Ze střední rovnou do druháku na VŠCHT a k výzkumu nových léčiv

Z Mezinárodní chemické olympiády si Václav Verner od­vezl tři zlaté medaile a letos i 2. místo v absolutním pořadí. Je spoluautorem článku v Journal of Medicinal Chemistry, působí ve výzkumné skupině na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a na Vysoké škole chemicko-technolo­gické v Praze nastoupil rovnou do druhého ročníku díky předstudiu. Rozhovor s Václavem Vernerem ukazuje, že když chemie začne dávat smysl, stává se silně návykovou disciplínou.

VŠCHT Praha / Tomáš Balický: Ze střední rovnou do druháku na VŠCHT a k výzkumu nových léčiv

K chemickým výpočtům jste se dostal přes matematiku už v raném věku. Co vás na chemii zaujalo jako první?

Začalo to úplně nevinně na chemické olym­piádě. Na osmiletém gymnáziu na PORGu Libeň (První obnovené reálné gymnázium) jsme měli jednu paní chemikářku pro nižší i vyšší stupeň, strašně angažovanou. V sekundě jsme měli za sebou pár měsíců chemie, neuměl jsem tehdy z chemie skoro nic, ale paní profesorka si mě vyhmátla a na­vrhla, ať si zkusím domácí kolo.

Pamatuju si, jak jsem se jí ptal, jestli můžu mít tahák na anorganické názvosloví, až tak špatně jsem na tom byl! Vyřešil jsem ale do­mácí kolo, postoupil dál, na okresním kole jsem snad úplnou náhodou remizoval tře­tí, v kraji jsem pak byl skoro poslední. Ale u chemie už jsem zůstal. Částečně jsem do toho byl hozen, ale dneska za to chemické olympiádě vděčím.

Studium na VŠCHT Praha jste začal ještě před maturitou. Jak se vám dařilo sklou­bit střední školu, předměty na VŠCHT a další aktivity?

Klíčový byl rozvrh a vstřícnost obou škol. Na PORGu jsme měli tři dlouhé dny a dva krat­ší. V těch kratších mi na gymplu umožnili uvolnění z několika hodin týdně, takže jsem získal čas jak na VŠCHT, tak i na výzkum na ÚOCHB.

Neodpustili mi nároky, jen docházku u čtyř až pěti hodin, hlavně u předmětů, se kterými jsem neměl problém. Psal jsem ale všechny testy a látku si doplňoval. Ve výsledku jsem měl dva dny, kdy jsem mohl být ve vysoko­školských učebnách nebo v laboratoři. Byla to úleva v logistice, ne v nárocích. Na VŠCHT jsem poté chodil do všemožných paralelek a neměl zafixovaný rozvrh s jedním kruhem. To mi umožňovalo docházet na přednášky a cvičení po večerech nebo jsem předměty plnil úplně individuálně.

Jak vás vnímali spolužáci a učitelé na střední škole?

Měli jsme hodně soutěživou, ale přírodo­vědně naladěnou třídu. Spousta spolužáků mířila na medicínu nebo technické obory. Vznikla komunita, kde jsme se navzájem po­souvali, ne shazovali.

Brali mě jako součást kolektivu, ne jako exo­ta. Učitelé nás podporovali: nechávali nás na některých hodinách dokonce i připravo­vat se na soutěže. Otevírali dveře, ale neule­vovali z nároků.

V laboratoři ÚOCHB jste se podílel na vý­zkumu látky proti kryptokokóze. Jak jste se k tomu dostal a čeho se podařilo dosáh­nout?

Po mé první Mezinárodní chemické olympiádě (IChO) mě v srpnu 2022 oslovil prof. Jan Konvalinka s nabídkou přijít do laboratoře na ÚOCHB. Tehdy jsem odjížděl na rok do USA, takže jsme se domluvili, že nástup po­suneme o rok. Nakonec jsem nastoupil v létě 2023 právě do skupiny úzce spjaté se skupi­nou Jana Konvalinky – do Knihovny slouče­nin ÚOCHB pod Pavla Šáchu.

Zabýval jsem se tam poslední dva roky pa­togenem Cryptococcus neoformans. Jde o patogen, který ohrožuje zejména lidi s těž­ce oslabenou imunitou. Ví se, že má klíčový enzym, jehož zablokování může zastavit dal­ší šíření. Ve skupině jsme nasyntetizovali 624 molekul, testovali je proti tomuto enzymu, a podařilo se nám tak získat několik velmi silných inhibitorů, z nichž ten hlavní má 180 pikomolární Ki (inhibiční konstantu) a je orálně biodostupný. Já sám jsem se nejvíce angažoval v postupu syntézy, kdy celý finál­ní postup paralelní syntézy byl můj nápad.

Výsledkem je článek v Journal of Medicinal Chemistry a kandidát jako potenciální léči­vo pro další preklinický výzkum. Pro mě je to důkaz, že i z „olympijského“ nadšení se dá dostat k projektu, který může mít jednou reálný dopad.

Jaký z vašich úspěchů pro vás osobně nej­víc znamená?

Vědecky určitě ten projekt na ÚOCHB – vidět celý proces od návrhu přes syntézu až po testy a publikaci je neskutečně uspokojující.

Ze soutěží je to Mezinárodní chemická olympiáda. Byl jsem tam třikrát (2022, 2024, 2025), třikrát se ziskem zlaté medaile – zla­tou medaili získává nejlepších deset procent účastníků – a letos s 2. místem v absolutním pořadí z 354 účastníků z 90 zemí. A moc si vážím i loňského vítězství v Evropské olym­piádě experimentálních věd, kde to bylo ví­tězství týmové – spolu soutěží tým chemik­-fyzik-biolog.

Na Mezinárodní chemické olympiádě jste byl opakovaně velmi úspěšný. Jak vypa­dala vaše příprava?

Intenzivní. Každý rok se zveřejňují příprav­né úlohy – okolo třiceti teoretických a oko­lo deseti praktických. Ty naznačují témata, která se mohou objevit, obtížnost se pohy­buje mezi střední školou a magisterským studiem na vysoké škole.

Typicky jsem se připravoval od února, kdy bývá národní kolo, v červnu pak, při vrcholu přípravy, klidně čtyři hodiny denně. Hlavně projížděním minulých ročníků, je to tako­vý praktický trénink. Mimo jiné připravuje i česká chemická olympiáda – každý rok pro výběr reprezentantů pořádá týdenní teo­retické a týdenní praktické soustředění. Po samotné soutěži v červenci ale zase přichází fáze, kdy chemii nějaký čas nechci ani vidět – člověk je prostě vyčerpaný.

IChO je založená na tom, že se úlohy dají vymyslet, pokud má člověk zvládnutý zá­klad. Neptají se nikdy na faktické informa­ce – třeba na barvu komplexu nebo teplotu tání – ale nutí vás počítat, kreslit struktury, přemýšlet a vyvozovat.

VŠCHT Praha / Tomáš Balický: Ze střední rovnou do druháku na VŠCHT a k výzkumu nových léčiv

Dala vám víc zabrat teorie, nebo praxe?

Spousta lidí by vám na mě prozradila, že nejsem ten nejšikovnější praktik – že občas něco vyliju nebo mi ujede TLC (tenkovrstvá chromatografie).

Letos mě ale právě praxe zachránila. Z prak­tické části jsem měl 38 ze 40 bodů, nejlepší výsledek. Vyšly mi kvalitativní rozbory i tit­race, jen pár bodů jsem ztratil na detailech. V teorii jsem byl taky vysoko, ale kombinace obojího mě posunula na celkové 2. místo. U špičky rozhodují desetiny bodu – a v abso­lutním pořadí vždy roli hraje i štěstí.

Jak vnímáte rozdíl mezi pohledem „stu­dent“ a „výzkumník“ v chemii?

Na střední škole spousta lidí vidí chemii jako seznam věcí k nabiflování. Když ale člověk překročí určitou bariéru, začne zjišťovat, že to má strukturu a logiku.

Ve výzkumu se ukáže, že papír snese všech­no, ale v laborce půlka věcí nefunguje. Záro­veň když jako nezkušený student do výzkum­né laboratoře zavítáte poprvé, jste obklopen lidmi, kteří mají obrovskou zkušenost – dok­torandy, postdoky, vedoucími skupin. To vás nutí přemýšlet víc do hloubky.

Pro studenty je podle mě klíčové co nejdřív propojit teorii s praxí. Jakmile si u rovnic a vzorců umíte představit, že za tím byl kon­krétní experiment, přestane to být tak ab­straktní.

Druhý ročník na střední škole jste strávil v USA. Co byste z tamního systému přenesl k nám?

Strašně se mi líbilo propojení středních škol s univerzitami. Například v USA mají systém AP – ten umožňuje, aby středoškoláci studo­vali předměty na úrovni vysoké školy a sklá­dali centralizované zkoušky, které některé univerzity uznávají jako ekvivalent někte­rých svých kurzů.

Mají kvalitní materiály pro učitele i studenty, jasnou strukturu. Otevírá to víc cestu lidem, kteří by se jinak možná k vlastně vysokoškol­skému studiu neodhodlali.

Na druhou stranu mi přišlo v USA nešťast­né, že předměty jako chemie, fyzika nebo biologie jsou často povinné jen rok. Mnoho studentů tím jen projde, aniž by si něco od­nesli, tak to „přežijí“. V tom je český systém se soustavnější výukou podle mě lepší.

Kromě roku na střední škole v USA jsem měl možnost navštívit vysokou školu v Anglii v rámci programu Experience Cambridge, kdy nás na čtyři dny pozvali současní stu­denti na tamní kampus, abychom nasáli at­mosféru vysokoškolského života. Dozvěděl jsem se tam, že ačkoli je výuka na vysoké úrovni, první roky studenti vůbec nevstupují do výzkumných laboratoří a nemohou se za­pojit do výzkumu. Po zvážení všech okolnos­tí jsem se proto rozhodl pro co nejlepší zku­šenost zůstat v Čechách, na ÚOCHB a VŠCHT.

Na VŠCHT Praha jste díky předstudiu na­stoupil rovnou do druhého ročníku. Jak k tomu došlo a jak se tu cítíte?

Inspiroval mě kamarád z FJFI ČVUT (Katedra jaderné chemie ČVUT V Praze), který si před­studovával předměty v rámci celoživotního vzdělávání již od druháku na střední. Napsal jsem na děkanát FCHI dlouhý e-mail, jestli by bylo něco podobného možné.