Většina mikroplastů, které za deště natečou z měst do řek, pochází z pneumatik, zjistili vědci

Až 95 procent mikroplastů, které se dostávají do řek a potoků s dešťovou vodou, vzniká otěrem pneumatik. Důvodem je obsah kolem 2500 různých chemikálií z jejich výroby. Dokládá to čerstvý výzkum australských expertů.

Poslechněte si celý pořad Laboratoř. Debatují odborníci na životní prostředí Miroslav Šuta a Petra Innemanová, spoluúčinkuje herečka Petra Hobzová. Audio verze rozhovoru

Pneumatiky se vyrábějí většinou z kaučuku. To je přírodní polymer, který vzniká vulkanizací latexu, mízy z kaučukovníku. Mikročástice pryže ale zároveň obsahují řadu přísad: plnidla, tvrdidla nebo vulkanizační činidla.

„*Studie je unikátní, protože je velmi těžké detekovat mikropryže,*“ upozorňuje Petra Innemanová, chemička a odbornice na životní prostředí, která se zabývá mikroplasty.

Unikátní studii uskutečnila Griffithova universita a zveřejnil ji odborný časopis Environmental Science & Technology.

LabRulez/AI: Většina mikroplastů, které za deště natečou z měst do řek, pochází z pneumatik, zjistili vědci

Toxická směs

Dešťová voda z měst bývá směsí usazenin a toxických látek různého původu. Australští vědci v ní našli až 59 částic mikroplastů na litr vody. To, že se jedná o látky z pneumatik, následně potvrdili s pomocí plynové chromatografie, předtím je podrobili tepelnému rozkladu neboli pyrolýze.

„Čím menší částečky, tím větší aktivní povrch, tím víc se můžou škodliviny uvolňovat,“ vysvětluje vědkyně. Upozorňuje, že když se mikroplasty dostanou do vody, roste pravděpodobnost, že se v ní budou toxické příměsi uvolňovat a škodit.

„Můžeme jen odhadovat, že když někde vidíme mikroplasty, nejspíš tam bude řádově větší počet škodlivějších nanoplastů,“ varuje Petra Innemanová. Ty živým organismům škodí ještě víc, jsou toxičtější.

Článek: Kontaminace vody mikroplasty a jejich toxicita

Vliv na zdraví

„Čím menší částice jsou, tím pravděpodobnější je, že se dostanou hlouběji do těla a můžou tam způsobit větší problémy,“ připojuje se k varování Miroslav Šuta, lékař a expert na životní prostředí, který se desítky let zabývá zejména měřením prachu z dopravy.

Za pozornost stojí i stav opotřebení pneumatik, otázka, zda zvyšuje nebo snižuje míru vylučování mikroplastů. Ve Skandinávii se pokoušejí tento problém řešit už desítky let.

„Norsko má speciální laboratoř, kde testují různé míry pneumatik na různých typech povrchů,“ uvádí příklad Šuta. Norové podle něj na základě této zkušenosti optimalizovali složení pryží do pneumatik, aby byly otěry co nejmenší.

Článek: Mikroplasty nelze ignorovat. Přibývají velmi rychle, z půdy už je nedostaneme

Vytížená čistírna

Čistírny odpadních vod podle australské studie výrazně snižují počet částic mikroplastů v dešťové vodě, a to platí v případě čistírny klasické i kořenové.

„Dešťová voda by správně neměla končit v čistírně,“ namítá však Petra Innemanová. Problém je podle ní v tom, že na takovou vodu čistírny nejsou dimenzované, čistící procesy to zatěžuje.

Spíš je teď podle ní častější motivace měst, aby oddělily kanalizaci na dešťovou vodu od odpadních rour. Nová studie ale zároveň otevírá dilema, zda si můžou radnice dovolit dešťovou vodu posílat do řek a potoků bez předčištění.

Detekce mikroplastů

Zatím se to řeší u parkovišť, průmyslových areálů nebo zemědělských podniků. „Tam je povinné dešťovou vodu předčistit, zbavit ji suspendovaných částic, a tím pádem se částečně zbaví i mikroplastů,“ vysvětluje vědkyně.

Autoři studie se také zajímali o to, co se děje, pokud se dešťová voda s mikroplasty prožene klasickou anebo kořenovou čistírnou. Jak se zdá, vhodné jsou například i umělé mokřady či poldry. „Můžou plnit důležitou úlohu,“ poznamenává Petra Innemanová.

Součásti výstavby nových dálnic a exponovaných silnic už mnohdy taková zařízení musí být. Jde o to, aby se v nich voda na chvilku zastavila, zdržela, zachycené mikročástice by zůstaly v sedimentu.

Článek: Profesor Cajthaml: WHO vnímá mikroplasty jako málo rizikové, přitom mohou vést k vymírání druhů

Tichý asfalt

V řadě zemí světa se také čím dál víc řeší hluk z automobilové dopravy. Tzv. tichý asfalt dokáže snížit hluk ale třeba jen o dva decibely. „Tak se otírá nejen pryž z pneumatiky, ale i asfaltový povrch, v němž je pryž také,“ upozorňuje Miroslav Šuta.

Podle něj by lepším řešením bylo, kdyby řidiči v citlivých úsecích měst, či městských okruhů, zpomalili aspoň o 10 km/h. Méně otěru z pneumatik předpokládá na dálnicích, kde bývá provoz plynulejší.

„Záleží to na mnoha faktorech, zda máte letní, či zimní pneumatiky a jak je auto zatíženo,“ upozorňuje expert. Podle něj v Česku jezdí kamiony, které jsou velmi přetížené.