Vědavýzkum.cz: Politika skrytá za vědou
Pandemie koronaviru přinesla neočekávanou příležitost, která veřejnosti jasně ukázala, jak důležitou roli hraje věda při rozhodování o účinných krizových opatřeních. Nový ředitel evropského Společného výzkumného střediska Stephen Quest však varuje před prezentováním politických rozhodnutí jako vědeckých.
Od okamžiku, kdy se koronavirus v roce 2020 začal šířit Evropou, se politici v jednotlivých státech při rozhodování o tom, jaká opatření zavedou, začali obracet pro radu na vědce a výzkumníky. Během několika málo dní se vědci stali zcela nezpochybnitelnou součástí řídicích struktur, ať už šlo o rozhodování o karanténních opatřeních, ekonomických nástrojích či o znovuotevření hranic. Neočekávaná událost takového rozsahu přivedla vědu přímo do středu politického rozhodování.
Moderní společnost 21. století s globálním rozmachem vědy a výzkumu však v této souvislosti čelí nesnadnému dilematu. Pokud experti nenabídnou své znalosti politikům, společnost riskuje přijetí nevhodných opatření na základě falešných nebo nedostatečných informací o zcela zásadních otázkách. Na druhou stranu, pokud by politická rozhodnutí dělali vědci, společnost riskuje nahrazení demokracie modelem technokratické vlády odborníků. Pandemie koronaviru, kvůli své rychlosti a rozsahu, na tyto dvě nebezpečí poukázala s mimořádnou intenzitou.
V dobách krize mohou vědci nabízet politikům radu, nemohou za ně však řešit politická dilemata, řekl pro magazín ScienceBusiness Stephen Quest, nový ředitel Společného výzkumného střediska (Joint Research Centre, JRC), které vede od května 2020. JRC funguje jako generální ředitelství Evropské komise, které EU poskytuje nezávislé vědecké informace, jež mají podpořit právě proces politického rozhodování založeného na ověřených faktech a vědecky podložených informacích.
Quest, který dříve stál v čele Generálního ředitelství pro daně a celní unii Evropské komise, odkazuje na diskuse, které se rozhořely na základě intenzivního zapojení vědců do politického rozhodování během koronaviru. Evropské země zvolily při řešení koronaviru individuální řešení, často na základě rozdílných expertních názorů. Ve Velké Británii se nejprve rozhodli zvolit taktiku kolektivní imunity, ačkoliv se zhoršujícím se vývojem zavedli některá striktnější opatření. Podobně také ve Švédsku zvolili relativně benevolentní přístup. Naproti tomu země východní Evropy ale třeba i Dánsko velmi rychle zavedly tvrdá opatření, která měla zabránit šíření viru. Dánsko však zároveň patřilo mezi jedny z prvních zemí, které například znovuotevřely brány škol. Až čas ukáže, která strategie byla nejvhodnější. Zodpovědnost za rozhodování by ale podle Questa měli nést politici.
„Nelze nahradit politiku vědou a vědci nemůžu rozhodovat politické otázky,“ řekl Quest. „Největší nebezpečí spočívá v tom, že politická rozhodnutí jsou pak prezentována jako vědecká,“ varuje. Na podobný problém upozornilo hned několik prominentních britský vědců.
„Několikrát jsem od politiků slyšel ´posloucháme vědu´ jako jednoduchou obranu před obtížnými otázkami ohledně viru COVID-19,“ upozornil Brian Cox, profesor částicové fyziky z Manchester University. „Skoro to vypadá, jako by některým ministrům tuhle strategii poradili.“ Podle Coxe to zakrývá fakt, že mezi vědci v otázkách koronaviru existují nezanedbatelné neshody a názorové rozdíly. A především to zakrývá fakt, že postupující týdny přináší stále více a více informací o novém viru, které mnohdy vyvrátí to, co bylo jen několik málo dní předtím považováno za nejlepší dostupné informace. Na to upozorňuje právě i Cox: „Rada se bude měnit v závislosti na tom, jak se budou objevovat nové informace. Za to bychom se neměli omlouvat. Taková je lekce vědy. Pokud se věda mění, je to díky novým informacím, a to je principiálně dobrá věc,“ říká.
S tím souhlasí i Linda Partridge, viceprezidentka britské Královské společnosti a profesorka genetiky na University College London. Podle ní bychom si měli dávat pozor na politiky, kteří tvrdí, že pouze následují vědeckou radu: „To, co stále nevíme o koronaviru, masivně převažuje nad tím, co o viru víme.“
Podle Questa, který je napůl Brit a napůl Francouz a získal vzdělání ve Velké Británii, spočívá role vědců v politických službách v ověřování vědeckých výsledků z různých zdrojů a jejich překládání do jednoduchého jazyka, který bude srozumitelný politikům i veřejnosti. „Skutečnou politickou výzvou je, jak zajistit, aby veřejnost důvěřovala vědcům.“
JRC pod Questovým vedenám přišla v rámci odpovědi na šířící se koronavirus s novým materiálem, který by měl pomoct laboratořím vyhnout se falešným výsledkům při testování na COVID-19. JRC také aktuálně pracuje na databázi in vitro diagnostických zařízení a testovacích metod, aby shromáždili informace o testování na jednom místě. Připravují také výzkum, který by měl objasnit sociální a ekonomické dopady pandemie v jednotlivých zemích. Jeho výsledky by měly sloužit při rozhodování o podobě investic, kterými Evropská unie plánuje zabránit tvrdým ekonomickým dopadům krize.
Vědavýzkum.cz: Politika skrytá za vědou
Pandemie koronaviru přinesla neočekávanou příležitost, která veřejnosti jasně ukázala, jak důležitou roli hraje věda při rozhodování o účinných krizových opatřeních. Nový ředitel evropského Společného výzkumného střediska Stephen Quest však varuje před prezentováním politických rozhodnutí jako vědeckých.
Od okamžiku, kdy se koronavirus v roce 2020 začal šířit Evropou, se politici v jednotlivých státech při rozhodování o tom, jaká opatření zavedou, začali obracet pro radu na vědce a výzkumníky. Během několika málo dní se vědci stali zcela nezpochybnitelnou součástí řídicích struktur, ať už šlo o rozhodování o karanténních opatřeních, ekonomických nástrojích či o znovuotevření hranic. Neočekávaná událost takového rozsahu přivedla vědu přímo do středu politického rozhodování.
Moderní společnost 21. století s globálním rozmachem vědy a výzkumu však v této souvislosti čelí nesnadnému dilematu. Pokud experti nenabídnou své znalosti politikům, společnost riskuje přijetí nevhodných opatření na základě falešných nebo nedostatečných informací o zcela zásadních otázkách. Na druhou stranu, pokud by politická rozhodnutí dělali vědci, společnost riskuje nahrazení demokracie modelem technokratické vlády odborníků. Pandemie koronaviru, kvůli své rychlosti a rozsahu, na tyto dvě nebezpečí poukázala s mimořádnou intenzitou.
V dobách krize mohou vědci nabízet politikům radu, nemohou za ně však řešit politická dilemata, řekl pro magazín ScienceBusiness Stephen Quest, nový ředitel Společného výzkumného střediska (Joint Research Centre, JRC), které vede od května 2020. JRC funguje jako generální ředitelství Evropské komise, které EU poskytuje nezávislé vědecké informace, jež mají podpořit právě proces politického rozhodování založeného na ověřených faktech a vědecky podložených informacích.
Quest, který dříve stál v čele Generálního ředitelství pro daně a celní unii Evropské komise, odkazuje na diskuse, které se rozhořely na základě intenzivního zapojení vědců do politického rozhodování během koronaviru. Evropské země zvolily při řešení koronaviru individuální řešení, často na základě rozdílných expertních názorů. Ve Velké Británii se nejprve rozhodli zvolit taktiku kolektivní imunity, ačkoliv se zhoršujícím se vývojem zavedli některá striktnější opatření. Podobně také ve Švédsku zvolili relativně benevolentní přístup. Naproti tomu země východní Evropy ale třeba i Dánsko velmi rychle zavedly tvrdá opatření, která měla zabránit šíření viru. Dánsko však zároveň patřilo mezi jedny z prvních zemí, které například znovuotevřely brány škol. Až čas ukáže, která strategie byla nejvhodnější. Zodpovědnost za rozhodování by ale podle Questa měli nést politici.
„Nelze nahradit politiku vědou a vědci nemůžu rozhodovat politické otázky,“ řekl Quest. „Největší nebezpečí spočívá v tom, že politická rozhodnutí jsou pak prezentována jako vědecká,“ varuje. Na podobný problém upozornilo hned několik prominentních britský vědců.
„Několikrát jsem od politiků slyšel ´posloucháme vědu´ jako jednoduchou obranu před obtížnými otázkami ohledně viru COVID-19,“ upozornil Brian Cox, profesor částicové fyziky z Manchester University. „Skoro to vypadá, jako by některým ministrům tuhle strategii poradili.“ Podle Coxe to zakrývá fakt, že mezi vědci v otázkách koronaviru existují nezanedbatelné neshody a názorové rozdíly. A především to zakrývá fakt, že postupující týdny přináší stále více a více informací o novém viru, které mnohdy vyvrátí to, co bylo jen několik málo dní předtím považováno za nejlepší dostupné informace. Na to upozorňuje právě i Cox: „Rada se bude měnit v závislosti na tom, jak se budou objevovat nové informace. Za to bychom se neměli omlouvat. Taková je lekce vědy. Pokud se věda mění, je to díky novým informacím, a to je principiálně dobrá věc,“ říká.
S tím souhlasí i Linda Partridge, viceprezidentka britské Královské společnosti a profesorka genetiky na University College London. Podle ní bychom si měli dávat pozor na politiky, kteří tvrdí, že pouze následují vědeckou radu: „To, co stále nevíme o koronaviru, masivně převažuje nad tím, co o viru víme.“
Podle Questa, který je napůl Brit a napůl Francouz a získal vzdělání ve Velké Británii, spočívá role vědců v politických službách v ověřování vědeckých výsledků z různých zdrojů a jejich překládání do jednoduchého jazyka, který bude srozumitelný politikům i veřejnosti. „Skutečnou politickou výzvou je, jak zajistit, aby veřejnost důvěřovala vědcům.“
JRC pod Questovým vedenám přišla v rámci odpovědi na šířící se koronavirus s novým materiálem, který by měl pomoct laboratořím vyhnout se falešným výsledkům při testování na COVID-19. JRC také aktuálně pracuje na databázi in vitro diagnostických zařízení a testovacích metod, aby shromáždili informace o testování na jednom místě. Připravují také výzkum, který by měl objasnit sociální a ekonomické dopady pandemie v jednotlivých zemích. Jeho výsledky by měly sloužit při rozhodování o podobě investic, kterými Evropská unie plánuje zabránit tvrdým ekonomickým dopadům krize.
Vědavýzkum.cz: Politika skrytá za vědou
Pandemie koronaviru přinesla neočekávanou příležitost, která veřejnosti jasně ukázala, jak důležitou roli hraje věda při rozhodování o účinných krizových opatřeních. Nový ředitel evropského Společného výzkumného střediska Stephen Quest však varuje před prezentováním politických rozhodnutí jako vědeckých.
Od okamžiku, kdy se koronavirus v roce 2020 začal šířit Evropou, se politici v jednotlivých státech při rozhodování o tom, jaká opatření zavedou, začali obracet pro radu na vědce a výzkumníky. Během několika málo dní se vědci stali zcela nezpochybnitelnou součástí řídicích struktur, ať už šlo o rozhodování o karanténních opatřeních, ekonomických nástrojích či o znovuotevření hranic. Neočekávaná událost takového rozsahu přivedla vědu přímo do středu politického rozhodování.
Moderní společnost 21. století s globálním rozmachem vědy a výzkumu však v této souvislosti čelí nesnadnému dilematu. Pokud experti nenabídnou své znalosti politikům, společnost riskuje přijetí nevhodných opatření na základě falešných nebo nedostatečných informací o zcela zásadních otázkách. Na druhou stranu, pokud by politická rozhodnutí dělali vědci, společnost riskuje nahrazení demokracie modelem technokratické vlády odborníků. Pandemie koronaviru, kvůli své rychlosti a rozsahu, na tyto dvě nebezpečí poukázala s mimořádnou intenzitou.
V dobách krize mohou vědci nabízet politikům radu, nemohou za ně však řešit politická dilemata, řekl pro magazín ScienceBusiness Stephen Quest, nový ředitel Společného výzkumného střediska (Joint Research Centre, JRC), které vede od května 2020. JRC funguje jako generální ředitelství Evropské komise, které EU poskytuje nezávislé vědecké informace, jež mají podpořit právě proces politického rozhodování založeného na ověřených faktech a vědecky podložených informacích.
Quest, který dříve stál v čele Generálního ředitelství pro daně a celní unii Evropské komise, odkazuje na diskuse, které se rozhořely na základě intenzivního zapojení vědců do politického rozhodování během koronaviru. Evropské země zvolily při řešení koronaviru individuální řešení, často na základě rozdílných expertních názorů. Ve Velké Británii se nejprve rozhodli zvolit taktiku kolektivní imunity, ačkoliv se zhoršujícím se vývojem zavedli některá striktnější opatření. Podobně také ve Švédsku zvolili relativně benevolentní přístup. Naproti tomu země východní Evropy ale třeba i Dánsko velmi rychle zavedly tvrdá opatření, která měla zabránit šíření viru. Dánsko však zároveň patřilo mezi jedny z prvních zemí, které například znovuotevřely brány škol. Až čas ukáže, která strategie byla nejvhodnější. Zodpovědnost za rozhodování by ale podle Questa měli nést politici.
„Nelze nahradit politiku vědou a vědci nemůžu rozhodovat politické otázky,“ řekl Quest. „Největší nebezpečí spočívá v tom, že politická rozhodnutí jsou pak prezentována jako vědecká,“ varuje. Na podobný problém upozornilo hned několik prominentních britský vědců.
„Několikrát jsem od politiků slyšel ´posloucháme vědu´ jako jednoduchou obranu před obtížnými otázkami ohledně viru COVID-19,“ upozornil Brian Cox, profesor částicové fyziky z Manchester University. „Skoro to vypadá, jako by některým ministrům tuhle strategii poradili.“ Podle Coxe to zakrývá fakt, že mezi vědci v otázkách koronaviru existují nezanedbatelné neshody a názorové rozdíly. A především to zakrývá fakt, že postupující týdny přináší stále více a více informací o novém viru, které mnohdy vyvrátí to, co bylo jen několik málo dní předtím považováno za nejlepší dostupné informace. Na to upozorňuje právě i Cox: „Rada se bude měnit v závislosti na tom, jak se budou objevovat nové informace. Za to bychom se neměli omlouvat. Taková je lekce vědy. Pokud se věda mění, je to díky novým informacím, a to je principiálně dobrá věc,“ říká.
S tím souhlasí i Linda Partridge, viceprezidentka britské Královské společnosti a profesorka genetiky na University College London. Podle ní bychom si měli dávat pozor na politiky, kteří tvrdí, že pouze následují vědeckou radu: „To, co stále nevíme o koronaviru, masivně převažuje nad tím, co o viru víme.“
Podle Questa, který je napůl Brit a napůl Francouz a získal vzdělání ve Velké Británii, spočívá role vědců v politických službách v ověřování vědeckých výsledků z různých zdrojů a jejich překládání do jednoduchého jazyka, který bude srozumitelný politikům i veřejnosti. „Skutečnou politickou výzvou je, jak zajistit, aby veřejnost důvěřovala vědcům.“
JRC pod Questovým vedenám přišla v rámci odpovědi na šířící se koronavirus s novým materiálem, který by měl pomoct laboratořím vyhnout se falešným výsledkům při testování na COVID-19. JRC také aktuálně pracuje na databázi in vitro diagnostických zařízení a testovacích metod, aby shromáždili informace o testování na jednom místě. Připravují také výzkum, který by měl objasnit sociální a ekonomické dopady pandemie v jednotlivých zemích. Jeho výsledky by měly sloužit při rozhodování o podobě investic, kterými Evropská unie plánuje zabránit tvrdým ekonomickým dopadům krize.
Vědavýzkum.cz: Politika skrytá za vědou
Pandemie koronaviru přinesla neočekávanou příležitost, která veřejnosti jasně ukázala, jak důležitou roli hraje věda při rozhodování o účinných krizových opatřeních. Nový ředitel evropského Společného výzkumného střediska Stephen Quest však varuje před prezentováním politických rozhodnutí jako vědeckých.
Od okamžiku, kdy se koronavirus v roce 2020 začal šířit Evropou, se politici v jednotlivých státech při rozhodování o tom, jaká opatření zavedou, začali obracet pro radu na vědce a výzkumníky. Během několika málo dní se vědci stali zcela nezpochybnitelnou součástí řídicích struktur, ať už šlo o rozhodování o karanténních opatřeních, ekonomických nástrojích či o znovuotevření hranic. Neočekávaná událost takového rozsahu přivedla vědu přímo do středu politického rozhodování.
Moderní společnost 21. století s globálním rozmachem vědy a výzkumu však v této souvislosti čelí nesnadnému dilematu. Pokud experti nenabídnou své znalosti politikům, společnost riskuje přijetí nevhodných opatření na základě falešných nebo nedostatečných informací o zcela zásadních otázkách. Na druhou stranu, pokud by politická rozhodnutí dělali vědci, společnost riskuje nahrazení demokracie modelem technokratické vlády odborníků. Pandemie koronaviru, kvůli své rychlosti a rozsahu, na tyto dvě nebezpečí poukázala s mimořádnou intenzitou.
V dobách krize mohou vědci nabízet politikům radu, nemohou za ně však řešit politická dilemata, řekl pro magazín ScienceBusiness Stephen Quest, nový ředitel Společného výzkumného střediska (Joint Research Centre, JRC), které vede od května 2020. JRC funguje jako generální ředitelství Evropské komise, které EU poskytuje nezávislé vědecké informace, jež mají podpořit právě proces politického rozhodování založeného na ověřených faktech a vědecky podložených informacích.
Quest, který dříve stál v čele Generálního ředitelství pro daně a celní unii Evropské komise, odkazuje na diskuse, které se rozhořely na základě intenzivního zapojení vědců do politického rozhodování během koronaviru. Evropské země zvolily při řešení koronaviru individuální řešení, často na základě rozdílných expertních názorů. Ve Velké Británii se nejprve rozhodli zvolit taktiku kolektivní imunity, ačkoliv se zhoršujícím se vývojem zavedli některá striktnější opatření. Podobně také ve Švédsku zvolili relativně benevolentní přístup. Naproti tomu země východní Evropy ale třeba i Dánsko velmi rychle zavedly tvrdá opatření, která měla zabránit šíření viru. Dánsko však zároveň patřilo mezi jedny z prvních zemí, které například znovuotevřely brány škol. Až čas ukáže, která strategie byla nejvhodnější. Zodpovědnost za rozhodování by ale podle Questa měli nést politici.
„Nelze nahradit politiku vědou a vědci nemůžu rozhodovat politické otázky,“ řekl Quest. „Největší nebezpečí spočívá v tom, že politická rozhodnutí jsou pak prezentována jako vědecká,“ varuje. Na podobný problém upozornilo hned několik prominentních britský vědců.
„Několikrát jsem od politiků slyšel ´posloucháme vědu´ jako jednoduchou obranu před obtížnými otázkami ohledně viru COVID-19,“ upozornil Brian Cox, profesor částicové fyziky z Manchester University. „Skoro to vypadá, jako by některým ministrům tuhle strategii poradili.“ Podle Coxe to zakrývá fakt, že mezi vědci v otázkách koronaviru existují nezanedbatelné neshody a názorové rozdíly. A především to zakrývá fakt, že postupující týdny přináší stále více a více informací o novém viru, které mnohdy vyvrátí to, co bylo jen několik málo dní předtím považováno za nejlepší dostupné informace. Na to upozorňuje právě i Cox: „Rada se bude měnit v závislosti na tom, jak se budou objevovat nové informace. Za to bychom se neměli omlouvat. Taková je lekce vědy. Pokud se věda mění, je to díky novým informacím, a to je principiálně dobrá věc,“ říká.
S tím souhlasí i Linda Partridge, viceprezidentka britské Královské společnosti a profesorka genetiky na University College London. Podle ní bychom si měli dávat pozor na politiky, kteří tvrdí, že pouze následují vědeckou radu: „To, co stále nevíme o koronaviru, masivně převažuje nad tím, co o viru víme.“
Podle Questa, který je napůl Brit a napůl Francouz a získal vzdělání ve Velké Británii, spočívá role vědců v politických službách v ověřování vědeckých výsledků z různých zdrojů a jejich překládání do jednoduchého jazyka, který bude srozumitelný politikům i veřejnosti. „Skutečnou politickou výzvou je, jak zajistit, aby veřejnost důvěřovala vědcům.“
JRC pod Questovým vedenám přišla v rámci odpovědi na šířící se koronavirus s novým materiálem, který by měl pomoct laboratořím vyhnout se falešným výsledkům při testování na COVID-19. JRC také aktuálně pracuje na databázi in vitro diagnostických zařízení a testovacích metod, aby shromáždili informace o testování na jednom místě. Připravují také výzkum, který by měl objasnit sociální a ekonomické dopady pandemie v jednotlivých zemích. Jeho výsledky by měly sloužit při rozhodování o podobě investic, kterými Evropská unie plánuje zabránit tvrdým ekonomickým dopadům krize.
