Pixabay
Blíží se konec igelitových tašek zdarma v obchodech. Poslanci schválili novelu zákona o obalech, která nařizuje igelitky zpoplatnit. Ještě dál ale jde řetězec Lidl. Už od března neprodává žádné jednorázové igelitky. Nákup si tak zákazníci můžou odnést třeba v těch papírových. Jsou ale papírové tašky ekologičtější než ty plastové? Podle děkana Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vladimíra Kočího jednoznačná odpověď neexistuje.
„Papírové tašky se v přírodě přirozeně a rychleji rozloží, na druhou stranu plastové tašky, když se budou dobře separovat, spotřebovávají menší množství fosilních surovin,“ řekl v pondělí ve vysílání Českého rozhlasu Plus Kočí.
Ano, v tomto případě je to založené na jejich výrobě. Jestliže chcete vyrobit tašku, která pojme určitý objem nákladu, řekněme deset kilo, potřebujete určitý počet plastových tašek a určitý počet papírových. To je dáno jejich nosností. Jestliže potřebujete na tento náklad určitý počet plastových tašek, budou v součtu lehčí než papírové.
Na hmotu tak musíte vyrobit více papíru než plastu. V tom případě výroba menší hmotnosti plastových tašek představuje menší dopad na životní prostředí než výroba odpovídající hmotnosti toho papíru. Nedá se to ale samozřejmě vzít globálně, protože záleží také na tom, kolik papíru nebo plastu použijete z druhotné suroviny. Jednoznačná odpověď proto neexistuje. Záleží na způsobu výroby, kdo to vyrábí. Na to, aby si člověk odnesl deset kilo nákupu bezpečně domů a nevysypal ho na cestě, potřebujete nějaké množství papírového nebo plastového obalu.
Výroba plastu má relativně menší dopad na životní prostředí. Záleží ale zase na technologii. Papír je energeticky relativně náročný. Spotřebujete tam také fosilní suroviny. Argument, že na výrobu papíru není potřeba fosilní surovina, není platný. Na teplo, které u papíru potřebujete, spotřebujete také fosilní surovinu, stejně jako na výrobu plastového pytlíku. Co se týče výroby, není papírový pytlík žádná výhra.
Minimálně to bude srovnatelné. Energeticky je výroba papíru určitě náročnější.
Záleží na tom, kolikrát chceme tašku znovu využít. Čím víckrát, tím jsou její environmentální dopady na službu, kterou od ní očekáváme, menší. Doporučoval bych tašky, které se dají používat znovu. Chce to ale zároveň, aby lidé tyto tašky opakovaně používali.
Když to budete separovat a znovu využívat, je to fajn, ať už to je papír, nebo plast. Jestliže je dnes pro lidi jednodušší a levnější hodit papírové a plastové tašky na skládku, tak je tam budou házet. Obojí se dá recyklovat dobře, bohužel ani jedno, i když to máme vytříděné, nerecyklujeme v množství, v jakém bychom mohli.
Pixabay
Blíží se konec igelitových tašek zdarma v obchodech. Poslanci schválili novelu zákona o obalech, která nařizuje igelitky zpoplatnit. Ještě dál ale jde řetězec Lidl. Už od března neprodává žádné jednorázové igelitky. Nákup si tak zákazníci můžou odnést třeba v těch papírových. Jsou ale papírové tašky ekologičtější než ty plastové? Podle děkana Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vladimíra Kočího jednoznačná odpověď neexistuje.
„Papírové tašky se v přírodě přirozeně a rychleji rozloží, na druhou stranu plastové tašky, když se budou dobře separovat, spotřebovávají menší množství fosilních surovin,“ řekl v pondělí ve vysílání Českého rozhlasu Plus Kočí.
Ano, v tomto případě je to založené na jejich výrobě. Jestliže chcete vyrobit tašku, která pojme určitý objem nákladu, řekněme deset kilo, potřebujete určitý počet plastových tašek a určitý počet papírových. To je dáno jejich nosností. Jestliže potřebujete na tento náklad určitý počet plastových tašek, budou v součtu lehčí než papírové.
Na hmotu tak musíte vyrobit více papíru než plastu. V tom případě výroba menší hmotnosti plastových tašek představuje menší dopad na životní prostředí než výroba odpovídající hmotnosti toho papíru. Nedá se to ale samozřejmě vzít globálně, protože záleží také na tom, kolik papíru nebo plastu použijete z druhotné suroviny. Jednoznačná odpověď proto neexistuje. Záleží na způsobu výroby, kdo to vyrábí. Na to, aby si člověk odnesl deset kilo nákupu bezpečně domů a nevysypal ho na cestě, potřebujete nějaké množství papírového nebo plastového obalu.
Výroba plastu má relativně menší dopad na životní prostředí. Záleží ale zase na technologii. Papír je energeticky relativně náročný. Spotřebujete tam také fosilní suroviny. Argument, že na výrobu papíru není potřeba fosilní surovina, není platný. Na teplo, které u papíru potřebujete, spotřebujete také fosilní surovinu, stejně jako na výrobu plastového pytlíku. Co se týče výroby, není papírový pytlík žádná výhra.
Minimálně to bude srovnatelné. Energeticky je výroba papíru určitě náročnější.
Záleží na tom, kolikrát chceme tašku znovu využít. Čím víckrát, tím jsou její environmentální dopady na službu, kterou od ní očekáváme, menší. Doporučoval bych tašky, které se dají používat znovu. Chce to ale zároveň, aby lidé tyto tašky opakovaně používali.
Když to budete separovat a znovu využívat, je to fajn, ať už to je papír, nebo plast. Jestliže je dnes pro lidi jednodušší a levnější hodit papírové a plastové tašky na skládku, tak je tam budou házet. Obojí se dá recyklovat dobře, bohužel ani jedno, i když to máme vytříděné, nerecyklujeme v množství, v jakém bychom mohli.
Pixabay
Blíží se konec igelitových tašek zdarma v obchodech. Poslanci schválili novelu zákona o obalech, která nařizuje igelitky zpoplatnit. Ještě dál ale jde řetězec Lidl. Už od března neprodává žádné jednorázové igelitky. Nákup si tak zákazníci můžou odnést třeba v těch papírových. Jsou ale papírové tašky ekologičtější než ty plastové? Podle děkana Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vladimíra Kočího jednoznačná odpověď neexistuje.
„Papírové tašky se v přírodě přirozeně a rychleji rozloží, na druhou stranu plastové tašky, když se budou dobře separovat, spotřebovávají menší množství fosilních surovin,“ řekl v pondělí ve vysílání Českého rozhlasu Plus Kočí.
Ano, v tomto případě je to založené na jejich výrobě. Jestliže chcete vyrobit tašku, která pojme určitý objem nákladu, řekněme deset kilo, potřebujete určitý počet plastových tašek a určitý počet papírových. To je dáno jejich nosností. Jestliže potřebujete na tento náklad určitý počet plastových tašek, budou v součtu lehčí než papírové.
Na hmotu tak musíte vyrobit více papíru než plastu. V tom případě výroba menší hmotnosti plastových tašek představuje menší dopad na životní prostředí než výroba odpovídající hmotnosti toho papíru. Nedá se to ale samozřejmě vzít globálně, protože záleží také na tom, kolik papíru nebo plastu použijete z druhotné suroviny. Jednoznačná odpověď proto neexistuje. Záleží na způsobu výroby, kdo to vyrábí. Na to, aby si člověk odnesl deset kilo nákupu bezpečně domů a nevysypal ho na cestě, potřebujete nějaké množství papírového nebo plastového obalu.
Výroba plastu má relativně menší dopad na životní prostředí. Záleží ale zase na technologii. Papír je energeticky relativně náročný. Spotřebujete tam také fosilní suroviny. Argument, že na výrobu papíru není potřeba fosilní surovina, není platný. Na teplo, které u papíru potřebujete, spotřebujete také fosilní surovinu, stejně jako na výrobu plastového pytlíku. Co se týče výroby, není papírový pytlík žádná výhra.
Minimálně to bude srovnatelné. Energeticky je výroba papíru určitě náročnější.
Záleží na tom, kolikrát chceme tašku znovu využít. Čím víckrát, tím jsou její environmentální dopady na službu, kterou od ní očekáváme, menší. Doporučoval bych tašky, které se dají používat znovu. Chce to ale zároveň, aby lidé tyto tašky opakovaně používali.
Když to budete separovat a znovu využívat, je to fajn, ať už to je papír, nebo plast. Jestliže je dnes pro lidi jednodušší a levnější hodit papírové a plastové tašky na skládku, tak je tam budou házet. Obojí se dá recyklovat dobře, bohužel ani jedno, i když to máme vytříděné, nerecyklujeme v množství, v jakém bychom mohli.
Pixabay
Blíží se konec igelitových tašek zdarma v obchodech. Poslanci schválili novelu zákona o obalech, která nařizuje igelitky zpoplatnit. Ještě dál ale jde řetězec Lidl. Už od března neprodává žádné jednorázové igelitky. Nákup si tak zákazníci můžou odnést třeba v těch papírových. Jsou ale papírové tašky ekologičtější než ty plastové? Podle děkana Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vladimíra Kočího jednoznačná odpověď neexistuje.
„Papírové tašky se v přírodě přirozeně a rychleji rozloží, na druhou stranu plastové tašky, když se budou dobře separovat, spotřebovávají menší množství fosilních surovin,“ řekl v pondělí ve vysílání Českého rozhlasu Plus Kočí.
Ano, v tomto případě je to založené na jejich výrobě. Jestliže chcete vyrobit tašku, která pojme určitý objem nákladu, řekněme deset kilo, potřebujete určitý počet plastových tašek a určitý počet papírových. To je dáno jejich nosností. Jestliže potřebujete na tento náklad určitý počet plastových tašek, budou v součtu lehčí než papírové.
Na hmotu tak musíte vyrobit více papíru než plastu. V tom případě výroba menší hmotnosti plastových tašek představuje menší dopad na životní prostředí než výroba odpovídající hmotnosti toho papíru. Nedá se to ale samozřejmě vzít globálně, protože záleží také na tom, kolik papíru nebo plastu použijete z druhotné suroviny. Jednoznačná odpověď proto neexistuje. Záleží na způsobu výroby, kdo to vyrábí. Na to, aby si člověk odnesl deset kilo nákupu bezpečně domů a nevysypal ho na cestě, potřebujete nějaké množství papírového nebo plastového obalu.
Výroba plastu má relativně menší dopad na životní prostředí. Záleží ale zase na technologii. Papír je energeticky relativně náročný. Spotřebujete tam také fosilní suroviny. Argument, že na výrobu papíru není potřeba fosilní surovina, není platný. Na teplo, které u papíru potřebujete, spotřebujete také fosilní surovinu, stejně jako na výrobu plastového pytlíku. Co se týče výroby, není papírový pytlík žádná výhra.
Minimálně to bude srovnatelné. Energeticky je výroba papíru určitě náročnější.
Záleží na tom, kolikrát chceme tašku znovu využít. Čím víckrát, tím jsou její environmentální dopady na službu, kterou od ní očekáváme, menší. Doporučoval bych tašky, které se dají používat znovu. Chce to ale zároveň, aby lidé tyto tašky opakovaně používali.
Když to budete separovat a znovu využívat, je to fajn, ať už to je papír, nebo plast. Jestliže je dnes pro lidi jednodušší a levnější hodit papírové a plastové tašky na skládku, tak je tam budou házet. Obojí se dá recyklovat dobře, bohužel ani jedno, i když to máme vytříděné, nerecyklujeme v množství, v jakém bychom mohli.
