1952 na sjezdu analytických chemiků v Praze, kde jsem o tom přijel přednášet ještě ve vojenském mundúru. Ukázalo se, že nejen vodík uhelnatej, ale taky neon, krypton, xenon, freony, byl velký hit, ale nikdo to neuměl analyzovat kromě plynové chromatografie.“

V témže roce byla založena Československá akademie věd. Protože Janákův objev byl označen za průlomový, byla v Brně pod jeho vedením v roce 1956 zřízena nejprve jen provizorní laboratoř pro analýzu plynů, z níž se později vyvinul dnešní Ústav analytické chemie AV.

Mladý vědec se tak stal členem chemické sekce akademie a zařadil se mezi své bývalé profesory. „Pro mě jako zelenáče to byla situace, která mě velmi přiváděla do rozpaků. Přes stůl seděl profesor Heyrovský, předsedal tomu profesor Brdička, tajemníkem byl akademik Otto Wichterle. Vedle mě seděl profesor Regner a já jsem byl mezi nimi a zastával nějakou takovou roličku.“

Český rozhlas

Analytické chemii zasvětil celý život

Skromnost ale nebyla úplně na místě. Jaroslav Janák se postupně stal držitelem dalších šesti patentů a řady prestižních ocenění u nás i v zahraničí. Jezdil přednášet do různých zemí od Číny, kde vystřídal profesora Heyrovského při zavádění moderních analytických metod, po Velkou Británii – právě British Petrol jeho objev zpopularizovala v řadě dalších zemí.

Před cestou do Anglie ho ovšem přímo na ulici sebrala StB a odvezla „k sobě“. Na požadavek o spolupráci reagoval se svoji tehdejší typickou drzostí: „Řekl jsem tomu panu majorovi, že to nepřichází v úvahu, protože já pracuju v oblasti veřejné, on v oblasti tajné, takže jakékoliv úpisy nepřicházejí v úvahu. A jestli mě nechtějí pustit, tak mi to musí říct, protože se musím slušně omluvit, že nemohu přijet. No ale odjel jsem! A od té doby jsem měl v téhle věci pokoj. Bylo to ale nepříjemný, protože tehdá se rozhodovalo o budoucnosti mojí rodiny!“

Už desítky let žije profesor Janák se svojí ženou v poměrně skromném brněnském bytě, v němž jsou uloženy i doklady toho, kam posunul světovou vědu. Jeho objev umožnil například lépe poznávat hydrogeologické procesy při průchodu minerálních vod různými vrstvami zemské kůry, moderní přístroje na jím objeveném principu jsou dnes k vidění v nemocničních, potravinářských nebo kriminalistických laboratořích na všech kontinentech – všude tam, kde se zkoumá živá hmota.