Neplatí, že výborný výzkumník musí být automaticky také skvělý učitel, říká lektor a vědec Michal Bittner

Na Masarykově univerzitě v Brně vystudoval ekotoxikologii, chemii životního prostředí a humanitní environmentalistiku. Už devatenáctým rokem pracuje v centru RECETOX jako vědec a lektor, kde mimo jiné učí předměty Udržitelný rozvoj a Technologie ochrany životního prostředí. To Michalovi Bittnerovi ale nestačí. Jako dobrovolník platformy Den pro školu jezdí lektorovat na střední, základní a někdy i mateřské školy, a mimo to přednáší také seniorům. Na popularizaci vědy ho totiž nejvíc baví právě kontrasty, které práce s různými věkovými skupinami přináší.

Poté, co Michal Bittner vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity ekotoxikologii, navázal na ni doktorským studiem chemie životního prostředí, které v roce 2007 úspěšně dokončil. Tak trochu z hecu, jak sám říká, se paralelně přihlásil ještě ke studiu magisterského oboru Humanitní environmentalistiky na Fakultě sociálních studií (FSS).

„Na FSS šly tehdy moje spolužačky, které nám o novém studijním programu řekly. My s dalším spolužákem jsme se přihlásili také, a to hlavně proto, aby nám náhodou něco neuteklo. Plnit doktorandské povinnosti a u toho dělat magistra nebylo jednoduché, po prvním roce skončily dvě spolužačky, po druhém i spolužák. Když už jsem to ale začal, řekl jsem si, že studium dokončím. A povedlo se,“ vzpomíná Michal.

Studium Humanitní environmentalistiky nejen rozšířilo vědcův do té doby čistě přírodovědný náhled na environmentální problémy, ale dovedlo ho také k prvním lektorským zkušenostem.

„Pro mě byl příchod na FSS zpočátku naprostý šok. Všichni tam o všem diskutovali, zatímco já byl z přírodovědy zvyklý spíš poslouchat, jak to je a hotovo. Na FSS se navíc řešily příčiny klimatických problémů, bavili jsme se o roli člověka a dopadech jeho činnosti na životní prostředí. To bylo něco nového,“ říká Michal.

Po obhajobě diplomové práce Michala oslovila dnes už emeritní profesorka a zakladatelka Katedry environmentálních studií Hana Librová s tím, zda by nechtěl vést předmět o udržitelném rozvoji na Vysokém učení technickém (VUT), Ústavu biomedicínského inženýrství v Brně. Michal souhlasil, k předmětu napsal i skripta a v roce 2013 jej začal učit také na Přírodovědecké univerzitě MU. Nově nabyté zkušenosti se tak skrze lektora pozvolna začaly vracet zpátky do světa přírodních věd.

RECETOX: Nelatí, že výborný výzkumník musí být automaticky také skvělý učitel, říká lektor a vědec Michal Bittner.

„Na FSS jsem psal diplomovou práci o environmentální etice u docenta Binky a strašně mě nadchl jeho výklad o tom, proč by si příroda měla zasloužit naši úctu. Takový holistický pohled jsem se nejdříve snažil předávat i technikům na VUT a později přírodovědcům, viděl jsem ale, že narážím na neprostupnou bariéru. Filozofové a vědci jsou dva naprosto odlišné světy. Naučil jsem se tedy téma vztahovat ke kontextu cílovky a u toho jsem už zůstal,“ vysvětluje Michal.

O pár let později tuto zkušenost využil na univerzitě třetího věku na Masarykově univerzitě, kde o udržitelném rozvoji začal přednášet seniorům. Na nich nejvíce obdivoval upřímný zájem a celoživotní zkušenosti, které do diskuse přinášeli.

„I když mají starší lidé názory někdy ovlivněné konspiračními teoriemi, nebojí se o nich mluvit. Já osobně učím hlavně proto, že v tématu udržitelnosti vidím smysl, a tak se jej snažím šířit. Proto mi přišlo super mít možnost se seniory mluvit a nějaké teorie třeba i vyvrátit, protože jako odborník mám šanci v nich vzbudit větší respekt než támhle Franta z internetu. Což je ale samozřejmě současně velká zodpovědnost,“ shrnuje Michal.

Proč je téma udržitelnosti a například ochrany biodiverzity důležité vysvětloval seniorům například skrze léky. Přírodu prezentoval jako zásobárnu unikátních chemických látek, které pokud zlikvidujeme, připravíme se o možnost léčit nejen současné, ale třeba i budoucí a zatím neznámé choroby. Populární a srozumitelnou formou pak téma Životního prostředí představoval i v rámci náboru středoškoláků do nového studijního programu Životní prostředí a zdraví, který na RECETOXu vznikl v roce 2018.

„S kolegy jsme tehdy udělali seznam témat, profesor Hofman přednášel na středních školách o půdní toxikologii, profesor Bláha o akvatické toxikologii, další kolegové měli třeba epidemiologii a já nabídl Environmentální limity Země. Tam už jsme ale nepoužívali výraz jako akvatická toxikologie či planetary boundaries, ale mluvili jsme třeba o jedech kolem nás a v nás, používaly se zkrátka údernější a přístupnější názvy. Popularizační přístup mě začal strašně bavit a když nábor skončil, bylo mi líto v tom nepokračovat,“ říká Michal.

Brzy poté si Michal na Facebooku náhodou všiml reklamy na projekt Den pro školy, neváhal a zaregistroval se jako dobrovolník. Kromě tématu udržitelnosti nabízí přes platformu také workshopy na další environmentální témata, ale i včelaření, skauting nebo místní správu a samosprávu. A to nejen pro střední, ale i základní a mateřské školy.

„Kromě přednášek pro středoškoláky, kteří jsou hlavní cílovkou kvůli současné propagaci studia na RECETOXu, jsem třeba dělal pro základky workshop o třídění odpadu a recyklaci vody, a pro mateřskou školu v Březině ukázku včelaření. To by ale nešlo, kdyby mi RECETOX v lektorských činnostech nevycházel vstříc, za to jsem moc vděčný. Na lektorování navíc nejsem sám, máme tu celý tým lidí a vlastní nabídku programů, což je skvělé,“ poznamenává Michal, který měl v uplynulém školním roce 20 popularizačních přednášek a workshopů .

Protože původní profesí není učitel, považuje za důležité se v lektorování neustále vzdělávat. Nejčastěji využívá podpory Centra pro zvyšování pedagogických kompetencí Masarykovy Univerzity (CERPEK), jejichž kurzů absolvuje každoročně několik.

„Snažím se na svých pedagogických schopnostech pracovat, protože mi kdysi někdo řekl, že kdo umí, ten umí a kdo neumí, ten učí. Já tento pohled určitě nesdílím, ale současně vím, že existují dobří, ale i špatní učitelé. To, že je někdo skvělý vědec, neznamená automaticky, že je to skvělý učitel a nemusí to být ani naopak. I člověk, který není aktivní v publikační vědecké činnosti může odborná témata podat natolik poutavě a srozumitelně, že motivuje děti jít studovat,“ shrnuje lektor.

Kromě odborně zaměřených workshopů a přednášek se Michal nebojí ani tématu popularizace jako takové. V rámci aliance EDUC, zaměřující se na propojení studentů, výzkumníků a administrativních pracovníků z různých univerzit v Evropě, se jako přednášející zapojil do online letní školy o popularizaci vědy a své praktické zkušenosti následně sdílel také se studenty Masarykovy univerzity na kurzu Popularizační komunikace vědy a výzkumu pro doktorandy.

„Na letní škole aliance EDUC mi přišla super možnost postavit vedle sebe moje zkušenosti s cílovkou od školky až po seniory, představit jejich různé potřeby a porovnat rozdíly v přístupu, které z toho pro lektora plynou. Nasávám do sebe všechny zkušenosti a když se naskytne příležitost zapojit do něčeho jako je EDUC, můžu je sdílet a něco se případně také sám naučit. Přesně proto bych v budoucnu rád přes EDUC také sám vyjel do zahraničí,“ dodává nakonec Michal.